1.6.2009 Tak a jsme v Jižní Austrálii. S naší hostitelkou Darlene, žijící u mořského pobřeží ve městě Adelaide jsme si dali předběžný sraz přímo u ní doma kolem 10h dopoledne. Bylo fajn, že letiště v Adelaide bylo od jejího domova nedaleko (Hanley beach). Díky letištnímu internetu zdarma jsme si jen pro jistotu ověřili, kdy můžeme dorazit. Po noci strávené  na letišti jsme se vskutku těšili na to, že se malinko dospíme. U couchsurfera (psali jsme o tom už v předchozích článcích) je to vždy tak, nebo to tak bylo alespoň v našem případě, že je to velké očekávání jaké to vlastně bude. Přeci jen přicházíte k neznámému člověku a i když si o něm můžete mnoho přečíst z jeho profilu, i tak vše záleží na momentu setkání. O to je to horší, kdy lidi, tedy hostitelé, sami neví jak s tím vším naložit.

Darlene však byla jiná, byla přesně taková, jak jsme snad i v hloubi duše doufali. Má ve svém profilu mnoho hostování a tím i řadu zkušeností s cizinci, takže je pro ni zcela normální záležitostí říct co a jak, přičemž je na bílední, že se host nebude chovat jako buran, před vstupem do domu se vyzuje, nebude plýtvat vodou a tak. Prostě základní pravidla slušného chování. V jejím domečku byly cedulky, které připomínaly, že máš zhasnout světlo, když odcházíš ze záchodu, z koupelny. Do jejího elfího domečku se dokonce hodily. Říkala nám večer, že je to s tím hostováním někdy sranda, protože mnohokrát přijíždějí samotní kluci – cestovatelé, tedy se často její sousedé domnívají, že má Darlene stále nové a dokonce mladé boyfriendy:-). Říkala, že ji to sice dělá v očích sousedů zajímavou (ne, že by o to stála), I to má však své ALE. Kluci prý občas zapomínají vypnout sporák, takže při každém návratu domů očekává, že si možná bude couchsurfera hledat ona:-). Darelene říkala, že důvěřuje lidem, tak ji přejeme, aby potkávala jen ty, kteří její dobré srdíčko ocení:-).

Poté, co jsme se přivítali nám předala klíče od domečku a vyrazila do města, na kole, jak jinak, mají tady v Adelaide suprtrupr cyklostezky. My se pro dnešek prošli jen do nedalekého obchůdku, něco málo snědli, a šup do pelíšku. Probdělá noc nás poněkud zmohla, ale i přesto jsme se Darlene chtěli poděkovat, tedy jsme navrhli, že připravíme pro dnešek večeři, což moc uvítala. Darlene jsme si jaksi zapomněli vyfotit, takže pokud ji chcete vidět, nebo si o ní něco přečíst, koukněte se na náš profil, kde ji máme mezi přáteli. Je to velmi sympatická Australanka, která se před mnoha lety vydala do Německa, kde nakonec zůstala 13 let. Dokázala skvěle říci „Ř“, protože kdysi měla českého přítele Jiřího z Pelhřimova, což ji šlo stále skvěle vyslovit. Darlene měla nádhernou angličtinu, rozuměli jsme ji skvěle, její tatínek, narozen v Anglii ji od malička cepoval, aby měla pěknou angličtinu. Často o tom píšeme, co se akcentu týče, protože někdy je to opravdu mazec, jaké huhňalismy někdy místní vyluzují. To se pak ta angličtina těžko zdokonaluje.  Většinou však lidé mluví srozumitelně.

Místní dřevěné domy jsou během podzimního a zimního počasí celkem studené, i venku je častokrát tepleji (v Perthu jsme si v domě připadali jako v lednici, pokud se nezatopilo v krbu). Darlene měla kamínka, takže se zatopilo, k tomu dobrého jídla a vína, probrali jsme co se dalo, byl to příjemný večer. Dostali jsme i řadu tipů kam zítra vyrazit, co vidět, což je mimochodem i jednou z náplní služby couchsurfing.

2.6.2009 Město Adelaide s populací 1,72 mil. obyvatel k roku 2006 patří k pátému největšímu australskému městu. Bylo založeno 28. prosince 1836, centrum města to jsou především vládní a finanční instituce, dnešní Adelaide je však i o hudebních festivalech, jídle, vínu a kultuře, plážích mořského pobřeží, vše popsané (z hlediska ekonomického zajištění) dává městu ocenění v podobě jednoho z deseti nejvhodnějších měst k žití na světě. Nikdy jsem nebyla v USA, ale prostředí centra města se spoustou finančních institucí, zkrátka svým vzhledem a uspořádáním na mně působil jako americké město, jehož dojem mám pouze z filmů. Luky naproti mně Ameriku navštívil a dal mi rozhodně za pravdu. Tím urbanismem, ruchem, procházejícími se lidmi, takto město působilo.

Adelaide je město, které bylo cíleně plánováno již kolonizátorem Williamem Lightem (nemanželský syn Francise Lighta o kterém jsme psali v souvislosti s ostrovem Penang v Malajsii), jeho plán, dnes nazýván jako „Lightova vize“uspořádala centrum Adelaide do jakéhosi rastru, kdy uzavřené centrum města, tvořeno čtyřmi čtverci, jež jsou obklopeny prstencem zeleně nazvaným „Adelaidské parky – Adelaide parklands“ (tento zelený pás, či prstenec svou rozlohou 7,6km2 téměř trojnásobně předčí Central Park v NY). Prvními osadníky nebyl tento nápad přijat vůbec kladně, dokonce i první Jihoaustralský guvernér byl proti Lightovu návrhu. Light však odolal, trval na své vizi a dnes mu jsou lidé vděční (kolikrát se podobná věc v historii udála, a to nemyslím jen Eiffelovku:-)).

„Parklands“ je souborem 29 individuálních parků, některé z nich jsou polo – zahradami. Další parky jsou pozemky institucí vyžadující rozlehlé plochy pro trávníky a jinou vegetaci (jsou to botanické zahrady, parky, zoo, nemocniční park, objekt střední školy, tenisové centrum, Národní Vinařské centrum, University of Adelaide, vládní budova, aquatické centrum atd.).

Procházkou skrz centrum města jsme se podél řeky Torrens dostali až do Botanické zahrady.  Adelaide Botanic Garden se rozléhá na ploše 51ha. Je to soubor tří botanických zahrad, tvořící jednu velkou Adeleidskou Botanickou Zahradu. Oficiálně byla zahrada otevřena v roce 1857. Svou inspiraci čerpala v Královských zahradách v Kew (Royal Gardens at Kew), v Anglii a Francouzkými zahradami ve Versailles. Dýchlo to tady na nás barevnou podzimní náladou, prošli jsme se několika tématickými zákoutími a dostali se tak až k Vinařskému centru. Vínu tady věnovali opravdový prostor v podobě naučného centra, podobně jako vinaři svým pozemkům, o kterých jsme psali v článcích z výletu do Albany. 

Za návštěvu stojí i městský market, kde je ke koupi zboží všemožného druhu, ale hlavně ovoce a zelenina za velmi dobré ceny, což již po několika týdnech v Austrálii můžeme srovnat a také ocenit. Zpět k Darlene domů jsme opět využili městský autobus, překvapilo nás však, že cena byla vyšší, než když jsme dopoledne jeli do města. Mají tady ve špičce prakticky dvojnásobnou taxu za jízdenku, jak jsme se dověděli. Zítra plánujeme vyrazit do Port Adelaide.