30.5.2009 Ve městě Albany jsme se mnoho nezdrželi, stalo se tak ovšem z nedostatku času, městečko se nám líbilo, ale naším hlavním cílem zde bylo navštívení větrné elektrárny, kterou jsme včera, díky skvělé  koupačce v Jižním antarktickém oceánu, nestihli. Albany se nachází 408 km jižně od Perthu, s populací 25tis. obyvatel (k roku 2006) je šestým největším městem Západní Austrálie. Původní obyvatelé tohoto koutu Austrálie jménem Noongar toto místo nazvali jako Kinjarling, což v jejich jazyku znamená „místo, kde prší“ nebo „místo deště“, „dešťové místo“, význam je tentýž. Albany je nejstarším a zároveň nepřetržitým evropským osídlením v Západní Austrálii, tři roky před Perthem, tedy od roku 1826. Tedy na nás dýchlo i příjemným historickým dojmem.

Tento odstavec věnovaný větrné elektrárně pro Vás připravil Luky, neb je to hlavně jeho parketa. Vrtulové pole bylo instalováno v říjnu 2000, v té době to byly největší větrné turbíny na jižní polokouli. Každá vrtule vyprodukuje až 1800kW energie (k tomu stačí vítr o rychlosti 58km/h) tzn., že celá farma o 12 vrtulích (plánuje se ještě rozšíření o dalších 6 kousků) generuje téměř 22MW, což  pokrývá 75% veškeré spotřeby elektřiny nedalekého města Albany (cca 15.000 domovů). Větrná vrtule je vysoká 65m, každý ze tří listů má délku 35m a 50t generátor ENERCON E66, je made in Germany (stejně jako listy vrtule). Celá farma je umístěna na vhodném místě 80m n.m kousek od pobřeží, kde v průměru pouze 7 dní v roce nefouká dostatečně silný vítr na roztočení vrtulí. Vše je řízeno počítačem až ze vzdáleného Perthu.

Dojeli jsme až do Albany, kde končí, nebo začíná, to záleží na každém, jeden velmi zajímavý, co do světového měřítka  i jen tak neopakovatelný, trek. Název treku (Bibbulmun) je odvozen od původních obyvatel Noongar (někdy Bibbulmun, i tak se nazývají aboriginci této oblasti Austrálie). Je dlouhý 1000km, vede z Kalamunda (25km od Perthu) a končí zde v Albany. Tento trek byl navržen v roce 1972. Otevřen byl v roce 1979, ale jeho prodloužení až do Albany se uskutečnilo až v roce 1998. Je určen pouze pro pěší a symbolizuje jej značka v podobě žluté pyramidky na níž je zobrazen had. Tuto značku jsme umístili ve fotogalerii „Karri forest“, je to hned první fotografie. Chtěli jsme tím mj. naznačit, že náš výlet do Albany několikrát tento trek křížil, bylo tak např. v Pemberton, ve Walpole a tak.

Pochopitelně lze tuto 1000km procházku kdekoliv začít i ukončit a mít více času, neváhali bychom sem, alespoň na pár dní, vyrazit. Trek vede lesy, národními parky, pobřežními scenériemi a jen několika farmářskými pozemky.  Dobří trempové dávají celou trasu za 6 – 8 týdnů, většina zvolí jen několikadenní procházky či trečíky, obzvláště na jaře, kdy kvetou divoce rostoucí rostliny.

Dnes jsme měli velmi náročný den, neboť jsme se potřebovali co nejvíce přiblížit Perthu, abychom následující den dopoledne vrátili auto a dostali se také včas na letiště. Cestou z Albany jsme míjeli Stirling Range národní park, v němž jsme si chtěli vyběhnout alespoň na jednu vyhlídku. Času bylo opravdu málo, tedy jsme počítali s tím, že se pod kopec alespoň přiblížíme, ale Aussieci chtěli za takovéto malinké přiblížení platit normální vstup do NP, takže jsme se s touto myšlenkou museli rozloučit.

Tento Stirling Range NP je co do výskytu flóry jedním z nejbohatších míst na světě. 90 čeledí, 384 rodů a  kolem 1500 druhů rostlin vyskytujících se v NP, 87 rostlin jsou endemity (tzn. vyskytují se pouze zde a nikde jinde na světě). Rozloha NP je 1.159km2. Geologicky je tento NP tvořen metamorfovanými horninami, přičemž charakteristickým rysem je výskyt fosílií.

K večeru jsme dorazili prakticky do předměstí Perthu, přesně do Kelmscott. Ráno zabalíme věci, dojedeme na letiště, tam mě Luky vyloží i s bágly, odveze autíčko a pak se vrátí zpět na letiště, a tak se taky stalo.

31.5.2009 Čekal nás noční let do Adeleide, což sice není žádná zábava, ale opět jsme si pohlídali nějaké to přespání u hodného človíčka, opět formou couchsurfingu. I tentokrát se nám ozvalo více lidí, rozhodli jsme se pro Darlene, která nám byla MOC sympatická, v dopise nás oslovila „ahoj Mirko, ahoj Lukáši“, měla kdysi přítele z Pelhřimova (což uměla i pěkně vyslovit) a prostě nám sedla. Takže se těšíme, že budeme mít kde hlavu složit po tom nočním letu. O Adeleide i něco víc o Darlene v příštím článečku. Výlet nám skončil a nemůžeme si ho opravdu vynachválit, vzhledem k omezeným časovým možnostem jsme toho viděli hodně, počasí nám vyšlo na jedničku. Tento jihozápadní kout ZA můžeme jen doporučit všem, kteří do Perthu zamíří.