21.1.2009 Cestou z Phnom Penh do města Siem Reap (v překladu „Dobyto Siamci“, dříve tak byli nazýváni Thajci), kam se jezdí za osmým divem světa Angkor Watem, jsme absolvovali busem. Musím říct, že jsem se na tuto chvíli moc těšila, Angkor je jednou z prvních ikonografických památek právem považovanou z osmý div světa. A jak mi psala kamarádka Pavlíska, dovolím si ji zde citovat, psala mi: „Miri, užij si to, neb je to vůbec jeden z prvních ikonografických principů ztvárnění celkové kosmologie světa, tedy i zahrady  - jakožto ráje na zemi. Ráj byl ve starých dobách vždy vyjádřen ve tvaru čtverce, protože se pojí s numerologickým číslem 4, což vyjadřuje hmotu, materiál a stabilitu (tento náš svět).“

Angkor (khmérsky: město), samotný název Angkor je odvozen ze sanskrtského výrazu nagara, což znamená město. Je jednou z nejvýznamnějších kulturních památek a jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v JV Asii. V období 9.-15. století se zde rozléhalo hlavní sídlo Khmerské říše, tato doba dodnes zachovává velké  množství památek. Angkor je od roku 1992 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Dočetli jsme se mimo jiné, že satelitní snímky z nedávné doby objevily, že v pre-industriální době se jednalo o největší město na světě. Samotné jádro města se rozprostíralo na ploše přibližně 24km od východu k západu a na 8km od severu k jihu. Celkové osídlení města dosahovalo 3000km2 a bezprostředně navazovalo na hlavní jádro města. V celém areálu se dnes nachází na 1000 pamětihodností, z nichž některé jsou velmi zachovalé a jsou prakticky po rekonstrukci, či jsou napůl zborcené a snad na ně taky jedou dojde, nakonec se v areálu nachází i stavby, na nichž soustavně probíhají práce. Chrám Baphuon byl například do posledního kamene rozebrán, avšak práce ze byly přerušeny během vlády Khmer Rouge, kteří archeologům spálili veškerou dokumentaci, tedy po znovuobnovení prací dodnes archeologové skládají Wat Baphuon jako největší puzzle na světě. Wat měl být zpřístupněn již v roce 2005, vypadá to však, že k jeho otevření dojde až letos, tedy v roce 2009.

Khmérský vládce Džajavarman II se okolo roku 802 prohlásil za krále, do této doby se rovněž datuje vznik Khmérské říše. Král Džajavarman II zde vytvořil nezávislé khmérské království. Mezi lety 900 – 1200 vznikalo nejvíce památek. V letech 1113 – 1150 byl postaven nejznámější a také nejvýznamnější chrám Angkor, který měl pravděpodobně plnit funkci hrobky (Angkor je situován na západ, mj. i proto se vědci domnívají, že měl tedy funkci hrobky, kdy západ zde symbolizuje smrt). Konec říše je spojován s rokem 1431, kdy Angkor dobyli a vyplenili Thajci. S Lukym jsme se dočetli, že není jisté proč a za jakých podmínek bylo město opuštěno, důvodem mohlo být i to, že se město náhle ocitlo bez vody.  I přesto, že od této doby chrámy, zdiva a městské brány postupně pohlcovala džungle, i přesto kámen odolal,  takže se dodnes zachovalo nepřeberné množství ukázek khmérské architektury a Angkor i nadále představuje největší a nejkomplexnější podívanou tohoto druhu. K znovuobjevení Angoru došlo až v roce 1860, a to francouzskými archeology.

O Angkoru toho bylo napsáno již mnoho, většina z nás jakési povědomí má, někteří mj. z filmu Tomb Rieder. Nicméně, když jsme s Lukym někdy v půli cesty po Laosu začali zkoumat Kambodžu, byli jsme dost překvapeni tím, jak je památka Angkor obrovská. Zapomeňte na to, že byste se po areálu procházeli pěšky. Zaprvé, moc byste toho nestihli a za druhé, uchodili byste se zde k smrti. Lidé sem jezdí s organizovaným zájezdem v klimatizovaném busu, někdo si pronajme tuktuka, někdo se pokusí uprosit půjčení motorky (sem tam jsme viděli cizince na motorce, nicméně je zakázáno cizincům motorky půjčovat, čímž město asi podporuje tuktuk taxikáře). My s Lukym jsme se rozhodli pro kola a vůbec jsme nad tím neváhali, dokonce ani nelitovali, byla to pro nás nejlepší a nejpříjemnější varianta.

Pro představu, jezdí se, dle vlastního uvážení, dva okruhy. Každý sám zváží co mu nejlépe vyhovuje v závislosti na tom kolik času se mu na návštěvu dostává. Den v Angkoru stojí 20$, tři dny 40$ a týden 60$. Ceny jsou již několik posledních let neměnné. Menší okruh měří 17km a delší 26km. Vstupenku nelze nijak prodloužit. S koupí jízdenky absolvuje každý návštěvník vyfocení, čímž se vaše vstupenka stává originálem a nelze ji někomu zapůjčit. Před většinou chrámů ji musíte ukázat hlídači. Pozor na ztrátu, pokuta je vysoká.

Obecně se tvrdí, že jeden den v Angkoru je málo a týden je moc. Potkali jsme lidi, kteří měli tří denní vstupenku a byli v areálu jen 2 dny, a to ještě ne celé dva dny. My si koupili jednodenní vstupenku, i když mé srdce prahlo po třídenní až týdenní. Rozhodli jsme se kvůli ceně, nicméně za jiných okolností je i těch 60 $ ok. V každém případě jsme si den v Angkoru pořádně užili. Pokud se rozhodnete strávit jen jeden den, nesnažte se vidět mnoho, je to velká chyba. Je lepší si užít méně a s větším efektem než se strhat a nemít z prohlídky nic. Totiž Angkor není jen malý a velký okruh, další chrámy v lze potkat i 50km od Siem Reap. Máte-li rádi satelitní snímky, mrkněte na Angkor v naší aplikaci kde právě jsme na Google map, vypadá to hódně efektně, když si chrámy přiblížíte.

22.1.2009 Nelenili jsme a ráno vstávali již ve 4h. Půlhodinu na to jsme si to už šinuli na kolech směr Angkor. Z města je to asi 7km k Watu. Skvěle se nám na cestu hodily čelovky, jeli jsme kousek lesem, kde byla skutečně černočerná tma. Kola nám zapůjčili v hostelu za 2$, ale jsou zde i hostely, které mají kola k zapůjčení zdarma. U Angkoru jsme byli ještě za hluboké tmy a mohli jen tušit, co se po rozednění před námi objeví. Našli jsme si místečko u lotosového jezírka, kde se usadilo i mnoho jiných cizinců, kteří netrpělivě očekávali východ slunce za Watem Angkor. Je těžké si předstvit během ustavičného štěbetání, ječení, vřeštění a chichotání, jaké by to asi bylo, kdyby sem lidé skutečně přicházeli s jazykem za zuby a jen pozorovali a nechali na sebe působit probouzející se Angkor. Smůla, i toto je Angkor, tedy Angkor dnes. My zde byli během hlavní turistické sezóny, i tak je však areál stále natolik obrovský, že se davy turistů rozptýlí do všech možných stran, takže zážitek z prohlídky je i tak velmi silný. Kritická jsou určitá místa, konkrétní Waty v určitou denní dobu, východy a západy slunce.

Po rozednění se snad 80% všech lidí najednou vytratilo a u chrámu nastal klid a mír. My na tuto chvíli čekali, neb i průvodce píše, že po rozednění většina turistů Angkor opouští a vrací se zpět do města na snídani. Ano, pak i na oběd. Je to přesně to, co jsme si s Lukym říkali, my si užili celý den od hluboké noční tmy přes největší polední hic až po západ slunce a následnou tmu. Takže ve výsledku jsme mohli během jednoho dne strávit v areálu víc času než ti, kteří si zaplatili několikadenní vstupné. Bylo ale vážně vedro, odhadem kolem 35°C.

Nechali jsme se zlákat místňačkami, které lanařily všechny cizince na snídani a něco malého si dali. Docela nás bavilo to jejich hulákání, kdy přes sebe navzájem volaly a zároveň samy sobě odpovídaly. Pro příklad (com for brekfast, kafi, ti.. not now, ok lejtr) s překladem: „pojď snídat, kafé, čáj, ne téď, ok, později.“

Angkor Wat zel oproti ránu prázdnotou a s měnícím se světlem nám ukazoval svou majestátnost a fotogeničnost. Je to opravdový div světa, neb se člověk diví od samotného rána do včera. Není to jen „kamenná skládanka“, je to velkolepé architektonické a sochařské dílo které dávní Khmérové dokázali tvarovat do nejmenších detailů. Velmi oblíbeným motivem jsou vyobrazení nebeských nymf apsaras, kterých najdeme na Watu Angkor více než 3000 a každá je jedinečná. Spousta z nich byla zničena během snahy indických restaurátorů o jejich vyčištění pomocí chemikálií v 80.letech, což způsobilo jejich poškození. Nyní jsou restaurovány dle německého projektu, který byl speciálně vytvořen na záchranu apsaras.

Nejen stavby, ale také vodní plochy zvané barraye (vodní rezervoáry)jsou kapitolou samou pro sebe. Východní barray je již vyschlý a měří 7 x 1,8 km a západní sloužil jako rezervoár vody pro kultivaci země kolem Angkoru. Západní dosahoval rozměrů 8 x 2,3 km. Ručně byly vytvořeny hráze naplněny vodou.

Další z Watů, které jsme navštívili můžete vidět ve fotogalerii, neradi bychom Vás zahlcovali množstvím informací. Bude milejší nechat případné dotazy na debatu po našem návratu domů. Uvádíme zde pouze názvy Watů, které jsme prošmejdili, jeli jsme malý střední okruh, tedy 17km, ale celkově jsme během dne ujeli více než 30km, byly to tyto: Wat Angkor, Prasat Kravan, Banteay Kdei, Sra Srang, Ta Prohm, Ta Keo, Thomm Anon, Chau Say Tevoda, Victory gate, Angkor Thom, Prasat Suor Prat, Ba Phuon, Bayon, Jižní brána Angkor Thom, Baksei Chamkrong, Phnom Bakheng a končili jsme zpět u Angkor Watu, který je po setmění nasvícen. Chcete-li do Angkor Watu v noci, musíte zaplatit dalších 15 $.

Tak tedy alespoň něco málo k několika nejpozoruhodnějším. Wat Ta Prohm je zajímavý tím, že jej postupem věků obstoupily dřeviny svými gigantickými kořeny. Tento chrám hrál hlavní roli ve filmu Tomb Reider, jak mnozí z Vás víte. Je to uchvacující návštěva, neboť i kořeny stromů v místě umocňují silného Genia Loci.

Bayon je zajímavý množstvím kamenných hlav v nadživotní velikosti, které mají přátelský vzhled mírně se usmívajících strážců, jež se rozhlížejí do všech stran. Kamenných hlav je zde 216 na 54 věžích. Je stále zahalen tajemstvím ohledně jeho funkce v Angkoru. Nachází se v samém středu Angkor Thom (velkého města, 10km2), celé toto město je obehnáno 8m vysokou zdí, která má dohromady délku 12 km (4x3 km), zeď nadto lemuje v celé čtvercové délce 100m široký vodní příkop.

Západ slunce jsme sledovali z jediného kopce Phnom Bakheng, kde se také  nachází jeden z chrámů a odkud byl rovněž krásný výhled na Wat Angkor, západní barray a celé širé okolí. Turisty, kteří se zde také rozhodli strávit západ slunce jsme raději nepočítali a před úplným západem slunce jsme rychle utíkali dolů nastartovat naše cykloherky a ujížděli se rozloučit s Watem Angkor.

Dole u paty kopce Bakheng hrají lidem na cestu oběti nášlapných min velmi příjemné melodie, čímž se snaží vydělat nějaké peníze. Lze si také zaplatit jízdu na slonu, který vás vyveze až na kopec za 20 $, nebo si můžete koupit knihy, pohlednice a jiné cetkytretky u místních prodavačů, i dětí, a to prakticky v celém areálu Angkoru (kupodivu nejpěknější pohlednice Angkoru jsme objevili až na poště v Phnom Penh). Někdy je  náročné vymanit se ze sevření prodávajících a jejich ustavičného ukecávání, a pozor, slovo „možná“ berou jako „určitě si přijdu něco koupit“, cenu vody jsme museli usmlouvat.  Co se týče jídla a pití, není problém koupit vše v celém areálu, návštěva toalet je zdarma, přičemž jsou dobře situovány všude v blízkosti občerstvení.

S Lukym jsme se shodli na tom, že nejlepší je přijet sem, vzít kola a dva dny se jen projíždět, divit se, kochat se. Pak přečíst a nastudovat tolik co jen půjde a poté se do Angkoru vrátit alespoň na týden. Potom možná bude mít člověk pocit, že navštívil Angkor. Je to tak neuchopitelná věc, kterou nelze jen tak postihnout, každá stavba měla svůj účel, jedno souviselo s druhým, vše mělo svůj řád, důvod, nic nevzniklo jen tak. A pokud ano, tak skutečno naprosto dokonalým způsobem. Khmérská říše byla rozlehlá, pokud si pamatujete z článku o Champasaku z Laosu, tak i z tohoto chrámu khmérské architektury vedla kdysi cesta do Angkoru, takže otázek a tajů okolo této zlaté éry máme pořád dost a dost. Angkor chce vidět i v jiném ročním období kdy jezírka jsou plná vody, s menším přívalem turistů, během dešťů, před bouřkou i během ní, prostě 365 dní v roce. Před těmito lidmi předem smekám.

Mnoho tajemství ještě čeká na objevení, protože se veškeré práce na chrámech soustřeďují na záchranu nadzemí, avšak skutečná pravda o Angkoru a jeho obyvatelích se skrývá někde v podzemí pod starodávným městem. Možná ani ne tak hluboko jak by se mohlo zdát.