Do Arequipy jsme se dostali v ranních hodinách a už byli prakticky rozhodnutí, kde se ubytujeme. Neměli jsme na mysli přímo hotel, spíš lokalizaci, rozhodli jsme se zůstat u autobusového nádraží, protože tady přespíme jen dvě noci, necháme si tady část věcí, odjedeme do kaňonu Colca, pak se vrátíme zpět do Arequipy, popadneme naše zanechané věci a pokusíme se odjet směr Cuzco nočním busem. Kdybychom se totiž ubytovali v centru města, neměli bychom šanci všechno takto zvládnout, protože nevíme, jakým způsobem a v kolik hodin se budeme schopni vrátit z Colca kaňonu.

Inkové dobyli tuto oblast v 15. století, nedlouho před příchodem Evropanů. Před Inky zde však žili aymarští zemědělci a ještě dříve před nimi kultur starší. Oblast kolem Arequipy je osídlena asi 8 tisíciletí. Novodobé město bylo založeno Španěly, přesně dne 15. srpna 1540, již rok po založení dostala Arequipa vlastní erb od španělského krále Karla V, prvním vládcem Arequipy byl Juan de la Torre y Díaz Chacón. Naproti tomu dne 21. července 1821, Don José de San Martin deklaroval nezávislost Peru od španělské nadvlády.

Arequipa, neboli „Bílé město“ (La Ciudad Blanca) dle španělské středověké koloniální architektury tvořené silurem, perlově bílou vulkanickou horninou. Co do populace, je to druhé největší město v Peru s počtem obyvatel něco přes 900 tisíc. Město leží v Andách v nadmořské výšce 2.335 m s monumentem El Misti (téměř 6. tisíc metrů), což je sopečný vulkán. El Misti pořádně neřachnul už půl tisíciletí, častějším projevem je v této oblasti zemětřesení, jehož stopy jsou stále patrné na katedrále. Nejničivější zemětřesení je zaznamenáno v  roce 1600, to poslední v roce 2001 údajně dosáhlo 8,9 stupňů Richterovy stupnice. Pohled na vulkán El Misti si lze vychutnat přímo z bílého náměstí Plaza de Armas spolu s dalšími vulkány Chachani a Pichu Pichu (sprosťáci ti Peruánci, viďte!:-)).  Kolem Arequipy je však celkem na 80 vulkánů. Původ jména Arequipa má několik verzí a je z nich patrné, že přítomnost vulkánů má na tom svůj podíl.

 
Jedna z nich pochází z kečuánštiny, jiná z aymarštiny. Ta kečuánská pochází ze slov „ari qhipay“ což má znament „ano, zastavíme“, či zůstáváme. Výrok je připisován čtvrtému vládci Inků Mayta Cápacovi, který byl údajně okouzlen krásou krajiny i mírným klimatem během svého putování. Následující dvě teorie pocházejí ze staré aymarštiny, „Ari qhipaya“ znamená „za ostrou horou“, tedy místo, ležící za sopkou El Misti a konečně „ari quepan“ odkazuje na schránku mořského plže, kterou používali staří Aymarové k troubení. Ať už je to jakkoliv, Kečuové a Aymarové tvoří většinu obyvatel Peru. V Peru je jinak nejvyšší procento indiánských obyvatel Jižní Ameriky, protože v okolních státech vyjma Bolívie ponejvíce převládají Mesticové, což jsou smíšení potomci Evropanů, Indiánů, nebo jen běloši.

El Misti není tak nepřístupná, jak by se na první pohled mohlo zdát, zvláště kvůli její nadmořské výšce. Výstup na sopku není přesto vůbec jednoduchý. Je to drsné dobrodružství, El Misti je vulkán opatřen strmými úbočími, proláklinami, ve vyšších polohách je to pak sopečný prach, který znemožňuje hladký výstup. O přepadení na osamělých cestách vzhůru prý není nouze, proto je doporučováno najmutí agentury, která zajistí vše potřebné během dvoudenního treku, levná záležitost to prý také rozhodně není. Nás by představa El Misti za jiných okolností lákala, ale toho času už mnoho není a také peněz, spokojili jsme se proto s majestátním pohledem na tuto sopku.

30.3.2010 po příjezdu do Arequipy a ubytování jsme ještě z posledních sil došli pro nějaké potraviny na trh a vzhledem k tomu, že měl hostel kuchyňku, udělali jsme si výborné vaječné omelety, okoupali se a šli si ještě na chviličku zdřímnout. Do města to odtud není příliš daleko, spojení je perfektní, vlastně je úplně jedno, jestli se od autobusáku rozhodnete jít na bus doprava nebo doleva, protože tady jezdí busy ve smyčkách a stačí jen říci, tedy zeptat se osoby, jež v busu prodává lístky, na Plaza de Armas. My narazili na poctivé prodavače, kteří nám počítali stejně jako všem ostatním a taky nám dali vědět, kdy máme vystoupit.

V centru města i v jeho okolí se nám opravdu moc líbilo, prošmejdili jsme kdejakou uličku, vstoupili do nejrůznějších objektů, protože tady bylo opravdu nač koukat, kupříkladu banky, jedny z nejhezčích objektů s kašnami uprostřed nádvoří i s rostlinami. Ve městě je také množství kostelů vše z doby středověké španělské kolonizace. Bílé náměstí bylo vyhlášeno světovým kulturním dědictvím UNESCO v roce 2000. Také jsme už naprosto podlehli skvělým pečeným kuřátkům s rýží či hranolky a zeleninou dle vlastního výběru, která se v Peru až na výjimky prodávají téměř na každém rohu.

31.3.2010V Arequipě nelze minout klášter Santa Catalina hned v blízkosti Plaza de Armas. Sem jsme se vydali dnes a strávili v něm značnou část dne. Pokud do něčeho investovat peníze v Arequipě, určitě do tohoto objektu, stojí rozhodně za to. Klášter byl postaven v roce 1580, v 17. století pak rozšířen. Přes 20 000 m2 je převážně maurskogotického stylu s charakteristickými sytými pastelovými barvami, které jsou vskutku uchvacující. Zakladatelkou kláštera byla bohatá vdova Maria de Guzman. Nedostala se sem kdejaká žena, musela to být žena či dívka z bohaté rodiny. Každá rodina musela vstupem své dcery do konventu zaplatit něco jako věno ve výši 2400 stříbrných mincí, což je do dnešního dne převeditelné jako 50 000USD, celkem síla, co? No a toto věno jeptišce zajišťovalo nejvyšší standard, měla dokonce 1-4 sluhy či otroky, holky se tady neměly špatně, co? Většina vstupujících dívek byla z bohatých rodin, ty chudší si musely věno odpracovat různými ručními pracemi.

V roce 1871 sestra Josefa Cadena, přísná dominikánská sestra poslala papeži Piovi IX dopis, aby byl klášter tzv. reformován. Věna poslala do Evropy, nechala osvobodit sluhy i otroky a dala jim na výběr zůstat jako řádové sestry, nebo v klášteře normálně žít. V celém konventu žilo na 450 lidí a prakticky do roku 1960, kdy došlo v Arequipě k zemětřesení, neměl nikdo jasnou představu, co se za zdmi kláštera odehrává, až někdy kolem roku 1970 se klášter otevřel veřejnosti, což s sebou přineslo i finance na opravu objektu a také odtajnění tohoto záhadného kláštera o kterém si obyvatelé Arequipy museli vyprávět různé příběhy, ať už pravdivé či nepravdivé.

Člověk má vstupem do kláštera okamžitě dojem, že vstoupil do jiného světa, totiž do města ve městě. Atmosféra je okouzlující, domky, v nichž bydlely jeptišky, mají naprosto oslňující pastelové barvy. Klášteru se říká „veselý“ kvůli životu plnému zábavy a večírků, který překazila sestra Josefa. Pořádají se tady i noční prohlídky, což musí být opravdu zážitek. Také záleží na vás, zda si prohlédnete klášter sami nebo s průvodcem, my doporučujeme bez průvodce, protože ten s vámi stráví v klášteře jen hodinu, kdežto vy si zde můžete zůstat, jak dlouho chcete a fotit do sytosti, protože je skutečně co fotit. Chodí se podle směru šipek a už kdysi zde byly pojmenovány ulice.

Nemůžeme nezmínit ještě jednu zajímavost a atrakci zároveň, kterou je možno v Arequipě shlédnout. V roce 1995 se antropolog Johan Reinhard vydal na výstup vulkánu Ampato a objevil tam zmrzlou mumii dívky, kterou zde obětovali asi před pěti stovkami let inckým bohům. Dostala jméno Juanita (čti Chuanita, jinak je známá i pod jmény „zmrzlá lady“, nebo „ledová panna“) a dnes ji lze vidět v muzeu katolické univerzity Santa Maria v Arequipě. Juanita byla obětována ve svých 14 letech, pravděpodobně prošla přísným výběrem mezi svými vrstevníky, protože bohům nemohl být obětován leckdo. Musela to být jedna z nejkrásnějších dívek v incké říši a samozřejmě musela být panna. Z Cuzca byla v průvodu odvedena k vulkánu Ampato, patrně pod silnou dávkou koky vedena až k vrcholu a tam kněžími obětována. Po smrti byla knězem uložena do hrobu a připravena na cestu k věčnému životu, dostala jídlo, šperky a nechyběla ani koka. Juanita je v Arequipě velmi oblíbená, možná i milována. Ne vždy je vystavena, někdy bývá nahrazena jinou mumií nalezenou v oblasti Arequipy. Vědci se totiž na sopku Ampato vrátili, kde našli další těla. My viděli mumie v Nazca, takže jsme se za Juanitou nevydali.

Bydlet u autobusáku má opravdu výhodu, protože ti, kteří se ubytují ve městě, musí stejně pro jízdenky až sem a pak ranní vstávání na autobus s předstihem, kvůli možným zmatkům v místní MHD, může cizinci pěkně komplikovat život. Taky jídlo je dál od centra levnější. Pochopitelně pro ty, kteří chtějí v Arequipě strávit delší čas, je ideální centrum, a to kvůli atmosféře města. No nic, my máme lístky, takže brzy ráno vyrážíme směr kaňon Colca, který je druhý nejhlubší na světě. Domluvili jsme se v hostelu, že si tam necháme značnou část věcí, které si za dva dny vyzvedneme. Je fajn, když už ovládáme nějaká ta slovíčka a protějšek nám přitom rozumí.

V Arequipě na nádraží jsme se setkali poprvé s tím, že zde v poplatku za vstup do prostor nádraží je v ceně i toaleta, kdekoliv jinde jsme museli platit ještě extra za záchod, a to částku vyšší než u nás doma, fakt síla.