Paraguay je vnitrozemský stát v Jižní Americe, který hraničí s Argentinou na jihu a jihovýchodě, na severovýchodě s Brazílií a s Bolívií na severozápadě, leží na obou březích řeky Paraguay. Má rozlohu 406.752 km2 a prochází jim obratník Kozoroha. Název země lze odvodit z guaranských slov pará (oceán), gua (k či od) a y (voda, znamená to voda, která jde až k oceánu. Má se za to, že původní název v jazyce guaraní označoval pouze oblast města Asunción, nicméně ve španělštině označuje celou zemi.

Paraguay objevil roku 1524 Portugalec Alejo García. Patnáctého srpna roku 1537 založil Španěl Juan de Salazar de Espinoza pevnost Asunción, dnešní hlavní město republiky. Následujících 200 let byla Paraguay známá pod jménem "Indická provincie" (Provincia de las Indias). Nejdůležitějšími událostmi z této doby jsou setkání s místodržitelem Domingo Martínez de Irala roku 1539, který podporoval španělské dobyvatele v uzavírání sňatků s domorodými ženami.

Z období před příchodem Španělů toho příliš známo není, jisté je to, že východní část dnešní země obývali Indiáni označovaní jako Guaraní. Svou nezávislost Paraguay získala v roce 1811. V letech 1814 – 1840 vládl zemi diktátor José Gaspar Rodríguez de Francia, přezdívaný jako El Supremo – Nejvyšší, který je považován za jednu z nejvýznamnějších postav paraguayské historie. Po jeho smrti zavládl v zemi chaos, neboť El Supremo po sobě nezanechal jediného potomka. V roce 1841 byl kongresem zvolen Carlos Antonio López jako vrchní konzul, v roce 1844 se stal prezidentem a vládl až do roku 1862. Během jeho vládnutí se počet obyvatel země téměř zdvojnásobil z 220 tisíc na 400 tisíc.

Poté se vlády ujal jeho syn, který v roce 1864 zaútočil na Brazílii, čímž rozpoutal Paraguayskou válku (válka proti Trojspolku), tedy proti Brazílii, Uruguayi a Argentině. Po počátečních úspěších se dostavila invaze ze strany Brazílie, ta měla záhy obrovskou převahu. Paraguay však musela bojovat dál, neboť spojenci uvažovali o tom, že zemi rozdělí a nastolí její zánik. Hlavní město Asunción padlo v lednu 1869 a o rok později padl v boji prezident López. Země byla válkou totálně zničena, v zemi nebyli takřka muži a navíc musela Paraguay postoupit Argentině a Brazílii část svého území.

V roce 1932 došlo k válce s Bolívií o území Gran Chaca, která trvala do roku 1935. Paraguay válku vyhrála a území si násilně připojila. V roce 1954 se stal prezidentem Alfredo Stroessner a jeho vláda trvala až do roku 1989. Ačkoliv byl jeho režim nesmiřitelný vůči komunistům, přinesl zemi stabilitu. Držel se úsporných opatření, která navrhl Mezinárodní měnový fond a učinil tak z Paraguaye zemi bezpečnou nejen pro domácí, ale také pro zahraniční investory. Byl iniciátorem některých velkých projektů, především pak výstavby velké přehradní nádrže Itaipú, která dala práci mnoha chudým Paraguaycům. Názor na tohoto prezidenta se různí, jedni ho považují za zkorumpovaného diktátora tvrdě porušujícího lidská práva, jiní bez ohledu na to zdůrazňují politickou stabilitu a rozvoj ekonomiky, který přetrvával během jeho vlády.

Po vojenském převratu, který za podpory USA a Katolické církve zorganizoval generál Andrés Rodríguez, Stroessner uprchl do Brazílie a Rodríguez se stal prezidentem země. Paraguay se začala demokratizovat a v roce 1992 byla přijata ústava, která omezila možnost znovuzvolení prezidenta. V roce 1993 se konaly svobodné volby, které vyhrál Juan Carlos Wasmosy. V roce 1996 došlo k rozporu mezi prezidentem a generálem Oviedem, ten se pokusil o převrat, který obyvatelé odmítli a následně potlačili podporou USA a OAS i ostatních zemí v regionu. Po prezidentu Duarte byl v roce 2008 zvolen za prezidenta Fernando Lugo.

Paraguay je rozdělena stejnojmennou řekou na dvě velmi rozdílné části. Východní část názvem Paraguay Oriental je známá také jako region Paraneña, oblast charakterizují travnaté pláně a zvlněný terén. Západní část, Paraguay Occidental, nebo-li Chaco, je naopak typická svým nízkým reliéfem a bažinatou rovinou. Úrodná půda východně od řeky Paraguay umožňuje chov skotu i pěstování rozličných plodin, jakými jsou bavlník, cukrová třtina, obiloviny, jojoba, ananasy, banány apod. Roviny i močály západu jsou osídleny jen velmi řídce. Elektrickou energii získává země především díky vodním elektrárnám. Průmysl je spojen se zemědělstvím - jsou zde továrny na zpracování kokosového oleje, bavlny, cukrové třtiny. V oblasti Chaco vzkvétá mlékárenský průmysl a průmysl související s chovem dobytka. Důležitým vývozním artiklem je dřevo - Paraguay disponuje množstvím měkkých i tvrdých dřev, jejich těžba však způsobuje vážné ekologické problémy vlivem odlesňování. Nicméně v zemi jsou i ocelárny, železárny a cementárny.

Region Paraneña, či Východní region se rozkládá od řeky Paraguay na východě po řeku Paraná, jež tvoří hranici s Brazílií a Argentinou na západě. Skoro 80 % regionu se rozkládá v nadmořské výšce pod 300 metrů nad mořem. Nejmenší nadmořská výška je pak 55 m n. m., v místě, kde se slévají řeky Paraguay a Paraná. Region Gran Chaco, rozkládající se na západě Paraguaye je tvořeno z 2/3 polopouštní krajinou, charakterizují ho však také bažiny, savany a řídké lesy. Známý je zde mokřad Esterno Patiño, který svou rozlohou 1,500km2 je největším v zemi. V Paraguayi se prakticky střídají dvě roční období s přechodovými měsíci a jaro s podzimem zde prakticky neexistují.

Jak ve vnitrozemí, tak v hlavním městě Asunción se můžeme setkat se záplavou pestrobarevných květů. Modré jacarandy (Jacaranda azul) a červeného sapanu (Flamboyant rojo), kvetoucích na jaře. Národním stromem je lapačový strom (Lapacho rosado) kvetoucí v zimě. Velmi známá je také cesmína paraguayská, maté (Yerba mate) divoce rostoucí keř. Škálu barev doplňují květy jasmínu, manga, ibišků a orchidejí. V polo tropických oblastech a na savanách žije nekonečné množství živočichů - nejrozšířenějšími druhy jsou divoké prase, divoké prase pekari, tapír, puma, jaguár, nosál, pásovec, opice atd.

Vepřové, hovězí, jehněčí, drůbež a ryby jsou typickou surovinou pro přípravu tzv. asado paraguayo  grilu pod širým nebem. Jako doplněk ke grilovaným masům se podávají salchichas, je to pikantní salám, sopa paraguaya, tady nejde o polévku, jak se mnozí často přesvědčí, jde totiž o pečivo z kukuřičné mouky s paraguayským sýrem a cibulí, nebo mandiocas, manioka a míchané saláty z čerstvé zeleniny. Existují i další tradiční jídla, ale to bychom tady psali jen o jídle. Během horkých letních dnů se pije národní nápoj tereré (studený čaj z maté) ze speciální nádobky ze dřeva nebo z kravího rohu s kovovou trubičkou a malým filtrem na špičce. Čaj z maté se doplňuje léčivými bylinkami yuyos, které mu dávají typickou příchuť. V zimě se pije čaj horký. V Asunciónu bylo takřka nenormální nemít s sebou termosku s horkou vodou a již zmíněnou nádobku s kovovou trubičkou. Dalším tradičním nápojem je "cocido", připravuje se ze zkaramelizovaného cukru a maté.

Populace Paraguaye je rozdělena poměrně nerovnoměrně. Drtivá většina žije ve východní části země, západ je domovem jen 2% populace. Země má jednu z nejvíce homogenních populací v Jižní Americe, odhaduje se, že celých 95% země má smíšený španělsko – guaranský původ. Popěrně silně je zastoupena japonská komunita jako pozůstatek II Světové války. Počet obyvatel různě kolísal, v posledních letech však došlo k poklesu úhrnné porodnosti, ačkoliv je to stále méně než v sousedních zemích (hodnota ukazatele se dnes odhaduje na 2,5). Dnes v Paraguayi žije 6,7 miliónů obyvatel. Populace je rovněž velmi mladá, díky boomu v posledních desetiletích, kdy 36% populace má méně než 15 let. Najdeme zde také imigranty ze Sýrie a Libanonu, významný je počet Židů, kteří do země přicházeli zejména ve dvacátých a třicátých letech 20. století, mimo jiné z Německa, Rakouska a Československa. Dodnes tito potomci bravurně ovládají mateřský jazyk svých předků, i když ta nejmladší generace už méně nebo vůbec. Největší slabinou země je nepřístupnost k moři, což omezuje její vyvážení pouze do Argentiny a Brazílie.

10. 5. 2010 Ani jsme se v Argentině pořádně neohřáli a už se vydáváme do dalšího státu. Popravdě jsme malinko rozpačití, protože jsme nepotkali nikoho, kdo by navštívil Paraguay, takže to v nás vzbuzovalo rozpačité dojmy. Nicméně, hranice jsme přešli pěšky, úředníci byli pohodoví, neměli ani zájem kontrolovat nám batohy, takže to bylo opravdu hodně v klidu. Hned po přechodu hranic jsme řešili, jak se dostaneme do Asunciónu, tedy hlavního města Paraguaye. Opět se na nás usmálo štěstí, čekal tam jeden bus, který pouze čekal, až se víc naplní, byla to sice kraxna typu příměstské linky, ale hlavně, že něco jelo a my se ještě dnes do Asunciónu dostali. Z hranic je to do hlavního města co by kamenem dohodil.

Dorazili jsme už za tmy, pořádně jsme nevěděli, kde máme vystoupit, protože průvodce už nemáme a na internetu je o Paraguayi jen málo informací, není to hold nejatraktivnější země pro turisty. My si přesto řekli, že než území středu JA přelétat, raději si krajinu prohlédneme z busu, takže to bereme už jen jako tranzit do Ria s několika zastávkami. Pokoušeli jsme se najít zde couchsurfera, ale neměli jsme vůbec štěstí, buď se nám nikdo neozval, nebo jsme dostali negativní odpověď. Jeden maník nám odepsal dokonce rok poté, co jsme sem přijeli, fakt směšné. No nic, ale v busu jsme se seznámili s jedním Chilanem, který nám poradil, abychom jeli na autobusák, že je tam prý hafo hotelů, takže se ho máme držet. Nakonec to opravdu nebyl špatný nápad, protože odtud stejně budeme za dva dny odjíždět. Už víckrát se nám vyplatilo najít si ubytování u nádraží, takže jsme to jen uvítali.

Prošli jsme asi tři hotely, Chilan si taky vybíral, cena ho zajímala stejně jako nás. Nakonec jsme se rozhodli pro hotel Yasi za 55 tisíc guaranis, což je asi 220,-Kč (1000 Guaranies jsou 4,-Kč). Bylo to v hotelu, takže dobrá cena, nicméně, a to se nám předtím nikdy nestalo, náš pokoj byl přebudovaný záchod a koupelna dohromady, což bylo jasně patrné jednak z pozůstalých kachliček, madla na ručník a taky přihrádečky na toaletní papír, opravdu úžasný pokojíček, zkrátka jako klícka. Alespoň tekla horká voda, večer už tady bývá chladněji, tak jsme rádi, že se alespoň trochu ohřejeme. Jinak přes den, pokud svítí sluníčko, je moc příjemně.

Autobusák má taky další výhodu, většinou je v jeho blízkosti hodně restaurací, takže jsme se i dobře najedli. Překvapilo nás jak je tady rychlý internet a také asi nejmodernější počítače, na které jsme doteď v JA narazili. Také nás překvapilo město samotné, což jsem zapomněla zmínit. Když jsme přijížděli, viděli jsme docela moderní budovy a několik supermarketů, takže Paraguay na nás z prvního dojmu zapůsobila jako poměrně vyspělý stát. Ještě uvidíme ráno, až se vydáme do centra.

11. 5. 2010 Dnes tedy hurá do města. Od autobusáku jezdí několik linek do města, po menších zmatcích jsme se nakonec správného busu dočkali. Jezdí tady opravdu historické kousky (ale také úplně nové busy), jinak město Asunción pěkné, rovněž náměstí Osvobození a také Palazio de López. V informačním centru jsme konečně dostali pěknou mapu města i s autobusovými linkami. V samotném centru města jsme narazili i na tu chudou část Paraguaye, ale to jste si už určitě prohlédli. Celkem nás to překvapilo, jaké slamy se nacházejí opravdu jen kousek od prezidentského paláce. Do těchto míst se nesmí chodit, policajti to tam hlídali, takže jsme se mohli jen kouknout. Pak jsme narazili na ty nejchudší i na Plaza Uruguaya, chudí měli zrovna koupací den a vypadalo to, že tady i někteří přebývají. Bylo to tady hodně po indicku, abychom to co nejvíce přiblížili.

V Panteonu Hrdinů jsme dnes končili naši prohlídku města. Ve městě rozhodně neváhejte navštívit jídelny, ve kterých si můžete naložit jídlo sami dle své chuti, je tam několik takových stravoven. Vy si naložíte na talíř, který je vám poté zvážen, podle hmotnosti zaplatíte tu kterou částku. Co se lidí týče, působili na nás naprosto jinak než třeba v Bolívii a Peru, tady jsou lidé podobní Argentincům. Máme tím hlavně na mysli dojem z lidí, tady je patrno, že se zde pomíchalo mnoho národností, často evropské, takže tady narazíte na Paraguayce, kteří jsou naprostí modroocí blonďáci, ale i tmaví. No a taky jsme si tady připadali jako v zápaďáckém městě, také tím, jak na nás působili lidé.

V Asunciónu žije 1,639,000 obyvatel (v roce 2000). Španělský název města v angličtině znamená assumtion (uchopení, osvojení).  Jedná se o jedno z nejstarších měst Jižní Ameriky (rovněž nejdéle osídleným místem), proto bývá známo jako „Matka měst“. Přesto, přesný název města španělsky zní: La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señora Santa María de la Asunción (Velmi vznešené a věrné město naší paní, svaté Marie vyvýšené). V roce 1541, kdy domorodci zničili Buenos Aires, Španělé uprchli do Asunciónu. Tímto se město stalo centrem rozlehlé španělské koloniální oblasti zahrnující část Brazílie. V roce 1603 byl Asunción sídlem prvního církevního sjezdu, který sestavil pokyny pro rekatolizaci domorodců. V roce 1731 se José de Antequera y Castro vzbouřil proti španělské kolonizaci. Toto povstání selhalo, ale i tak to bylo první znamení „ducha osvobození“, který mezi lidmi postupně narůstal. Událost přesto ovlivnila Paraguay, která se nakonec v roce 1811 dočkala osvobození. Po vyproštění nastaly v Asunciónu obrovské změny. Pod vládou Gaspara Rodrígueze de Francia se postavila síť cest napříč celým městem. Byly založeny školy, továrny. O válečných konfliktech, které Paraguay obrovsky ovlivnily, jste se již ostatně mohli výše dočíst, takže to tady nebudu znovu psát.

Město je také domovem Musea Godoi a Národního Muzea Krásného Umění, jež se pyšní starými malbami z 19. Století. Významný je rovněž kostel Vzkříšení, Katedrála hlavního města a již zmíněný Pantheon Hrdinů, menší verze Les Invalides v Paříži, kde je pohřbeno mnoho národních hrdinů. Vedle Palacia de los López ještě můžeme zmínit budovu senátu (moderní budova) a Dům Osvobození, který je jedním z několika zbylých příkladů koloniální architektury. Calle Palma je hlavní ulicí centra Asunciónu, kde najdeme několik historických domů, náměstí, obchodů, restaurací a kaváren. Například „Manzana de la Rivera“, nacházející se naproti prezidentského paláce je sbírkou starého tradičního domu, který byl obnoven a nabízí formou muzea ukázku vývoje architektury města. Stará železniční stanice poskytuje vyjížďky starými vlaky do paraguayských měst, jakými jsou Luque a Areguá. Taková malá zajímavost, v roce 2008 byl Asunción vyhlášen jako nejlevnější město na světě.

12. 5. 2010 Včera jsme si pořídili jízdenku do San Bernardino, což je lokalita u jezera Ypacarai, oblíbená destinace Asunciónské smetánky. Dnes však chceme ještě do Botanické zahrady. Opět se čekání na správný bus neobjede bez menších zmatků, ale nakonec přijíždíme až téměř k bráně. Součástí zahrady je také zoo, kolem kterého jen procházíme. Zahrada zeje prázdnotou, ale je tady i tak moc hezky, prohlížíme si místní muzeum (500 druhů rostlin a 70 druhů živočichů) a také vilu Carlose Antonia Lópeze, ve které žila jeho rodina. V botanické zahradě jsme narazili na skupinku žen Guarani (původní indiánky), které tam sbíraly klacíky a svazovaly je do otopů, byly moc přátelské, usmívaly se, ale i kdybychom uměli španělsky sebelíp, nedomluvili bychom se s nimi, protože jejich řečí je pouze Guarani. Párkrát jsme tuto řeč slyšeli, ale absolutně se nedalo nic rozumět.

Do San Bernardino nám měl jet bus odpoledne kolem 14h, samozřejmě nejel, ptali jsme se řidiče, pak opět u okénka, kde jsme si kupovali lístky, furt čas odjezdu posunovali, i nástupiště. Pořád jsme váhali, zda si dát něco k jídlu, protože jsme si nebyli jisti, zda náhodou bus nepojede, nakonec jsme si dali jen místní sopu paraguaya, což je kukuřičný chléb s cibulí i sýrem a také sýrové pečivo. Bus se rozhodl odjet asi 1,5 po řádné době. Taky trvalo celou věčnost, než jsme se vykodrcali z města, fakt nekonečná ucajdaná cesta, kdy bus stavěl na každém rohu, opravdu lahůdka. Přesto jsme do San Bernardino dorazili, ale o tom už zase příště.