14.6.2009 Bum a jsme na Zélandu, kde se ukáže, jak se naše cestakolemsvěta bude vyvíjet dál. Hodláme zde co nejdříve začít pracovat, abychom mohli co nejrychleji opět cestovat a někdy se taky vrátit domů:-). V tomto článku také popíšeme základní informace k vyřízení daňového čísla, co je k tomuto potřeba a nač nezapomenout. Snad se tyto informace budou někomu z našich čtenářů hodit.

Na letišti jsme prošli úplně bez problémů celní kontrolou. Boty jsme měli v pořádku, i ty Lukyho již mnohokrát zmiňované rozpadající se boty, prošly. Raději jsme přiznali, že máme stan, který nám sami zkontrolovali a poté předali u okénka v letištní hale (nechtějí si sem zavléci pylová zrna, semena skrytá v zemině a podobné věci, takže se může stát, že vám můžou přikázat, abyste si své boty řádně vyčistili, nebo Vám je vyhodí). Také jsme trnuli, jestli na nás nevyrukují s tím, že jsme cestovali dlouhou dobu v zemích s výskytem tuberkulózy, což jsme při vyřizování víz raději neuvedli. V tomto případě by po nás mohli chtít rentgen plic a to by pochopitelně něco stálo. V Austrálii chtěli ve formuláři pouze odpověď ANO, NE na otázku, zda máme tuberkulózu, tak jsme si tím raději nechtěli komplikovat situaci a nakonec to dopadlo dobře, opravdu jsme si oddychli. Pokud nám k tomu pomohlo razítko z Austrálie, jen dobře pro nás:-). Tím, že jsme byli v Austráli více než měsíc, ve formuláři jsme nemuseli psát jinou zem, kterou jsme předtím navštívili, na NZ chtěli jen vědět země za poslední měsíc.

Už jsme předesílali, že na nás někdo v Aucklandu čeká. Ano, opět hodní čeští krajané, Zuzka a Tom (ze Zlína), kteří byli tak hodní, že nás na letišti vyzvedli. Říkali si totiž, že když už tolik měsíců cestujeme, určitě nám jejich uvítání udělá radost. Bylo to super, opravdu nám tím udělali radost. Zuzku s Tomem jsme si našli na couchsurfingu a byli jejich prvními hosty. Opravdu hosty, protože i večeře v podobě bramborového salátu a sekané, byla uvítáním jak se patří. Nechyběla ani slivovička, kterou se zrovinka Tom léčil:-). Tady na Zélandu už bylo oproti Austrálii chladněji, což jsme pocítili. Zima je tady, i když to proti té naší v ČR není nic extra, ale díky tomu, že jsme poslední půlrok měli prakticky pořád léto, stačila nám zima i v tomto zélandském provedení. Zuzka s Tomem nám po večerech vyprávěli o svém ročním pobytu v Aucklandu, poradili co a jak a Zuzka byla tak hodná, že nám na každý den připravila i svačinku, opravdu zlatíčka ti dva.

Auckland je největší město Nového Zélandu, žije zde 1.241.800 obyvatel (což je 31% všech obyvatel NZ). Nachází se na Severním ostrově mezi Manakau Harbour a zálivem Hauraki. Město samotné se rozkládá na mnoha, dnes již vyhaslých sopkách, které zřetelně vyčnívají z reliéfu země. Jedná se o nějakých 50 vulkánů a dnes můžeme říci, že díky této činnosti zde vznikla řada vulkanických jezer, lagun, ostrovů, depresí a jiných přírodních scenérií. Město je známé rovněž pod jménem Město Plachet podle přístavů, kde v létě kotví nespočet plachetnic a jachet patřící místním obyvatelům. Auckland byl slavnostně založen britskými kolonizátory 18. září 1840 na půdě získané od domorodého kmene. Jméno Auckland bylo zvoleno na počest George Edena, prvního hraběte z Aucklandu (1784 - 1849). Možná si říkáte, proč není největší zélandské město hlavní metropolí, ale v minulosti tomu tak bylo.

My měli, smůla tomu, jiné starosti, než objevovat Auckland a jeho okolí, prošli jsme si jen centrum a přilehlé čtvrtě. Vlastně jsme po příletu na Zéland neměli nejmenší tušení jak to tady vlastně všechno bude. Celá situace se zkomplikovala i tzv. světovou finanční krizí, která dorazila i sem na „konec světa“. Neměli jsme jasno, jestli v Aucklandu zůstaneme, to byla také velmi zásadní otázka, kterou jsme si položili. Chceme tady zůstat jen pár měsíců, nebo rok, podle toho by se pak odvíjelo hledání naší práce. Řekli jsme si, ne, rok určitě ne, něco našetříme, abychom mohli jet dál do Jižní Ameriky. Raději se nekoukejte jak dlouho jsme již na Zélandu, bude dost času psát o tom jak to, že jsme tady tak dlouho, ale stalo se. Tím, že jsme měli v Aucklandu jiné starosti se zároveň omlouváme za to, že fotogalerie k tomuto článku je velmi skromná, v příštím vydání již budou jen suprtrupr fotečky, takže se můžete těšit.

15.6.2009 Tom nás ráno hodil do města a my se vydali rovnou na poštu, vyřídit si tzv. IRD (Inland Revenue Department), což je daňové číslo, abychom zde mohli vůbec začít pracovat. Na poště k tomu mají formulář, ke kterému je potřeba připojit i kopii razítka (hned za rohem byla kopírka), které prokazuje to, že  máme Working Holiday (pracovně cestovatelské) víza (240NZD x 12, což činí 2880,-/oba dohromady), pak kopii pasu a dalšího dokladu, nejlépe řidičáku, mezinárodního, nebo euro, to je snad jedno, bez druhého dokladu to nepůjde. Další důležitá věc, požádali jsme Zuzku a Toma, zda můžeme uvést na formulář jejich adresu, na kterou nám do týdne doručí toto IRD číslo, takže to si také pohlídejte. Jinak se dá zavolat na tuto službu, kde si pak adresu změníte, a také Vám tam řeknou vaše IRD, zeptají se Vás na datum narození a další vaše osobní údaje.

Prý se dá IRD vyřídit i před příletem do země, ale nic o tom nevíme, my zkusili poštu a bylo to velmi jednoduché. Co je potřeba uvést k Working Holiday vízům je to, že musíte mít věk do 30ti let, tedy v době podávání žádosti Vám musí být maximálně 30 let. Není to tak, že jakmile je Vám 30 máte smůlu, je to včetně 30ti let, prostě předtím, než Vám bude 31, abychom si opravdu rozuměli:-). Víme však, že se lze na Zéland dostat jako turista a pak máte tři měsíce na to najít si práci a poté byste mohli díky zaměstnavateli dostat prodloužení víz, ale vždy záleží na tom, kdo papíry dostane do ruky, kterýpak to vypečený úředníček:-). Pak jsou jiné možnosti, kdy žádáte o trvalý pobyt bodovou formou, ale to už je na jiné povídání, vše se dá najít na internetu. 

No a také jsme si byli vyřídit konto do banky, což je také potřeba. Rozhodli jsme se pro jeden účet a dvě karty. Banka ASB měla vyřízení i vedení účtu zdarma, proto právě tato banka, ale prý to má stejné i Kiwi Bank, tyto věci se můžou časem měnit, takže si vše prověřte. Už nám zbývalo jen pořídit SIM kartu. To by jeden nevěřil, ale tady za ni chtěli 30 NZD (1NZD je 12,5Kč), také měli různé akce, ale víme jak to funguje v Evropě. Když jim Luky řekl, že se u nás dávají simky zadarmo, koukali na nás jako sůvy z nudlí. Opět se ukázalo zlaté srdce naší milé Zuzky, která nám simku přinesla z práce. Měli jich u ní v práci ležet ladem, mraky simek, které nikdo nepoužíval, takže se zeptala nadřízeného a druhý den ji pro nás měla:-). Poté až odtud budeme odjíždět, máme v plánu se u nich v Aucklandu opět zastavit a kartu jim vrátíme. Během našeho pobytu zde se objevil nový operátor, teď tady mají tři, nu a ten nový prý dává simky zdarma, takže je rázem o starost míň.

Vše potřebné jsme si vyřídili a nyní „jen tu práci“, věděli jsme, že to nebude nic jednoduchého, ale že to bude až tak složité, to jsme netušili. Byli jsme trošku na rozpacích co hledat nejdříve, jestli práci, nebo bydlení, u našich hostitelů jsme nemohli být věčně, takže jsme koukali po inzerátech vztahujících se k bydlení a taky pracovních nabídkách jednak v novinách a pak také na nástěnkách v ubytovnách všeho druhu. Až jsme si řekli a dost, chceme tady být jen pár měsíců, takže raději budeme pracovat někde venku v přírodě a ne ve městě, do kterého je lepší se uchýlit, pokud plánujeme zůstat alespoň rok.

Všichni mluvili a psali o tom, že jediná možnost je práce na vinicích, potažmo v zemědělství, obzvláště v tuto roční dobu. Řekli jsme si proč ne, venku to bude fajn, příroda je tady krásná. Tak se do toho Luky obul a hledal výhodnou letenku na Jižní ostrov. Podařilo se mu najít výbornou cenu letu do Christchurch, odkud jsme si hnedle naplánovali relocation auta (převoz auta z bodu A do bodu B za výhodnou cenu) do Picton, kousek od Blenheim, kde zkusíme opět štěstí s hledáním práce.

 
18.6.2009 Opět tedy nasedáme do letadla a frčíme si to na Jižní ostrov. Během celého letu bylo překrásné počasí, ukázkové azuro, celý let jsme doslova civěli na krajinu pod námi, raději bychom cestovali, ale smůla, nejde to, práce zde bude velkou zkušeností, takže se docela těšíme co nás čeká. Z Christchurch máme dva dny na to dostat se do Picton, takže cestu si hodláme užít i proto, že je tak krásně, než nám začnou každodenní pracovní povinnosti.