15.2.2009 Do Ayutthaya jsme jeli vlakem (na nádraží nám jela naše oblíbená 15ka:-)), na který naštěstí nebyl žádný turistický příplatek, dokonce stál lístek překvapivě málo (30B dohromady – tj. 15Kč) a po zhruba 1,5h (100Km) jízdě jsme dorazili na místo. Kousek od vlakového nádraží v Ayutthaya je říční kanál, po kterém jsme se díky ferry, dostali do hlavního historického centra, odkud naše kroky zamířily do guesthousové ulice, kde se nám podařilo najít velmi příjemný a levný hotýlek (Street lamp), v němž hráli přímo pod naším pokojíčkem pohodovou hudbičku a k večeru dokonce živou hudbu, pouze jednoho kytaristy, který hrál hodně dobře a my tak po dva večery mohli usínat tak blaženě, jako nikde jinde. Také jsme ve městě objevili kam se chodí najíst místní a zamířili také tam. Dobrá volba, ceny nízké, nižší než v Bangkoku, jídlo výborné a dokonce velké porce (celý tento jídelní market je skoro naproti ulice, ve které se nachází nákupní centrum).

V den našeho příjezdu jsme navštívili několik nejbližších chrámů, které byly v dosahu pro pěší, ale rozhodně můžeme doporučit půjčení kola, díky kterému se lépe překonávají vzdálenosti mezi jednotlivými chrámy a člověk toho vidí přece jen více (podobně jako v Angkor Watu). Druhý den jsme si kola také půjčili a dobře jsme udělali. Někdo si to dá na kole, někdo na slonovi. Dokonce jsme se stali svědky cyklo nehody a dávali mladé Thajce první pomoc (dvě holčiny jely na jednom kole a té na nosiči se záhadným způsobem dostala noha do vidlice zadního kola, ale tak, že nešla vytáhnout. Přivolali jsme ochranku a nohu se podařilo dostat ven až odstraněním špic v kole pomocí kleští), holčinu si odvezla sanitka, protože nožka byla poměrně pohmožděná a snad to všechno dopadlo dobře:-).Také rozhodně doporučujeme noční prohlídku Watů (některé se zamykají, některé ne, ale z ulice lze fotit úplně bez problémů)s focením nasvícených chrámových objektů, které rozhodně stojí za podívání. Podobně je to i se vstupným, někde se platí (50B), někde ne, záleží na objektu, ale prakticky vše, co lze vidět vstupem do objektu, lze často vidět i z ulice, stěny okolo chrámů jsou mnohdy vysoké jen okolo 1m.

Ayutthaya (zkráceně Ayodhya znamená v sanskritu neporazitelný) je bývalé siamské královské město, bylo tomu v letech 1350 - 1747, pro svou zem tím získalo post mezi největšími říšemi JV Asie a bývalo hlavní obchodní křižovatkou mezi Čínu a Indií. Do doby, než říši ovládli Barmci, vládlo v království 33 králů. V té době thajská kultura i mezinárodní obchod kvetl a dvořili se jí nejznámější kupecké země světa (Čína, Indie, Holandsko,…). Na konci 17. století dosáhla populace Ayutthaye 1. mil. obyvatel. V roce 1767, po mnoha konfliktech s Barmou, bylo město napadeno armádou a všechny zlaté a jiné cenné poklady byly ze země vyrabovány a královská rodina nadto odvezena jako zajatci. Z Ayutthaye se poté stalo obyčejné město. Byly snahy obnovit staré chrámy bangkokskými králi a od roku 1991 je celé město součástí světového kulturního dědictví Unesco.

Celé centrum Ayutthaye je obklopeno vodou, neb bylo založeno na soutoku tří řek, čímž  vytváří široký kanál kolem města. Někdy se díky tomu mluví o Ayutthaya jako o ostrově. Dohromady se v nejužším historickém centru nachází  přes 400 chrámů, ale další se nacházejí kilometry daleko, většina z nich pochází ze 14 – 15 st. Mnoho hlav soch Buddhů bylo vyrabováno pro zahraniční „sběratele“ umění, takže desítky a desítky soch je možné v chrámech vidět pouze bez hlav. Ze staveb, které vznikly ve zlaté éře (byl to jeden z vrcholu thajské historie, protože ayutthajská říše tehdy zasahovala až do dnešního Laosu, Kambodže a Barmy) se moc nedochovalo, hodně chrámů a staveb leží v troskách, ale i tak je ve městě stále mnoho staveb k vidění (jeden den na prohlídku rozhodně nestačí, ale vyčerpá dosyta).

17.2.2009 Ráno jsme opět nasedli na vlak, který jel zpět do Bangkoku, odkud již skutečně míříme směr písčité pláže, blankytně modré moře a také za odpočinkem. V Ayutthaya jsme strávili moc pěkné dva dny a na ubytování s pohodovou hudbičkou budeme ještě hodně vzpomínat.