3.3.2010 Dnes dopoledne nás čekal přelet na druhý havajský ostrov tzv. Big Island, který rovněž nese název Hawaii. Vzhledem k tomu, že je to vnitrostátní let, stačilo být na letišti v Honolulu jen půl hodiny před odletem. Rozhodli jsme se risknout to opět „normálním“ autobusem, kterým bychom správně neměli jet kvůli našim báglům. Jakápak to náhoda, opět nás vezl stejný řidič (pravděpodobně Honolulan o kterém jsme posledně psali), ale před pár dny, kdy jsme přiletěli na Oahu, nás vezl opačným směrem. Tentokrát nechal Luky koupi lístků na mě, že by to jako mohlo snadněji projít:-), no a co myslíte,…prošlo to:-).

Samotný let byl zážitkem. Letěli jsme malým letadýlkem, ale naštěstí se vše obešlo bez turbulencí, měli jsme dokonce pilotku. No a co bylo nejsuprovější, když jsme krátce před příletem na Big Island klesali, uviděla jsem velrybu, kterou anglicky mluvící nazývají Humpback whale, česky velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý, ukázala se v celé své kráse, jen Luky už nebyl u okýnka včas, takže opět mi musel věřit, stejně jako v Indii, kde jsem viděla tygra také jen já:-). Letiště v Kona je také unikátem, který jsme zatím nezažili, celý areál letištní haly je otevřeným prostorem se zastřešením, ale v podstatě jste celou dobu venku. A pokud Vás zajímá, jestli jsme dostali na krk květinový věnec, tak ani náhodou, této pozornosti se dostává váženějším hostům, vy si věnec můžete koupit přímo na letišti za několik dolarů. 

Havaj se nachází téměř v centru severního Pacifiku a rovněž určuje severovýchodní cíp Polynésie. Co se týče rozlohy, mají havajské ostrovy osm hlavních ostrovů z nichž šest lze navštívit jako turista (ostrovů je však celkově 19 plus 118 skalisek).  Hawaii je domovem jednomu z nejaktivnějších vulkánů na světě, který se nachází v Hawaii Vulkanoes NP. Mimo to zde najdeme také nejrozlehlejší i nejvyšší hory (zároveň sopky) na světě, jejíž nejdelší partie se nacházejí pod hladinou oceánu, ale k tomuto přírodnímu skvostu se ještě včas vrátíme.  

Luky už z ostrova Oahu zařídil zde na Big Island auto na sedm dnů, abychom ho pěkně objeli. Jezdí tady pochopitelně autobusy, ale ne do všech míst, autobusem lze cestovat lépe na Oahu, zde na Big Island je opravdu lepší auto, můžete si vzít spoustu věcí, v klidu nakoupit, zastavit se kde chcete a také lépe hledat nocleh. Autopůjčoven bylo u letiště hned několik a snad všechny poskytují svým klientům free pich-up. Rozhodně zapomeňte na to, že si auto rezervujete až po příletu, kdepak, je potřeba udělat to před příletem, a to i několik dnů. Půjčování aut tady jde na dračku, protože bude asi málo těch, kteří si sem svou káru nechají poslat lodí nebo letadlem:-). My čekali víc než hodinu než jsme dostali naše auto, opravdu jsme koukali a vlastně si i uvědomili, že všichni, kteří sem dorazí a chtějí vidět i něco jiného než jen hotel, auto si určitě půjčí.

Dnes jsme toho už moc neviděli, byli jsme vlastně rádi, že se nám podařilo dojet do dnešního kempoviště na pláži Hookena, kde byl placený kemp a lidí zde bylo celkem požehnaně. Za stan a tedy dvě osoby jsme zaplatili 10$. Ještě předtím jsme si nakoupili. V supermarketu jsme si všimli, že různé zboží vychází hodně levně  (i 50%) pokud máte zákaznickou kartičku, kterou my neměli, ale chlapík u zeleniny nám řekl, že si ji můžeme klidně vyřídit až u pokladny, kde nám pak slevu dají (nezdálo se to, ale ušetřili jsme snad 30$), je to takový dobrý tip pro ty z vás, kteří sem nebo jinam do USA pojedete, za pár dní máte ušetřenu kopu peněz:-).

Ke kempování na Havaji existuje řada webových stránek, kde máte informace o aktuálních cenách, způsobu placení a vybavení, takže není nutné všechno vypisovat. Brzy po našem příjezdu do kempu zapadlo sluníčko a kolem se rozhostila tma, u záchodů měla být údajně sprcha, kterou jsme po tmě, ač s čelovkou, skutečně nenašli, takže Lukyho napadlo, že se osprchuje na pláži, kde už stejně nikdo nebude a je k tomu tma. My jsme poučeni, že Američani jsou na nahotinky hákliví, ale když byla ta tma, řekl si Luky, ale trošku narazil. Správci kempu, což byl starší manželský pár to jaksi neskousli, jakmile se Luky začal sprchovat, rozsvítili naň světlo a prý jestli se sprchuje nahatý, tak asi oblečený, že? Tak ho hned sprdli, že se má jít sprchovat k záchodům, Luky na to, že jsme tam sprchy nenašli a že když je už tma, nemuselo by to nikomu vadit. Tak ještě na něj přišli s tím, že když se mu to nelíbí, že mu vrátí peníze a může jet jinam. Luky to nechal být, protože jsme chtěli zůstat jen jednu noc, takže nad tím mávnul rukou a neřešil to.

4.3.2010 Už jsme se těšili, že si ráno zašnorchlujeme, moře však nebylo úplně klidné, takže já se po pár doušcích slané vody drala raději ven. Písek i mořské dno bylo díky lávě tmavé, což dělalo pěkný efekt, obzvlášť když se objevily žluté rybičky, které tak hodně vynikly. Korálů zde moc nebylo, no moc, vlastně vůbec nic, protože byly v minulosti zničeny sopečnou činností.

Ostrov Hawaii je proslulý kávou Kona, která dosahuje vysoké kvality, předtím, než jsme se zastavili v jedné z mnoha prodejen nabízející vzorky kávy, navštívili jsme Honaunau Bay, kde jsme prubli moře, zda budeme mít štěstí na pěknější podmořské poklady (bylo víc rybiček, ale korálů moc ne) a poté si v sousedství pláže prošli Národní Historický park Pu´Uhonua o Honaunau (jeden by si na těch názvech polámal jazyk:-), zde byla expozice přímo v plenéru s ukázkami tradičních obydlí, uměleckých předmětů a také lodí původních obyvatel Havaje. Pak jsme si už nemohli nechat ujít kávové plantáže. Luky šikovně našel jednu farmu, kde poskytovali prohlídku zdarma. Byla to celkem rychlá prohlídka, ale nevadilo, podobnou jsme zažili už v Laosu. Prošli jsme se sadem, koukli na proces sušení a pak se vrhli na ochutnávku (rozhodně doporučujeme). V jedné z dalších prodejen měli i ochutnávku čokolády a oříšků, takže paráda:-).

Na programu zítřejšího dne máme návštěvu Havajského Vulkanologického NP. Do NP je potřeba zaplatit vstupné 10$, které má platnost 7 dnů. Kempovali jsme zde po celou dobu zdarma, což bylo hodně příjemné. Dnes večer jsme dorazili do kempu Namakanipaio, kde jsou k dispozici toalety a také přístřešek, v němž se běžně vaří, ale musíte mít své vybavení. Byla zde možnost rozdělat oheň, což za nás udělali předchozí kempaři. V této části ostrova jsme s připadali jako v jiném ročním období, ráno jsme se nedaleko odtud koupali a teď nám prší a vypadá to spíš na podzim, Hawaii je opravdu neskutečně proměnlivá.

5.3.2010 Hawaii je tedy největší ostrov v Havajském souostroví. Byl vytvořen splynutím dvou velkých vulkánů - Mauna Kea (4200 m) a Mauna Loa (4160 m). Se svým úpatím, které spočívá na mořském dnu 5500 m pod hladinou moře, je Mauna Kea nejvyšší horou světa; výškový rozdíl mezi základnou a vrcholem je větší než výška Mount Everestu nad mořskou hladinou. Mauna Kea je sopka v období klidu, pravděpodobně vyhaslá. Naproti tomu Mauna Loa je jednou z nejčinnějších sopek na světě. Její nejaktivnější sopouch, Kilauea, se nachází na jihovýchodním svahu. Obvod vnějšího okraje kaldery Kilauea dosahuje 13 km. Zhruba 90% rostlin a živočichů je na Havaji endemických (nacházejí se pouze zde a již nikde na světě).

Havaj je známá tradiční výrobou třtinového cukru a jako významný producent ananasů (Oahu). Největším bohatstvím havajských ostrovů je místní okouzlující exotická příroda. Havaj má ideální klimatické podmínky s velmi dlouhým slunečním svitem a velice příjemnými větry, které snižují tropické teploty. Místní návětrné svahy vrchů a hor jsou vystaveny vysokému množství srážek, které dostatečně zavlažují husté pralesy z nichž díky přebytku vody vznikají četné vodopády. O vulkánech jako hlavní atrakci jsme již psali.

Snad každý, kdo jede na Havaj se zastaví ve Vulkanickém NP, kde jsou k vidění skutečné unikáty. Právě vulkán Mauna Loa je zajímavá tím, že celých 27 let nepřetržitě vypouštěla lávu, která vtékala přímo do moře, dnes stále láva vytéká, ale již není tento přírodní úkaz tolik viditelný. Bylo skutečně hodně zajímavé pozorovat okolní krajinu, kterou pokryla láva a jen díky cedulím s letopočtem jsme mohli vidět, kdy k tomu došlo. Nevynechali jsme ani návštěvu informačního centra a rozpravu s rangerem nad 3d modelem ostrova Hawaii.

Od informačního centra lze udělat procházku naučnou stezkou vedoucí okolo kaldery Kilauea skrz úseky nabízející sirnou podívanou i počuchanou:-). Z vyhlídky, kde stezka končila jsme pozorovali sopku Halema´Uma´, pozorovali jsme místo, které bylo ještě před nedávnem přístupné návštěvníkům, ale vzhledem k propadu lávy a zvýšené činnosti sopky se vstup zakázal. Ještě pěknější výhled na Halemu je z muzea Jaggar. Pak už záleží na vás kam zamíříte dál, my se vydali směrem k mořskému pobřeží, po cestě si prošli Lávový tunel a zamířili do míst, kde láva schlamstla asfaltovou silnici, což se jí podařilo v rozmezí let 1983-2000. Něco takového jsme ještě neviděli, všude láva, láva a jen láva. Za normálních okolností by se dalo touto silnicí dojet do míst, kam se návštěvníci chodili dívat na lávu vtékající do moře, stále sem po setmění přijíždějí zvědavci, ale k tomu, abyste se sem dostali musíte přijet z druhé strany, protože láva, jak jsme již psali, schlamstla notný kus asfaltky:-). My se tam vydáme až za dva dny, protože po setmění prý něco málo přeci jen vidět lze. Dnešní noc jsme strávili opět v NP jen v jiném kempu, který byl už jednodušší než ten předchozí, ale nám to stačilo, i lidí zde bylo o poznání méně. 

6.3.2010 Ráno po sbalení jsme se potkali u auta s jedním Slovákem, který v roce 1989 emigroval do Kanady, on sám nás oslovil, myslel si, že jsme Poláci, zkoušel se s námi bavit i česky, což mu z počátku šlo moc dobře, popisoval nám svou pouť do Ameriky, pak přešel do Slovenštiny a snad, aniž by si toho všimnul, ke konci už to byla angličtina jako vyšitá:-). Také můžeme jen doporučit malý trečík kráterem Kilauea Iki, do kterého je vstup umožněn, v něm to vařilo v roce 1959. Perlou dnešního dne byla návštěva farmy, kde se pěstují makadamské oříšky, následně se zpracovávají do nejrůznějších ňamek, z nichž některé můžete ochutnat. Oříšky jsou znamenité i čokoláda, kterou si fabrika sama vaří chutná náramně. Dnes však nebyl pracovní den, takže jsme nakoukli do výrobny jen skrz okna, kde nikdo nepracoval. Neodešli jsme ani s prázdnou, snad jsme vám ukázkou ve fotogalerii alespoň trošinku udělali chutě:-), popravdě řečeno, dnes, při pohledu na tyto fotky závidíme sami sobě:-). Makadamské ořechy pocházejí z Austrálie, která je největším vývozcem, ale pěstují se i jinde na světě (NZ, Indonésie, Kalifornie, Brazílie).

Dnes jsme dorazili do města Hilo, kde hodláme zůstat dva dny, je tady jeden příjemný kemp s veškerým vybavením (Arnot´s Lodge), popravdě, nejen po sprše, ale také po teplém jídle se nám trošinku stýská. Měli tady speciální akci, každý čtvrtek je zde k večeři pizza zdarma, pokud zde zůstanete alespoň dvě noci, což se nám zrovinka hodilo.

7.3.2010 Dnes jsme začali procházkou po Coconut Island, kde nás asi nejvíc zaujala želva, odpočívající v mořské laguně. Tento ostrovní park slouží k rekreaci všeho druhu, hlavně jsme tady narazili na rodinky lidí tráví tímto způsobem neděli. V okolí ostrova je i japonská zahrada Liliukalani. V roce 1946 jedno zemětřesení poblíž ostrova Aleutian způsobilo vlnu tsunami, která dosáhla výšky 14m a zabila 160 obyvatel města Hilo. Ve městě je vybudováno Pacific Tsunami Museum, dnes v neděli měli zavřeno, což nás moc mrzelo, je v něm totiž mj. fotodokumentace k událostem z roku 1946 a z roku 1960, kdy sem dorazila vlna tsunami po silném zemětřesení v Chile, která prakticky zničila město Hilo i část východního pobřeží Hawaiie. Hilo je také jedním z nejdeštivějších míst na Havaji, o čemž jsme se mohli přesvědčit, protože nám zde střídavě pršelo a svítilo sluníčko. Mezi lety 1971 – 2000 zde v průběhu každého roku  pršelo alespoň 275 dnů.  

Na jedné z pláží v blízkosti kempu jsme se v závěru dne zastavili a náš plán v pozorování rybiček a korálů se v mžiku změnil v honičku za mořskými želvami, které jsme zde viděli dvě. Byly to potvůrky šikovné, takže se vždycky fikaně schovaly a vzhledem k nízké hladině vody pro nás nebylo možné pohybovat se ve vodě úplně bezpečně, to hlavně kvůli korálům. Moře je zde jinak hodně divoké, ale u některých pláží vznikly jakési přírodní bazény odděleny od divokého moře skalisky, takže tady lze bezpečně plavat a želvičky si sem chodí odpočinout.

Večer jsme vyrazili do míst, kde láva 27 let vtékala přímo do moře. Psali jsme, že dnes už tato fantastická podívaná není, asi měsíc předtím, než jsme sem dorazili tento proces skončil, ale stále lze lávu vidět, sice hodně z dálky, ale po setmění to vypadá i tak efektně, i když je to hodně daleko. Přijeli jsme na parkoviště, kde bylo množství aut a lidí jakbysmet. Prošli jsme se po lávě, která byla stará čtyři měsíce a stále sálala teplo. Správci parku vydávají řadu pokynů co zde dělat, co s sebou vzít, jako baterku a pevnou obuv, hodně vody, ale vůbec to tady nebylo tak dramatické. 

8.3.2010 Abychom objeli celý ostrov Hawaii vyrazili jsme dnes zpět k městu Kona, odkud budeme zítra odlétat. Ale zvládli jsme ještě  Tropical Botany Garden Hawaii, vodopád Akaka v supersální džungli, Waipio Bay, tu jen z vyhlídky, pak větrnou elektrárnu a na snad 20km jsme projeli čtyři klimatická pásma, v tomto směru nás Havaj opravdu uchvátila. Jedete si tady džunglí, za chvíli jste v krajině pomalu pouštní, okolo rostou jen kaktusy, pak se ocitnete jako na Zélandu, na zelené travičce přitom chybí už jen ty ovečky, opět se klima změní v tropy, kde netoužíte po ničem jiném než vykoupat se ve studené vodě, o duze jako nikde na světě ani nemluvě. Za těchto pět dnů se nám i díky krásnému počasí podařilo vidět všech pět vulkánů, jež tvoří Big Island, tak jsme si tak pomysleli, jak je fajn, že máme tedy všech pět pohromadě:-).

Jen ty velryby, kdyby se nám poštěstilo lépe vidět. Nicméně, v dáli na moři jsme viděli desítky a desítky vodotrysků, které měly na svědomí právě velryby, takže jsme byli rádi alespoň za to. Spencer Beach Bay kemp byl naším dnešním a zároveň posledním nocležištěm na Havaji. Moc pěkné místo.

9.3.2010 Ráno jsme se chtěli vykoupat v moři, ale jeden pán nás varoval, abychom to nedělali, protože si všimnul vyvržených gely fish, což jsou jedovaté medúzy, které člověku znepříjemňují koupání a někdy znemožňují, protože jejich jed dokáže zabít. Když jsme z kempu odjížděli byla už na pláži cedule zákaz koupání. Vyrazili jsme tedy dál na město Kona a jen čistě ze zvědavosti projeli luxusní hotelovou čtvrť, která je jakousi vesnicí se vším všudy, která je k dispozici se vší parádou pro bohaté turisty. Pláž u resortu byla veřejně přístupná, takže jsme na ni zamířili. Omrkli pár bazénových hotelů a také zahradních úprav, do kterých byla krásně zakomponovaná láva, která to tady kdysi bez milosti pohltila. Pak jsme se ještě naposled vykoupali a vyrazili čekat na letiště.

Tedy Big Island opravdu vřele doporučujeme, ale s tím, že stojí za to objet ho celý dokola ne se jen válet u bazénu, ten si užijete i jinde a nemusíte kvůli tomu na Havaj. Viděli jsme tady hodně nových věcí a rozhodně nelitujeme ani těch peněz. Také musíme konstatovat, že až na ten menší incident s Lukyho sprchou první večer tady na Big Island jsme potkali jen milé a příjemné lidi, i náš řidič Honolulan se nakonec ukázal, že je v pohodě. Nikde na světě se nám nestalo, že by nám řidič auta dal přednost v místě, kde není přechod pro chodce a s pochopením nám zastavil, usmál se, opravdu jen zde. Jinde, pokud řidič zastaví, tak hodně nerad a taky to dá najevo, co si budeme povídat, a to můžeme stát klidně na přechodu. No prostě to tady bylo fakt super, užili jsme si to tady.

Ještě by bylo záhodno představit Havaj z pohledu historického, takže nyní pár vět k tomu, jak to asi bylo. Obyvatelé markýzských ostrovů (Polynésie) sem připluli před 1600lety, následujíc slunce, hvězdy, ptáky, vítr a mořský proud. Plavili se téměř 4000km pouze ve vlastnoručně vyrobených kánoích. Vezli s sebou základní věci k přežití jako semena a kořeny rostlin, také zvířata a léčivé rostliny. Během následujících staletí zde vznikla unikátní kultura. V této společnosti se striktně dodržoval kastovní systém s nábožensko – společenskými pravidly.  Existovala řada věcí, míst a jídel, jež byla zakázaná potažmo posvátná, to se týkalo hlavně nejnižších kast a žen. Ženy například jedly odděleně od mužů a nebylo jim dovoleno jíst vepřové maso, kokosové ořechy, banány a další druhy jídel.

Roku 1778 objevil Havajské ostrovy evropský mořeplavec a objevitel James Cook, který jim dal jméno Sandwichovy ostrovy. Během návštěvy Jamese Cooka na Havaji, abdikoval náčelník Havajských ostrovů. Během mocenských bojů o uvolněné místo a snahy J. Cooka byl Cook zabit. V následujícím období v rozmezí let 1780 až 1795 se v průběhu několika bitev podařilo ovládnout ostrovy náčelníkovi Kamehamehaovi. Po ovládnutí ostrovů a násilném připojení ostrova Kauai v roce 1810 sjednotil všechny ostrovy v Havajské království a sebe prohlásil králem Kamehamehou I. Roku 1851 Kamehameha III předal Havajské ostrovy pod ochranu Spojených států. Vliv USA na Havaj stále rostl a roku 1900 se ostrovy staly novým americkým teritoriem. Počet obyvatel k roku 2000 činil 1,2mil. Na Fiji mají obyvatelé tanec Bula, zde na Havaji je to Hula Dance, spolu s tímto zvykem se dodnes udržují i tradiční zpěvy. Nějak jsme na tuto podívanou neměli štěstí, ale jednou nás jedna rodina původních obyvatel Havaje oslovila a lidé to byli moc příjemní.