Od 20.6.2009 bydlíme v městečku Blenheim. V malém domku nás tady bydlí pět. Kromě nás dva Češi a jedna Bulharka, která už je vlastně Kiwačka.  Máme svůj pokojík, což je fajn. Jsou zde prý baráky, ve kterých žije i 11 lidí a někdy možná více. Jak si asi dokážete představit, provedení domů v těchto klimatických podmínkách není nic extra, a to nemluvím jen o těch starých dřevěných. Tloušťka domů je asi 30cm, okna pouze jednolitá, zapomeňme na zateplení, které by však, mezi námi, ať je zima nebo ne, přeci jen užili, prakticky by pak nemuseli topit. Jinak ústřední topení tady samozřejmě neexistuje. Někdo má krb, možná i kamna, ale většinou to lidé řeší spíše pojízdnými topeníčky, která akorát žerou proud, lepší jsou pak ta na plyn.

Místo pořádného zateplení pak lidé utrácejí peníze za tepelná tělesa do postele, ohřívače chodidel a jiné vymoženosti. Luky se již dočetl v novinách, že se o této problematice mluví, protože na kost promrzlé domy nejsou pro zdraví lidí nic dobrého. Také tepelné ztráty jsou obrovské. Jak je vidno, Kiwákům (tak se Zélanďané přezdívají), to nijak zvlášť nevadí, chodí po městě, po supermarketech i po benzínkách bosí, z nosu jim přitom neustále teče, ale to jim jaksi nevadí. Vadí to možná těm, kterým pokladní, odbavující nákup, sahá na věci rukou, kterou si několikrát během této činnosti utírá kapající nos (v jiném případě si nos utírá do rukávu, což znamená lépe pro Vás:-)).

K tomu oblékání, když se ještě vrátím, co jsme tak s Lukym odpozorovali, když Kiwáci vidí, že svítí sluníčko (nehledě na teplotu), je to pro ně asi signál vzít žabky, krátký rukáv a hurá ven. Jsou dny, kdy už je opravdu teplo, ale počasí je přesto stále proměnlivé, takže jeden den je 24°C a druhý den sotva 10°C. Pochopitelně tak nechodí všichni, ale přesto je to i tak dost, opravdu se někdy bavíme, když v supermarketu, ve kterém je to na svetr i v létě se promenádují bosé děti a jejich chodidla vypadají jakoby se prošli po uhlí. Přitom je ve městě tolik pěkných travnatých ploch, ale po betonu se jim to chodí asi nejlíp:-). Jinak jsou Kiwáci milí lidé, ale s tím počasím to fakt řeší velice zajímavě. Co se bydlení týče, když se ještě malinko vrátím, tak i Blenheim má svou luxusní obytnou čtvrť, takže ti bohatší už si žijí mnohem luxusněji.

Abych se však vrátila k městu Blenheim. Je to město nacházející se v oblasti Marlborough, což je zároveň sever východního pobřeží Jižního ostrova, abychom byli opravdu přesní. V Blenheimu žije okolo 30.000 obyvatel, což je stav k roku 2009. Dá se říci, že Blenheim je jakýmsi vinařským centrem oblasti Marlborough, kde můžete vidět vinice opravdu na každém kroku, zkrátka je tady popadlo vínové šílenství, které zároveň dalo práci snad tisícům lidí. O víně se více rozepíšeme v článku o naší první práci, ať máte trošinku představu o tom, jak to chodí s vínem na Zélandu, to budete koukat.

Blenheim není vinařským rájem pro nic za nic. Je totiž místem, kam za rok dopadne nejvíce slunečního svitu. Spolu s asi 100km vzdáleným městem Nelson soupeří o nejslunnější místo na NZ. Co do počtu slunečních dnů/rok však historicky vyhrává Nelson. V roce 2008 tomu bylo takto: Blenheim 2505 slunečních h/rok, Nelson 2472 h/rok a na třetím místě to bylo jezero Tekapo s 2444 h/rok. Oblast je proslulá také ovčími stády (40mil.ks. ovcí). Při pohledu na zelenou louku, kde se pasou ovečky, kdy v pozadí nechybějí hory, je něčím tak typickým pro Nový Zéland, že na to člověk denně kouká a nemůže se pohledu na tuto scenérii vynadívat. Tedy kromě vinařství a pastevectví se zde lidé uživí pěstováním oliv, rybařením, škeblovým farmařením a jinou podnikatelskou činností.

Město je situováno v tzv. Wairau Plain (Plošina Wairau) na soutoku řek Opawa a Taylor. A co je možná ještě zajímavější, je to zároveň místo tektonicky aktivní, které zaznamená během roku několik velice mírných zemětřesení. I my jich pár zažili, ale stalo se tomu během noci, takže jsme si vlastně ničeho nevšimli, ale pravdou je, že jsme se v tu dobu v noci budívali. Rozhraní mezi pacifickou deskou (na které Blenheim leží) a Indo-Australskou deskou, prochází přímo severně od Blenheimu.

Městečko se nám rozhodně líbí, je to především díky Wither Hills, což jsou kopce na okraji města, která svým pravidelným uspořádáním dávají znát, že vznikla zemětřesnou činností. Párkrát jsme se byli ve Wither Hills Farm Park projít, což jste mohli sami vidět na několika fotkách v krátkých zprávách. Je odtud krásný výhled na Blenheim, okolní kopce i velehory a také nedaleké moře. Nejen zde se dá uskutečnit procházka či jízda na horském kole, i v nejbližším okolí můžete dle své libosti realizovat procházky a treky na místní kopce. Kdo nerad šlape do kopců může protřepat své špíčky procházkou kolem řeky nebo po parcích, které jsou velice pěkně udržované. My se v době volna také snažíme od práce odreagovat a vyrážíme na procházky a krátké treky do okolí, místní akce nebo třeba do kina (úterky jsou levnější cca. 100kč/lístek). Zrovna nedávno byl v rámci oslav 150 let od založení Marlborough velký slavnostní průvod městem včetně ohňostroje. Mezí další akce můžeme jmenovat třeba mistrovství NZ v lezení na stromy, Boat Show (výstava lodí, aut, karavanů, outdooru), ženský duathlon nebo víkendové markety. 

Ve městě je řada obchůdků i obchodů všeho možného zaměření, tři vetší supermarkety, skladový dům, kino, restaurace, kavárny, krytý bazén a v podstatě vše, co ve městě lidé vyhledávají. To by tak k Blenheimu mohlo být vše, další články budou o naší první práci, o výletě po Jižním ostrově a také o naší současné práci. A kdo ví, možná i o výletu opět do Kaikoura, kde bychom si rádi konečně prohlédli velryby nebo si zaplavali s delfíny, ale to opravdu hodně předbíhám, do té doby nás toho čeká hodně a fotky budou opravdu moc povedené, takže se těšte a držte si klobouky:-).

Také jste si při prohlížení fotek určitě všimli, že jsme umístili i ty nejaktuálnější fotky z Blenheimu, čímž jsme předběhli i náš výlet po Jižním ostrově, který budeme publikovat v několika následujících článcích. Komentáře u fotografií i fotografie samy o sobě však chtějí pouze zachytit naše působení v Blenheimu od června do listopadu.