22.4.2009 Prohlédnout si chrámy Borobudur a Prambanan lze i vlastní cestou, ale jde spíš o to, že oba chrámy se nacházejí několik desítek kilometrů od Jogyi a např. Chrám Borobudur „musíte“ vidět ve světle vycházejícího slunce. Jak víte, po Indonésii se chystáme odjet do Austrálie, kde nás vše bude stát několikanásobně víc, rozhodli jsme se tedy, že abychom nebyli za kulturní barbary, navštívíme oba chrámy, ale tak, že Luky si dá Borobudur a já Prambanan, abychom viděli oba chrámy, ale zároveň ušetřili nějaké korunky. Sice to hodně bolelo, že jsem Borobudur neviděla, ale, když si vzpomenu na Angkor, stále mi vzpomínky vyvolávají mrazení po těle a nic z podobných památek není jako Angkor, no jo, jsou to jenom výmluvy a jakési alibi, ale byla jsem smířená, že hold ten lepší fotograf by tam měl jít.

Také jsme si večer předem obešli jednotlivé agentury a slídili, kdo má kde lepší ceny, agentur je v centru města jako hrušek a hned vedle sebe, takže to nedá tak velkou práci všechny, nebo alespoň nějaké, oběhnout. Nakonec jsme se rozhodli skouknout oba chrámy, protože rozdíl cen mezi návštěvou pouze Borobuduru či Borobuduru plus Prambanan nebyl skoro žádný. Mám tím na mysli cenu za dopravu, vstupné si platí každý sám. Mikrobus pro nás přijel v 5h ráno, tedy jsme měli budíček ve 4:30, a jelo se. Nejprve tedy nejvýznamnější Borobudur, který je 42km západně od Jogyakarty.

V chrámu Borobudur 21.1.1985 explodovaly bomby, které zde nasadili oponenti tehdejšího vládce Soeharto, explodovaly na horních vrstvách templu. Množství malých stup bylo poničeno, ale dnes je již vše kompletně opraveno. Od roku 1991 je chrám zapsán do světového kulturního dědictví Unesco.

Vládcové dynastie Silendra postavili Borobudur mezi lety 750 a 850 nl. Okolo 60.000 m3 kamene bylo během stavby všemožně přepravováno a tvarováno. Jméno Borobudur je odvozeno ze sanskritu „Vihara Buddha Uhr“, což lze přeložit jako „Buddhův chrám na kopci“. Avšak brzy po dokončení byl chrám opuštěn a upadl v zapomnění, doslova se vytratil z povrchu zemského pod nánosy sopečného prachu. Obstoupen džunglí byl znovu objeven v roce 1815 (uvádí se i rok 1812) Sirem Thomasem Stamford Rafflesem ve velmi špatném stavu. Poté byl po řadu let opravován až nakonec pomocí indonéské vlády a Unescu se chrám dočkal kompletních oprav, čímž byl zachráněn prý na následujících 1000 let.

Borobudur je symbolem „procitnutí lidského putování za osvícením“, zobrazený v příběhu mladého poutníka jménem Sudhana, který takto bloudil při hledání duchovního osvícení. Příběh cesty končí uvnitř fragmentu Bhadracari, ve kterém Samantabhadra dává rady a moudra Sudhanovi. Jakmile se hlavy bohatého mladého muže dotkne Samantabhadra, dosahuje Sudhana nejvyššího poznání. Nakonec je Sudhanovi umožněno poznání skutečné pravdy. Tento příběh popisuje duchovní probouzení člověka během procesu zdokonalujícího odvahu a moudrost. Proces tohoto zrání je zobrazen na reliéfech v jednotlivých stupních pyramidy, a to na Lalitavistara, Avadana a Jataka (na řezech s lokalizací jednotlivých teras je dobře vidět, jak se která část nazývá, na fotkách to bohužel nemáme, ale na letáčku ano, odkud teď tato moudra tahám:-)).  

Každá z jednotlivých částí má svou vlastní symboliku, která byla vytvořena v duchu buddhistického náboženství. Nakonec vše můžeme shrnout takto,  Borobudur je ztělesněním lidského osvícení během postupu zdokonalování myšlení, soucitu, moudrosti, následného převedení do reliéfu a na věky věkoucí vytesáno v kamenných reliéfech jednoho jediného chrámu.

Základ chrámu tvoří čtvercový půdorys o rozměrech 118m x 118m. Na stavbu chrámu bylo použito dvou miliónů kamenných bloků, které vytvořily masivní stupu, a to takovým způsobem, jakoby ji ovinuli kolem malého kopce. Šest čtvercových teras je navýšeno třemi kruhovými terasami se čtyřmi schodišti vedoucími vzhůru skrz vyřezané finální brány až k vrcholu. Nad tím vším se tyčí 25km vzdálená sopka Merapi jako součást tohoto chrámu, vše matematicky plánováno.

Návštěvníkovi je doporučeno jak má chrámem procházet. Vstoupit od východu a pokračovat chůzí dokola podle směru hodinových ručiček s chrámem po pravé ruce a kroužit 3x. Tato buddhistická  tradice chození dokola je nazývána Pradaksina a je jakýmsi znamením úcty k chrámu. Dočetli jsme se, že dodržením této tradice nachodíte od vstupu do chrámu po jeho vrchol rovných 5km, mazec, co?:-). Součástí vstupenky je také možnost návštěvy muzea, které se nachází východně od chrámu a lze v něm mimo jiné vidět 4000 originálních kamenů a řezeb z Borobuduru. No a také video a pak se musíte dostat skrz kilometr dlouhý market, který je postaven tak, aby ho člověk nemohl minout.

U pokladen si každý návštěvník může dát dle libosti kávu a čaj. Já tam tedy čekala na Lukyho až přijde a mezitím si celkem užívala co se kolem děje. Bavila jsem se s několika průvodci a dověděla se tak něco o historii, já na oplátku vyprávěla o tom, jak úžasný je Angkor Wat. Jinač, jedete –li s tour, je problém s časem, normálně bychom tady s Lukym strávili celý den jak se na takovou památku sluší a patří, ale hold jsme se rozhodli jet organizovaně, tak se nedalo nic dělat.

Společně s Angkor Watem v Kambodži a Baganem v Myanmaru je řazen Borobudur k tomu nejvýznamnějšímu co lze v JV Asii vidět z památek kulturního dědictví. Tento kolosální buddhistický relikt je jedním z JV Asijských divů, přeživších chrlení prachu sopky Gunung Merapi, teroristické bomby a  ustavičné opotřebovávání miliónů párů turistických bot, svůj půvab si zachovává navzdory všemu již 1200 let.

Chrám Mendut se nachází jen 3,5km od chrámu Borobudur a byl pro nás překvapivou zastávkou na cestě k chrámu Pramnbanan. Vstupné zde bylo jen symbolické a moc příjemné bylo to, že z blízkého mini marketu se linula kolem chrámu hudba, která místu dodávala na kouzlu. Byly to flétničky hrající prastaré hinduistické a buddhistické melodie. Chrám má jednu 3m vysokou zajímavost. Je to socha Buddhy, který nesedí v poloze lotosového květu, ale sedí s oběma nohama na zemi. V Yogyakartě jsou i další podobné chrámy, ale často polorozpadlé.

Prambanan je pro změnu 17km severovýchodně od Yogyakarty. Je nejlepším pozůstávajícím příkladem jávské periody hinduistického kulturního vývoje. Všechny chrámy v areálu Prabanan byly postaveny mezi 8 a 10st. V polovině 16.st. zničilo silné zemětřesení mnoho chrámů. Další ničení chrámů bylo způsobeno lovci sbírek a také místními obyvateli, kteří kámen používali jako stavební materiál. Dnes lze vstoupit pouze do jednoho z chrámových věží, ostatní jsou pod rekonstrukcí, takže je všade lešení a opravuje a opravuje.

Celý komplex (celkem 18 budov) se rozléhá na několika km2, ale většina návštěvníků zamíří pouze do hlavního chrámu Candi Shiva Mahadeva. Není pouze nejvýznamnější, je také nejfajnovější. Jsou zde zobrazeny motivy malých lvů v nikách lemovaných v kalparura (stromech života) a menažerie stylizující napůl člověka a napůl ptáka v tzv. kinnara (nebeské bytosti).

Takto bychom mohli popisovat všechny chrámy, ale člověku by z toho brzy praskla hlava. Do chrámu jsem se propašovala i s mou prošlou studentskou kartou, ale oni jsou tady všichni tak hodní, že by mi ji beztak uznali i tak:-). I tady se mohl návštěvník občerstvit kávičkou či čajíčkem, vodou a kdo ví čím ještě. Sem do chrámu Prambanan jsme dorazili zrovinka v poledne, takže nejhorší světlo na focení, ale nedalo se nic dělat. Chrám jsem si prohlédla alespoň očima a ne skrz foťák. No a to by bylo, aby mě opět někdo nezpovídal, jednou to bylo dokonce v Němčině.

Z chrámu se vychází a zároveň vstupuje do parku Mír a pokračuje se směrem k muzeu, kde je řada pavilónů s množstvím expozic, venku je vystaveno několik stovek soch a kamenů, které je po tolika ničivých událostech velmi těžké kamkoliv umístit. No a i tady se musí projít marketem, který nabízí všemožné suvenýry a jiné cetky tretky.

Pokud se budete jednou rozhodovat podobně jako my dva, můžeme vám rozhodně doporučit volbu Borobuduru před Prambananem, Boro je opravdu unikát, Prambanan lze vidět v hodně podobných obměnách i třeba v Thajsku, jak možná z fotek uvidíte, ale nelitujeme naší volby, nicméně, jak říkáme, Borobudur je určitě tou správnou volbou. Výlet to byl moc pěkný a to vstávání stálo za to. Zítra nás čeká odjezd do vesnice Kaliurang, která se nachází hned pod sopkou Merapi, která už několikrát ukázala, jak obrovskou energii v sobě skrývá.