17. 5. 2010 Jízda busem z paraguayského Ciudad del Este byla naprosto pohodovou záležitostí. V busu jsme měli hodně místa, jen jsme čekali, že dostaneme malé jídlo, které se prý dávalo jen cestou z Asunciónu. My si však na cestu chytře nechali zabalit jídlo v marketu, kde byl jídelní bar s všemožnými dobrotami. Přeci jen nás čekala téměř celodenní jízda.

18. 5. 2010 Do Ria jsme dorazili dnes odpoledne, v busu jsme strávili téměř 24h, ale jak říkám, naprosto v luxusu, sedadla byla polohovací, takže to byl opravdu zážitek. Na konečnou nás dojela jen hrstka, většina lidí cestovala do Sao Paolo. My se v Riu nechali vysadit až na terminálu, kde jsme se hned poohlíželi po informacích, kde bychom dostali mapu města, nejlépe se sítí MHD, abychom se co nejrychleji dostali k pláži Copacabana, kde budeme hledat nějaký hostel. Jak jsme dříve psali, z couchsurferů nám nikdo kladně neodpověděl, a to jsme psali asi 20ti lidem. Nakonec jsme usoudili, že tak obrovské město jako je Rio, kde celkem kvete kriminalita je asi problém získat si důvěru místních, přeci jen má mnoho domů ochranné mříže proti zlodějům (mnoho domů má hlídače a vstupy do objektů jsou taky opatřeny mřížemi), takže asi i v tom bude problém. Nicméně, psali jsme pouze lidem, kteří měli statut, že jsou připraveni přijmout hosty, jenže některé ty odpovědi byly tak průhledné a nám přišly jako výmluvy. No nic, řekli jsme si, dáme nějaký hostel a budeme mít alespoň svobodu.

Našli jsme víc hostelů, ale nám se nejvíc zamlouval hostel Bamboo, který je tak 600-700m od pláže Copacabana, kousek od něj je i supermarket, kde jsme denně nakupovali a spolu s dalšími backpackery i vařili. Hostel byl čistý, velice útulný, s bazénem, neomezeným internetem. Šli jsme do dormy, která nás stála 64 Realů (cca 640,-Kč), což je celkem dost, ale domluvili jsme se s recepční, že jakmile se uvolní dorma s více postelemi, můžeme se přestěhovat. Hned první noc nás ještě před usnutím tak pokousali posteloví brouci, že bychom to fakt nikomu nepřáli, hrůza. Naštěstí jsme se už druhý den stěhovali do dormy za 56 Realů/oba. Taky jsme se pojistili a dali pod sebe ještě navíc prostěradlo a brouci se nás už ani nedotkli.

Měli jsme to tady se snídaní (housky, dva druhy sýra, dva druhy šunky, ovocný salát, kousek buchty, káva a čaj). Taky jsme po dlouhé době narazili opět na backpackery, se kterými jsme mohli sdílet zážitky z cest. Mezi těmi, se kterými jsme se bavili, jsme byli rozhodně nejvíc zcestovalí a pokaždé jsme sklízeli obdiv, co všechno jsme projeli a jak dlouho už jsme z domova.

19. 5. 2010 Dnes jsme si dali procházku do malé kopcovité botanické zahrady, ze které bychom měli vidět sochu Krista na kopci Corcovado, viděli, to ano, ale touto dobou je bohužel skrytá pod lešením. Nicméně jsme prošli pěkné čtvrti, záliv Rodrigo de Feritas, kde si můžete zasportovat i projet se v lodičkách i další velmi známou a oblíbenou pláž Ipanemu, na kterou jsme dorazili již po setmění. Rio se nám rozhodně líbí, opravdu krásné je prostředí, především skalnaté partie, které jsou někdy tvořeny téměř pravoúhlými stěnami, ze kterých jde až strach. Také je v Riu hodně zeleně, což kráse města jen a jen prospívá. 

20. 5. 2010 Z Copacabana i jiných ulic lze snadno chytit na zastávkách autobus, kterým se jednoduše dostanete do města, my se dnes vydali přímo do centra, které jsme hodlali projít, ale spíše ulicemi, na muzea a galerie je přeci jen hezky, i když azuro to úplně není. Město má řadu krásných historických staveb. Jedné jsme neodolali a přeci jen vstoupili dovnitř, tou budovou je portugalský Královský Kabinet, který nás tedy naprosto uchvátil. Jedná se o knihovnu, která patří mezi NEJ osm světových knihoven a rozhodně tu největší v Latinské Americe. Budova je neoklasicistního stylu a jejím obsahem je na 9 miliónů svazků, map, CD, rytin, rukopisů apod. opravdu to tady byl zážitek. Byla založena v roce 1810.

Přes market s nejrůznějším zbožím, které sestávalo hlavně z fotbalových serepetiček v národních barvách, jsme se dostali ke katedrále Rio. Je to obrovská stavba celá z betonu, takže opravdu žádná kráska, tedy nic proti betonu, ale z venku je to fakt patvar, uvnitř je to mnohem lepší. Svůj význam má především v tom, že pojme tisíce a tisíce lidí. Odtud pádíme rychle pryč k historické tramvaji jménem Santa Tereza, kterou absolvujeme vyhlídkovou jízdu starou čtvrtí, na jejímž konci je krásný výhled na město.

21. 5. 2010 dnes je den jako stvořený k výšlapu na známou dominantu města Pao de Acúcar (Cukrová homole), která nabízí dech beroucí výhledy na město. Kdo si chce máknout, může jít nahoru pěšky, jinak až nahoru vede lanovka z Moro da Urca u pláže Vermelha. My se vydali pěšky a opravdu nelitovali, cestou jsme se mohli kochat nádhernými výhledy na oceán i další městské čtvrti. Z počátku vedla cesta upraveným parčíkem, poté to byla procházka po stezkách v tropickém lese.

Na prvním kopci pak je možnost přesednout na další lanovku, která už skutečně míří na Homoli. Zde nahoře je i restaurace, venkovní prostory k menším akcím i rampa, ze které startuje vrtulník, který s vámi udělá vyhlídkový let kolem sochy Krista, takže turistické místo jako vyšité. Jsou tady však i odpočinkové zóny, kdy se můžete vyvalit na jedno z dřevěných lehátek a v klidu si vychutnávat krásný den.

Než se vrhneme na další den, pár odstavečků k městu. Rio de Janeiro je město ve stejnojmenném státu brazilské federace v jihovýchodní Brazílii. Rio proslulo karnevaly, sambou, nádhernými plážemi s bílým pískem (nejslavnější jsou Copacabana a Ipanema). Dále je známé gigantickou sochou Ježíše Vykupitele (Cristo Redentor), který je umístěn na hoře Corcovado a shlíží na celé Rio de Janeiro.

Ve městě žije 6,186,710 obyvatel a rozkládá se na území o velikosti 1,260 km². Je druhým největším brazilským městem hned po Sao Paulu a do roku 1960 bylo hlavním městem Brazílie. Rio de Janeiro je městem karnevalů. Nejznámější světový karneval, který čerpá především z afro-brazilské tradice, se v Riu koná každý rok a je okouzlující svými kostýmy. Městu samotnému se v portugalštině přezdívá Cidade Maravilhosa (úžasné město) - obyvatelům města se přezdívá "Carioca".

Rio má dlouhodobě trvající problémy s kriminalitou a násilím, které souvisí především s exitencí tzv. favel, chudinských čtvrtí, ve kterých bydlí bezmála čtvrtina populace a které jsou mimo přímou kontrolu města a státu. Řídí se tady svými pravidly a vraždy jsou zde každodenní hrozbou. Tyto městské čtvrti, zasazené především do kopců, jsou ovládány drogovými gangy nebo polovojenskými milicemi. V Riu jsou krádeže na denním pořádku, člověk si musí dávat pozor všude, na plážích nevyjímaje. I přes bezpečnostní problémy však patří Rio mezi nejkrásnější města světa a je oblíbeným cílem pro turisty a zahraniční návštěvníky. V roce 2016 se zde budou konat Letní olympijské hry.

Město Rio de Janeiro (lednová řeka) bylo založeno Portugalci roku 1565, přesně generálním guvernérem Brazílie Men de Sá v souvislosti s přípravou útoku na francouzskou pevnost Forte Coligny na ostrůvku Seripige v zátoce Guanabara, na jejímž pobřeží se dnes Rio rozkládá. Město bylo v portugalských koloniích největším městem.

22. 5. 2010 Dnes máme prakticky celý poslední den v Riu, zítra už budeme v odpoledních hodinách mířit k letišti, ach jo, už je to tady, ale těšíme se, to zase musíme říct. Na tento den jsme si tedy naplánovali výšlap na horu Corcovado (lze přeložit jako Hrbáč), což bude obnášet překonání 710 výškových metrů, inu, proč ne:-).

Na vrcholu se nachází socha Krista Vykupitele (Cristo Redentor) s rozepjatýma rukama, kterou zná snad celý svět a jež se stala symbolem Rio de Janeira. V roce 2007 se stal jedním z nových sedmi divů světa. Tuto sochu si roku 1921 objednala arcidiecéze v Riu de Janeiru. Je dílem francouzského sochaře Maximiliena Paula Landowského. Socha je v noci osvětlena, s podstavcem má výšku 39.6 metrů, váží 1145 tun. Socha, která byla odhalena 12. října 1931 jako památník brazilské nezávislosti na Portugalsku, vyhlášené roku 1822, v roce 1931 byla též vysvěcena.

Přístup na vrchol zajišťuje zubatá lanovka Estrada de Ferro Corcovado, která je však momentálně nepojízdná kvůli opravě četných sesuvů během lednových záplav. Cesta k úpatí sochy vede skrze národní park Tijuca. Jedná se o rozsáhlý lesnatý městský park. K samotnému vrcholu od konečné zubaté lanovky vede 200 schodů anebo horní lanovka. Na Corcovado je také vybudovaná přístupová komunikace pro automobily. Nahoru tedy můžete zvolit pěší výšlap, jindy zubačku, taxi či autobusovou tour.

To by bylo, abychom se nepokusili o výšlap. Nejprve jsme se potřebovali dostat do Rio Botany Garden, což nebyl pomocí MHD žádný problém. Tato botanická zahrada patří mezi NEJ tropické botanické zahrady na světě. Prostředí v ní je opravdu krásné, je rozdělena na několik tematických částí, které na sebe plynule navazují, součástí zahrady je i řada historických vil i jiných budov, dnes převážně sloužících umění. Trochu jsme bloudili, než jsme v parku Lage narazili na správnou stezku vedoucí nahoru, pak už jsme narazili na směrovky, které nás už vedly přímo vzhůru. Tento park se pak změnil na park Tijuca, který je již součástí parku Corcovado, vše tvoří jeden lesnatý celek, vrcholící nahoře u sochy Krista.

Asi v polovině cesty jsme narazili na dva cizince, kteří se k našemu překvapení vraceli, aniž by došli nahoru. Pochopitelně jsme to nejdřív nevěděli, takže jsme se ptali, zda jdeme dobře. Oni nás celkem šokovali tím, když nám sdělili, že nahoru nedošli. Tím důvodem byl strach. Prý narazili na úsek, kde to vypadalo, jakoby tam někoho přepadli a okradli, na zemi je tam prý provaz, nějaké oblečení, batoh, tedy usoudili, že to asi nebude nejbezpečnější a raději to zabalili. Nabídli jsme jim, že můžeme jít nahoru společně, ale už se jim nechtělo, prý je to kus cesty.

Chvíli jsme váhali, opravdu nebylo nijak příjemné slyšet, že viděli něco takového. Pravdou je, že jsme četli o nejrůznějších přepadeních i okradeních, v nejhorším i vraždách kvůli ničemu. Bylo by blbé, kdyby se nám to stalo takto na konci cesty, ale smůla, Rio je pro to hold jako stvořené a člověka zachrání jen štěstí, nikoliv to, že jde k soše Krista, což může být pro mnohé dost šokující, ale je to tak. Tak jsme tedy šli dál a řekli si, že budeme úplně potichounku, kdybychom slyšeli hlasy, poběžíme rychle pryč. Na pár místech jsme museli zastavit, protože jsme měli pocit, že něco slyšíme, taky jsme zdárně prošli úsekem, kde byly poházené ty věci, ale když jsme to pak rekapitulovali, nabyli jsme dojmu, že to mohl někdo jen nastražit, aby cizinci raději cálovali za taxíky a nevydávali se do nebezpečných míst. Z tohoto místa už to byl opravdu jen kousíček na silnici, po které už jsme beze strachu došli až nahoru. Ti cizinci byli opravdu jen kousíček, takže to vzdali těsně před cílem. Nicméně, oddechli jsme si pořádně.

I když je socha pod lešením, chtěli jsme si ji prohlédnout zblízka, takže jsme pochopitelně zamířili k pokladně, kde jsme očekávali možnost koupi lístků, což dříve nebylo. Rychle nás hlídači vyvedli z omylu, že tady žádné lístky nekoupíme, prý musíme jet dolů, nebo zpět do města a tam si je koupit, přičemž to nejde bez toho, abychom si koupili i jízdu mikrobusem. Tak to nás skutečně dorazilo, protože nad tím zůstává opravdu rozum stát. Neukecali jsme je asi nápad. Pouze nám nabídli, že nás alespoň svezou dolů. To se nakonec ukázalo jen jako trik, protože to byly asi jen dva km dolů, kde čekali nenasytní taxikáři, kteří čekali na turisty, kteří se pochopitelně budou chtít vrátit zpět do města.

Nepodařilo se nám sehnat nikoho k sobě do taxíku, portugalsky neumíme, ani se nám do toho moc nechce, portugalština nám už tak lahodně, jako španělština nezní, je to taková hatmatilka, která zní často jako ruština, takže pokud to jde, používáme španělštinu, což zase takový problém není. Přesto jsme nad tím vším nakonec vyhráli. Hned u parkoviště se nachází trať zubačky, po které jsme se rozhodli jít až úplně dolů pěšky. Vzhledem k tomu, že teď lanovka nejezdí, můžeme být klidní, pouze je otázka, zda bude celá trať schůdná.

Až na pár úseků to šlo v pohodě, docela i rychle. Hoši pracanti, opravující ty nejvíce poničené úseky na nás sice malinko koukali jako na blázny, ale nijak to nekomentovali a nechali nás v pohodě projít, takže to nakonec byla opravdu skvělá volba jít tudy, i když jsme z počátku litovali, že jsme nešli zpět stejnou cestou. Došli jsme až do stanice zubačky, kde jsme si prohlédli mini muzeum a také fotografie Ria. Hned vedle byla zastávka, ze které nám je brzy bus zpět do města.

23. 5. 2010 To by bylo, abychom si ještě před odjezdem nevykoupali v Atlantiku, k tomu na jedné z nejznámějších pláží světa, Copacabaně. Byl fakt nádherný den, voda příjemná, pěkné vlny, takže jsme měli opravdu krásné rozloučení nejen s Riem, ale také s naší cestou kolem světa, kterou dokončíme zítra přistáním v Evropě. Kolem 13:30 jsme na Copacaba očekávali příjezd speciálního busu, který jezdí na letiště. Trochu nás zmátlo, to, zda stojíme dobře, protože je dnes neděle, a to v Riu znamená, že celá polovina hlavní ulice je zabrána pro sportovce a auta se tak musí dělit o zbývající polovinu cesty. Koukali jsme, jak to tady v neděli žije, jako by byl nějaký svátek, ale je vidno, že Brazilci, potažmo obyvatelé Ria si dokáží volný den pořádně vychutnat. Na letišti proběhlo vše v naprostém pořádku, pak i přestup v San Salvador, ze kterého nás čekal zatím nejdelší let za naší cestovatelskou historii. Následující den jsme již před devátou hodinou ranní dorazili do německého Frankfurtu. Ten nejposlednější článek bude o cestě do ČR a taky z pár prvních dnů v Praze. I když jsme v Brazílii byli jen něco přes týden, uvádíme ještě pár informací k Brazílii jako takové. 

Brazílie je největší a nejlidnatější země Jižní Ameriky, s rozlohou 8 511 965 km² je pátým největším státem na světě. Na území státu se nachází největší tropický deštný les na světě, známý Amazonský prales. Metropolí státu je město Brasília, plánovitě vybudovaná v letech 1956 – 1960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s 10 milióny obyvatel je São Paulo. Brazílie je největším i nejvýznamnějším státem celého kontinentu. Je to průmyslově - zemědělský stát s obrovským nerostným bohatstvím.

Z rozsáhlých ložisek nerostných surovin se těží železná ruda, mangan, bauxit, nikl, chróm, wolfram, cín, uhlí, ropa, zemní plyn, zlato, niob, zirkon, diamanty, drahokamy, měď, zinek, fosfáty, tuha, magnezit, sůl a kaolin. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří strojírenství (výroba osobních a nákladních automobilů), hutnictví (výroba surového železa, oceli, barevných kovů), petrochemie (rafinerie ropy), chemie (výroba hnojiv, kyselin a plastických hmot), potravinářský, textilní, gumárenský, obuvnický, papírenský a dřevozpracující průmysl. Na výrobě elektrické energie se významnou měrou podílejí vodní elektrárny (92% výroby elektřiny). Největší vodní elektrárny jsou Itaipú, Tucuruí, Ilha Solteiram, Jupiá, Furnas a Paulo Afonso. Ty využívají obrovského energetického potenciálu řek.

Přibližně 57 % území Brazílie zaujímají lesy, pak i louky a pastviny 22 % a orná půda více než 7 %. Zemědělská produkce patří k největším na světě, kdy převládá monokulturní velkovýrobní plantážnictví. Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou káva, sisal a pomeranče, ve sklizni těchto plodin zaujímá země 1. místo na světě, rovněž cukrová třtina, maniok, banány, kakao, fazole, sója a oříšky kešu. Dále se sklízí kukuřice, pšenice, rýže, krmné obilí, brambory, batáty, bavlna, palmová jádra, kokosové ořechy, zelenina, podzemnice olejná, réva vinná, ananasy, citróny, mango, papája a tabák. Živočišná výroba je zaměřena především na chov skotu, prasat, ovcí, koní, koz a drůbeže. Významný je rybolov.

Území Brazílie tvoří tři velké geomorfologické celky. Na severu Guyanská vysočina, kde se také nachází nejvyšší hora Brazílie, Pico de Neblina měřící 3 014 metrů. Na západě, jihu a ve středu země je Amazonská nížina a na východě a jihovýchodě rozsáhlá Brazilská vysočina. Obě vysočiny jsou vyzdviženými zbytky nejstarší geologické jednotky Jižní Ameriky tzv. Brazilského štítu.

Největší řekou země a celého světa je Amazonka s délkou 7 062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. U Iquitosu v Peru je široké 4 km, před Manausem 10 km, po soutoku s Río Negrem již 20 km a před ostrovem Marajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řeky Içá, Jarupá a Río Negro, pravými Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a na jihu ostrova Marajó ústí Tocantins s přítokem Araguaia. Jih Brazílie odvodňuje veletok Paraná s největším přítokem Paraguay. V celé oblasti je velké množství slapů a vodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopády Iguaçu a přehrad Itaipú. Obrovská přehradní nádrž Represa Sobradinho je na řece São Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsou lagunová jezera Lagoa dos Patos a Lagoa Mirim.

Podél prahů kataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvaná Transamazonica. V Amazonské nížině se nachází největší enkláva tropického deštného pralesa na světě. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy byla Afrika a Jižní Amerika jeden kontinent, součástí toku Konga, důkazem je podmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějším Guayaquilském zálivu. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutoku Marañónu a Ucayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu soutok s Río Negrem po ústí. Od pramene po soutok má jména Río Carhuasanta, Apurímac, Ene, Tambo, Ucayali, Amazonas a Solimões. Brazílie je jedinou zemí v Americe, kde se mluví portugalsky.