9.1.2009 Původně jsme dostali informaci, že do Champasaku jezdí normální autobus. Nakonec se z toho vyklubal, jak říká Luky, dobytčák, ve kterém nás jelo asi 10 lidí (což je ještě OK, obyčejně se do těchto povozů vejde i 30 lidí), cestovaly hlavně laoské ženy, které se vracely z velkého nákupu a vezly toho opravdu požehnaně, včetně prasátka, které odpočívalo v pytli. Do Champasaku to nebylo moc daleko. Po té, co jsme dorazili k Mekongu se náš dobytčí povoz nalodil na trajektík ferry, který nás převezl na druhý břeh do Champasaku.

Champasak je bývalé hlavní město laoského království. Procházkou po Champasaku můžete vidět budovy, i vládní, které mají svou slávu za sebou a také domy, které si příroda bere opět zpět. Taky se to týká klášterů, kdy prostředí těchto míst na nás působí dost smíšeně a kolikrát nevíme, co si o takových areálech máme myslet. Jde hlavně o to, že areály jsou často neudržované a kolem dokola se někdy válejí odpadky. Na druhou stranu se pár desítek metrů dál staví klášter nový, i když hned vedle je škola, která vypadá, jakoby v ní právě vybuchla bomba. Jsou to někdy paradoxy, nač peníze jsou a nač nezbývá.

Champasak působí víc jako vesnice a v guest housu, kde jsme se ubytovali (50,-Kč noc) jsme si připadali jako doma. Čajík a kafejko jsme si mohli uvařit zdarma a jakýkoliv jiný nápoj, který jsme si vzali z lednice jsme měli pouze zapsat do sešitu a zaplatit až při odjezdu. Majitelé byli moc milí a příjemní. Den příjezdu jsme věnovali odpočinku. Sem do Champasaku se jezdí především za Wat(em) Phou, který je prakticky jedinou historickou památkou tohoto druhu v Laosu. Kolik památek zničilo bombardování, nevíme, tento Wat byl naštěstí minut. Je takovou, dá se říci, malou přípravou na Angkor. Dnešní den bylo dost větrno a teplota taky žádný zázrak, tudíž jsme se rozhodli věřit tomu, že následující den bude svítit sluníčko, ať ty fotky nějak vypadají (když nám je tak chválíte:-))

10.1.2009 Ráno jsme si půjčili kola (klasika – jedeme do konzumu) a vyrazili směr Wat Phou. Cesta byla dlouhá 10km. Wat je ukázkou počátečního i klasického období khmérské architektury. Nachází na západní straně při úpatí místní posvátné hory Phou Kao. Krajinnou osu završuje na východě řeka Mekong. Je to hinduistický náboženský komplex, který časem přibral buddhistické prvky. Wat Phou je zároveň nejstarší hinduistickou památkou v JV Asii. Vrchol hory Phou Kao představuje boha Shivu, který je pro věřící bohem plodnosti.

Kompzice: je to 1400m dlouhá východo-západní krajinná osa, jež se skládá z různých částí, ať již přírodních či z kamene vytvořených. Objekt byl navržen tak, aby přesně zapadl do topografie místa. Starodávní Khmérové věřili, že žít v místě, které napodobuje ideál formy nebes zaručí harmonii v jejich životech. Součástí plochy byly také jezírka (baray) s vodou, která sloužila jednak k zavlažování a jednak k očistě těla před modlitbami. Kdo se bude více zajímat o půdorys objektu, koukněte do fotogalerie, kde jsme ho vystavili, jsou tam i popisky jednotlivých objektů.

Mimochodem, na okraji komplexu Watu se nachází cesta, která vedla až do Angkoru. Starodávná stezka, která spojovala tyto významné objekty. Jednou ročně sem přijíždějí Laosané z celé země, aby během tří dnů náboženského festivalu uctili posvátné místo. Součástí festivalu jsou také sportovní utkání, kohoutí souboje, tance v tradičních laoských krojích a další kulturní program. Během těchto tří dnů je nemožné sehnat v Champasaku ubytování.

Mně osobně toto místo udělalo nesmírnou radost, bylo to výborné zpestření pobytu v Losu, kdy člověk konečně mohl vidět a sáhnout si na něco, co tolik pamatuje. Popisovat dojmy je těžké, sami asi znáte pocity z míst, která souzní s okolní krajinou a je nad slunce jasné, že místo bylo tím pravým pro vznik něčeho, co stále láká k vidění, působí magicky a promlouvá i k dnešnímu člověku. Koukněte raději do fotogalerie a popřípadě se pokochejte také:-)

V areálu Watu jsme zůstali skoro celý den. Při opouštění jsme museli najednou rychle, rychle, protože Lukymu se hrozně moc chtělo a znáte to, všude jsou varování, že v porostech jsou ta UXa i hadi, takže za Lukym najednou ohnivá čára a bylo to opravdu za pět 12:-). Ještě jsme zavítali do muzea, kde byly vystaveny sochy a historické nádoby, které byly nalezeny během archeologických vykopávek.Wat Phou je na seznamu památek Unesco. 
 
11.1.2009 Následující den jsme v 8h ráno odjížděli z Champasak do místa poslední zastávky v Laosu, a to do Si Pan Don, 4000 ostrovů. Lístek na autobus jsme si koupili u Champasana, který, a to jsme fakt nezažili, se vyloženě řehtal, prostě  chlapík veselá kopa, ale smál se jak nikdo.