Cuzco nebo Cusco (kečuánsky Qusqu či Qosqo) je město na jihu peruánských And, srdce incké kultury ve Vale Sagrado. V předkolumbovských dobách zde bylo centrum incké říše. V současnosti je Cuzco zařazeno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Žije zde asi 340 000 obyvatel v nadmořské výšce 3400 metrů. Ročně toto město navštíví okolo 1,5 miliónů cizinců.

Místo, které na každém rohu dýchá historií je jak jinak, opatřeno nejrůznějšími legendami. Město, odkud davy turistů vyráží k vrcholu toho všeho, k Machu Picchu, které my už máme zdárně za sebou a jako jedni z mála si necháváme Cuzco až na samotný závěr. 

Nebyli to Inkové, kdo zde žil jako první. Takzvaní Kollkové obývali tento region od roku 900 – 1200 před příchodem Inků ve 13. století. Sacsayhuaman, zděný komplex vně Cuzca měl demonstrovat, že kultura Killke pevnost zkonstruovala okolo roku 1100. Pozdější expanze Inků komplex zabrala. V březnu roku 2008 archeologové objevili ruiny, starověký palác, cestu a vodovodní systém, vše v pevnosti Sacsayhuaman.

V době Inků bylo Cuzko politickým a náboženským centrem. Dělilo se na dvě části: Urin Qusqu (Dolní Cuzco) a Hanan Qusqu (Horní Cuzco). V Horním Cuzcu se usadil Manco Cápac II. a vybudoval zde chrám Slunce. Obě části byly dále rozděleny na dvě ze čtyř provincií, Chinchasuvu na severozápadě, Antisuvu na severovýchodě, Qontisuvu na jihozápadě a Collasuvu na jihovýchodě. Cesty, vedoucí od každé provincie byly v přesné návaznosti na královskou čtvrť. Jednotliví předáci byli povinni postavit ve městě dům a žít část roku v Cuzcu, přesto však jen v části, která korespondovala s čtvrtí království, ve kterém měli své teritorium.

Od roku 1438 – 1533 používali Inkové množství metod od dobývání k mírovým řešením, čímž si postupně podmanili území, které zabíralo rozlehlý západní kus Jižní Ameriky s centrem v Andském pohoří, dále zahrnovalo velký kus dnešního Ekvádoru, Peru, západní a jižní střed Bolívie, severozápad Argentiny, sever a severní střed Chile a jižní Colombii, což si zasluhuje srovnání s historickými říšemi Starého světa.

V době největšího rozkvětu se počet obyvatel Cuzka pohyboval kolem 200 000. Inkové Cuzco přirovnávali k pumě, kterou uctívali jako posvátné zvíře. Město chápali jako tělo zvířete a pevnost Sacsayhuamán jako jeho hlavu. Sacsayhuamán je bývalá incká pevnost, která střežila město a při povstání Manco Cápaca II. proti Španělům v roce 1536, kdy byli conquistadoři málem poraženi, se stala jeho základnou. Pevnost byla pobořena Španěly a domorodému obyvatelstvu sloužila jako zdroj kamene na stavbu domů. Do dnešních dnů se zachovaly tři obrovské obranné klikaté hradby a několik základů různých staveb. O velikosti areálu svědčí i to, že poskytoval zázemí a úkryt pro 5 000 bojovníků.

Příchod španělských dobyvatelů v čele s Franciscem Pizarrem (1533) byl pro Cuzco zkázou. Stalo se obětí nepředstavitelného vandalství. Mnoho inckých staveb bylo zdevastováno a nahrazeno španělskou koloniální architekturou, některé stavby byly mixem incké a hispánské architektury. Hlavní centrum Peru se poté přesunulo do, v té době stavěné, Limy. Pizarro po příchodu do Cuzca nazval město jako velmi veliké a nóbl. I přes tu zkázu, kterou Španělé na inckých stavbách napáchali, je dnes Cuzko velice krásným městem s řadou kostelů, klášterů, katedrál, univerzitou a arcibiskupstvím. Tak jako Inkové postavili své stavby na stavbách kultury Killke, udělali totéž Španělé na masivních kamenných (granit) základech inckých staveb.

V roce 1650 se stalo Cuzko epicentrem významného zemětřesení, kdy byla řada budov byla zničena, někde se uvádí, že celá třetina města. Pochopitelně se zřítily hlavně ty stavby, které byly stavěny pomocí malty, nikoliv ty stavěné na sucho. Poté, co získalo Peru v roce 1821 zpět svou nezávislost, udržovalo Cuzco svou důležitost uvnitř administrativní struktury celé země. Následně se stalo nejdůležitějším městem v celém jihovýchodním andském regionu. Na sever od Cuzka se nachází Cordillera Vilcabamba, pohoří s rozpětím 4 – 6000 metrů. Nejvyšším bodem je Nevado Salcantay s výškou 6271 m, nachází se jen 60 km od města.

7. 4. 2010 Už byla tma, když jsme dorazili do Cuzka po naší dlouhatánské cestě od samotného Machu Picchu. Díky vyšší nadmořské výšce tady po západu slunce bylo výrazně chladněji než jinde. Naši kámoši Frantíci zamířili do svého hostelu a my zůstali s Mexičany, byli to kluk a holka. Říkali, že mají dobrý hostel kousek od náměstí za slušnou cenu, tak jsme je následovali. Byli jsme fakt rádi, že nemusíme teď v noci něco shánět. Cena 30 Sol byla stejná jako v Aguas Calientes, takže dobrý. Než jsme však dorazili do hostelu, zastavili jsme se v jedné z uliček a dali si peruánský hamburger. O vše se postaral náš mexický kámoš, to bylo skvělé, jak se nenechal zviklat od prodavače, který to pochopitelně zkoušel za cizince, díky shodné řeči si Mexičan nenechal nic líbit a my dostali přesně to, nač mají právo i místňáci, velká porce za málo peněz. Jéje, jaká to byla dobrota. Člověk už si myslí, jak neumí mluvit, ale když pak vidí skutečnou praxi, má se stále co učit.

V hostelu měli naštěstí volné pokoje, takže jsme byli brzy v posteli. Jediný nešvar to tady přeci jen mělo. Museli jsme chodit hlásit, že neteče buď teplá voda, nebo neteče voda vůbec, ale jinak v pohodě. Taky se tady nesmělo prát, ale nikdo nám na naše visící hadry všude po zábradlí nic neřekl:-). Taky jsme měli stálý internet, takže jsme si mohli v klidu v pokoji naplánovat poslední týdny naší cesty, je to neuvěřitelné, ale opravdu už finišujeme. Pořád to jsou sice skoro dva měsíce (k tomu celá Bolívie), což pro normálního pracujícího člověka znamená dovolenou za dva roky, ale v našem případě se to bere trochu jinak:-).

8. 4. 2010 Mexičani nám dali typ na dobré a levné jídlo na marketu, ale my raději zůstali u pečených kuřátek, našeho oblíbeného pollo ala brasa con papas fritas y ensalada se fakt nemůžeme přejíst. Prodávají se na každém rohu, takže to není vůbec drahá záležitost, navíc si můžete naložit salátu, kolik jen unesete. Ještě v Piscu jsme měli strach zeleninu jíst, ale pak nám to začalo být líto nechávat ji na talíři, takže jsme riskovali průjem, který se však v JA u nás nikdy nekonal, takže můžete být klidní a nebát se zeleninu jíst i v obyčejných jídelnách.

Co v Cuzku navštívit, je toho hodně, tomu věřte, většinou se nedá minout centrum Cuzca, kterému dominuje jako již tradičně Plaza de Armas, tak se totiž jmenují všechna hlavní peruánská náměstí. Dominantou náměstí je La Catedral, krásná stavba, jejíž útroby jsou impozantní. Uvnitř se nesmí fotit, takže je smůla, že si ti, kteří mají bystré oko, nemohou vyfotit poslední večeři páně, kde malíř namaloval na talíř jako hlavní chod místní pochutinu, a to morčecí pečínku:-).

Vedle La Catedral se nachází kostel La Compania s přilehlým klášterem, další kostely i malá náměstíčka najdete jen kousek odtud. Z náměstí ústí uzounké i širší cestičky, některé obehnány zdmi, jiné jsoukřivolaké, že si jeden musí dávat pozor, některé pak příkře stoupají nahoru a rozhodně doporučuje vydat se po nich na některou z vyhlídek, odkud máte Cuzco jako na dlani, nebo jimi prostě jen jít a objevovat nejrůznější zákoutí, dvory, domy, stavení, obchůdky se suvenýry, kavárničky, muzea, galerie, co je komu libo. Určitě nikdo z návštěvníků nemine kamennou uličku, ve které se nachází dvanáctihranný kámen, kolem kterého se to většinou hemží lidmi, takže je nemožné ho nenajít.

My si krom vyčerpávajících procházek po městě došli také nad město, abychom ho měli jako na dlani. Vydrápali jsme se až k bílé soše Krista, která se vypíná nad městem, zvolili jsme tajnou cestu skrz keře a téměř po čtyřech, ale i to jsme zvládli bez úhony. Nadohled odtud se nachází majestátní ruiny Sacsayhuamán, o němž jsme již psali. V okolí lze pak dále vidět další ruiny Tambo – Machay, které sloužily jako místo rituálních lázní, nebo hned v sousedství červenou pevnost Puka – Pukara, či jet 50 km severozápadně od Cuzca k Moray?

Tato incká stavba se nachází ve výšce 3500 metrů, jedná se o stavbu, kterou tvoří ohromné kruhové terasy, postupně se zmenšující do proláklin, nejhlubší jsou třicetimetrové. Důvod, proč byly postaveny je dosud nevysvětlen, teorií je několik, tedy pojďme k nim. Vzhledem k hloubce a orientaci s respektem k větru a slunci, dochází mezi nejnižším a nejvyšším bodem k 15°C rozdílu teplot.

Tento obrovský rozdíl teplot byl Inky používán pravděpodobně ke studiu efektů různých klimatických podmínek na výnos plodin. Jinými slovy, Moray bylo inckou zemědělskou pokusnou stanicí. Stejně jako mnohá jiná incká města, mělo i toto důmyslný systém zavlažování. Asi nikdo nepochybuje o tom, že Moray má i svou kosmologickou tvář, ostatně jako všechny stavby, protože jeho uspořádání působí skutečně magicky.

 Ano, odehrávaly se tady nejspíš věci mezi nebem a zemí nám dnes však utajené. My jsme sem nejeli, což mně osobně hodně mrzelo, ale nedalo se nic dělat, musíme zase pokračovat. Myslím si, že i tak v nás návštěva Cuzca, blízkého Pisaqu, Ollantaytambo i Machu Picchu dokonale zasvětila do umu starých Inků. Příští článek přineseme od jezera Titicaca a jeho plovoucích ostrovů, což bude naše poslední peruánská zastávka.