8.3.2009 Přestože již článek řadíme do Malajsie, je zde ještě pár posledních hodin, které jsme strávili v Thajsku a stojí za zmínku je zde uvést. Hned po ubytování (po příjezdu do Hat Yai - Thajsko) jsme pro jistotu došli na nádraží, abychom si ověřili zítřejší vlakový spoj do Butterworth (Malajsie). Hned u vstupu do prostor vlakového nádraží se nás ujal policejní hlídač, který se nám pokoušel vnutit informaci, že do Malajsie odtud žádné vlaky nejezdí, přitom se nad našimi hlavami vesele klenuly informační tabule s odjezdy a příjezdy vlaků, mj. i s jedním spojem do Malajsie:-). V informacích nám mile sdělili, že vlak jede ve 14:30, nikoliv v 15h (tato hodina je uvedena na webových stránkách), tedy bychom tento spoj pravděpodobně včera nestihli, i kdybychom z Pak Bara odjeli v původně slíbených 12h. Na informační ceduli však stále uvádějí čas 15h, už jsme si celkem zvykli, že nemá smysl ptát se, PROČ, prostě to tak je, asi nemají potřebu informační cedule aktualizovat. Mimochodem, často jsme se setkali s tím, že staré info, hlavně co se cen týče, bývá zastaralé i na webových stránkách, od kterých cizinci běžně očekávají nejaktuálnější informace.

9.3.2009 Na vlakové nádraží jsme přišli s více než hodinovým předstihem, ale co se nestalo. Paní za kasou nám oznámila, že lístky jsou vyprodány…opravdu jsme neměli jediný důvod nekoupit lístky  již včera, ale hold stalo se:-) To co může pro někoho znamenat krizi či důvod k hádce je pro nás spíše malé poučení, kterému jsme se v tu chvíli museli vážně smát. Naše chyba, ale nic není nikdy ztraceno, a tak jsme chytře zamanévrovali a zeptali se, zda je nějaká možnost koupit lístek alespoň na hranice. A vida, na hranice bylo lístků ažaž, takže jsme nakonec přece jen odjeli. Na hranicích museli stejně všichni cestující přesednout na jiný vlak a ještě předtím projít pasovou kontrolou.

Hraniční kontrola byla naprosto pohodovou záležitostí. Celníci vcelku žertovali, místo, aby kontrolovali obsah našich zavazadel, ptali se spíš na Československo a pak ještě řešili, jestli ten bágl není na mě příliš velký, potažmo těžký. Pár desítek minut čekání na vlak jsme využili ke koupi lístků a dá se říci, že cenově to vycházelo zhruba stejně jako kdybychom si lístky koupili rovnou z Thajska.

Ještě krátce k historii země. Nejčerstvější zmínky o obyvatelích tohoto regionu jsou pozůstatky staré 40tis. let, jež byly nalezeny v jeskyni Sarawak Niah. Je to však pouze 10tis. let zpět, kdy sem přišli z jihozápadní Číny tzv. Orang Asli (originální lidé). Hlavním kolonizátorem Malajsie byla Velká Británie, ale např. město Melaka bylo nejprve kolonizováno Portugalci v roce 1511, poté Holanďany v roce 1641 a nakonec i Brity v roce 1795. Všichni z nás asi dobře známe film o Tygru z Malajsie, který se postavil na odpor proti britské kolonizaci země, takže si pro oprášení historie pusťte pěkně večír Sandokána a budete zase o něco chytřejší:-). Zdejší měnou je Ringit (1RG je 6Kč), takže vše x šest a je to ještě o malinko méně.

Do města Butterworth jsme přijeli už po setmění, vlak byl překlimatizovaný, takže jsme docela slušně vymrzli. Naším cílem bylo dostat se na ostrov Penang, který je od pevniny vzdálen asi 8km a jezdí sem pravidelně lodní ferry, jež převáží i auta a motorky. Na ostrově Penang jsme zůstali v části Georgetown (zároveň hlavní město ostrova), jež je součástí čínské čtvrti. Od prvního okamžiku se nám tady líbilo, v některých místech jsme si připadali jako v čínské čtvrti v Singapuru, staré domy klasické koloniální architektury, zkrátka, dýchlo to tady na nás sympatickým dojmem.

V Malajsii již převládá muslimské náboženství, je zde více mešit, holky a ženy mají na hlavách šátky, sem tam chodí i muži v tradičním oblečení, ale to pro nás nebylo žádným překvapením. Byli jsme spíše ohromeni tím, že koho jsme potkali a bavili se s ním, uměl bez problémů anglicky, krom Singapuru, to pro nás byla první země, kde snad všichni AJ ovládají. Luky se k tomuto tématu dočetl hodně zajímavou věc. V Malajsii se ve školách vyučují vědy a matematika pouze v angličtině, je tomu již cca od 70.tých let 20.st. V článku rovněž stálo, že jsou zde zastánci tohoto pravidla a samo sebou i odpůrci, kteří to chtějí změnit. My se shodli na tom, že je to poměrně praktická věc, neboť těmto mladým lidem dává výuka vědních disciplín a matematiky v angličtině poměrně slušné věno do života.

Georgetown (název dle jména britského krále George III) je hlavním městem ostrova Penang (z malajského slova Pinang, což znamená název stromu Areca catechu – arekový oříšek, AJ betel nut, tedy „Ostrov arekového oříšku“, název byl několikrát měněn, ostrov Penang byl označován také jako „Perla orientu“) a díky multikulturní historii (malajská, čínská, indická a evropská) je od července 2008 součástí světového kulturního dědictví Unesco. Ostrov Penang byl objeven Britem Francisem Lightem v roce 1786, do této doby byl pouze ostrovem, jehož pokrývala džungle. Město bylo založeno na obchodní stezce mezi Indií a Čínou, obchodovalo se zde hlavně s čajem, bavlnou a kořením všemožných chutí, vůní a barev. Penang se stal zároveň s Mlaccou a Singapurem jedním z britských osídlení v úžině Melacca. Dnes žije Penang, s populací 600tis. obyvatel (Číňané, těch je zde majoritní zastoupení, Malajci, Indové) hlavně z turismu, z továren na elektroniku a počítačů. Celý ostrov je nazýván jako „ráj jídla“ nejen díky pestrosti národních kuchyní, jídlo je tady skutečně výtečné a rovněž na každém rohu. Snad porce bychom uvítali malinko větší:-). Nu a ceny jsou oproti Singapuru poloviční, alespoň tedy za jídlo.

Penang má mít i pěkné pláže, které jsme však nenavštívili, těch si ještě jaksepatří užijeme v Indonésii. Penang nabízí k vidění mnoho historických budov, např. domy z období druhé světové války, ale také čínské temply, kostely, mešity a budovy z 19. století. Co se nám na cestování hodně líbí je i to, že většina nejlevnějších ubytování naší kategorie je často v centrech měst u nejvýznamnějších a nejzajímavějších objektů. My zde prakticky bydleli v historické části Georgetown, kdy i samotný hotýlek (skoro celý ze dřeva) leccos pamatoval. Odtud jsme to měli kousek k dalším zajímavým objektům, ke kterým se lze bez problémů dostat pěšky. Jezdí zde i cyklo rikši, ale pokud se potřebujete dostat do jiné části ostrova, funguje zde bez problémů městská autobusová doprava, kterou se dostanete všude.

Hodně jsme si tady oblíbili večerní jídelní market, kde hrála živá hudba a zpěv byl na mnohem lepší úrovni než třeba v Laosu či v Thajsku:-). Georgetown má také moderní části s výškovými budovami (známý Komtar bazar) a nákupními centry, ve kterých je skutečně vše, Georgetown, to jsou také luxusní hotely a restaurace, ve kterých jsme sice nikdy nebyli, protože preferujeme spíše zapadnout mezi místňáky, povykládat s nimi a poznat místní kulturu z tohoto úhlu (Luky si jednou v noci (ve 4h ráno) zašel k Indům skouknout fotbalový zápas Ligy Mistrů jako jediný cizinec a též to prý bylo v cajku:-)).

10.3.2009 Dnes nám tolik nepřálo počasí, takže se nám podařil navštívit jen jeden čínský chrám Khoo Kongsi z roku 1850. Chrám nechala postavit rodina, která sem emigrovala z jižní Číny. Bohatost ornamentů, nástěnných kreseb a dalších motivů představuje pestrost čínské historie v umění a architektuře, vše vyrobeno z nejkvalitnějšího dřeva. Sloužil jednak k modlitebním účelům i k různým ceremoniím. Prý si dnes může chrám pronajmout i firma na své soukromé akce.

11.3.2009 Penang Hill 821m n.m se stal naším dnešním bodem. Městským busem jsme se přiblížili až k patě hory Penang. Měli jsme to odtud kousek k největšímu chrámu v Malajsii Kek Lok Si, na něž nám už bohužel nezbýval čas, škoda, ale nelze viděti vše. Měli jsme totiž v plánu vyjet na kopec zubačkou a sejít z kopce dolů na druhou stranu do botanické zahrady. Lanovka, to byl taky zážitek, kopec byl pořádně příkrý, kdy jsme skutečně vystoupali 821 výškových metrů. Před touto jízdou jsme stačili omrknout nový hinduistický chrám, ještě ale nedokončený, který hýřil všemi barvami a do něhož nás pozval Ind, který byl z nás úplně hotový, podával nám ruku, zval nás dovnitř, úplně se rozplýval:-), že sem někdo zavítal.

Výhled z kopce Penang byl parádní a také teplota byla mnohem příjemnější než dole, kde sluníčko přes den vystoupá na teplotu 35°C. Na vrcholu je k vidění hinduistický chrám a mešita i například mini botanická zahrada s drobnou faunou. My zamířili po silnici dolů směrem k botanické zahradě a i když jsme šli celou dobu z kopce, mákli jsme si pořádně. Cesta měla sklon 30%, takže jsme snad ještě dva dny poté cítili zadní stranu lýtek. Botanická zahrada rozhodně stála za návštěvu. Založil ji zde Brit Charles Curtis v roce 1884. Je v ní bohaté zastoupení tropických rovníkových rostlin, také ale divokých opic. Je zároveň oblíbeným místem pro sport, jungle treking, aerobik, Tai Chi a Qi Gong.

12.3.2009 Cestou k pevnosti Cornwallis jsme procházeli historickými uličkami města, míjeli mešitu Kapitan Keling, kostel sv. Jiří (1818, je to nejstarší anglikánský kostel v JV Asii, před kostelem je mramorový pomník věnovaný kapitánu Francisi Lightovi) a např. městskou radnici, procházka je to pěkná a dovede vás až k samotné pevnosti. První pevnost na ostrově Penang byla postavena Britem Francisem Lightem (v místě, kam poprvé připlul) v roce 1786 a byla celá ze dřeva. Přestavěna byla v roce 1793 (někde se píše 1810) v lokalitě pár metrů od moře a vymyšlena k účelu strategického plánování. V pevnosti jsou k vidění malé příbytky, jež měly plnit i funkci vězeňských cel (dnes expozice s fakty o historii místa), kaple, bunkr na munici, několik kanónů z nichž jeden má pro místní magickou sílu (dotkne-li se žena děla, bude plodná). V pevnosti se nám moc líbilo, byl tady klid a měli jsme dost času  na prohlídku.

Vždycky jsem to na naší cestě byla já, koho mladí středoškoláci zpovídali ohledně návštěvy země, tentokrát si dvě malajské holčiny odchytly Lukyho a dávaly mu otázky z historie pevnosti, Luky byl bravurní a odpověděl kladně na všechno. Z pevnosti jsme měli ještě moc pěkný výhled na Hodinovou věž britské královny Viktorie, která je vysoká 60 stop, nechal ji zde postavit penangský milionář Cheah Chen Eok v roce 1897 k památce diamantového jubilea královny Viktorie.  

V Georgetownu lze opravdu strávit několik dní a přitom vidět stále něco nového. Mít tak více času na všechna muzea, zahrady, parky, tropické farmy, temply, kostely, mešity, strávili bychom tady snad 14 dní.  Georgetown stojí za návštěvu kdykoliv během roku, neboť zde průběžně probíhají festivaly, např. mezinárodní dračí, vegetariánský, květinový, sportovní aj. Nastal čas pokračovat dál, a tak jsme následující den odjížděli směr Cameron Highlands.