Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli, že si výlet na Halong Bay necháme zprostředkovat agenturou. Ve výsledku se to totiž vyplatí mnohem lépe, než když jedete na vlastí pěst. Jde hlavně o to, že nějak se tam člověk musí přepravit, pak se tam jezdí na lodi, kde se i jednu noc spí a také se zde stravuje. Dohromady jsme zaplatili 124$ za třídenní výlet, bez pití. Individuálně bychom výlet levněji nepořídili.

Vyrazili jsme 5.12.2008, mikrobus pro nás přijel skoro až před hotel, sice s nějakým zpožděním, ale aspoň že přijel. V agentuře nám říkali, že mají skupiny tak maximálně 16lidí, ale bus nakonec praskal ve švech. Náš průvodce nám sdělil, že nás jede 27 a vůbec nechápe proč:-). Taky nám řekl, že v přístavu máme dávat bacha, abychom ho neztratili, že hodně průvodců bude vypadat jak on :-) a co myslíte, měl pravdu:-)

Nicméně náš výlet nezačal úplně šťastně. V článku o Hanoji píšeme, že provoz ve městě je příšerný a lidi jezdí jak se jim zachce. Cestou k Halong Bay, asi v půli cesty, najednou obrovská rána v přední části autobusu. Řidič motorky se snažil otočit v protisměru a přitom se nepodíval, že se na něj řítí náš autobus. Přitom na motorce seděli dva. Celá věc je tragická v tom, že oba zemřeli. Těžko popisovat šok, který jsme zažili, když podobnou zkušenost nemáme. Helmy většiny řidičů jsou spíše jako cyklohelmy, navíc je kolikrát nemají ani zapnuté, tak k čemu pak ty helmy asi jsou, když nejhorší je poranit si hlavu. No, raději to nebudu více rozebírat, celá věc je totiž o to horší, že ročně ve Vietnamu zemře při nehodách 15.000 motorkářů.

Řidič byl strýc našeho průvodce, takže od něj víme, že strávil celý den na policejní stanici. Lidi z autobusu  se pak složili na výdaje, které bude řidič busu mít, neb je jeho rodina vcelku chudá. Autobus byl nepojízdný, takže nás po hodině čekání vyzvednul jiný a my pak pokračovali dál k Halong Bay.

Od roku 1994 je Halong Bay součástí světového kulturního dědictví Unesco. Halong Bay je plocha moře, ve které se nachází přes 3000 skalnatých ostrovů i ostrůvků, které tvoří vápenec. Podobné útvary najdeme i v čínském Guelinu či Krabi v Thajsku, ale Halong Bay je prý nejúchvatnější. Vítr a mořské vlny postupně vytvořily řadu pozoruhodných útvarů, stejně jako jeskyní, písečných pláží a nejrůznějších zátok.

K území se také vztahuje řada pověstí, např. slovo halong znamená ve vietnamštině…kde drak sestupuje do moře. Legenda praví, že ostrov vytvořil drak, který žil v horách. Jakmile se drak přibližoval k pobřeží, svým mlátícím ocasem postupně vytesal údolí a skalní trhliny. Jakmile se ponořil do moře, voda, jež zalila pobřeží, zanechala viditelné jen sklaní vrcholky.

V přístavu už na nás čekala loď, stejně jako na ostatní skupiny. Lodě jsou moc krásné, dřevěné a dobře vybavené, taky parádně zapadají do prostředí Halong Bay. Sranda ovšem byla, že někteří cizinci z našeho autobusu  nastoupili na jinou loď a zase naopak přišlo pár nových lidí, kteří autobusem nejeli, ale cestovali stejnou lodí. Takto to šlo celé tři dny, lidé ve skupině se stále měnili, takže jsme se nakonec shodli na tom, že je vcelku jedno, kde, či u koho si výlet koupíte, ty peníze beztak skončí v jedné kapse.

Poobědvali jsme na lodi a poté jsme se rozjeli na moře  mezi skalnaté ostrovy. Po hodině jízdy loď přistála u jeskyně, kterou jsme si šli prohlédnout. No, jeskyně byla pěkná, ale házelo to v ní všemožnými barvami, na náš vkus až moc, přitom by stačilo, kdyby nechali jen světlo bílé. Posuďte sami dle fotogalerie. Chodníčky uvnitř jeskyně byly dlážděné, taky trochu nepochopitelná věc, když uvážíme, že je to přírodní památka zapsaná v Unesco, je to divné zacházení. Stejně jako lámání stalaktitů a stalagmitů a prodávání je turistům.

Po projížďce jsme se vrátili na loď a jeli na ostrov Cat Ba (Cat Ba island), který je zároveň největším ostrovem Halong Bay. Během války ve Vietnamu bylo toto místo opuštěné, lidé se sem opět vrátili díky Vietnamcům žijícím v zahraničí, kteří finančně podpořili rozvoj tohoto území a opět Cat Ba island probudili k životu. Polovina ostrova je národním parkem. Nejvyšší kopec má 331m. Na tomto ostrově jsme spali první noc. Hotel byl moc pěkný, čistý, měli jsme horkou vodu, která nám hodně přišla vhod, protože jsme první den našeho výletu neměli moc pěkné počasí, kdy jsme vcelku pěkně vykosli. Po večeři, která byla stejně dobrá jako oběd (jídlo si ve Vietnamu fakt užíváme, to nám sedí mnohem víc než indické, opravdu si nemůžeme vůbec stěžovat) jsme chvíli poseděli s našimi kámoši, se kterými jsme vytvořili pohodovou mezinárodní grupu. Dva Australané, jeden Ir, jedna Holanďanka žijící ve Švýcarsku a my dva. Večer jsme pak ještě společně zašli do města a tam v jedné hospůdce strávili fajn večer.

Ráno po snídani jsme jeli do Cat Ba national park. Složení skupiny bylo opět jiné, ale bylo nás tolik, že jsme si procházku parkem moc neužili. Nicméně vyhlídka ze zrezivělé věže byla dost v cajku, konečně se začalo ukazovat sluníčko, takže to vypadalo na moc pěkný den. Další zážitek z tohoto místa máme s Lukym v tom, že jsme si konečně mohli osahat plody banánovníku. Patřili místním, takže jsme nic netrhali, žádné strachy, ale byli jsme jak malí, úplně uneseni z banánů, při focení jsme ztratili pojem o čase, takže nám málem ujel bus. Poté jsme se opět nalodili a na lodi prakticky zůstali až do druhého dne. Odpoledne jsme si ještě zajezdili v kajaku, při západu slunce, Luky neodolal a v moři si pak ještě zaplaval. Na lodi se spalo parádně, kajuty byly překvapivě útulňoučké a čisté, jen ti brouci, přes noc mi přibylo asi 5 kousanců, jsou to hrozné potvory.

Cestou do parku jsme si všimli, že kolem pobřeží je na dlouhých tabulích zobrazen projekt jak bude území vypadat za pár let. Jsme rádi, že jsme to tady viděli tak jak je to dnes, neb z území se stane ještě větší komerční záležitost, samé hotely a uměle dotvářené plochy. Už tak nám přijde, že je Halong Bay masovou záležitostí, a to jsme tady v zimě, v létě tady musí být několikanásobně více lidí. Pravda je, že místo je oblíbenou destinací obyvatel Hanoje, dostanete se sem za tři hodiny.

 
Když svítí sluníčko, vypadá to na moři opravdu nádherně, voda je smaragdově zelená, paráda. Ráno třetí den jsme měli opět štěstí na sluníčko. Projeli jsme se do rybářské vesnice, která leží na moři a projeli se místní lodí do zátoky a zpět, čímž jsme podpořili místní chudé děti, snad se jim trocha těch peněz nakonec dostane.

V přístavu jsme ještě moc dobře poobědvali v obrovské restauraci, spolu s dalšími stovkami turistů. Cestou do Honoje byla poslední zastávka u malé továrničky, kde místní vyrábějí porcelánové vázy, vyšívají všemožné dečky, šijí oblečení atd.

Do Hanoje jsme přijeli někdy v 18h večer. Výlet jsme hodnotili jako zdařilý, jen jedna jediná věc… byli jsme to my dva, dva Španělé, Švýcarka a Ir, kteří jsme si zaplatili ještě výlet na opičí ostrov, ale ten se jaksi nekonal, náš průvodce nám řekl, že prý se tam nejezdí už dva roky, tak co byste jim řekli, najduchům. Do agentury jsme už nešli, nebyl na to čas, ale takové jednání se jim jednou pořádně zúročí.

Následující den, tedy 8.12.2008 jsme jeli z Hanoje nočním vlakem do Lao Cai a poté do horského městečka Sapa. Ve 4lůžkovém kupé jsme cestovali s párem, byl to Angličan a Italka, kteří taky pěkně cestovali s podobným rozpočtem jako my dva a ti nám, k našemu nemilému překvapení sdělili, že Laos je dražší než Vietnam i než Thajsko. Prý v posledních letech zdrahlo dost fest, tak jsme z této zprávy celkem smutní, protože i Vietnam nás stojí docela dost peněz. Inu, co se dá dělat, ta doba pominula, kdy se dalo za pár šlupek pohodově cestovat po Jihovýchodní Asii. Nicméně, uvidíme až zemi navštívíme, nechceme si dopředu vytvářet předsudky.

Dále do Vietnamu, tedy na jih, se už nepodíváme, věříme, že v Kambodži bude krajina na jihu velmi podobná. Vietnamská víza máme jen do 20.12.2008, bohužel jsme v Delhi nevěděli, kdy do země přijedeme, do toho neplánovaný výlet do Singapuru. No nic, nelze viděti vše. Navíc, v Ho Chi Minh, či v Sajgonu (který je na jihu) je prý ještě větší motorkový mumrajk než v Hanoji, takže nelitujeme.