15.9.2009 Po omrknutí bungy jumpingu na Kawarau bridge jsme si to namířili přes Arrowtown (arrow znamená česky šíp) do Queenstownu. Arrowtown je historické zlatokopecké městečko, kam dnes na víkendy míří především smetánka z nedalekého Queenstownu. Počasí jistě udělalo své, protože se nám zde v Arrowtown MOC líbilo. Jistě má na tom svou zásluhu i historický ráz města, o který je zde pečlivě dbáno.

V době své největší slávy zde žilo okolo 7000 obyvatel v roce 1862 (dnes 2400). V porovnání s dneškem je to „město duchů“, ale stále je to víc než tomu bylo v roce 1960, kdy zde žilo jen 200 obyvatel. V posledních pár letech však městečko zaznamenává opětovný příliv obyvatel. Turismus sem přináší nejvíc peněz a z Arrowtown je dnes velmi luxusní „předměstí“ Queenstown.

V městečku je mnoho příjemných kavárniček, restauraček a obchůdků s různým zbožím, které převážně tvoří výrobky z ovčí vlny za dosti vysoké ceny. Procházkou po hlavní shopping Buckinghamské ulici si můžete všimnout zachovalých historických staveb, které dávají připomínku toho, že zde byla kdysi zlatá éra, která má své druhé kolo v dnešní době (příroda, krajina), neboť lidé objevili, že zlato může vypadat i jinak. Procházkou městem jsme se dostali až k muzeu v přírodě, kde zůstaly zachovány kamenné domečky bývalých zlatokopů, tyto jsou opatřeny informačními cedulemi s historickými fakty. Zlato zde hledali Evropané, Japonci i Číňané a pro poslední jmenované zde bylo muzeum vybudováno. V době působení zde nebyli čínští zlatokopové místními obyvateli i ostatními zlatokopy přijati a toto muzeum je projevem omluvy za to, čím si museli v minulosti projít. První čínští obyvatelé to tady asi neměli jednoduché, ale dnes je jich všude po světě jako máků, že ano a ruku na srdce, zlato jim jejich život jistě obohatilo a jejich potomci se už měli určitě mnohem lépe.

Kdo zatouží, může si ve městě během oslav v průběhu roku, vyzkoušet hledání zlata, projet se formou tour po historických stavbách či jiných atrakcích, nebo si dát jeden z mnoha treků v okolí, nebo nějakou procházku, prostě si i zde najde každý to své.  Ostatně jako všude na Zélandu. Asi není potřeba všude uvádět, co lze ve městech dělat, po této stránce to mají Kiwáci opravdu promakáno. Takže, pokud nebudeme u každého města uvádět kam se dá zajít, co dělat, můžete si být jisti tím, že na své si zde přijdou všechny věkové kategorie, finanční i kondiční :-), abychom byli kompletní.

A konečně jsme v Queenstownu. Velmi rádi bychom vyzkoušeli místní lyžařské středisko, ale uvidíme podle počasí. Na prohlídku města to dnes již nebylo, takže jsme zamířili do DOCovského kempu Twelve Mile Delta u jezera Wakatipu. Je to kemp pro desítky a desítky lidí, opravdu obrovský kemp. Jezero je dlouhé 80km a je tím nejdelším na Novém Zélandu. Jeho tvar připomíná dvojitou zatáčku. Rozléhá se na ploše 291km2, čímž je pasováno na třetí nejrozlehlejší jezero na NZ. Maximální hloubka jezera dosahuje 420m.

Během vaření večeře Luky odběhnul k jezeru a cestou zpět se seznámil s dalšími kempaři, měli van a byl to pár, holčina z ČR a její přítel z UK. Kousek od nich Luky narazil na dva kluky, byli z JARu a Zimbabwe. U nich Lukyho zaujala především ovečka, tedy jehňátko, které s sebou vezli. Jehňátko poslouchalo jako pejsek, prostě sranda. Luky mi to hned přišel oznámit, takže se mi rozzářily oči a málem jsem si během večeře pokousala prsty, jak jsem spěchala, abych mohla rychle za jehňátkem:-). Ovečka hřála jako pecek a myslím si, že nám oběma bylo dobře:-). Nevím jak vy, ale nikdy dřív jsem jehňátko nedržela, bylo to fakt pěkné, hezké, milé a romantické. Kluci ji vezli svému strýci farmářovi na sever Jižního ostrova. Ovečka přišla o maminku ovečku při porodu. Večer už velmi přituhovalo, takže jsme se nakonec všichni sešli v anglicko - českém vanu, povídali si, hráli na kytaru, zpívali až do rána. Ovečka ne, ta už spinkala ve stanu v krabicové boudě:-).

16.9.2009 Ráno nebylo úplně azurové a my vstali trošinku později než jsme chtěli, ale uznali jsme, že to lyžování necháme až na zítřek a dnes si raději projdeme město, zařídíme půjčení lyží a tak. Nejprve jsme se vydali na místní kopec Bob´s Peak, který se tyčí nad centrem Queenstown a vede naň i lanovka. My si to dali na kopec pěšky, výhled shora byl nádherný, opravdu stálo za to vyškrábat se až na vrchol. Nahoře jsme si prošli Skyline komplex, pokochali se výhledem do okolí  a vydali se zpět po trase dolů.

Queenstown je město stojící na základech adrenalinových aktivit (bungy jumping, MTB sjezdy, tedy cyklo zábava, lyžování, paragliding, skydiving, heliskiing, rafting, jet boating,  atd). V minulosti jeho rozvoj podpořilo objevení zlata. Dnes je jedním z nejturističtějších míst na Zélandu. Také je jedním z několika zélandských center vína a kuchyně, je zde řada vyhlášených restaurací a barů. Queenstown je mnohem větší než Wanaka, určitě turističtější, ale také se nám zde velmi líbilo. Našli jsme si zde jednu z půjčoven lyží nabízející jarní cenu 20NZD/set/osoba/den, opravdu parádní cena. Klučina byl velmi ochotný, poradil nám do kterého střediska máme jet, nachystal nám veškeré vybavení, které si zde zítra ráno vyzvedneme, prostě ideální, už jen to počasí, aby vyšlo a bude to paráda. Ještě jsme si prošli místní Botanickou zahradu, pár obchůdků ve městě, dali si vynikající fish&chips a zamířili opět do DOCovského kempu za město, kde jsme spali ze včerejška na dnešek.  

17.9.2009 Queenstown má čtyři lyžařská střediska, my zamířili do Coronet Peak. Nemohli jsme si přát krásnější počasí. Také jsme si libovali, že peníze investované do ski-pasu (koupili jsme si ho až ve středisku) jsou pro nás nejlepší investicí, člověk si vychutná každý okamžik, není to jen pár vteřin, nebo minut, ale celý den si jezdíte, kocháte se pohledem na úžasná panorámata, kdo z Vás lyžujete, víte přesně co máme na mysli. Každý jsme za den lyžování zaplatili 93NZD. Ski-pas tady mají velmi obyčejný, kam se tady hrabou na Evropu. I středisko bylo malé, ale opravdu nám to stačilo, byli jsme nadmíru spokojeni, žádné fronty, lidí hodně, ale žádné srážky a vadění si při sjezdech. Vydrželi jsme až do zastavení vleků a poté, příjemně unaveni, dojeli jsme na druhou stranu jezera Wakatipu do Kingston, kde jsme přespali v jednom malém, ale velmi příjemném kempu (Kingston Holiday park). Ke Queenstown ještě musíme uvést to, že se zde natočilo mnoho scén ve velkofilmu Pán Prstenů.

18.9.2009 Jen toho času, kdybychom měli víc. Museli jsme se dnes dostat do Te Anau, odkud bychom rádi uskutečnili jeden z nejznámějších zélandských treků. Přijet do Te Anau ještě v dopoledních hodinách, asi bychom na trek vyrazili ještě dnes, protože bylo opravdu krásně, ale v informačním centru (ne klasické informace, ale DOC centrum, které je zaměřeno přímo na místní nejznámější treky, centrum nese název Fiordland National Park Visitor Centre, protože jsme v oblasti Fiordland NP) nám prakticky nikdo nebyl schopen říci, jak to s treky vypadá (ač by měli), jaká je situace na trasách, prostě nic. Když ano, byly to hlavně negativní informace, protože stále hrozí lavinové nebezpečí, je zatím zimní sezóna, takže nám to připadalo, že by bylo asi lepší, kdybychom nikam nechodili.

Museli jsme se rozhodnout, zda si dáme Milford trek, nebo Kepler trek. Co se týče Milford treku, tak ten je podmíněn tím, že na začátek trasy se lze dostat jen lodí, která, jak jsme se po hodině dovtípili, v tuto roční dobu nejezdí. Trasa vede místy, kde stále hrozí lavinové nebezpečí a nikdo nám vlastně nebyl schopen říci, jak to tam vypadá a jestli se na trek někdo vydal. Nakonec jsme to vzdali, protože to vypadalo, že loď opravdu nejezdí a pokud by jela, asi bychom museli darovat ledvinu, abychom měli na zaplacení:-). Zkrátka, Milford trek je přes zimu zavřený.  Naproti tomu Kepler trek není závislý na lodi, směr trasy si můžete zvolit sami a je zde možnost vrátit se zpět, když počasí nepřeje. Možnost vrátit se zpět na Milfordu není, když už Vás tam jednou loď zaveze, odjede a vy se musíte dostat do cíle sami (narazit po cestě na neprůchodný úsek, to je pak asi pořádný průser). Během letní sezóny jsou tyto dva treky velmi žádané, krom jiných (hlásit se nejlépe půl roku dopředu). A než začne sezóna, je potřeba zamluvit si místa, denně se na treky může vydat jen určitý počet lidí (u Milford treku denně asi 40), kvůli kapacitě chat. My tento problém díky zimní sezóně řešit nemuseli, což bylo fajn, ale zato jsme si museli pohlídat počasí. Opravdu jsme nečekali, že je to tak riskantní. K treku se více rozepíšu v dalším článku, který bude věnován jen této akci.

Tím, že máme málo času, znamenalo oželení projížďky na lodi v Milford Sound, jednomu z NEJ míst na Zélandu. Milford Sound je od Te Anau vzdálen asi 120km. Vydali jsme se tam ještě dnes, protože bylo opravdu krásně, zítra nás čeká Kepler trek a po treku již nebude na Milford Sound moc času. Opravdu je velmi důležité, aby bylo hezké počasí, neboť Milford Sound je NEJdeštivější místo na NZ a jedno z nejdeštivějších na světě (uvádí to Wikipedie), je to téměř 7000mm srážek/rok, to je co? Neprší denně, těchto neuvěřitelných 7m vody na m2 zde spadne za 182 dnů. Během 24h může spadnout i 250mm srážek. Množství vody zde vytváří vodopádovou scenérii, kterou můžete obdivovat během plavby na lodi i v kánoi.

Cestou jsme se zastavili u Mirror lake a taky jsme neodolali a několikrát i přes zákaz, zastavili na cestě a fotili zasněžené masívy hor. Už jsme si mysleli, že ani nestihneme západ slunce u jedné z nejznámějších zélandských ikon Mitre Peak (1692m nad soundem), ale nakonec jsme to zvládli a fotky máme zato velmi originální. Prakticky jsme byli již jedinými návštěvníky, všichni již byli pryč, takže jsme to měli alespoň v klidu, ale přišli jsme hold o projížďku na lodi po fiordu (soundu), což musí být opravdu parádní zážitek.

Milford Sound patří k jedné z NEJ světových destinací, kterou navštíví turisti (ročně více než 500tis.). Někde se uvádí, že se pyšní označením „osmý div světa“ jako přírodní unikát. Ve zdejších soundech můžou být spatřeni delfíni, tuleni, tučňáci i velryby. Ještě musím napsat, že pěkné počasí v Te Anau neznamená pěkné počasí v Milford Sound, díky tunelu Homer (otevřen 1954), který je dlouhý 1,2km se dnes dostaneme tam, kam bylo možné dostat se dříve jen lodí. No a vzhledem k tomu, že v Milford Sound je jiné klima, stane se, že před tunelem je krásně a výjezdem z tunelu může najednou pršet jako o závod, ale to se nám naštěstí nestalo, měli jsme krásně i za tunelem. Asi nemusíme připomínat, že i zde lze uskutečnit řadu denních i krátkodobých procházek krom projížděk do soundů. Mimo jiné zde také končí 54km Milford trek. V Milford Sound je o několik stupňů chladněji než v Te Anau, tedy jsme se rozhodli vrátit se na noc blíže k Te Anau, na cestě tam či zpět, v délce 120km se nachází několik DOCovských kempů. Zítra tedy razíme na Kepler trek, takže se na to musíme pořádně vyspat.