13.9.2009 Včera jsme se na noc uhnízdili u jezera Ianthe, kde je tzv. DOC camp. Říkáme těmto campům dokovské, zkratka DOC znamená Department Of Conservation, tedy kemp je pod správou Ministerstva Životního prostředí, či Ochrany krajiny, pokud je libo. Zpravidla se jedná o vymezenou plochu v přírodě, kde jsou vyhrazená parkovací i kempovaní místa pro zájemce. Při příjezdu do takového kempu vás vítá tabule s informacemi ohledně místa a způsobu placení. Vaší povinností je vyjmout obálku ať už ze schránky či jiného místa a vložit do ní požadovaný obnos, vyplnit registrační štítek, ústřižek si uschovat a obálku vhodit do sběrného boxu. Kdykoliv může přijít ranger a zkontrolovat návštěvníky. My zde každý platili 6NZD.

Těchto kempů je na Zélandu spousta a lze se řídit i pomocí brožurky, která tyto kempy popisuje, jejich polohu, vybavení a cenu. Záleží rovněž na vybavení kempoviště a poté požadované ceně. Voda je k dispozici téměř všude, uvádí se, že by neměla být závadná, ale doporučují její převaření a poté užití. Také suchý záchod by měl být přítomen. V Austrálii jsme podobné kempy také využívali, princip je zde naprosto stejný, možná si  budete pamatovat, že jsme o těchto kempech psali. Jsme rádi za taková místa, nu což, není sice sprcha každý den, ale na to jsme zvyklí a nedělá nám to problémy. Je to nejlevnější způsob přespání. Někdy je možné v těchto kempech rozdělat oheň, buď z vlastnoručně nasbíraného dřeva nebo již připraveného správci kempu.

My byli tímto místem naprosto ohromeni, jezero bylo tak klidné, že se v něm odráželo okolní prostředí, kačky a jiné ptactvo zde mají své skutečné království. Hlavně dnes ráno jsme žasli nad tím, jak se měnil vzhled prostředí jezera. Po probuzení byla kolem mlha, stačilo si dojít na záchod a najednou byla mlha pryč, jen poklidné jezero odráželo na své hladině nový den. Za chvíli byla mlha zpátky a vytvářela nad jezerem fascinující obrazy v zrcadlovém provedení. Prostě krásné místo a nikdo kolem.

Na dnešek jsme si naplánovali Franz Josef Glacier, což je ledovec a nachází se u stejnojmenného městečka. Maoři, tedy původní obyvatelé Nového Zélandu místo kdysi pojmenovali jako Tomata o Hine Hukatere (Tears of the Avalanche Girl – slzy lavinové dívky). Legenda vypráví o dívce Hinehukatere, která ztratila svého milého jménem Wawe, jehož smetla lavina při slézání místních hor, dívka nad ztrátou milého nesmírně plakala a příval těchto slz zmrzl do ledovce. Ledovec je dlouhý 12km a nachází se v NP Westland (Westland National Park).

K ledovci jsme se vydali pěšky od parkoviště, vidět byl již z dálky, neškodilo by však, kdyby naň, alespoň na chvíli, zasvítilo sluníčko, protože do modra zbarvené útroby ledovce jsou nesmírně fotogenickou záležitostí. Velmi oblíbenou atrakcí je let vrtulníkem nad ledovec, či jeho slézání s průvodcem, viděli jsme fotografie z ledové jeskyně a podívaná to byla vskutku úžasná. Jak už to bývá, ledovce za dobu od jeho objevení markantně ubylo, což Luky pěkně zachytil na jedné z informačních cedulí a vy ústup ledovce můžete vidět na fotografii. Však díky silným sněhovým vánicím patří od roku 2007 Franz Josef Glacier k jednomu z několika stále se zvětšujícím zélandským ledovcům.

Cestou k ledovci se postupně měnila teplota, pěkně přituhovalo, ale podívaná to byla pěkná. Pár měsíců poté, kdy jsme ledovec navštívili zde zahynuli dva cizinci, kteří nerespektovali bezpečnostní zátarasy. Není to však poprvé, podobné případy se zde již udály. Město Franz Josef Glacier je veskrze turistický, všude jsou obchůdky se suvenýry, sezónním oblečením, restaurace, kavárničky. My se odtud vydali ještě k blízkému Matheson (Mirror) lake.

Matheson (Mirror) lake je jezero, které za pěkného počasí odráží na své hladině Mt. Cook (nejvyšší hora Nového Zélandu 3.754 m) a Mt. Tasman. Na pěkné počasí jsme štěstí neměli, ale pro Vás ve fotogalerii připojujeme obrázek jak by to mělo vypadat:-). Procházka k jezeru vedla velice zajímavým vlhkým lesem a rovněž nám připadalo, že je zde tato stezka vybudována teprve nedávno, jakoby někdo tuto přírodní zajímavost objevil teprve před časem a hned z ní udělali atrakci. Slušelo by se zmínit, že jezero Matheson je ledovcového původu, jež mohlo být  vytvořeno před  14.000 lety,  je bohaté na přítomnost vodního ptactva i vzácných dlouhých úhořů. Tato jezerní oblast je spravována DOC, v místním lesním porostu zde můžete najít sérii kapradinových druhů a také druhy maorsky kahikatea i rimu (angl. white pine nebo red pine, pro oba druhy jsem našla stejný  botanický název Dacrycarpus dacrydioides). Také nás na mnoha místech provázel tzv. NZ flax, slálezelený druh Phormium tenax a Phormium cookianum, maorské názvy zní harakeke a wharariki.

Již se blížil západ slunce, proto jsme spěchali, abychom alespoň z povzdálí pohlédli na Fox Glacier, který se nachází jen kousíček odtud, nešli jsme až k němu, pouze na vyhlídku, která se nacházela jen 5 minut od parkoviště. Kempování u jezera se nám minulou noc velmi zamlouvalo, takže na dnešek máme repete, ale tentokrát u jezera Paringa. Je opravdu parádní, že DOCovské kempy jsou vždy ve velmi atraktivních místech, což si užíváme náramně. Dnes však během soumraku počaly nalítávat sandflies (písečné mušky, tolik typické pro západní pobřeží Jižního ostrova). Jsou to malé krvežíznivé potvory, které lítají i do nosu a uší, jejich píchnutí sice nebolí, nebzučí protivně jako komáři, ale poté co vás píchnou, máte na zhruba dva dny v místě píchnutí svědění, někdy se svědění objeví až druhý den, pokud si jej rozškrábáte,  může být z malého nevinného flíčku pořádný bolák v podobě strupu, a to už není opravdu nic příjemného. Sandflies nás potkaly už v Indonésii na ostrovech Togeány, jeden klučina si flíčky po těle rozškrábal a pak nesměl několik dnů plavat v moři, takže pozor na to. Jinak jsme s těmito potvorami neměli na Zélandu větší problém, sem tam na vinicích, když bylo dusno, zde na Jižním ostrově bylo stále jarní počasí, žádná vedra, takže i z tohoto důvodu jsme rádi, že cestujeme nyní, v létě mušek lítá mnohem víc.

14.9.2009 Cestou do města Wanaka jsme dnes neplánovali delší zastávky, potřebovali jsme se malinko pohnout, takže jsme se zastavili pouze v místech, která nás zaujala, pořídili jsme akorát pár fotek ze zastávek a raději se věnovali dojezdu do Wanaky. Jakmile se před námi objevila jezera Wanaka a Hawea, byli jsme jako šílení, ohromeni nádhernou modrou, někdy tyrkysovou  barvou jezer, zastavovali se všude, kde bylo možné zastavit. Sluníčko nám svítilo do zad, což celou scénickou cestu pasuje na jednu z NEJ, které jsme kdy projeli, prostě suprčuprsální cesta. Také přítomnost v klidu a harmonii pasoucích se oveček dává pro nás tomuto místu opravdu výsostné postavení.

Jezero Wanaka je čtvrtým největším NZ jezerem s rozlohou 192 km2, jeho největší hloubka dosahuje 300m. Samotné jezero je dlouhé 42km. Zahrálo si také jednu z rolí ve filmu Mission Impossible III, a to ve chvíli, kdy si Tom Cruise otázkou po telefonu, ověřuje totožnost své ženy:-). Jezero je pochopitelně chráněno přísnou legislativou, neboť byl jeho ekosystém  ohrožován  vodním plevelem. Jinak je velmi oblíbeným místem pro koupání, rybaření a plavbu lodí. Naproti tomu jezero Hawea má rozlohu 141 km², jeho hloubka dosahuje 392 m. délka jezera je 35km.

Obě jezera i město Wanaka se nacházejí v regionu Otago. Wanaka je jakousi bránou do NP Mt. Aspiring. Hlavně díky turismu se město za posledních deset let rozrostlo o 50%. Je to hlavně letovisko, ale oblibu u turistů zde má i přes zimu, kdy sem míří rekreanti v nemalém počtu hlavně díky dvěma nedalekým lyžařským střediskům. Wanaka je město, kde je hodně obchůdků, restaurací, kavárniček, prodejen sezónního oblečení, ale vše v akorátním měřítku, tedy pro nás, Queenstown je mnohem víc komerční. Wanaka je velmi pěkně navrženým místem, kde se nám zalíbilo tak moc, že jsme byli nešťastní z toho, že musíme odjet. Město se rozkládá na ploše, která je mírňounce kopcovitá, což Wanace dodává na půvabu a díky takovému terénu má drtivá většina obyvatel výhled na jezero rovnou ze svých parcel. Projeli jsme se také novými obytnými čtvrtěmi a po pravdě řečeno, dokázali bychom si zde vybrat místečko:-). Líbilo se nám také, že tyto satelitní čtvrti byly plánovaným záměrem se vším všudy, se zelení, hřišti a velmi vkusně navrženými zahradami, které využívají místního materiálu. Výhledy na jezero či na panorama hor, no prostě paráda, krása, sedáme na zadek.

Založení Wanaky spadá do doby zlatého běsnění v 19st., ostatně jako spousta jiných měst a městeček zde na Jizním ostrově. Wanaka je součástí Queenstown - Lakes Districtu, do Queenstownu je to odtud 120km. Wanaka je jedním z mála zélandských míst, kde se během roku vystřídají čtyři roční období. Horká suchá léta s teplotami do 30ti °C. Zimy jsou klidné, bezvětrné a nejvyšší teploty okolo 10°C. My se zde uhnízdili v Holiday parku Lake Wiew, jinak je zde spousta jiných kempů a pochopitelně hotelů a jiných ubytování. Taky atrakcí pro děti a všemožného sportovního vyžití.

15.9.2009 Včera večer to vypadalo na pořádnou bouřku, ale večer pouze sprchlo, ráno bylo azurové, prostě krásnější den jsme si nemohli přát. Časově jsme malinko ve skluzu, takže původně plánovaný celodenní trek jsme změnili na půldenní, abychom se dnes dostali do Queenstownu, o kterém vám povyprávíme až v následujícím článku. Jeden by skutečně netušil, kolik toho na pár kilometrech může vidět. Opravdu nelze zastavovat na každé vyhlídce a jít se podívat na kdejakou zajímavost. Pravdou je, že Zélanďané udělají ze všeho nějakou atrakci, takže se člověk vůbec nemusí cítit provinile, když nějakou vynechá.

Naše procházka zde spočívala ve zdolání kopce Mt. Iron, odkud jsme měli Wanaku jako na dlani. Pokud jste zvyklí hodně chodit a nedělá vám to problémy, můžete čas, uváděný u treků a procházek, snížit o polovinu. Zélanďané uvádějí čas, který je průměrný (někdy nám přišlo, že je čas, uváděný na zvládnutí, pro ty nejpomalejší, aby je tam vůbec dostali:-)), setkali jsme se s tím po celé zemi a po zkušenostech jsme již věděli jaký čas budeme potřebovat, pak se nám lépe plánovalo a je to dokonce příjemné, když najednou zjistíte, že byste měli jít ještě hodinu a vy už jste v cíli:-). Někdy jsme úseky zvládli za třetinový čas než byl ten, který uváděli na informačních cedulích. Ale opravdu záleží na vaší kondici a také na obtížnosti treků.

Z Wanaky jsme vyjeli po scénické Crown Range Road směrem Queenstown. Kopce okolo měly pouštní charakter, byly hodně vyprahlé, ale barevně velmi atraktivní, prostě něco tak kontrastního k Wanace a jejímu okolí a přitom jen pár kilometrů vzdáleno. V Crown Saddle jsme si přečetli ceduli, že se nacházíme na nejvýše položené asfaltce na NZ ve výšce 1100m. To možná na první pohled není nic extra zajímavého, ale na druhý přeci jen. Tato asfaltka tady totiž do roku 2001 nebyla. Dokonce Luky, když tudy s jeho rodiči a bráchou projížděl před 15ti lety, jeli tudy po škváře, nikoli po asfaltce.

Ze sedla Crown jsme již sjížděli až do Queenstownu, ale než jsme dojeli do města, zastavili jsme se ještě v několika místech, takže jak jsem již psala, o Queenstown až příště.  První zastávkou bylo centrum bungy jumpingu na historickém mostě Kawarau (43m). Dočetli jsme se, že zdejší bungy jumping byl první komerční zábavou tohoto druhu na světě. Centrum bylo velmi moderní a zrovinka se na seskok chystali dva odvážlivci, takže jsme si na jejich skok počkali. Kawarau Bridge je opravdu pěkně položeným místem, propast do řeky Kawarau a okolní ostré skály dávají místu dramatický vzhled. Nebylo by špatné dát si takový skok, ale my už máme jiný plán jak investovat do zábavy. Příští článek nebude začínat městem Queenstown, bude to jedno malé historické městečko Arrowtown, zlatokopecké město, které má krásný historický charakter a je velice pěkným předměstím Queenstownu.