29.5.2009 Ze včerejška na dnešek jsme nocovali v přírodním kepmu v Crystal Springs jež spadá do NP Walpole – Nornalup. V oblasti, kde je skutečně na každém rohu nějaká NEJ, nebo super zajímavost, je velmi těžké plánovat co vidět, kam zajet, co vynechat, co si rozhodně nenechat ujít.  Údolí Gigantů (Valley of Giants) je naším hlavním cílem, alespoň  pro dnešek a pak se uvidí. Cestou do Údolí se ještě zastavujeme u zálivu Nornalup (Nornalup inlet, popř. Walpole inlet), v jehož ústí se rozkládá město Walpole.

Valley od Giants, tedy Údolí Gigantů je pojmenováno podle vysokých stromům karri, do jejichž výšky se můžete i dostat, a to hned několika způsoby, ke kterým se ještě dostaneme. Celá oblast, kde se karri vyskytují spadá do kontrastního regionu Jižní lesy, ve které se vyskytuje hned několik NP a chráněných oblastí. Kontrasty regionu jsou skutečně výrazné, chvíli projíždíte vlhkými lesy, poté se před vámi objeví mořský záliv, který díky slané vodě konzervuje pobřežní dřeviny do podivuhodných soch, na chvíli se po opuštění lesa ocitáte v krajině, která TAK připomíná naši rodnou zemičku, aby se hned v zápětí změnila v Jižní antarktický oceán nabízející díky teplotě vzduchu 20°C a slabému vánku excelentní koupačku, i když jen krátkou, protože oceán, tedy Jižní antarktický, to není žádné teplé kafíčko jako v Indonésii:-).

Stezka v korunách stromů v Údolí Gigantů vypadala velmi lákavě, ale byla pro nás hodně drahá, právě proto jsme si podobnou atrakci vyzkoušeli již v Malajsii, takže jsme se prošli lesní stezkou, která byla určena pro všechny návštěvníky zdarma. I ta byla udělaná velmi pěkně, citlivě a nápaditostí se nešetřilo. Po procházce jsme se opět vrátili do informačního centra pro nějakou pohlednici a už ani nevím jak, ale počali jsme se bavit s paní, která v centru pracovala. Řekli jsme ji, že se nám provedení moc líbí a bla, bla, bla. Paní na to, jestli jsme byli na Tree Top Walk, na to jsme odvětili, že bohužel ne, že jsme si tuto atrakci vyzkoušeli v Malajsii. Ptala se nás odkud jsme a pak z ní najednou vypadlo: „No, kolik lidí nám sem zavítá z ČR, moc tedy ne, a co, budu dneska zlobivá, pojďte za mnou.“ No a zavedla nás na začátek stromové stezky, že to máme dneska zadarmo:-). No paráda, řekněte. Procházku jsme si užili, bylo to něco jiného než v Malajsii, jiné provedení, jiný les. Po procházce jsme paní Judy pochopitelně přišli sdělit své dojmy a poděkovat ji:-).

Stezka je dlouhá 600m a celá konstrukce nijak nezasahuje do stromů, je kotvena v zemi. Návštěvník se tak dostane až do výšky 40m. Současně se v naučném centru dočtete jiné přírodní zajímavosti ať už z říše fauny či flóry.

Tedy Tree Top Walk je jednou z možností jak se přiblížit karri, či tingle nebo jiným druhům eukalyptů. Jinak vnímáte stromy karri projížďkami lesem, které mají své názvy jako např. Karri Forest Explorer Drive, což je 86km dlouhá cesta vedoucí nejen lesem, ale také vinicemi apod., dále je to např. Great Forest Trees Drive měřící 48km se sérií přírodních zajímavostí. Musíte si však pohlídat jednu věc, někdy se za přejezdy národními parky požaduje poplatek (buď jednorázově, či lepší variantou, dle počtu dní a plánovaných přejezdů, je pass, ceny se pak mění dle platnosti, druhu auta apod.).

No a do třetice jak si užít karri je formou slézání. Možností je několik, tou první je Gloucester Tree 3km od Pemberton, dále v pořadí je to Dave Evans Bicentennial Tree (vyhlídka z tohoto stromového giganta se nachází ve výšce 60m, prý nejvýš na světě) 8km jihozápadně od Pemberton a do třetice se jedná o Diamond Tree na jihozápadní dálnici 10km od Manjimup. Žebřík po kterém se strom slézá je spirálově veden po kmeni stromu. Ano, někdo si třeba řekne, že je to psycho nastřelit desítky kovových stupínků do stromů, ale věc se má tak, že dříve takovéto stromy sloužily jako požární věže, díky kterým se velmi snadno identifikoval lesní požár na míle daleko. Běžně se v lesích stavěly dřevěné požární věže, ale v tomto regionu byl problém, že každý strom byl pomalu vyšší než taková věž a vzhledem k tomu, že karri forest neměl dostatečně vysoký kopec na stavbu věže, přistoupilo se k vybudování pozorovatelen ze stromů. Dodnes souží jako záložní observatoře, to v případě, kdy v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek nemohou vzlétnout letadla.

A protože je Karri forest unikátním, nemohu ty z vás, které věc také velmi interesuje, věnovat krátký odstavec ještě „Karri“ jako takovému. Karri forest je vzrostlý otevřený les druhu Eucalyptus diverzicolor (Karri). Co do tvrdosti je to jeden z těch druhů, které mají nejtvrdší dřevo na světě. Vyskytuje se prakticky jen zde na jihozápadním cípu v jihozápadní botanické oblasti Západní Austrálie, ve Warrenově biogeografickém regionu, uf, trošku komplikovanější popis výskytu Karri, ale snad to každý pochopil:-). Někdy se oblast nazývá jako Karri Forest Region. Tento Warren Region je rozsáhlou chráněnou přírodní oblastí, charakteristickým druhem je především Karri, tedy Eucalyptus diverzicolor ve spojení s E. brevistylis (Rates Tingle), E. jacksonii (Red Tingle) a E. guilfoylei (Yellow Tingle) i Agorus flexuosa (Pepermint tree). Další významné čeledě Karri forestu jsou pak Fabaceae, Orchidaceae, Mimosaceae, Myrtaceae a Proteaceae (to pro zájemce:-)). Eukalyptů mají v Austrálii několik desítek druhů, pak také Karri oak (Karri dub – Allocasaurina decusssata). To jsem se to ale rozepsala, uvádím to tady proto, že jsme se dlouho nemohli dobrat toho, jaký je latinský název Karri, jak ho všude prezentují, no a celá pátračka skončila zjištěním, že tím „Karri“ je myšlen Eucalyptus diverzicolor, ale pak jsou tady ještě jiné eukalypty a další druhy Karri.

Měli jsme v plánu dojet dnes do Albany ještě před západem slunce a to hlavně kvůli větrné elektrárně u oceánského pobřeží, ale po cestě do Albany jsme se zastavili u Greens Pool (Zelené bazény), které jsou součástí NP William Bay. Musím přiznat, že mně osobně lákaly Elephant Rocks (Elefantí skály), granitové balvany typické australské oranžové barvy, teplota vzduchu 20°C, prakticky bezvětří, nikde nikdo,…díky odlivu, který umožňoval snadné proklouznutí mezi skalami jsem v mžiku byla dole, jak vidíte na fotečkách. Než Luky stačil sejít dolů, hupla jsem do oceánu tak jak mně Pán Bůh stvořil. Víte, kolikrát se člověk dostane k Jižnímu antarktickému oceánu, má tak ideální počasí, nikde nikdo. Nu což, nebyl čas běžet k autu pro plavky. Co vám budu povídat, byla to paráda:-).

Luky toužil po brýlích, aby se mrknul pod hladinu, takže si koupačku nechal až na Greens pool. Udělal velmi dobře, když si vzal brýlky, setkal se pod hladinou s rejnokem, kterého jsme ani jeden z nás doteď neviděli, měl prý tak 1m. Luky se nejprve vydal za ním, ale jakmile si ho rejnok všimnul, Luky se raději stáhnul, bylo jasné, kdo je ve vodě víc doma. Inu, byla to zde u Greens pool a Elephant rocks taková příjemná tečka za jedním z nejkrásněji prožitých dnů v Austrálii.