Khao Sok NP

26.2.2009 Z města Champhon jsme tedy odjížděli v brzkých ranních hodinách a do města Surat Thani dorazili až odpoledne, odtud pak měl odjíždět autobus (několik autobusů) do národního parku Khao Sok. V průvodci je zastávka autobusu v Surat Thani velmi blízko vlakovému nádraží a je poměrně dobře popsaná i v průvodci. I tak jsme však zastávku hledali, neboť skutečnost byla zase trochu jiná. Z této zastávky odjíždí poměrně míň autobusů, než z autobusového nádraží, které je odtud dost daleko (15km), takže člověk musí zvážit, jestli se mu vyplatí raději do autobusu nastoupit zde, nebo platit za MHD a jet dál do města. My se rozhodli jet raději odtud. Prodavač nám samo sebou nabídl pouze dražší autobus, ale my to ignorovali a nakonec musel synek stejně s pravdou ven, že přece jen nějaký levnější taky jede (mimochodem, pokud takto někdy budete cestovat, v klidu nechte koupi jízdenky až do busu, cena bude buď stejná jako od týpka ze zastávky nebo nižší až v autobusu).

Autobus jel asi 3h a vysadil nás u hlavní silnice, odkud je vstup do parku Khao Sok vzdálen asi 2km. Hned si nás po vystoupení z busu odchytla moc sympatická Thajka Phaiwan, která nabízela ubytko s tím, že nás tam zdarma odveze. Byla moc milá a nabízela cenu 200B (cca 100Kč). Cena to byla  parádní, takže jsme naskočili a jeli. Naše chajdička byla sice nejprostší ze všech okolních, ale zato stála na těch nejdelších nožkách, takže kam se na nás hrabe Rákosníček:-).

V našem Rákosníčkovým bungalovu se dost líbilo zvířátkům, takže jsme ho brzy přejmenovali na Shrekův domek (však víte, jakmile se Shrek z domku vzdálil, hned se mu tam nasáčkovalo půl lesa:-). U nás se líbilo veverkám, ptáčkům (peří jsme měli i v posteli, jinak furt běhali po střeše a dělali brajgl) a taky ještěrkám atd.

Ještě jednu obrovskou radost jsme měli po příjezdu do Khao Sok. Phaiwan nám přinesla novinu, že prý dnes, tedy 26.2.09 jsou to přesně tři dny, kdy všechny vstupy do národních parků v Thajsku zlevnily vstupné (po stávce v Bangkoku prý turismus v Thajsku skutečně oslabil, normálně prý bývá v Khao Sok problém sehnat ubytování v tuto dobu, kdy je vrchol sezony). Tady v Khao Sok to znamenalo ze 400B na 100B, to byla opravdu zpráva dne. Jinak lístek platí 24h, takže doporučujeme jít první den do NP až třeba v poledne a následující den hned ráno, tím pádem získáváte dva dny v parku. Mají to tak zařízeno, že pokud se z parku vracíte, nikdo už nic nekontroluje.

V den našeho příjezdu jsme šli omrknout akorát informační centrum, které je už za branou vstupu do parku, ale stačí to jen říct u pokladny, že jdete jen do informací a bez problémů vás tam pustí. Takto jsme alespoň o parku něco zjistili, něco si přečetli a s mapou se další den přeci jen lépe plánoval. Park Khao Sok je jedním z nejstarších pralesů na světě, ve kterém je navíc možné vidět parazitickou rostlinu raflesii, která má největší květ na světě (90cm), rostou pak už jen v Malajsii a Indonésii. Měli jsme však smůlu, raflesie v tuto dobu už nekvetou, prý je už na ně moc horko, za zajímavost ještě stojí i obrovské jezero Chiaw Lan (zároveň přehrada na pitnou vodu), které se nachází v severní části parku. V nejdelším místě dosahuje délky 160km. Bylo vytvořeno v roce 1982 díky 95m vysoké a 700m dlouhé přehradě Ratchaprapha. V NP se dá uskutečnit spousta organizovaných treků, dokonce nočních i těch za skutečně  divokou přírodou (divocí sloni, opice, tygři, leopardi, tuři, hmyz všemožného druhu atd.).

Park byl založen roku 1980, Khao Sok deštný prales, to jsou pozůstatky 160mil. let starého lesního ekosystému, který je mnohem starší a bohatší než lesy v oblasti Amazonky nebo centrální Afriky.  Je spojen se dvěma dalšími NP a chráněnými oblasti a tvoří tak největší chráněné území v Thajsku (4000km2). K jezeru jsme se sice nedostali, ale džungle si užili i tak.

27.2.2009 Dnes jsme si dali celodenní trek džunglí až k poslednímu bodu celé trasy, k vodopádu Than Kloy. V délce celé trasy je možné sem tam uhnout z cesty a vidět různé vodní tůňky, jezírka a taky jiné vodopády, které ovšem v tuto dobu nemají moc vody. Cesta byla docela náročná (ne začátek, ten vede cca 2km po zpevněné cestě, pak to přijde), vedla nahoru dolů, nahoru dolů a v tom vedru to byla celkem makačka. Náročné to bylo někdy i proto, že značení místy prostě nebylo, takže to tu a tam byla loterie (jednu německou trojici jsme například vyvedli, a to doslova, ze začarovaného kruhu). Také jsme si v jednu chvíli mysleli, že je to k vodopádu už jen 1km, dle cedule, ale brzy jsme zjistili, že Thajci, a to opravdu nevíme proč, velmi rádi uvádějí vzdálenost vzdušnou čarou. Jojo, zlaté značení dle počtu hodin, které tak bravurně funguje nejen na Slovensku. Tedy z původního 1km se vyklubaly 4km, minimálně, a to ještě v terénu (je to na pováženou uvádět vzdálenost vzduchem, protože musíte počítat i s cestou zpět, což jsou nějaké 2-3h a v džungli je přece jen mnohem dřív tma).

K vodopádu Than Kloy jsme došli a bylo nám velkou odměnou, že jsme se mohli vykoupat v jezírku, které tam bylo v tu chvíli jen pro nás (začali se tady na nás slítat včelky, našeho potu a hlavně soli chtivé, takže jsme v mžiku byli ve vodě). Nakonec to byl trek opravdu na celý den, už bylo šero, když jsme opouštěli bránu NP. Ještě před branou jsme viděli autobus 444, jehož řidiče jsme se ptali, kdy ráno odjíždí, že bychom jeli za dva dny ráno. Říkal v devět odtud, my mu ukazovali na prstech devět, jestli opravdu, tak nám dal papírek, kde bylo vše popsáno. Na bus jsme se ptali ještě u vchodu do parku, tam nám to taky potvrdili, tak jsme si říkali, ok, pozítří pojedeme odtud z parku zase dál (proč to takhle popisuji, zjistíte velmi brzy:-)). Šli jsme se ještě najíst do naší oblíbené restauračky, kde vařili nejlíp z celého parku a za nejnižší ceny, avšak porce opravdu veliké. Řeknu vám, celou dobu trekování jsem byla v pohodě, koupačka v jezírku byla super, ale nechápu, jakmile mi donesli jídlo, skoro mi bylo zle a tak tak jsem se přemohla něco sníst, najednou slabost, ale odkud se vzala? V bungalovu jsem si změřila teplotu a bum ho, 38,2°C (normálně mívám sotva 36, nekecám:-), tak jsem rychle hupla do sprchy a šup do postýlky. Ráno, jakoby se po teplotě zem slehla. No jo, tropy jsou tropy a člověk je hotový raz dva.

28.2.2009 Dnes jsme si dali jen krátký trek, prakticky to, co se už včera nedalo zvládnout. V jednom místě jsme dokonce četli upozornění, že má být návštěvník opatrný, neb byl zde spatřen divoký slon, ale neviděli jsme ani stopy, ani sloní „bobky“. Taky jsme se dneska nechtěli zřídit, spíš jsme to brali jako procházku. Park i okolí je opravdu moc pěkné a v tuto dobu sem zavítalo jen málo turistů, takže tady byl i klid.

1.3.2009 Náš dnešní přesun do Krabi byl hned od rána velmi dramatický, ale to jsme z počátku netušili. Pěkně jsme si naplánovali v kolik hodin ráno vstaneme, že se ještě stačíme nasnídat a dojít v klidu do parku, odkud měl jet bus směr Krabi. Bylo kolem 7:45, když Luky ráno z balkónku viděl nějaký autobus (asi 444ka) jak si vesele jede směr hlavní silnice. Nenapadlo nás, že by to mohl být ten, kterým jsme chtěli jet, ale když nám to potvrdilo tolik lidí, byli jsme pořád v klidu. No nic, šli jsme se nasnídat a mně to nedalo a šla jsem se pro jistotu zeptat k bráně parku. Tam mi v klidu řekli, že bus jel odtud v 8 a ne v 9, že v 9 jede z hlavní silnice (2km). Dohadovat se s nimi nemělo smysl, i když jsme se předevčírem ptali těch stejných lidí, kteří nám potvrdili, že ten bus 444 jede v 9, navíc, proč to mají tak napsáno na lístečku, který dávají cizincům?  V restauračce byli moc hodní a hodili nás k hlavní silnici autem. To jsme si ještě mysleli, že bus tady bude projíždět, že jen třeba zajel do vedlejší vesnice, ale kdeže, nakonec jsme nasedli do úplně jiného busu, kterých tady jezdí poměrně dost, takže se člověk vždycky nějak dostane kam potřebuje. Tento spoj, směřující do Phuketu nás vysadil ve městě Takua Pa, které se už nachází na západním pobřeží a je to také jedno z míst, které bylo nejvíc postiženo poslední ničivou tsunami. Odtud jsme pokračovali dalším busem už rovnou do Krabi. No a kousek před Krabi koukáme jak si to proti nám najednou vesele  šine zpět do Khao Sok bus 444, dokonce jsme poznali i řidiče, takže je jasné, že musel vyjet v těch 8, aby se kolem 12h vracel zpět.

Krabi

V Krabi nás bus vysadil na soukromém autobusáku, málem jsme vyletěli z kůže, jaká s nimi byla domluva. Okamžitě se nás týpek z místní restauračky snažil naverbovat do jejich hotelu, že prý budeme mít zdarma odvoz (5km). Řekli jsme jim, že pokud bude ubytování za 200B, bereme to, nakonec nám to vyšlo a tím, že měli WiFi zdarma, byli jsme nakonec rádi. Jinak v Krabi jezdí normální tuk tuk za místní ceny, takže pozor na šarlatány a tahače peněz z cizinců:-)

Krabi je celkem pěkné městečko, kde funguje večerní i denní market a pořídit se tady dá moc chutné jídlo a velmi levně i ovoce. Poprvé zde jsme mohli vidět mangrové lesy, do kterých lze uskutečnit i výlet na loďce. Do Krabi se jezdí hlavně kvůli nedalekým rajským ostrovům KoPhi Phi (točil se zde film The Beach - Pláž), Ko Lanta atd. Je tady celá řada jiných malých ostrůvků, které vytvářejí podobné mořské scenérie jako např. ve vietnamském Halong Bay. Tady u Krabi je v moři mnohem míň skalnatých výchozů než v Halong Bay, ale zato se tady dá šnorchlovat. Za zmínku jistě stojí i to, že tady v jižním Thajsku, kousek od Malajsie, žije hodně lidí muslimského vyznání.

2.3.2009 My se rozhodli pro celodenní výlet na čtyři ostrovy, podařilo se nám objevit velmi slušnou cenu za tento výlet, jehož součástí byl odvoz k moři (20km), loď, oběd, šnorchlovací výbava atd., udělali jsme si dneska takovou malou radost:-) Lidi bývají občas zklamaní podobnými výlety, ale my zatím měli štěstí a většinou se spíš bavíme, protože skupinu lidí často tvoří celkem dobrá parta, srandovní týpci a celkově je to obohacení. Např. tentokrát část skupiny tvořili starší Italové, prostě klasika, ta jejich pohodička, sami o sobě byli srandovní. Na lodi byla celkově pohoda. Dost jsme se všichni nařehtali, když nám moře při přejíždění z ostrova na ostrov dávalo slanou sprchu díky vysokým mořským vlnám, se kterými měla loď co dělat. 

Nejprve jsme vyrazili, stejně jako dalších 10 – 20 lodí směr ostrov Tup, kde jsme si zašnorchlovali. Pak se přesunuli lodí na slepičí ostrov, který je při odlivu spojen s ostrovem Tup, ale jen skutečně uzounkým písečných chodníčkem. U slepičího strova  jsme si taky zašnorchlovali. Trochu delší pauza byla na ostrově Padu, kde jsme si dali moc dobrý obídek s vychlazeným ananasem na závěr, chvíli nám i pršelo, ale na škodu to nebylo, fotky jsou o to efektnější:-). Pláž Pranang, která je spíše pevninou než ostrovem, byla poslední zastávkou. Tady bylo lidí asi nejvíc, ale za to naprosto NEJ píseček, tak jemňounký, zatím jsme jemnější nepocítili. Odtud jsme už mířili zpět do přístavu. Výlet byl u konce někdy kolem 17h a moc jsme si ho pochvalovali. V hotelu jsme ještě využili internetu zdarma a podali si žádost o pracovní víza na Nový Zéland, zabralo nám to sice pár hodin, ale zato nám do dvou dnů přišla kladná odpověď. Také jsme se pokoušeli vyčerpat kredit letecké společnosti Air Asia, kteří nám po stávce v Bangkoku (kvůli zrušenému letu) nevrátili peníze zpět, ale nechali pouze kredit, jehož platnost se chýlila ke konci (den před vypršením). Po vyplnění všech potřebností však nastal problém, v našem internetovém profilu nebyla možnost zaplatit tímto kreditem. Luky s tím strávil pomalu celou noc, na nic nepřišel, tak jsme to nakonec nechali na ráno.

3.3.2009 Po zmatcích, které včera i dnes zabraly hodiny a hodiny našeho času se Lukymu podařilo zjistit v čem byl problém. Po hodině domluvy s hlavním call centrem v Malajsii nám v profilu na internetu konečně přidali tlačítko „platit kreditem“, tuto „drobnost“, která nám to zkomplikovala nám měla být vytvořena hned v Hanoi, kde jsme navštívili pobočku Air Asia už před 3mi měsíci. Nakonec jsme to všechno časově zvládli, naplánovali tím Indonésii (kde jsme se rozhodli vyčerpat náš kredit) a ještě dnes odcestovali do přímořského města Pak Bara, odkud se běžně jezdívá na ostrov Ko Lipe.