17.2.2009 Dnes tedy konečně hurá za mořem, pískem a šnorchlováním, o kterém všichni tolik básní. Ráno jsme tedy vyrazili z Ayutthaya zpět Bangkok, kde jsme narazili hned na první zádrhel. Měli jsme v plánu nasednout zde na vlak, který by jel až do města Champhon, odkud se běžně jezdí, přestupem na loď, na ostrov Ko Tao. Lze si vybrat, kterou lodí chcete na ostrov jet, pochopitelně cena rozhoduje, my plánovali přijet do Champonu do půlnoci, abychom stihli poslední loď, která sice jede pomalu (6hodin), ale člověk se alespoň trochu prospí a ráno je na ostrově. Z Bangkoku jsme měli v úmyslu nasednou na vlak, kterým bychom do Champhonu dorazili tak, abychom tu noční loď stihli, ale smůla byla v tom, že lístky byly již vyprodány, vzali jsme tedy další vlak, kterým se stejná loď, kdyby dorazil včas, dala taky stihnout.

Zrovna ve chvíli, kdy měl vlak odjíždět, podařilo se zjistit výpravčímu a několika traťovým dělníkům, že vlak stojí na prasklé koleji, bylo to zrovinka v místě pod našimi sedadly, tak to Luky taky skouknul. Nakonec hoši nic neopravovali a vlak se pomalu rozjel i po prasklé koleji, avšak asi s 45min. zpožděním. Nakonec jsme do Champonu jeli 9h, vyjeli jsme v 15h a dorazili v 00h. Ve vlaku s námi cestovali také dva Němci, holka s klukem, takže jsme šli společně hledat nějaké přespání. Město Champon kupodivu žilo jako ve dne, hotely měly otevřeno i pouliční jídelny, akorát levné hostely byly full a platit za pár hodin spánku drahé ubytko se nám vážně nechtělo. V jednom guesthousu jsme mohli zůstat jen tak sedět u stolu a nakonec takto v sedě probděli celou noc a ještě jsme se rozhodli, že nebudeme čekat celý den na noční loď, ale pojedeme první ranní, abychom neztráceli další den. Loď stála 450B jednoho, což je sice hodně, ale nakonec se nám to vyplatilo víc, než platit za ubytování a pak ještě za noční loď.

Kolem 6ti hodin ráno nás vyzvedl mikrobus který,  jak je tady v Thajsku běžně zvykem, zavezl pouze za roh, kde jsme přesedli do dobytčáku a jeli 10km k mořskému pobřeží, kde na nás čekala loď. Po tří hodinové jízdě (cca 100km max.) jsme dorazili na ostrov Ko Tao do přístavu Ban Maye Hat, kde nás přivítala spíše zakaboněná obloha, ale čisťounké moře i tak dávalo vědět, že to tady bude moc hezké.

Ko Tao (v překadu Želví ostrov) má rozlohu pouze 21km2, je hodně kopcovitý a každý návštěvník ostrova má možnost ubytovat se na několika místech, podle toho, jestli chce mít víc klid, nebo naopak být v centru dění. Ostrov Ko Tao je menším bráchou známému ostrovu Ko Samui. Na Ko Tao se jezdí hlavně kvůli potápění, ale i šnorchlování tady stojí za to.

Podle toho, kam se chce člověk dostat, vypadá i konečná cena za taxi (jsou to potvory, nasadili tady ceny, na kterých se domluvili s ostatními prodejci a vy prakticky nemáte jinou možnost, než vzít co je). My se rozhodli přesunout na pláž Tanote Bay, která je přesně na opačném konci ostrova. Po výstupu z lodi se snaží všichni taxikáři a  majitelé turisty ukecávat ať jedou jejich vozem. Přitom ukazují, že cena je tak vysoká (50-100B za osobu/4km ), protože cesty jsou v hrozném stavu a ukazují vám fotografie vodou erodovaných úseků (přitom si žijí velmi dobře, navíc mají na vše kartelovou dohodu, opravdu, nikdo tady nestrádá, čili kdyby chtěli, cesty by byly určitě v cajku). Pro dovolenkáře je tady ale pořád velmi lacino, jsou tady i obchůdky s potravinami, takže člověk není odkázán chodit pouze do restauraček (a stejně, v pouličních jídelnách to beztak chutná nejlíp:-)).

Vzali jsme nakonec taxi jeep a jeli na Tanote Bay, kde se nám podařil sehnat fajn bungalovek, kde sice nebyl funkční záchod, ale sprcha fungovala a za tu poruchu jsme alespoň dostali slevu. Resort Poseidon, kde jsme se tedy ubytovali byl opravdu moc pěkným místem, všude kolem bungalovů rostly kvetoucí keře, stromy, trvalky, takže jsme si připadali jako v rajské zahradě. Ze zeleně se ozývaly cikády a jiný zahradní i lesní hmyz a byl to, panečku, orchestr (máme zvukový záznam, to fakt musíte slyšet:-)).

Tady v zálivu Tanote Bay je naprosto parádní šnorchlování. Nemusíte plavat moc daleko a hned kousíček od břehu můžete pozorovat barevné korály, ještě barevnější rybičky v poměrně dramatickém podmořském terénu (obrovské balvany, za kterými se skrývají mořské hlubiny, mořské poklady a vůbec, celé je to jedna velká podmořská zahrada). Šnorchlovací výbavu, bez ploutví, jsme si vždycky půjčili v resortu (50B/den).

19.2.2009 Tady v Tanote Bay je sice klid a málo turistů, ale není tu žádný obchůdek. Jeden přeci jen, ale skoro nic tam nemají a pokud ano, tak je vše hodně drahé. Tak jsme si dnes dali pěší výlet na druhou stranu ostrova, do přístavu Ban Maye Hat, abychom omrkli i jiná místa. V tom horku byl přechod přes kopec opravdu makačkou,  ale výhled z 310 m vysokého kopce na moře a pláže byl fakt moc pěkný. Tato strana ostrova je jedna z nejvíce turisticky osídlených míst ostrova, ale i tak nám přišlo, že přece jen po té stávce v Bangkoku, loni v listopadu, turismus mírně oslabil. Nejen tím, že šlo bez problémů sehnat ubytování, ale celkově nám připadalo, že uličky plné krámků a restauračky nějak zely prázdnotou.

Zpátky jsme se vydali trochu jinou cestou, zapadalo slunce a jak už to bývá, mapa ukazovala něco trochu jiného než skutečnost. Najednou jsme v ostrovní džungli nemohli najít odbočku, která vedla na pláž Tanote Bay, nechtěli jsme riskovat, že dojdeme na jinou pláž, odkud třeba nebude možné dojít do cíle kvůli skalnatému pobřeží. Už byla skoro tma a do toho bylo nad slunce jasné, že se každou chvíli spustí déšť. A taky že jo. Ještě za šera jsme objevili cestičku, která vedla do džungle a vzhledem k tomu, že udávala směr, kterým jsme potřebovali cca jít, vydali jsme se po ní. Začalo dost pršet, ale po asi 15 min. chůzi se nám podařilo objevit nenápadnou ceduli, která ukazovala, že jdeme dobře, tak to naštěstí dopadlo šťastně a my dorazili do Tanote Bay, sice za tmy, ale s čelovkou a mokří jako myši, ale to nám opravdu nevadilo.

Tady v Tanote Bay jsme strávili celkem pět dní, během kterých jsme se stihli spálit na sluníčku, ale hlavně si zde užili opravdu nádherné moře a ještě více jeho korálové bohatství. Vyzkoušeli jsme i rybí BBQ, které doporučujeme všem milovníkům ryb (hlavně barakudu, lahůdka nevídaná:-)). Také zde měli WiFi připojení (platí se 50B na celý pobyt, což je parádní), akorát v bungalovu jsme již signál neměli, také veškerou elektřinu na ostrově vyrábějí pomocí dieslových generátorů, proud byl v bungalovu nastaven na velmi nízký výkon. Do bungalovu nám pravidelně chodili šmejdit gecka lesní (velké ještěrky vydávající hlasité zvuky, viz. foto), jednomu z nich chutnalo mýdlo lanza, které jsem zanechala po praní v koupelně. Jiný ještěrák nám pro změnu otevřel igelitku a prokousnul se až k toastům, ve kterých vyžral díru velikosti velké brambory, stejně tak se nám pustil i do banánu (možná pořád lepší gecko než myši, těch se tak člověk snadno nezbaví). Gecka jsme naložili do kbelíku a odnesli dál od bungalovu:-).

23.2 -25.2.2009 Na tyto tři dny jsme se rozhodli přestěhovat k přístavu Ban Maye Hat, kam jsme původně přijeli před několika dny. Chtěli jsme vidět i západní pobřeží ostrova Ko Tao a uskutečnit nějaké výlety. Dá se říct, že jsme celkem ostrov prošmejdili. Je možné vydat se podél pobřeží kolem ostrova, projít skrz některé resorty zase na jinou pláž (jsou resorty, na jejichž pláže musí neubytovaný platit vstupné, ale těch moc není). Například procházka na pláž Freedom byla parádní, výhledy na skoro nepopsatelně modré moře a plážičky, kde nikdo nebyl ukazuje, že i na turisty a Thajci velmi osídleném ostrově lze najít i opuštěná, ale krásná místa, kde se dá strávit celý den a nebýt nikým rušen. Na jedné klidné pláži jsme dokonce narazili na naše kámoše z Německa, které jsme potkali ve vlaku cestou do Champhonu (měli svůj vlastní kajak, na kterém obepluli celý ostrov Ko Tao).

Pokud jde o ceny za ubytování,  liší se dle umístění, výhledů na moře a hlavně podle toho, kolik je člověk ochoten utratit. My měli ubytko za 200B, což je něco kolem 100Kč, tedy naprostá paráda, když člověk uváží co vše nabízí okolí, je to opravdu zadarmo. Všechny resorty jsou umístěny v dobře a vkusně udržovaných zahradách, někdy až příliš používají beton na dláždění chodníčků a schodů, ale asi je to hlavně tím, že ostrovní terén je dost dramatický a voda zde dokáže udělat své.

Rozhodně musíme doporučit výlet na blízký ostrůvek Nang Yuan, na který jezdí hodně lidí kvůli potápěčskému kurzu. My nakonec zůstali jen u šnorchlování, (o kurzu jsme ale uvažovali) neb potápěčský kurz lze dnes sehnat prakticky po celém světě za podobné peníze a máme zprávy, že dokonce Rudé moře nabízí lepší podívanou než v Thajsku (nevím, co je na tom pravdy, třeba to může být tématem do diskuze v komentářích:-)). Základní potápěčský kurz (Pady open watter) zde na ostrově stojí všude 9000B, je to cena, na které se opět dohodly všechny školy potápění, potvrdil nám to jeden Angličan, který takový kurz vede a na ostrově žije, nejde sehnat za jinou cenu. Ostrov Ko Tao je po australském Velkém korálovém útesu na druhém místě v počtu vydaných potápěčských certifikátů. Nang Yuan resort nabízí k potápěčskému  kurzu ubytování zdarma, plus snídani, což je rozhodně výborná nabídka a třeba i tip pro vás, kdo se hodláte vydat do Thajska. My si na ostrově vyšli na kopec a kochali se fantastickým výhledem na ještě fantastičtější moře, pak jsme asi 2,5 h (je neskutečné jak v té vodě rychle letí čas) šnorchlovali, obepluli skoro celý ostrov a řekneme vám, bylo to tady taky naprosto úchvatné, barevné, plné života, prostě fantazie. Moře je teplounké, takže člověk ve vodě dlouho vydrží (do vody bez trička ani ránu, člověk se spálí raz dva). Je i celkem zážitek pozorovat potápěče několik metrů pod hladinou a užívat si bublinky vzduchu, které vypouštějí a nechat se jimi masírovat:-).

Náš původní záměr byl jet z Ko Tao na sousední ostrov Ko Phangan (pořádají se zde úplňkové full moon party ve velkém stylu) lodí a z něj pak do města Surat Thani, ale nakonec jsme to kvůli ceně za ferry stornovali a z ostrova Ko Tao jeli noční (nákladní) lodí zpět do Champhon (agentury často zrazují od cestování touto lodí, ale nenechte se zviklat, oni pouze chtějí prodat dráž a tím vydělat). Noční loď byla naprosto v pohodě, spali jsme na žíněnkách se všemi ostatními cestovateli, dobře povykládali a v klidu se prospali. Ráno v 6:30 nám jel vlak směr Surat Thani, odtud jsme pokračovali dál směrem národní park Khao Sok, ale o tom zase v dalším článku:-).