Rozloha Kambodže je 181tis. km2. Dle úředních statistik 96 % obyvatel Kambodže jsou etničtí Khmérové. Ve skutečnosti však 10-20 % obyvatel jsou Číňané a Vietnamci. Populace v Kambodži čítá 15mil. obyvatel. Ročně přibude až 300tis. obyvatel! Průměrná délka života je 58let. Okolo 50 % populace má méně než 16 let! Gramotnost se pohybuje okolo 73,6 %. Během vietnamské války bylo na Kambodžu spuštěno 539tis. tun bomb. Mezi 4-6mil. nášlapných bomb bylo položeno právě  v Kambodži. Turistické oblasti jsou čisté a bezpečné, ale v Kambodži stále nebezpečí přetrvává a denně se likvidují další a další bomby, které pomáhají vyhledávat i speciálně vycvičení psi. Není překvapením potkat ve městě žebráky, kterým bomba utrhla ruce, či nohy.

V Kambodži byla ještě v poměrně nedávné době občanská válka, kterou rozpoutal režim Rudých Khmérů (Khmer Rouge). V roce 1975 - 1979 zde nastolili krutý režim (o této době více v dalším článku). Kambodža je království a zdejší král Norodom Sihamoni je jediným monarchou na světě, který mluví plynně česky. Není divu, studoval v Praze. Kambodža, země, která byla zmítaná diktátorským režimem, občanskou válkou i komunismem dnes láká nejen osmým divem světa Angkor Wat, ale také písčitými plážemi a jiným přírodním bohatstvím, i tím dívčím.

Kratie

15.1.2009 Po opuštění Si Pan Don jsme ještě v přístavu u Mekongu, při čekání na bus, mohli pozorovat rybí trh, a to byl také zážitek.  Tady s těmi busy opravdu člověk nikdy neví. Lístky tady prodává kdekdo, ale nakonec se stejně všichni setkají v jednom autobusu. Někdy by nás zajímalo jak si navzájem ty peníze předávají a u koho nakonec skončí. Následující cesta do kambodžského města Kratie byla velmi zajímavá, a to nejen proto, že jsme vzdálenost 200km jeli asi 6 hodin.

Rozhodli jsme se nejet rovnou do hlavního města, či do Siem Reap (Angkor), protože cestovat busem je tady hodně náročné, zdlouhavé. Kambodžu, pokud chcete procestovat  celou, nevyhnete se tomu, že některá místa navštívíte víckrát. Nejsou tady totiž logicky propojené úseky mezi městy, vždycky je to tak, že se musí zajíždět několik kilometrů někam, abyste se dostali někam. Existují místa, která lze přejet lodí po vodě, ale loď je většinou několikanásobně dražší než autobus. Kratii jsme zvolili i proto, že je zde možné vidět říční delfíny, tedy jsme zvolili nespěchat a v klidu na sebe nechat působit první dojmy z Kambodže.

Samotný přechod přes hranice byl taky speciální. Nejprve laoská strana. Přijeli jsme na kraj lesa, kde v dřevěné boudě seděli dva oficíři, kteří inkasovali 1$ za razítko. Chtěli po nás i příjezdovou kartu, kterou nám však laoská strana při příjezdu z Vietnamu neposkytla k vyplnění. Oficír chtěl po nás za to 5$, ale nakonec jsme to s Lukym zachránili a zaplatili každý jen ten 1$. Kambodžská strana taky inkasovala 1$. Mimochodem, ty peníze jsou do kapes oficírů, je to neoprávněná soukromá nelegální akce. Cizinci to zatím respektují a ten jeden dolar dají, ať je na hranicích klid. Prý je možné oficíry napráskat turistické policii, když požadují víc než ten jeden dolar. Mezi oficíry byli však i vtipkující, což celou hraniční akci velmi zpříjemnilo. Překvapili nás mimochodem také velmi dobrou znalostí angličtiny i jiných řečí.

Na hranicích si nás kambodžská strana přemístila do svého mikrobusu a poté převezla do blízkého města Stung Treng. Tady nám oznámili, že budeme muset počkat asi hodinu než přijede velký bus, který pojede nejprve do Kratie a poté do Phnom Penh a Siem Reap. Jakápak náhoda, že nám zastavili u restaurace, která nakonec, jak se ukázalo, patřila jednomu týpkovi z mikrobusu, který nás sem přivezl z hranice.

Čekali jsme něco přes hodinu než přijel velký autobus, když už to vypadalo, že bychom mohli nastoupit, vzplál prý kdesi v busu plamen (něco s elektroinstalací), který museli borci uhasit, takže jsme čekali ještě další půlhodinu. Pak jsme při nástupu poctivě skládali batohy do zadní části busu dle pořadí při následném vystupování. My s Lukym a dalších šest cizinců jsme nastupovali jako poslední. No nic, vyjeli jsme od restaurace, projeli částí městečka, natankovali a opět zastavili, tentokrát před hotelem. Samo sebou, nikdo nevěděl proč. Před hotelem v restauraci sedělo několik cizinců, tedy jsme se dovtípili, že na ně nyní budeme pravděpodobně čekat než nastoupí, právě jim totiž přinesli oběd.

Nakonec nastoupili jen dva, jeli dál než my, tedy to skládání batohů nakonec přišlo vniveč. Vniveč to přišlo hlavně proto, že nás tento bus přivezl zpět tam, odkud jsme vyjeli. U té stejné restauračky vystoupili jen ti, kteří jeli do Kratie. Opět jsme tedy nastoupili do mikrobusu, nakonec i rádi, neb tento busek nevypadal, že by mohl začít hořet, což se o tom velkém autobusu skutečně říct nedalo. Do toho všeho jsme v každém busu několikrát ukazovali lístky a říkali kam jedeme. Hoši sice mluvili francouzsky, anglicky i čínsky, ale tabulky jim asi nic neříkaly. Někdy si říkáme, jestli je to umění, co s námi provádějí, nebo jejich neschopnost, ale asi trochu z obojího:-)

Celá věc byla možná zkomplikovaná v tom, že v mikrobusu s námi cestovaly dvě Holanďanky, které musely jet zpět do Kratie, jedné z nich se totiž „ztratil“ batoh. Tak koukala z okna, jestli někde nebude ležet u cesty. S holkami jsme se o tom bavili. Říkaly, že když mikrobusem přijeli k restauraci, k té stejné jako my, tak ten busek na 15min. odjel. Takže je dost pravděpodobné, že jim ho někdo ztopil. Holkám jsme akorát popřáli štěstí a řekli jím, aby se na rovinu týpků zeptali, jestli o batohu něco neví, že zaplatí. No, snad to vyšlo.

Kambodža je na většině území opravdu placatá, jak jsme mohli pozorovat z mikrobusu, který jsme už tedy dál neměnili:-), vesnické chajdičky vypadaly opravdu hodně prostě a chudě. Oproti Laosu to byl velký rozdíl. Tady najednou žádná elektřina, žádné satelity, u měst byla situace jiná, tam se mají lidé líp, mnohem líp. Vcelku nás udivily i plantáže kaučukovníků rostoucích v pravidelných řadách, kterých byly tisíce a tisíce hektarů.

V Kratie jsme se ubytovali v guest housu hned nad náměstím, které bylo jedním velkým marketem. Trochu nám místo připomnělo Indii. Někteří cizinci, kteří byli v Africe říkali, že se ocitli tam. Sice tady nebylo tolik lidu jako v Indii, ale svůj efekt to mělo. I některá obydlí byla hodně chudá, ušmudlaná.
Jestli jsme psali v článku z Luang Prabang o holčině, která si to v pyžamku jela na motorce po městě, tak tady v Kratie byla v pyžamku každá třetí holčina, či žena. Je to fakt sranda, holky nosí pyžamka i s medvídky, hvězdičkami, kytičkami, ale taky apartní saténové, o barvičkách ani nemluvě. Prostě akce, to se musí nechat, to se nevidí. 

Jinak ve městě jsou i obchůdky, ve kterých koupíte úplně všechno, ale zboží ze západu je opravdu všude moc drahé, stejně jako mléčné výrobky, jablka, hroznové víno. Ovoce z marketu je levné, to si necháváme líbit všude. Průvodci Lonley Planet jsou k dostání jen jako kopie, ale tady v Kambodži jsou hodně levné, což se o Laosu říct nedalo. Tam chtěli za LP Kambodže 12$, tady v Kratie jen 3$.

16.1.2009 Na odpoledne jsme si půjčili motorku a jeli se projet k místu na Mekongu, kde jsou k vidění delfíni. Iravadští delfíni jsou sladkovodní, ale můžou žít i v moři. V Asii je to již ohrožený druh. Kdysi jich Kambodža měla na tisíc, dnes kolem 75ks. Kromě Laosu, Barmy, Bangladéše a Kambodži jsou téměř vyhynulí.  Dorůstají délky až 2,75m. Vstupné bylo hodně vysoké, od nového roku podražili. Zaplatili jsme 7$ každý, a to jen díky tomu, že jsme byli 3, jinak je to 9$. Za to nás lodičkou vyvezli asi 100m od břehu na řeku, ale delfínů jsme viděli hodně, byl to moc pěkný zážitek, když už to tolik stálo. Snad všichni vesničané, žijící u tohoto přístavu, kam se jezdí pozorovat delfíny pracují se dřevem. Vyřezávají hlavně delfíny na různý způsob, ale z moc krásného dřeva, akorát nevěděli jak se název dřeva řekne latinsky, či alespoň anglicky, dostala jsem z nich jen khmérský název, a to neang noun. Ty práce jsou jinak moc pěkné, někdy už sice spadají do kýče, ale celkově je to hezká podívaná.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u jediného kopce v okolí, na kterém stál templ, z kopce byl krásný výhled do okolí a také na západ slunce, ten se dnes obzvláště podařil. Následující den jsme již dopoledne Kratie opouštěli a jeli směr hlavní město Kambodže Phnom Penh.