22.3.2009 To by bylo, abychom pouze přišli na autobusák a hned jeli. I z Jeran Tut jsme ráno málem neodjeli. Busy jezdily, to ano, ale vzhledem k tomu, že byl víkend, byly autobusy dosti plné. A to jsme přišli snad hodinu před odjezdem. Včera večer už na nádraží nikdo nebyl, kdo by prodal lístek, takže jsme to museli nechat až na ráno, to jsme ovšem netušili, že to bude mít opět nějaký háček, prý jsou busy plné a další jede až večír. Nakonec se hoši Malajci rozhodli, že pro nás místo mají, a tak jsme se do Kuala Lumpur přece jen dneska dostali.

Město na nás hnedle od začátku dýchlo příjemným dojmem, Kuala Lumpur rozhodně stojí za vidění. Měli jsme však představu, že je mnohem větší, žije zde 1,4 mil. obyvatel (město je velké asi jako Praha), taky jsme měli představu, že to bude druhý Singapur (Singapur je hold Singapur, ale KL je zase KL), což o to, moderní KL rozhodně tuto představu naplňuje, ale KL nejsou jen nám všem známé obrázky mrakodrapů a Petronas Twins Tower, město má i svou starou architekturu, např. v čínské čtvrti, kde jsme se také ubytovali. Pravdou je, že má KL v Singapuru obrovský vzor, kterému se chce alespoň přiblížit, či dokonce vyrovnat a v mnoha ohledech se mu to skutečně daří. O KL se dnes mluví jako o svítícím mezinárodním městě zahrad.

Tady v KL i v Malajsii nám vůbec hodně chutnalo jídlo. Díky multikulturnímu složení obyvatel, potažmo kuchyní, je opravdu z čeho vybírat. Taky jsme si našli svou oblíbenou pouliční jídelničku, kterou jsme navštěvovali denně. Po příjezdu do města jsme dali malinko odpočinek a prošli se jen po nejbližším okolí. Taky jsme se po dvou nocích v prvním guesthousu rozhodli, že se přestěhujeme jinam, což normálně neděláme, pokud nejde o cenu. V tom prvním se nám prostě nelíbilo (Wheelers GH), a tak jsme se přesunuli do Levillage, kde měli zdarma WiFi připojení a rovněž čaj a kafejko:-), toto ubytování bylo pravé backpackerské, připadalo nám, že se tam všichni cítí jako u sebe doma. Personál opravdu v pohodě, všude po stěnách obrazy, celý dům už toho hodně pamatoval, ale bylo to opravdu pěkné doupě.

23.3.2009 Protože míříme odtud do Indonésie a plánujeme dvouměsíční víza, museli jsme si je zařídit již tady. Jinač je možné vyřídit si víza i v Georgetownu, nu a pokud vám jde jen o měsíční vízum, je možné jej bez problémů získat po příjezdu do země. Ráno jsme vyrazili, aniž bychom si uvědomili, že indonéská ambasáda bude vyžadovat „slušnější“ oblečení. Luky měl své tříčtvrťáky, které už má stejně skoro tak dlouhé jako kalhoty, protože je hubený jako lunt a gatě mu padají a samo sebou tričko s krátkým rukávem. Já měla kraťasy pod kolena a tričko bez rukávů. Tak Lukyho ani tak dovnitř nepustili, i když má ty gatě skoro až na zem a mně kupodivu ano. Oni tam hoši měli košili i dlouhé kalhoty na půjčení, ale neradi bychom se s nimi poté hádali o nějaké Ringity, tak jsem to šla všechno vyřídit sama. Úřednice za sklem s pochopením, že přítel asi čeká venku, přijala všechny papíry a řekla, že u vyzvednutí by měl být i on:-). Luky nebyl jediný mužský, který čekal venku na svou přítelkyni, byla to sranda vidět je, jak tam všichni sedí před ambasádou a na koleni vypisují papíry.

Co se týče dvouměsíčních víz, je potřeba předložit: 1x formulář, 2x fotografii (hned za rohem u ambasády je polaroid a taky kopírka), letenku do země, letenku ze země, kopii imigračního razítka aktuální země a jako třešničku na dortu také 50 USD. Pro víza jsme si mohli přijít už odpoledne, ale nakonec prý raději druhý den. Stejně by musel Luky běžet pro zbytek kalhot:-). Zpátky jsme to vzali návštěvou věže Menara, která je spolu s Petronas Twin Tower také symbolem KL, potažmo Malajsie. Jedná se o telekomunikační věž, jež poskytuje pohled na město z nejvyššího bodu v KL. Vstupné bylo dosti tučné, tedy jsme si prohlédli muzeum a skoukli dokument o stavbě věže. Věž měří 421 m (5. nejvyšší na svetě) a její interiér je designován dle islámských principů. Hned pod věží se nachází přírodní parčík Bukit Nanas s naučnou stezkou a několika botanickými zastávkami na rozličná témata, kterou jsme zakončili v informačním centru, kterým jsme byli uchváceni a zároveň zaskočeni tím, jak málo lidí sem zavítá. Měli tam řadu nádherných knih o deštných pralesích, fauně a flóře Malajsie, dendrologické herbáře, modely krajiny, ukázky druhů dřeva, no prostě krása, jednomu srdce zaplesalo a i když bylo centrum malé a rozměry se nemůže rovnat muzeím, i tak doporučujeme navštívit, pokud se zajímáte. Jinak je v KL celá řada parků a botanických zahrad. My měli jen 4 dny a byli jsme rádi, že jsme stihli co jsme stihli. Třeba jezerní zahrady jsme nezvládli kvůli silnému dešti.

24.3.2009 Konečně v KL jsme narazili na obchod, kde se na mě daly pořídit kalhoty, které by splňovaly naši představu, jednak vizáží a jednak tu cenovou. Abych to vysvětlila, mé jediné kalhoty, krom těch bílých, které jsem nosila v Indii (a pro po, doma je v zimě nosím jako pyžamo)  jsou ty zelené tříčtvrťáky, které denně látám, ne že by mi rostl zadek, stačí se jen dotknout a už se trhají, no co vám budu vykládat, koukněte sami na fotky z minulého článku:-). Taky se už delší dobu poohlížíme po goretexových botách pro Lukyho, ty jeho už pomalu hnijí (Luky je po dvoudenním treku v Taman Negara hodil do igelitky a protože se dostatečně nevysušily, hnijí v té igelitce dodnes, takže hádáme, že pokud je nevyhodíme my, udělají to za nás oficíři na letišti v Darwinu). Na jeden obchůdek nám dal tip jeden prodavač v luxusním obchodním centru, ve kterém jsme si připadali jako v kosmu, opravdu jsme si tam v těch našich prostých svršcích připadali divně, no, asi bychom si tam připadali divně i v normálním oblečení, ale to je jedno, potkali jsme tam prodavače, který pochází z Nepálu a ten nám poradil kam zajít, jinač říkal, že na Goretex tady nejsou, že pro ten musíme nejblíže do Nepálu:-). V obchůdku sice goretex měli, ale opravdu nebylo z čeho vybírat, takže opět nic. Ale bundy a kalhoty, krása. Někdy si říkáme, že jsme do toho světa měli jet opačným směrem, vzít to přes USA a tam si vše  nakoupit za pakatel.

Dnes jsme nelítali jen po obchodech, to se ví, omrkli jsme nový market, který byl opravdu luxusní a poskytoval všemožné zboží, jen koupit známky na pohled byl problém. Nu a to by bylo, abychom nezavítali do malé Indie, k ní jsme to vzali přes náměstí Merdeka kolem staré radnice a paláce Sultana Abdula Samada. Malá Indie byla na nás hodně moderní a čistá, sem tam Ind, to v Singapuru byla daleko echtovnější, ale velmi dobře a lacino jsme se tady najedli (to chce sledovat místňáky a jdete najisto).

Pro nás dva je vždycky zážitkem vyzkoušet místní MHD, obzvlášť tu nadzemní, která poskytuje velmi pěkný pohled na město a člověk se tak vyhne veškerým zácpám v městské dopravě, kochá se tím, jak projíždí kolem korun stromů, které tvoří příjemné zelené stěny a mj. se tak člověk dostane kam potřebuje za pár okamžiků.

25.3.2009 Luky i já jsme kdysi viděli dokument o stavění malajského giganta, největšího na světě a najednou se tyčil nad našimi hlavami, Petronas Twin Tower se svými 452m byla postavena v letech 1992 - 1998 jako nejvyšší budova na světě (a rovněž jako symbol nové Malajsie) a až do roku 2004 byla nejvyšší, než ji předčila Taipei 101. Pod věží, či rovnu říci, že součástí věže je obchodní centrum a dostat se k ní lze i podzemní dráhou, která ústí přímo pod věží. Návštěvník má možnost vyjet do 41 patra za přítomnosti průvodce, tedy do místa, které obě věže propojuje spojovací chodba. Denně, kromě pondělí se pro lidi vydává 1200 lístků zdarma, které doporučujeme vyzvednout, či rezervovat do 12h, pak hrozí, že už nebudou. My tam dorazili ráno kolem 10h a museli jsme počkat asi 3 hodiny, než na nás přišla řada. Čas jsme využili k procházce po moderním parku, odkud jsme obdivovali architekturu věže, která v ostrém slunečním světle vydávala oslňující zář, opravdu je to pěkný kousek, který stojí za to vidět. Určitě i v noci, my to štěstí měli jen částečně, věž jsme viděli v nočním osvětlení pouze zdálky, ale i tak je to pěkná podívaná (vždycky se někde najednou objeví mezi výškovými budovami spolu s Menarou a díky jejich gigantickým rozměrům má člověk pocit, že jsou stavby velmi blízko). Ještě před vstupem do výtahu, který přijme cca 20 návštěvníků si nás označili barevnou visačkou a posadili do minikina, kde jsme ještě skoukli dokumentární film o stavbě věže v 3D, ale brýle moc nefungovaly. Návštěva věže byla sice krátká, ale pohled shora na park a město byl moc pěkný.

26.3.2009 Dneškem opouštíme Kuala Lumpur a zároveň Malajsii. Náš let do města Monado na ostrově Sulawesi byl až v 6:40h ráno následující den, vzhledem k tomu, že autobus na letiště (70km od města) jel tak hloupě, že bychom nestihli check-in, rozhodli jsme se na letišti přečkat noc. Odbavení vyšlo na 3:40h. Na tento let jsme využili kredit společnosti Air Asia, který jsme obdrželi místo vrácení peněz po zrušeném letu kvůli stávce v Bangkoku na konci minulého roku. Toho kreditu jsme měli tolik, že jsme si jím zaplatili i dovoz na letiště a nějaké to malé občerstvení v letadle. Hned po té, co jsme se v letištní hale uvelebili, dali se s námi do řeči dva mladí Američané, se kterými jsme prokecali celou noc. Já byla po té probdělé noci tak total, že jsem zaspala i start, a to jsem měla parádní místo u okna.

Malajsii opouštíme a vydáváme se do Indonésie, která bude tou poslední zemí z JV Asie, kterou navštívíme. Malajsie byla takovou odpočinkovou zemí, ve které jsme načerpali dostatek sil, abychom mohli, plní energie, vyrazit na indonéské ostrovy. Malajsie je určitě hodna navštívení. Krom pláží a druhého malajského ostrova (Borneo) jsme viděli snad to nejpodstatnější a jsme takto spokojeni. V tuto dobu vrcholily přípravy na Velkou Cenu Malajsie (Formule 1), při těch dnešních cenách za letenku a  lístek na stání, no, dneska si to může dovolit opravdu každý. Nejsme zrovna fandové tohoto sportu, to jen pro ty z vás, kteří se zajímáte, dnes je to opravdu snadné. Takže, přátelé, hurá do Malajsie, třeba tam, kam to nevyšlo nám.