A je to tady, opět se přesouváme do nezápadní země, kde se ukáže, jestli jsme všemožné fígly, jež jsme se naučili v jihovýchodní Asii, nezapomněli. Musíme říct, že ještě na Novém Zélandu byla naše cesta do JA velmi ohrožena, a to hlavně pro velmi špatné výdělky, se kterými nebylo možné cokoliv udělat. Takže jsme si řekli, že podaří – li se Peru a Bolívie, bude to paráda, vše ostatní bude jen příjemným bonusem na naší cestě.

Do Limy jsme letěli s mezipřistáním v Bogotě. Celkem jsme koukali, že i stewardky mluvily jen španělsky a nějak to neřešily, nějaká angličtina, kdeže. Ale už po zkušenostech z LA jsme tím nebyli tolik zaskočeni. Přiletěli jsme v noci a váhali, zda jet do města nebo přespat na letišti a počkat do rána, Lima je prý v noci nebezpečná, nicméně jsme na letišti narazili na jednu Holanďanku, se kterou jsme se nakonec podělili o cenu za taxi a vydali se do města. Jinak letiště v Limě je moc pěkné, byli jsme překvapeni. Když jsme šli přes poslední kontrolu, potkali jsme dva imigrační, koukli se na kartičku (vyplňuje se při vstupu do všech zemí) a položili otázku, zda s sebou máme nějaké ovoce nebo zeleninu, my v klidu, že nic nemáme, ale později jsme zjistili, že nějaké ovoce jsme měli v malém batůžku přímo před jejich očima:-), jak se říká, pod svícnem nejvíc tma.

Jeli jsme do čtvrti Mira Flores, kam míří většina návštěvníků, je to asi nejvhodnější čtvrť z hlediska bezpečnosti se spoustou hostelů a hotelů, kousek od mořského pobřeží a dá se říct, je to asi nejmodernější čtvrť. Řidič nám cestou pouštěl španělské vypalovačky a z prvního dojmu to vypadalo, že se nám tady bude asi líbit:-). Byli jsme tak akorát zralí jít spát, takže jsme vzali hned první hostel, byl dokonce se snídaní, s internetem zdarma, takže jsme byli rádi, že nemusíme běhat po Limě uprostřed noci, a zůstali zde.

Lima je hlavním městem Peru, nachází se u pobřeží Tichého oceánu s počtem obyvatel okolo 6,5 miliónů (někde se uvádí i 9mil.). Je to páté nejrozlehlejší město v JA, před ním to jsou Mexiko City, Sao Paulo, Buenos Aires a Rio de Janeiro. Co do rozlohy je to 22. největší město na světě. Platí se peruánskými Soly, jeden Sol je 7Kč.

Říše Inků se ještě před 5ti stoletími rozléhala nejen na dnešním území Peru, ale také na jih a na sever o čemž svědčí četné památky. Tito původní obyvatelé tvoří stále polovinu peruánské populace a někteří z nich žijí stále tradičním způsobem života v Andách. Díky tomuto pohoří je celá země rozdělena na několik klimatických oblastí, poušť, tropy, horská pásma, džungle, především v centru jsme mohli vidět, že hranici města určuje poušť, jen písek a nic jiného. Kromě chovu alpak, lam, ovcí se zde pěstuje také bavlna, cukrová třtina, pomeranče, banány, olivy, tabák a především koka, která se používá na ilegální výrobu kokainu. Peru je druhé město na světě v těžbě stříbra a jako páté v těžbě zlata.  Limu založil v roce 1535 španělský dobyvatel Francisco Pizarro. Původ název města zněl Ciudad de los Reyes (Město králů). Je zde nejstarší univerzita v Latinské Americe - založena roku 1551. Vzhledem k tomu, že zde napadne jen pár mm srážek za rok, řadí se Lima k nejsuššímu městu na světě.

14.3.2010 Dnes jsme se tak akorát dospali a já se snažila dát do kupy po tom nachlazení z LA. Prošli jsme si jen blízké okolí a pak se učili nějaká španělská slovíčka užitečná v hostelích, těmi byl ten náš docela slušně vybaven, i když zrovinka majitel uměl poměrně dobře anglicky, přesto to bylo příjemné. V Mira Flores byl poměrně slušně vybaven supermarket, kde se dalo koupit prakticky vše. Jídlo vychází podobně jako u nás, něco je stejně drahé, něco levnější, něco stojí stejně, tak jako všude, ale třeba meníčka v restauracích jsou zde za opravdu hodně slušné ceny, do 50ti Kč se najíte krásně, ale musíte chodit tam kam místňáci, v turistických se opět praštíte přes kapsu.

15.3.2010 Na pořadu dne máme návštěvu centra. Z Mira Flores pořád něco jezdí, takže je opravdu zbytečné jezdit tágem, které vyjde mnohem dráž, řidiči busu nebo vybírači jízdného rádi poradí, dokonce nám vrátili i nějaké drobné. Je však rozhodně lepší zeptat se třeba v hostelu kolik lístek stojí. Historické centrum města bylo v roce 1988 zařazeno na seznam světového kulturního dědictví Unesco. V Limě se zachovalo množství staveb vzniknuvších v období španělské nadvlády. V posledních letech se rozšiřuje moderní výstavba města, a to velmi dramaticky, o čemž jsme se mohli sami přesvědčit, především ve čtvrti Mira Flores. Náměstí Plaza de Armas je pomníkem koloniálního období. Paláce obklopují náměstí ze všech stran. K nejvýznamnějším patří např. městská radnice Cabildo, Arcibiskupský palác s vyřezávanými dřevěnými balkony, katedrála, kterou po zemětřesení v roce 1746 znovu vybudovali, na čemž se podílel i český jezuita Jan Rohra a palác prezidenta taktéž. Obchodní střed Limy nese název Plaza Dos de Mayo, tvar tohoto náměstí má kruhovitý půdorys. Ve čtvrtích Orantia, Magdalena, Mira Flores a San Isidro najdeme vily peruánské smetánky a také velvyslanectví.

V blízkosti historického centra města jsme na jedné vyhlídce nemohli odtrhnout zrak od kopce San Cristobal, což je prakticky kopec bez zeleně, na kterém se v rozličných barvách vyjímají domečky obyvatel Limy, nad domy je vidět rovněž vlajka Peru a také, jak již z názvu vyplývá, poutní místo opatřeno kříži. Z dálky to vypadá opravdu zajímavě, celkem fotogenicky, ale architekturu těchto domů jsme z blízka raději vidět nechtěli. Asi jste si všimli, že se rádi chodíme dívat na markety, což nemůžeme vynechat ani zde. V jednom obchůdku jsme si koupili peruánské čapky, protože naše další cesta směřuje do hor, kde bez pořádného kulicha neuděláme ani ránu. Dnešní den se s námi rozloučil nádherným západem slunce u pobřeží Tichého oceánu.

16.3.2010 Pyramidu Huaca Pucllana, která se nacházela jen kousek od našeho hostelu byla dnes zavřená, takže jsme měli smůlu. Tato pyramida se zrovna teď dává dohromady, je tvořena milióny kusů cihel, jejichž původ je pravděpodobně hliněný. Tato pyramida byla jakýmsi místem rituálních her, či obřadů a měla pro obyvatele tehdejší Limy, tedy ve 2. – 7. století obrovský význam. Na zítřejší den jsme si koupili lístky na bus, kterým pojedeme do horského města Huaraz. V Limě je autobusové nádraží malinko roztroušené, je zde hodně společností, které nabízí služby, je to trochu chaos, než si člověk zvykne. Říkali jsme si, že by to chtělo jedno centrální nádraží, protože je to někdy šílené pozorovat autobus jak se snaží couvat do úzkých vrat, což o to, kdyby kvůli tomu nestála doprava, nebyl by to takový problém. Vše šlo přes počítač a dokonce nás obsluhovala anglicky mluvící slečna, my si přitom tak pracně nacvičili větičku:-), však se nám to neztratí. Druhý den jsme tedy vyrazili. Lima se nachází prakticky v 0m nad mořem, kdežto Huaraz v 3000m, takže jsme zvědaví co to s námi udělá.

Na Limu jsme slyšeli různé věci, jakože nic moc, že není hezká, že je nebezpečná, ale nám se Lima líbila, vážně jsme si nedělali žádné předsudky a bylo to tak mnohem lepší, dokonce jsme se tady cítili naprosto bezpečně, pravda, v noci jsme nikam nechodili, ale to je asi nebezpečno skoro všade. Lima určitě není takovým historickým klenotem jako Cuzco nebo Arequipa, ale přesto stojí za to jet sem, je to hlavní město a v současné době zaznamenává skutečných změn.

Ještě rada na závěr. Už na letišti jsme se rozhodovali zda vyměnit zélandské dolary, ale ať jsme se snažili jak jsme chtěli, ani na letišti, ani ve městě jsme neměli jedinou šanci vyměnit je. Pokud ano, byl to tak šílený kurz, že jsme se jim normálně vysmáli. Taky jsme nechápali, že zde nebyl zájem o Lonley Planet odjinud než z Jižní Ameriky. Vážně, nikde nám je nechtěli vyměnit nebo za směšnou cenu, tak se s nimi Luky nakonec tahal až domů.