LA, Los Angeles, ať už jej čteme anglicky či španělsky, Město Andělů, či hlavní město Zábavy, a to ve světovém měřítku, to vše se skrývá pod názvem místa kam jsme zamířili na třídenní zastávku na cestě do Peru. Druhé největší město v USA tedy LA se nachází ve státě Kalifornie a žije zde 3,8 mil. obyvatel. Je to město filmu, hudby, zábavy, umění, byznysu, kultury a  technologie, zkrátka co si budeme povídat, všichni víme (jestli si myslíte, že jsme sem jeli kvůli tomu, že jsme se kdysi dívali na Beverly Hills 902 10, tak to opravdu ne, přes LA se zkrátka často lítá a vzít to tady tudy nás vyšlo levně:-)).

V roce 2008 patřilo mezi osm ekonomicky nejsilnějších měst na světě. Nejen Kalifornie, ale i jiné části dnešních USA patřily dříve Španělsku, poté se osvobodilo ze španělské nadvlády a patřilo Mexiku, aby se po Mexicko – Americké válce v roce 1848 stalo územím USA. Není to tedy „jen tak“, že španělština je zde druhým úředním jazykem a ovládá ji značná část obyvatel LA, vždyť i v metru jsou dvoujazyčná hlášení a řidič autobusu, u kterého jsme si kupovali jízdenku a ptali se na výstup, jsme se angličtiny nedočkali, byla to taková první zkušenost, která nám dala najevo, že nejen v JA, ale už i v LA se nám španělština festovně šikne, a že se tady s námi nikdo mazlit nebude.

Po malé odbočce ještě malinko k historii a několika zajímavostem. Nafta zde byla objevena již na konci 19. století. Do roku 1923 se LA podílelo na světové produkci ropy z ¼. Přítomnost několika geologických zlomů zapříčiní na 10.000 zemětřesení/rok různé intenzity. V průběhu roku je zde zaznamenáno neuvěřitelných 320 slunečných dnů, o čemž se nám v ČR může opravdu jen snít. Nicméně se město přesto potýkají např. se smogem, který má za následek hlavně doprava.

10.3.2010 Tím, že jsme sem letěli z Havaje a tedy z území USA, byl to pro nás vnitrostátní let, tudíž i na letišti proběhlo vše hladce a my mohli rovnou vyrazit do El Segundo, do čtvrti, která se nachází kousek od letiště. Nenechali jsme nic náhodě a našli si zde couchsurfera, tentokrát to byl Jown, hodně pohodový Amík, velice srdečný a hodný. Do LA jsme přiletěli brzy ráno, najednou se ocitli v chladném jarním ránu, byli jsme tak rádi za to, že nás někdo čeká. Jown byl v době našeho příjezdu sice v práci, ale nechal nám na tajném místě klíče od bytu, takže už jenom to bylo obrovskou pomocí. V bytě na nás čekala další překvapení, nejen ta kočičí, což jsme věděli již z Jownova profilu:-). Měl pro nás nachystáno několik papírů s vysvětlením všeho co a jak funguje v bytě, kam do obchodu, že si máme půjčit kola a někam vyrazit, mapky, no prostě neskutečný ten Jown, úplně nám tím vyrazil dech. Řekli jsme si, že pro něj na přivítanou něco dobrého uvaříme, a to hned dnes večer.

Po nákupech jsme něco malého snědli a malinko se dospali, přeci jen jsme měli náročný noční let a změna klimatu, potažmo teploty pro nás byla trochu šokem. Nicméně, svítilo sluníčko a odpoledne bylo moc příjemně, takové jaro, to bychom si dali líbit. Využili jsme Jownovy nabídky, popadli kola a vyrazili na Manhattan Beach. Samotné El Segundo i Manhattan Beach jsou města, my to spíš vnímali jako čtvrti LA, ale to není tak podstatné. Manhattan Beach je obrovská, písečné pláže kam jen člověk dohlédne jsou přeplněny volejbalovými hřišti, vše na břehu Tichého oceánu. Je to zkrátka plážové město. Líbily se nám místní stezky pro kola a bruslaře, také pláže, ale tak jak se všude vychvaluje tato luxusní čtvrť a ve filmech vidíte opravdu jen to nejlepší odtud, musíme říci, že taková bombastická bomba to tady zase není, je to tady zkrátka fajn a pěkné, ale sedat si na zadek z toho nemusíme. Co vám budeme, chlapi povídat, žádná Pamela s umělými vnady v tomto ročním období tady neběhala, natož nabouchaný Mich:-). Mnohem víc na nás zapůsobila čtvrť El Segundo s ulicemi nad kterými se klenuly majestátní stromy, i když musíme říct, že některé vily na pobřeží jsou opravdu luxus, však nechť si každý udělá svůj názor. Večer jsme se konečně dočkali Jowna, kterého jsme přivítali večeří, u které nechyběla česká plznička:-).

11.3.2010 tolik času na LA zase nemáme, takže jsme se museli opravdu rozhodovat kam dnes vlastně vyrazit. Vyhrál to Hollywood se známým bulvárem a také nápisem klenoucím se nad městem, který snad není potřeba představovat. Co se týče dopravy, neměli jsme nejmenší problém, autobusy a vlaky fungovaly bez potíží, všude kam jsme chtěli jet jsme se dostali.

Opět jsme čekali větší parádu, ale tak už to bývá, známá hollywoodská paleta hvězd patřící filmovým hvězdám je nám tak vtloukána a stále omílána v různých podobách, že si pak člověk myslí, že je to něco extra. Naše představa se opět se skutečností lišila, ale zklamaní jsme nebyli, to zase ne, celkem nás bavilo hledat na dlaždicích naše oblíbené herce nebo otisk dlaně někoho, na koho se ve filmech rádi podíváme. V době předávání Oskarů to tady musí mít úplně jiný nádech, to uznáváme. Jinak se to tady hemžilo všemožnými muzei, obchody se suvenýry a jinými lákadly. Nelitovali jsme této návštěvy, ale raději zamířili na hollywoodskou vyhlídku do Runyon Canyon parku. Z vyhlídky jsme koukli na známý nápis Hollywood, o kterém jsme si mysleli, že je víc na dosah, ale nevadí, je to přesto zvláštní, člověk to viděl už tisíckrát a najednou na to kouká vlastníma očima.

Po krátké zastávce dole ve městě jsme ještě zamířili do Universal Studios (jezdí sem autobusy zdarma tam i zpět, v pohodě jsme se doptali odkud busy jezdí), což je zábavný park, ve kterém se pořádají tour známými filmovými prostředími. Vstupné je hodně vysoké, takže jsme to oželeli, nakonec, Luky už tuto parádu kdysi absolvoval. Prošli jsme se tady Universal Walk, Luky dostal tričko u příležitosti premiéry nového filmu a vyrazili jsme zpět do El Segundo. Smůla byla v tom, že jsem se nachladila, nevím kde přesně, ale už před odletem z Havaje jsem cítila, že se malinko něco děje, do toho včerejší chladné ráno, projížďka na kole a nachlazení je tu.

12.3.2010 Ráno jsem měla teplotu, takže Luky dneska vyrazil sám, naplánoval si cestu do Venice Beach a Santa Monicy, opět velmi známé LA destinace, kde se to hemží sportovci, rybáři, plážovými povaleči, loďmi, atd. Já zůstala doma a psala články, takže vám o těchto končinách bohužel nic nenapíšu. Na večer jsme se domluvili s Jownem, že na rozlučku zajdeme na večeři, nakonec to vyhrála indická restaurace, kde jsme s Lukym zavzpomínali na staré dobré časy v Indii. Potom to vzal Jown domů přes Santa Monicu, kde se dnes potuloval Luky a já tuto čtvrť viděla alespoň v noci.

13.3.2010 Dnes ráno se Jown nabídl a ráno nás zavezl na letiště, moc nám tím ulehčil cestu, i když je to sem z El Segunda jen kousek, nemuseli jsme vstávat tak brzy. Než jsme se dostali do letadla byla to šílená procedura, asi nejhorší jakou jsme zažili, šílené kontroly, museli jsme se vyzouvat, bylo to zdlouhavé.

Zastávka v LA byla krátká přesto příjemná a to hlavně proto, že jsem měli takové výborné zázemí. Teď nás čeká opět zem, kde budeme muset být víc ve střehu, nejen kvůli španělštině, kterou zatím neovládáme. Přesto se na Peru už teď moc těšíme i na to co nás tam čeká.