26.10.09 – 31.1.2010 Z Krátkých zpráv víte, že jsme nakonec s pomocí našich spolubydlících našli práci u  jednoho z mála solidních zaměstnavatelů, takže jsme již nemuseli vymáhat výplatu jak tomu bylo u našeho bývalého indického "pana vedoucího", u kterého jsme pracovali přes zimu. Zde jsme dostávali výplatu každý čtvrtek a k tomu se nám střádalo také holiday pay, což je 8% za každý týden dle vydělaných peněz. Naší první činností na vinicích byl tzv. "bud rubbing".

Jak z názvu vyplývá, jedná se o odstraňování nechtěných pupenů a výhonků (na kmínku vinné révy) od země do výšky kolene. První 3 dny jsme se nemohli po práci hnout, protože činnost vyžaduje ohnout se až na zem více než 3500x za den. Kupodivu to však nejsou záda, ale hlavně stehna, která nejvíce bolí. Pak jsme si zvykli a bylo to v pohodě. Začali jsme se supervisor(kou) Alison. Po pár týdnech bud rubbing skončil a začala činnost shoot-thinning, což znamenalo chodit od rostliny k rostlině a protrhávat potřebný počet výhonků, v závislosti na požadavku majitele. To víte, někdy si pěkně navymýšleli, někdo chtěl trhat každý sudý shoot, všechny dvojáky redukovat na jeden a taky vytrhávat plevel, to už byla opravdu drzost. Vytrhávat plevel bralo spoustu času, který nám pochopitelně nikdo nezaplatil.

S Alison jsme hodili řeč, zda by byla možnost vrátit se k bud rubbingu, pokud se ještě stále dělá, no a náš hlavní šéf Ken nás tedy přidělil k supervisorovi Daveovi, který měl ve své skupině také osm Vanuatců, z toho bylo sedm holek. Bud rubbing jsme dělali ještě dva, možná tři týdny a pak to byly hlavně dráty, které se postupně dávaly nahoru podle růstu vína.

Skupina Vanuatců byla naprosto pohodová, pořád jsme vymýšleli nějaké srandy, abychom si tu každodenní dřinu nějak zpestřili. Byli moc milí a naprosto pohodoví, bylo nám s nimi mnohem lépe než s Evropany u Happyho, i když i tam jsme našli fajn lidi. Nicméně Vanuatci si nikdy nestěžovali, nikdy nenadávali a všichni byli nekuřáci, což ten, kdo kouř opravdu nesnáší, nesmírně ocení, i přesto, že se pracuje venku:-). I supervisor Dave byl hodně na pohodu a časem jsme opravdu cítili, že nás všechny bere jako svoje „děcka“ a má nás rád, a to člověk nepopíše, to se cítí:-).

Také jsme vyzkoušeli další činnosti jako např. nasazování plastových pytlíků na mladé rostlinky se zapichováním bambusových tyček a další činnosti. Po Vánocích jsme již pracovali hodinově, doteď byly práce na kontrakt (kolik uděláš tolik máš). Hodinovka spočívala v přesazování rostlinek, které se neujaly na mladé vinici, pak jsme i dosazovali chybějící a nakonec singlovali, tedy jednotili ujmušivší se rostliny a páskou je přidělávali k bambusové tyčce. Když bylo vedro, opravdu jsme padali únavou, ale jednou během delšího obědu jsme si tu lopotu zpestřili koupačkou v řece Wairau a byla to opravdu paráda koupat se v tak čisté řece.

Vánoce byly také fajn. Měli jsme rybu a bramborový salát, vyměnili jsme si dárečky, ve městě jsme skoukli vánoční oslavy, poslechli si zpívání ostrovanů z Pacifiku, kteří sem jezdí za sezónními pracemi. Také jsme zažili jaké to je slavit Nový rok jako téměř první na světě:-), což o to, je to asi skoro totéž jako slavit příchod Nového roku jako poslední:-).

V Blenheimu jsme se ještě potkali s českou čtveřicí kluků z Bolatic a Borové, kteří se nám v průběhu naší cesty ozvali, že se chystají na Zéland. Tenkrát jsme si mysleli, že se na Zélandu zdržíme jen 2-3 měsíce, nakonec to bylo více než 2x déle, takže se setkání uskutečnilo. S kluky - Aleš Novák, Jirka Hrbáč, Roman Vehovský, Honza Duxa) jsme poseděli, povykládali, bylo to moc fajn. Přejeme klukům, aby jim vyšla práce u našeho kontraktora Kena, který nám řekl, že se mu mají hoši ozvat před pruningem na konci května, takže držíme pěsti ať to vyjde.

Kdybychom tenkrát sehnali práci u Kena a ne u Happyho, pravděpodobně bychom po 3 měsících odjeli, neboť na pruningu se dá skutečně vydělat. Ale co, už se stalo. Práce, kterou jsme do konce ledna dělali byla jednou dobrá na výdělek, pak zase horší, takže si člověk asi moc nevybere, čekat do pruningu opravdu nechceme, takže konec ledna jsme si stanovili jako konec práce a tak se i stalo.

Poslední týdny v Blenheimu jsme si zpestřili výletem po místních vinotékách, kde jsme mohli vyzkoušet i velmi lahodná vína. Shodli jsme se na tom, že červená vína nic moc, ale z bílých vín zde mají opravdu kvalitní a prvotřídní sortu. Rovněž vinotéky, prostředí okolo, vinice a zkrátka vše kolem mají tak vyňurchané, že jeden žasne. Je patrné, že chtějí prodat a investice do vinařského odvětví byla a je opravdu markantní.

Práce nás někdy opravdu unavovala, ale jak jsme říkali, vše je zkušenost a my nelitujeme, načasování mohlo být lepší, ale je to tak jak to je a basta:-), jsme rádi za ty, se kterými jsme pracovali, obzvláště za Vanuatce, loučení bylo dojemné, byly i slzičky, člověku takové okamžiky navždy utkví v paměti, jojo, budeme vzpomínat na tyto chvíle celý život. Bylo to tak spontánní a my měli pocit, že nás berou jako svou rodinu, opravdu z těch lidí vyzařovala čistota a láska.

S Milenkou, Michalem a Johnym jsme zde pobývali dlouhou dobu a bylo to určitě fajn, na památku nám zůstala spousta fotek, videí a také pěkné vzpomínky na společné chvíle, Michalova kuchyně nám žití v Blenheimu velmi zpříjemnila, na křupavý chlebík budeme rozhodně vzpomínat. Tímto končíme v Blenheimu, uteklo to neskutečně rychle, je čas jít zas o dům dál a vydat se na cestu, abychom ten svět skutečně objeli dokola. Na Jižním ostrově se ještě chvíli zdržíme, přeci jen se Lukymu splní sen a společně uskutečníme Queen Charlotte trek, který bychom z části rádi šli a z části jeli na kolech. Doufáme, že se nám podaří pravidelně vkládat články s fotkami, protože budeme opět na cestách, takže to nebude tak snadné jak tomu bylo během posledních několika měsíců.

Také počítáme s tím, že se zdržíme zhruba čtrnáct dní na Severním ostrově, ve Wellingtonu plánujeme navštívit Emmu a Stuarta. Stu je Lukyho bývalý spolužák z doby, kdy zde jako 14tiletý navštěvoval střední školu. Odlet plánujeme z Aucklandu, kde jsme před 7mi měsíci začínali, ale nechci moc předbíhat, vše se včas dozvíte, sledujte Krátké zprávy.

Ti bystřejší z vás si jistě všimli, že jsme po roce opět zaktualizovali web:-). V Blenheimu jsme byli pilní jako včeličky a za tu dobu, co jsme zde žili a pracovali se nám podařilo napsat a zveřejnit 33 článků a stejný počet fotogalerií, takže druhá část naší cesty může začít s „čistým štítem“.