Byly Vánoce, naše již druhé cestovatelské. Měli jsme plán uskutečnit Queen Charlotte Trek, který se z části dá jet na kole a zčásti je pěší. Vzhledem k tomu, že NZ slaví Vánoce až 25.12. a tím nemyslíme dárečky, 24.12. je běžný pracovní den, takže Luky šel ještě do práce a já zůstala doma, abych přiložila ruku k dílu, neb jsme s našimi domácími plánovali společnou večeři.

Malinko jsme se nepochopili, my si mysleli, že večeře bude 24., ale nakonec byla 25., takže jsme Štědrý večer nakonec slavili později než doma v ČR, ale co na tom, v tom horku, které během těchto dnů panovalo bylo velmi těžké vcítit se do vánoční atmosféry. Navíc, Vánoce jsme již loni slavili v letním Laosu se smaženou rýží, takže jsme letos byli v ještě větším klidu než loni:-), i když představa bramborového salátu s rybou nás nadmíru vábila. Člověk, pokud zažije Vánoce jinak než doma, kdy v 16h je již tma, venku sněží, stromeček svítí, teprve pak, když tyto věci nejsou, si uvědomí, jak moc máme Vánoce spojené právě s tím, co jsme každoročně zažívali, je nám to snad již geneticky dáno:-) se vším tím, co k tomu patří.

 
Abych se dostala k tomu proč nám nevyšel ten plán s Queen Charlotte Trek (QCHT). Náš supervisor Dave nám řekl, že během svátků máme jeden pracovní den. QCHT vyžaduje alespoň čtyři dny v kuse, což se nám kvůli práci nepodaří. Samozřejmě jsme nemuseli do práce jít, pokud by se nám to nehodilo, ale řekli jsme si, že bez práce jsme byli dost dlouho na to, abychom, když ta možnost je, šli pracovat, i když jsou Vánoce. Tedy je ještě šance trek uskutečnit někdy jindy, nebo vůbec, nedá se nic dělat.

 
Kousek za Blenheimem, asi 40km je Mt. Richmond Forest Park, kde je moc krásná příroda, kde lze uskutečnit pěkný trek s možností přespání v hutu. Na tento hut nám stále platí předplacená karta, kterou jsme využívali na Kepler treku. Tento trek se nachází v sousedství Wairau Valley, kam jezdíme za prací na jednu vinici a Mt. Richmond jsme z jedné z těchto vinic denně vídávali a říkali si, že by stálo za to dát si túru v prostředí, které není téměř navštěvováno, nejčastěji tam zavítají Češi, jak jsme se později přesvědčili. Spolubydlící Johny šel s námi.

Než se dostanu k samotnému treku, ještě malinko odbočím. Treky jsou tady opravdu bezvadné, v krásném prostředí, prostě super, voda čistá, klid, všechno jak má být. Problém je v tom, že jsou treky dělány často tím způsobem, že když odněkud vyjdete, nevrátíte se do stejného místa. Co to znamená, za prvé je potřeba mít buď auto, které si necháte na parkovišti, ale pro které se musíte následně vrátit, což je třeba 10km, ale někdy i 300, ale to není případ Mt. Richmond. Zde to znamenalo vzdálenost asi 12km. Další věcí je to, když auto nemáte, což byl náš případ:-), naštěstí nás alespoň k začátku škvárové cesty dovezl domácí Michal, z Blenheimu to bylo 40km. Zpátky snad stopneme nějakého farmáře, protože oblast není příliš osídlená kvůli velmi chladným zimám.

27.12.2009 Takže Michal nás zavezl k ceduli, kde začínala vstupní brána do Forest Parku, znamenalo to dojít ještě 3,3km k oficiálnímu parkovišti, kde začíná Mt. Richmond Trek. Prošli jsme farmářským pozemkem až k začátku treku, bylo celkem horko, ale postupně se počasí měnilo do mlhavého oparu, ze kterého drobně mžilo. Nicméně cestu k hutu jsme opět zvládli o dost rychleji než bylo uvedeno na ceduli, ale o tom jsme již psali v předchozích článcích, že je to tady tak všude, nám to trvalo asi 5h a cedule uváděla 7h. Potkali jsme jen dva batůžkáře, a to hned dole, ale až v Mt. Fell hutu jsme zjistili, že to byli Češi, jak jinak:-).

Bylo celkem zajímavé přečíst si varovnou ceduli, že se hut nachází na místě, které se může klidně sesunout. V důsledku silných dešťů hrozí sesuv půdy, fí ha, koukneme z okna hutu a pod námi ďoura jako Brno, ale jaksi jsme s tím nemohli nic dělat, takže jsme šli ve 20h spát, abychom mohli ráno vyrazit zdolat vrchol Richmond 1756m n. m.

 
28.12.2009 Ráno byla kolem mlha, sem tam vykoukla modrá obloha, ale nebylo zbytí, vyrazili jsme mlha, ne-mlha. Mrzelo nás, že nemáme výhledy, které by v jasném počasí znamenaly neskutečnou parádu. Jinak Forets Park, to jsou převážně bukové a pabukové lesy, dále velmi fotogenické travní trsy lipnice a křoviny horských hřebenů. Nejvyšší polohy jsou prosty vegetace, všude jen kámen a sem tam keříček nebo mech, někdy jsme měli pocit, že některé rostliny jsou jakýmisi horskými korály, byla to nádhera. Také je zde přítomný keř manuka, znám pro své léčivé účinky.

Matečnou rostlinou, ze které se získává manukový olej, je novozélandská dřevina nesoucí název Leptospermum Scoparium. Jedná se o stálezelený keř s  intenzivním bylinným aroma. Keř manuka je novozélandský endemit, znamená to, že se vyskytuje pouze na Novém Zélandu a již nikde jinde na světě. Olej manuka má mnoho mimořádných vlastností, které jsou předmětem rozsáhlého výzkumu. Je dokázáno, že manuka olej má přírodní antiseptické, protizánětlivé, hojící a čistící vlastnosti, také má fungovat jako přírodní repelent. Manuka olej obsahuje 26-28% triketonu, který zvyšuje účinnost proti plísním až 10x a proti G+ bakteriím až 30x ve srovnání s australským  Tea Tree Oil. Významná odlišnost je ta, že manuka olej má příjemnější vůni. Manuka olej nevyvolává alergické reakce. Ne nadarmo oleji manuka původní obyvatelé Nového Zélandu, Maoři, říkali zabíječ bakterií a plísní. Účinky manuka oleje jsou velmi široké a dávají tak možnost jeho využití v medicíně a zejména v kosmetice. Výrobky z Manuka řady jsou vhodné pro léčbu  různých druhů kožních onemocnění (sama mohu potvrdit:-)). Jedná se o velmi pozoruhodnou bylinu.

Kvůli mlze ze nám podařilo jednou zabloudit, zašli jsme si několik stovek metrů, v té mlze bylo velice jednoduché ztratit se, ale Johny si pamatoval, že poslední značka ukazovala doprava, tedy jsme se raději vrátili a nakonec se napojili opět na správnou cestu. Díky výšce 1725m jsme se při škrábání na vrchol Richmond dostali alespoň nad mraky, které nám doteď znemožňovaly výhled do okolí. Mělo to své krásné kouzlo, sice fučelo a v intervalech jsme se opětovně ocitali v mracích, ale stálo to za to, vždycky stojí za to výšlap na nějaký pěkně vypečený kopec:-).

Trošinku nás talčil čas, ale kdybychom vydrželi nahoře, do hodiny jsme mohli mít výhled jako z pohádky, protože cestou dolů se počasí dramaticky počalo měnit, takže z mlhavého dne se vyloupl slunečný a horký den. Nicméně, mráčky se pořád honily dokola. V Mt. Richmond Saddle hut jsme si udělali další přestávku, vyždímali ponožky a vydali se na finální sestup. Na kolenou byl sestup celkem znát, takže jakmile jsme byli dole a narazili na cestu vedoucí potůčkem, velmi jsme ledovou lázeň ocenili. Kluci si dali životadárnou koupačku v říční lagunce, taky bych tam hupla, ale vzhledem k okolnostem:-) jsem dopřála odpočinek alespoň nohám.

Tak a byli jsme dole, ještě stopnout nějakého farmáře nebo výletníka a bude to fajn. Na silnici, ne na tu hlavní, ale více frekventovanou to máme ještě asi 12km. Usmálo se na nás štěstí a hned první auto nám zastavilo. Byli to dva Kiwáci, kteří si vyjeli na kola. Vzali nás kousek před Blenheim do Renwiku, odkud se nám podařilo stopnout dokonce známého, je to jeden Čech, který zde žije již nějaký rok. Zítra opět do práce, ale jen na tři dny v týdnu, protože bude Nový rok a tedy nějaké to volno. Výlet byl parádní, spokojenost veliká, takže pokud sem někdy pojedete, určitě si trek Mt. Richmond dejte, rozhodně nebudete litovat.