27.3.2010 Musím říct, že i přesto, že jsme v Nazca byli před 3/4 rokem, zážitky na toto místo jsou nesmírně živé, proč, to se záhy dozvíte. Co se města Nazca týče, mnohým se vybaví ony světově proslulé a zatím z části nikým nevysvětlené pouštní obrazce, které jsou pro některé záhadným lidským výtvorem, pro někoho mimozemskou záhadou.  Nejlepší pohled na tyto čáry máry je z letadla, na což se s Lukym rozhodně chystáme, ale pochopitelně nás bude zajímat cena, protože je to hodně turistická záležitost, takže jsme opravdu zvědaví na to, kolik Solas budeme muset vysolit.

Obrazce jsou tzv. geoglyfy, je jich zde na 300, tvoří je světlé linie vzniklé odstraněním tmavého vulkanického povrchu.  Dnes je tato náhorní plošina Nazca pouštní oblastí rozlohou 500 km2. Nicméně dříve to byla zemědělsky využívaná oblast, poměrně intenzivně, jakékoliv zmínky o této kultuře jsou velmi prosté, nedochovalo se prakticky nic, dokonce i zánik této indiánské kultury Nazca je nejasný.

 
Přes spoustu nejasností se vznik těchto obrazců přiřazuje kultuře Nazca. K vidění je zde například pavouk dlouhý asi 45 metrů, jak jsem se dočetla na webu jednoho z nadšených cestovatelů tohoto místa, pavouk je údajně z rodu Ricinulei, jednoho z nejvzácnějších druhů na světě, jehož příslušníci žijí pouze v nepřístupných místech v amazonské džungli, je zajímavý tím, že má jednu nohu prodlouženou s pohlavním orgánem, což je vidět pouze pod mikroskopem. V peruánské Nazca je však zaznamenána s neskutečnou přesností i tato odchylka. Obří kolibřík udivuje přesností jednotlivých čar, která skládají fantastický obraz. Neuvěřitelně přesné spirály zase vytvářejí obraz obrovské opice, která je vysoká přesně sto metrů. Kondor má rozpětí křídel neskutečných 120 metrů, ještěrka měří ještě o šedesát metrů více. Ztvárněná tu jsou i další zvířata, například velryba, lama, had, had i člověk se svatozáří. Samotný způsob vzniku obrazců je vlastně jednoduchý. Stačí jen odstranit 10-20 cm tmavé svrchní vrstvy a objeví se světlý vápencový nebo pískovcový podklad. Stačí pak skupinka lidí, několik hodin práce a obrazec je na světě. Předmětem úvah je způsob, jakým byly vyměřeny a hlavně důvod, protože před vynalezením letecké dopravy nemohly být z povrchu zemského prakticky viděny.  Někteří vědci se domnívají, že indiáni mohli používat jednoduché balóny napuštěné teplým vzduchem, díky kterým byla tvorba a pozorování obrazců velice snadná. Poté, co se člověk dočte o záhadném pavoukovi, dostává se tato záhada do jiných sfér.

Patrně nejvíce přijímanou teorií je to, že mají obrazce rituální náboženský význam a slouží jako způsob komunikace s nadzemskými bohy nebo jako obětina božstvům. Jiné vysvětlení tvrdí, že ve skutečnosti jde o gigantický astronomický kalendář a jednotlivé dlouhé linie směřují k významným bodům na obloze. Objevila se i teorie, že jde o zbytky zavlažovacího systému, ale ta nevysvětluje, proč by kanály měly mít nelogické uspořádání ve tvaru opice nebo pavouka. Další vysvětlení uvádí, že jde o označení míst s výskytem podzemní vody použitelné pro zavlažování. Existují i teorie o mimozemském původu (jako první ji vyslovil Erich von Däniken), kdy čáry měly být vytvořeny samotnými návštěvníky z kosmu při přistání nebo měly tyto návštěvníky naopak upoutat a vyzvat k přistání. Takže každý ať si vybere co je mu milé.

 Samotné město Nazca nás příliš neuchvátilo. Z historických staveb zde není krom kostela nic, co by stálo za pozornost. Je vidět, že se zde snaží o moderní vzezření města, kdy je používáno právě oněch známých symbolů objevujících se v dlažbách i pěších zónách, a to na různé způsoby.

28.3.2010 Měli jsme tady moc pěkné ubytování s kuchyňkou na střeše a výhledem na celé město. Hotelík to byl fungl nový a aby o sobě dali vědět, šli na to přes cenu, skutečně, ubytování to bylo nejlepší, jaké jsme v JA měli. Dnes jsme si tedy řekli, že zkusíme ten vyhlídkový let. Víte, cena je za let hodně vysoká, přesto, vyplatí se koupit si ho až na letišti, kde je o něco nižší než ve městě. Ve městě jsme se samozřejmě ptali, ale uznali jsme, že to bude na letišti určitě lepší. Vzali jsme taxíka a jelo se. Jinak si pochopitelně můžete celý výlet i s letenkou koupit formou tour, ale je to zbytečné a příliš drahé.

Na letišti, jak bychom to nečekali, mají snad deset pultíků, jako že různé agentury, ale jen se tak tváří, protože jsou mezi sebou domluveni na ceně, ze které nesleví ani za nic, potvory jedny, tak drahé letenky, to je fakt šílené, opět se nám potvrzuje, že cizinci ceny neřeší, místňáci si to postupně zdražují a pak se normální cestovatelé jako my nestačí divit těm šíleným cenám. Ve městě chtěli 70 USD, na letišti 60 USD, nakonec jsme to srazili jen o pět dolarů, ale aspoň něco. Vzhledem k tomu, že Luky moc nedává kolotoče a podobné výmysly,  představa ,  že by letěl v malém letadýlku pro 5 osob se mu nelíbila. To já jsem hrdinka, sice mě ta cena štvala, ale rozhodli jsme se, že nakonec poletím.

No, trvalo to snad 1,5h, než pro mě přišli, letěli s námi dva piloti a pasažéři jsme byli tři. Prý ta cena za let je tak vysoká kvůli tomu, že teď letí dva piloti, dřív to byl jeden, ale prý tady měli řadu afér a havárií, že si to takto pojišťují. Cena 55USD je dost, při usazení v letadle jsem si všimla, že na stropě letadla byl papírek, na kterém bylo v pěti jazycích napsáno, že spropitné je vítáno, tak to by jednoho už skutečně naštvalo.

No nic, vyletěli jsme a pilot začal vykládat, my fotili a točili, letadlo se naklánělo na jednu a pak na druhou stranu a takto pořád do kola. Před tím nejkrásnějším obrazcem, kterým je kolibřík mi žaludek udělal pár přemetů na všechny světové strany a byla jsem jasná. Ještě jsem si myslela, že to zvládnu, protože do konce letu zbývalo už jen 5 minut, těch prvních 20 min. jsem se držela opravdu skvěle, ale při pohledu na paní, která seděla vedle mě, jsem to už neudržela a záchranný pytlík byl naplněn. Ta paní totiž vypadala, že vidí smrt, tak mi tak jen proběhlo hlavou, že vypadám asi fakt dost blbě, no nic, hlavně, že jsem to přežila. Už jsem se fakt těšila na přistání. Víte, i ten 130kg chlap, který seděl přede mnou, vypadal, že ještě pět minut a poblil by celé letadlo, prostě nebylo dobře nikomu z nás. Totiž, během té doby čekání na letadlo do mě Luky nacpal pár sušenek, že musím něco sníst, že od snídaně je to už dlouho, no, nechtěla jsem a myslím si, že právě proto jsem se poblila, Luky to sice stále popírá, ale je to víc než jasné. Luky mě už vítal, když naše letadlo přistálo a hned mu bylo jasné, že ta výslužka, kterou si z letadla nesu, nebude žádná ňamka, tak se smál. Já sebou sekla na lavičku a nemohla se další půl hodinu vůbec hýbat. Nevíme jak je to nyní, ale prý je tady možnost krom tohoto letu i výstup na věž, ze které jsou vidět tři obrazce, ale možná to bylo během naší návštěvy zrušeno, těžko říct.

Luky už na mě spěchal, že musíme jet, protože nás ještě čekala další část výletu, a to na pohřebiště, hmmm, super představa po té, co jsem teď v poslední hodině musela přetrpět. Nejraději bych na té lavičce ležela ještě další hodinu, ale museli jsme jet.

 
Chauchilla je staré pohřebiště kultury, která zde byla před kulturou Nazca, o které se toho moc neví. Je známé tím, že místní suché podnebí uchovalo větší část pozůstatků zesnulých a tak uprostřed pouště můžete vidět kosti, lebky, vlasy, oblečení a střepy z keramiky. Tato kultura pohřbívala své mrtvé do pozice sedícího mimča, doprostřed kruhové místnosti. Důvod je jasný, jak jsme sem na svět přišli, tak i z něj odejdeme.  Sem jsme se dostali jednoduše, není potřeba platit cestovku, protože každý taxikář ví, co je Chauchilla, nikdy se nezapomeňte ptát na cenu a popřípadě ji trochu snížit, vždy jsme uspěli.

Pohřebiště bylo hodně zajímavé, kostry staré stovky let, byly v perfektním stavu, díky již zmíněnému suchému vzduchu, který ostatky lidí perfektně zachoval. Také tomu prospěla prakticky absence srážek v této oblasti. Pohřebiště je upraveno, ale v okolní poušti se nachází množství kostí, které tady leží kvůli vykradačům hrobů, kteří toto místo téměř zplundrovali. Na fotkách sami vidíte, jak to tady vypadalo. Vstupné nebylo nijak vysoké, takže si už ani nepamatujeme, kolik to bylo.

Po návratu do města jsme oběhali autobusové agenturky, abychom mohli večer odjet do Arequipy. Snažili jsme se kupovat levnější lístky a tentokrát jsme měli štěstí, protože jsme chytli jedny z posledních míst. I tady v hostelu dobře fungovalo to, že jsme si zde mohli nechat batohy až do večera a pak jsme do odjezdu busu seděli na střeše v kuchyňce a bavili se s jedním Kiwákem, kterého jsme pak potkali ještě několikrát.  Bus měl celkem slušné zpoždění, ale nakonec jsme se do Arequipy dostali v předpokládaných ranních hodinách.