Pár faktů o Indii:

• V Indii žije více než 1 mld. Lidí
• Průměrná roční mzda v Indii je 710$
• Odhaduje se, že 35 – 40 % populace žije za méně než 1$ denně (žije zde ovšem také 85 tis. Milionářů v US $)
• Více než 10 mil. prostitutek z toho okolo 20 % pod věkovou hranicí 18ti let
• 41 % rodin žije v 1 pokojovém bytě
• Očekává se, že do roku 2050 se indická populace zdvojnásobí!!! (takže přátelé, ne ne až ve 30ti a pak možná jedno dítě, nebo nás vážně schlamstnou)
• Gramotnost žen 54%, muži 75%
• 75% populace žije na venkově (skoro bychom neřekli, když se to tady všude hemží jako v úle)

Pro každého (hlavně pro západní svět), kdo přijede poprvé do Indie je toto místo šokující, i když předtím viděl řadu dokumentů a přečetl si spoustu článků. I pro nás dva to svým způsobem šok byl, i když jsme zhruba věděli do čeho jdeme. Takový šok se pozná jednoduše, stačí se ubytovat v ulici jako je ta naše a když ji procházíte, najednou zjistíte, že nevíte kam koukat dřív, jestli na procházející se kravky, žebrající děti, dotěrné prodavače, kteří se Vám snaží vnutit cokoliv, i brýle, i když vidí, že je máte na čele, nebo koukáte všude okolo a uskakujete na všechny možné strany před motocyklisty, kteří jezdí snad i na špinavou vodu a před cyklo i moto rikša. Odevšad se mísí vůně jídla i zápachy všech možných tyčinek i smradů všeho druhu (každý nechť si dle své fantazie domyslí:-) Celý šok pak vypadá tak, že Vám padá čelist a přitom všem Vám málem lezou oči z důlků. Pokud se tedy ocitnete v podobném místě jako my a bude Vám chybět Lonely Planet (kdo neví oč jde, je to průvodce), urychleně si ji kupte, je to to jediné, čemu můžete věřit.

My jsme se ubytovali ve čtvrti Paharganj, které leží na rozhraní Starého a Nového Dilí. Z letiště jsme se sem nechali dopravit taxíkem za 250 Rupees (100Kč, 1 Ruppes je cca 0,40 Kč). Byl to taxík s předplacenou službou, který doporučuje i LP. Jde o to, že zaplatíte potřebnou sumu peněz u člověka ve stánku a pak jdete s potvrzením přímo k taxikáři, ten, až Vás zaveze na místo, dostane papír, který jste dostali jako potvrzení o zaplacení. Taxikář pak je placen od těchto papírů, takže Vás nemůže okrást. Okrást Vás může ten prodavač, jak se to přihodilo nám, když nám napočítal dvojnásobnou sazbu, ale  my se nedali.  V tomto je LP skutečně k nezaplacení.

Elektroinstalace zde nesplňují určitě žádné normy (jak by mohly), všude přes ulice visí kabely, viz. foto elektrického sloupu. Ze čtyř světel v našem bejváku funguje pouze jedno a naštěstí funguje větrák. Bojler na teplou vodu taky nefunguje, ale v místních teplotách by eventuální teplá voda přišla stejně vniveč. Naši ulici nejlépe vyjadřují fotografie a je to skutečně tak, že kdo nezažije, nepochopí. Na jednu stranu tady koupíte nač si vzpomenete, připojíte se k internetu, peníze si můžete vybrat z bankomatu, jehož uzavřený prostor se vstupem pouze na kartu je plně klimatizován, často s ozbrojeným strážníkem, pak tady kolem Vás chodí již zmíněné stračeny, žebrající děti a polehávající žebráci, o kterých přemýšlíte jak dlouho takto dokáží živořit, naprosto nechápete místní dopravu s heslem „jak umíš tak jezdíš, nebo kdo maže ten jede, či kdo čumí ten stojí.“ Ještě víc pak žasnete nad tím, že těmto lidem stačí jen stále troubit, ale dopravu či kličkující motorkáře a rikši, někdy i cyklisty v protisměru, naprosto nijak nekomentovat. Např. náš dnešní auto rikšou, který nás vezl z vietnamské ambasády to naprosto v pohodě napálil do protisměru na kruhovém objezdu, asi aby nemusel objíždět celý kruhák a samo sebou mu za to nikdo nevynadal, ani my ne, protože jsme to celé vnímali spíše jako nějaký akční sen. Už taky víme proč do místních škodovek, které se tady taky vyrábějí (Oktavia se zde jmenuje Laura), musel výrobce umístit jedinou součástku za místní, a to klakson, který je zde používán nepřetržitě:-)

Obecně jsou zde ceny jako u nás, avšak v místní měně, tzn. x 0,40. Je třeba ovšem upozornit, že ceny o kterých mluvíme jsou ceny pro turisty. Místní Indové mají jiný ceník, který je někdy i 10x nižší (například vstupy do historických objektů, taxi,atd...!!! Kromě restaurací, vstupných, vlaků a autobusů je potřeba finální cenu usmlouvat, protože prvotní cena pro turistu je vždy několikanásobně vyšší, samo sebou i cestování s moto-rikšou. Doporučujeme už před nasednutím cenu usmlouvat. Jeden drzý kluk chtěl po nás zrovinka včera 100 Rupees za 2 Km, dali jsme mu 50, a to bylo ještě moc.

Člověk tady musí být pořád ve střehu, nesmí se nechat zlákat falešnými informacemi, ale vědět skutečně pouze o jedněch pravých dle LP a nevěřit ani pofiderním cestovkám, které dokážou bláhové turisty obrat o tisíce Eur, tak jak to zažili turisté sedící vedle nás v informačním centru, kteří se snažili, s křížkem po funusu, dobrat pomoci.

Asi není překvapením, že je Dillí stále pod pokrývkou smogu, při tom množství dopravy, takže sluníčko sice hřeje přes den na 32°C, ale je zahaleno trvalým smogovým oblakem. Užívej Dillí a nikomu nevěř, a to byla myšlenka dne, jak by řekl otec Fura :-)