26.3.2010 A máme tady opět pátek:-). Pokud jste četli předchozí článek víte, že jsme překročili datovou hranici, čímž jsme se oproti domovu dostali dozadu v čase o celý jeden den, rovněž jsme psali, že pátek byl skvělý, takže si ho velice rádi dáváme ještě jednou:-). Než se rozepíšeme o prvním havajském ostrově Oahu, na který jsme přistáli, je potřeba uvést jednu důležitou věc ohledně vstupu do USA.

Ty časy, kdy bylo velmi obtížné dostat se do USA jsou v současnosti pryč (tedy jak pro koho), je to jen pár měsíců, kdy byly zrušeny někdy ponižující rozhovory na americké ambasádě v Praze, ale i zde záleželo jakého úředníka jste zrovinka chytli za okýnkem. Sama mohu potvrdit, že jako třiadvacetiletá jsem tenkrát 2x nezapadala do jejich tabulek a víza nedostala. Dnes je to tak, že před příletem do USA je nezbytně nutné, abyste si vyplnili tzv. ESTA formulář na internetových stránkách https://esta.cbp.dhs.gov, kde vypíšete krom základních informací i to, zda vám byl někdy odepřen vstup do USA (ano, zatrnulo nám, protože přesně to se mi tehdy stalo). Nicméně předtím než jsme vůbec plánovali cestu na Havaj, což bylo ještě na Novém Zélandu, tento formulář jsme si podali, abychom věděli, jak na tom vlastně jsme.

Lukymu přišla kladná odpověď do pár minut, v mém případě jsem vše poctivě uvedla, abych nenarazila na to, že by mi na základě zapření skutečnosti zamítli vstup do země. Odpověď nepřišla hned, takže jsme museli počkat jak to všechno dopadne. Naštěstí bylo vše v pohodě a snad hned druhý den mi přišla stejně kladná odpověď jako Lukymu, že mě toto elektronické vízum opravňuje přiletět do USA. Pak bude ještě záležet na oficírovi při vstupu do země.

Na cestě z Fiji do Honolulu jsme měli ještě mezipřistání na Samoa, kde muselo komplet celé letadlo vystoupit, opět jsme prošli kontrolou, taková fakt zbytečná procedura. Letiště v Honolulu bylo malé a už postarší, ale chytli jsme pohodového celníka, takže bez zbytečných řečí jsme dostali razítko do pasu a byli jsme v USA, jo, pravda, Havaj to je jiné USA, ale je to taky USA, nejen co se cen týče. Opět nás čeká drahá země, ale i v tomto případě jsme si řekli, jak bychom se sem mohli dostat z Evropy za tyto peníze, ani náhodou. Rovněž jsme byli zvědaví na Havaj jako takovou, protože náš názor je ten, že to nejsou jen hotely, obchoďáky a luxusní resorty, ale i přírodní zajímavosti, nejen ty mořské. Zkrátka, že i Havaj má svá NEJ.

Honolulu – v původním jazyku znamená "sheltered bay" nebo "peace of shelter", tedy chráněný záliv, nebo klidný úkryt (a pro po…, víte jak se nazývají obyvatelé Honolulu? Nechci, aby si někdo myslel, že jsem nějaká přisprostlá, ale to jen pro pořádek, kdybychom náhodou o Honolulanech psali:-), nevím jak vy, ale my se to učili ve škole, takže to pouze považuji za důležité upozornění:-), klidně si to ověřte) V hlavním městě Honolulu jsme se moc nezdržovali, hned u letiště jsme nasedli do busu a zamířili si to k rovněž známé pláži Waikiki. Ve zdejších autobusech je to někdy problematické, pokavaď máte na zádech bágly jako například my dva (v busu je cedule s přeškrtnutým zavazadlem, tak co si o tom myslet).

Řidič autobusu, pravděpodobně Honolulan, byl na nás celkem drsný, ale vzal nás do autobusu s tím, že si musíme dát bágly buď na nohy nebo někde vedle sedadla, řekl to hodně hrubě. Mluvil hrozně nahlas, skoro řval. Sice jsou naše bágly velké, ale nemyslíme si, že by mohly být důvodem ke řvaní:-), tak jsme uvěřili tomu, že byl asi trochu nahluchlý, proto tak křičel. Cesta z letiště trvala asi hodinu, taky pozor, je třeba mít přesnou sumu, zde se drobné nevrací. Normálně bychom asi kvůli batohům tímto busem jet nesměli, ale má cenu to zkusit, nás vzal i takový morous, bus, ve kterém se smí se zavazadly stojí asi 8USD, my platili třetinovou cenu.

Naproti tomu nás hned v zápětí oslovil velice milý taxikář, který poradil, ve které ulici je nejlevnější ubytování tady na Waikiki, do kterého jsme mířili. Je zde několik takovýchto ubytování, kterých využívají hodně studenti a pak cestovatelé jako my. V prvním hostelu nás moc neoslnil přístup kouřící paní, které bylo asi šuma fuk, zda se někdo ubytuje nebo ne. V sousedním hostelu  nás přivítala milá holčina, která se hned přihlásila k naší češtině. Její tatínek je Slovák, ona žije v Lucembursku. Hned nám řekla, že snídaně a WiFi je zde zdarma, což bylo hodně příjemné k tomuto již poměrně drahému ubytování, ale nic levnějšího se zde nedalo sehnat. Co se týče internetu je USA fakt parádní v tom, že je net často zdarma, což např. v Austrálii nebo na NZ bylo jen ve výjimečných případech, ale časy se mění, co je dnes nějak, může být zítra jinak.

Po včerejší noci, kterou jsme strávili v letadle jsme byli celkem rádi, že jsme se poměrně rychle ubytovali a malinko si odpočali, těšili jsme se, že si zítra trošinku přispíme. K pláži Waikiki jsme to měli hodně blízko, takže jsme vyrazili k moři a taky do města. Pobřeží na Waikiki to jsou skutečně hotely, obchody a pláže se slunícími se lidmi. Co se týče cen za potraviny, sem na Havajské ostrovy se hodně věcí dováží, takže jsou určité potraviny dražší než jinde v USA, ale např. suvenýry nebo oblečení je v podstatě levné zboží, to hlavně v centrálním marketu, kde jsou asijští prodejci, se kterými se dá smlouvat (vzhledem k tomu, že mi na Fiji odfouknul vítr klobouk, pořídili jsme zde nový a původní cenu jsme taky dokázali srazit na polovinu).

Opět zde platí to co v Singapuru, kdo z Vás rád nakupuje, tomu se zde bude líbit. My si to zde prohlédli, ale na courání po obchodech my nejsme, takže jsme zamířili zpět k moři. Taky asi nemusíme zmiňovat to co sami vidíte na fotkách, že moře a vše co s tím souvisí si zde lidé umí jaksepatří užít, takže je naprosto běžné, že ve městě potkáváte lidi spoře oděné, popř. se surfovacím prknem:-), prostě Havaj, lidi,… no, co vám máme povídat:-).

Trochu jsme si lámali hlavu s tím jak se zde co nejlíp, ale zároveň co nejlevněji najíst, protože vaření (každá buňka má svou kuchyňku) nevycházelo výrazně levněji než si někde koupit bagetu se vším všudy. V našem hostelu jsme si všimli, že večer je zde BBQ za 4USD, což neznělo na místní poměry vůbec špatně a taky že ano. Celou tuto akci tam denně kromě snad pondělí nebo čtvrtku pořádá jeden fakt Amík, ale tak srdečný, na němž je vidět, že ho to fakt baví a dělá to pro ty lidi rád. Menu je stále stejné, buď si dáte kuřecí prso s např. zeleninovým salátem, těstovinovým salátem, hranolky nebo hamburger s tímtéž, fakt záleží na vás. Jídlo bylo výborné a byl toho plný talíř, nicméně, museli byste slyšet toho Amíka, protože bez toho by to nebylo ono. Volal lidi jejich jmény, že je pro ně připravená porce, vysvětloval lidem co si můžou dát k jídlu atd. To pak nemůže nikdo popírat to, že když je jídlo uvařeno s láskou, tak i požitek z pokrmu je stejný. Taky tam měl denně plno.

27.2.2010 Tak a dnes se konečně dospíme, říkali jsme si, ale ouha. Už ráno nás vzbudilo pouliční hlášení, jakoby evakuace, úplně jsme nerozuměli co se hlásí, ale do pár minut přišel do pokoje jeden náš spolubydlící, kterého jsme během dne doteď viděli jen spát, byl to voják a vzhledem k tomu jsme usoudili, že bychom se asi měli evakuovat, on navíc dostal SMSkou rozkaz, aby byl v pohotovosti. Oč se jednalo, v Chile proběhlo zemětřesení což s sebou nese nebezpečí tsunami, v jejímž ohrožení byly nejen Havajské ostrovy. Vzhledem k tomu, že tsunami zde již v minulosti předvedla co umí, bylo nanejvýš nutné brát varování skutečně vážně. My to už ráno malinko tušili, protože jsme včera volali domů, kdy nám ségra o zemětřesení říkala, ale netušili jsme, že by se to mohlo týkat i Havaje.

Tak jo, nedá se nic dělat, žádné vyspávání nebude. Když hrozí tsunami, bude nejlepší vyrazit na nějaký místní kopec, kde budeme v bezpečí a když tak i něco uvidíme, ne že bychom o to stáli. Vyrazili jsme na Diamond Head, který se tyčí nad Waikiki beach. Vzali jsme to kolem pláže, kde už policie pomocí čtyřkolek vyhazovala lidi, všechny obchody měly zavřeno, lodě byly ukotveny kilometr od pláže, takže jsme to raději vzali rovnou k Diamont Head, a nebyli jsme sami. Někteří skutečně čekali na pořádnou vlnu, takže měli přichystány kamery a foťáky, do toho zněly sirény, no, bylo to drama. Ale u Waikiki jsou vlny i tak vysoké, takže se v nich blížící se tsunami nejspíš ztratila. No, fakt nám to nevadilo, ale výhled z kráteru byl fakt pěkný a stejně bychom se sem vydali tsunami ne-tsunami. Jinak je Diamond Head sopka již dávno vyhaslá, v kráteru je dnes vojenská základna. Kdo jede k sopce autem, může se do ní dostat skrz tunel, ale pak musí zaplatit i vstupné, my se vyškrábali až nahoru po svých a nic neplatili, nicméně když jsme došli na druhou stranu, abychom se podívali jaký je výhled z opačné strany na oceán, už po nás a všech ostatních, kteří sem přišli, začali vyřvávat týpci z vojenského objektu, že máme vypadnout, tak jsme raději šli, naštvaní vojenští oficíři by nakonec mohli napáchat větší spoušť než tsunami, není-liž pravda.

Odpoledne se život na Waikiki vrátil do normálu, takže jsme šli okusit i moře, ale nebylo úplně vedro, takže na dlouhý pobyt ve vodě to moc nebylo. Dva dny na Waikiki nám stačily, pro následující dva dny jsme si naplánovali výlet po ostrově Oahu. Luky našel výhodnou autopůjčovnu a ráno následující den si auto vyzvedneme. Po Oahu lze cestovat i autobusem, ale pokud chcete něco vidět v rozumném časovém úseku, je lepší půjčit si auto. Navíc plánujeme kempovat, takže ušetřené peníze za ubytování dáváme do půjčovného.

28.2.2010 Luky ráno vyrazil pro auto, vyzvednul mě v hostelu a mohlo se vyrazit. První zastávku máme nad Hanauma Bay, což je velmi oblíbené místo pro všechny ty, kteří rádi šnorchlují. Hanauma Bay se nachází na východním pobřeží, vznikla během vulkanické činnosti. Platí se zde vstupné, prý to zde stojí za to, potkali jsme lidi, kteří viděli mořské želvy. My si tuto atrakci nakonec nechali ujít, neboť nás čekala ještě dlouhá cesta a navíc už bylo skoro před zavřením, takže jsme to nechali plavat. Chtěli jsme dnes také stihnout botanickou zahradu Koko.

Koko Crater Botanical Garden je 60ti akrová zahrada umístěná ve vyhaslém sopečném kráteru, nacházející se na východním cípu ostrova Oahu. Horké a suché klima umožnilo vznik kolekce rostlin vyžadující právě takovéto podmínky k životu. Zahrada je tematicky rozdělena na The Americas, Hawai´i, Madagaskar a Afriku, takže v jejích útrobách narazíme na kaktusy, sansiviery, baobaby, aloe, adenie, euphorbie, palmy, bouganville a plumerie. Najdeme zde i jeden významný strom, přirozeně rostoucí, tzv. strom wiliwili (Erythrina sandwicensis), tento strom má speciální právní ochranu. Botanická zahrada není nijak vyšperkovaná, vše je ponecháno přirozenému růstu. Vstup do zahrady je volný. Moc se nám tady líbilo, hlavně jsme byli uneseni kaktusovou sekcí, kde rostly opravdu gigantické exempláře.

Psali jsme, že hodláme na Oahu kempovat, čímž chceme rovněž ušetřit. Zrovinka v tomto období se pracuje na internetových stránkách, které umožňují online registraci, pokud chcete kempovat, jinak by se mělo dojít do města pro osobní registraci do patřičné kanceláře což pro nás bylo během víkendu jaksi nemožné. Jsou zde dvě možnosti, buď kempovat v oblastních kempech, což je zdarma, nebo ve státních za 5USD/osoba. S online registrací však má dojít ke zdražení, takže je lepší si vše ověřit, než začnete kempovat. My tedy nemohli vyřídit registraci ani osobně, takže jsme to riskli s tím, že se budeme snažit ráno vstát dřív, než přijede správce, což je osoba, která má jednak právo vyžadovat po vás povolení, ale hlavně sem jezdí brzy ráno kvůli úklidu toalet. Vše ke kempinku je na internetu dobře popsáno, informací je dost.

Abychom nezapomněli, zde pár slov k ostrovu Oahu. Je to třetí největší havajský ostrov po ostrovech Havaj (Big Island) a Maui a zároveň je tím nejvíce navštěvovaným. Žije zde 85% havajské populace. Tak jak je Oahu rozděleno na pět částí, lze takto uvažovat o stejném počtu klimatických oblastí, protože vyrazíte-li na cestu po celém ostrově, vězte, že jej zažijete 5x jinak. O Havajských ostrovech jako celku napíšeme více v následujícím článku, který bude věnován ostrovu Havaj (Hawaii) a také původním obyvatelům.

K večeru jsme se již začali poohlížet, kde bychom si dnes v noci postavili stan. Existuje mapa, kde lze kempovat, ale jak jsme psali, chce to povolení, které nemáme. No nic, riskli jsme to a postavili stan u jedné z pláží v Kaaawa Town. Jsou zde i pláže, které okupují ve svých stanech bezdomovci, které taky nikdo neřeší, tedy jsme si říkali, když zůstaneme nepovšimnuti, proběhne vše v klidu a nikdo nebude dělat zbytečné problémy. Pláž, kterou jsme si vybrali byla se sociálkami a na noc se zavírala, během dne zde místní pořádají různé BBQ akce dle libosti.

1.3.2010 Ráno jsme vstali asi v 7hodin a už začali balit stan, když zrovinka přijížděla správkyně kempu, nicméně, vůbec na nic se nás neptala, pouze jsme si popřáli dobrý den a tím to haslo, tož jsme si oddychli. Severní část ostrova Oahu je v zimním období proslulá obrovskými vlnami dosahujícími i 10m, v letním období je zdejší moře naopak velmi klidné. Máme stále zimní období, takže se těšíme, že nějakou pěknou vlnu uvidíme. Vyhlídek kolem pobřeží bylo nespočet a dnes moře věstilo opravdu pěkné kousky, protože pobřežní hlídka vyhlásila zákaz koupání. Člověk by musel sedět na pláži celý den, aby viděl skutečně ty největší vlny, přesto se nám podařilo nafotit pár několikametrových vln a byl opravdu požitek koukat na tak divoké moře.

Ostrov Oahu nabízí k vidění mnoho věcí, nejen moře a zálivy, ale také botanické zahrady, muzea a jiné. Vše však něco stojí a někdy opravdu nekřesťansky moc, takže jsme do některých míst pouze nakoukli a vychutnávali si spíše to, co bylo dostupné nejvýhodněji z finanční stránky. Přesto, jako jednu z věcí, které jsme si nenechali ujít byla návštěva ananasové plantáže Dole, kde jsme si zaplatili jízdu vláčkem, ale rozhodně lepší deal byla ananasová zmrzlina, dobrůtka nevídaná a lidi, věřte, byla to jedna z nejlepších zmrzlin, které jsem kdy ochutnala.

Opět nastal čas večera a tudíž jsme se počali opět poohlížet po nějakém noclehu, resp. Kempu. Vyhlídli jsme si jeden, kde by bylo možné kempování, ale nepodařilo se nám ho najít. Cestou jsme narazili na normální placený kemp, který byl však hodně drahý, přitom jeho standard zdaleka neodpovídal částce, ve vedlejším kempu nás nevzali jen proto, že nemáme rezervaci, přitom v kempu nikdo nebyl, no, to je logika, říkali jsme si. Po několikahodinovém hledání jsme si řekli, že Oahu není zas až tak velký ostrov, jeli jsme zpět ke kempu předešlé noci, protože jsme si pamatovali, že cestou byla i jiná místa, kde by se dalo spát. V nejhorším bychom jeli do kempu k bezdomovcům, kde by si nás nikdo nevšimnul. Nakonec jsme až po setmění dorazili k jednomu místu, které jako kemp nevypadalo, ale opět jsme to riskli s tím, že ráno budeme rychlejší než správce:-).

2.3.2010 Dnes jsme si ještě přivstali, protože jsme spali v místě, které nebylo ani kemp, takže jsme se chtěli vyhnout případným problémům. Vše jsme zvládli, takže druhá noc na Oahu je pro nás zdarma:-). Do dnešního odpoledne musíme vrátit auto, takže jsme si naplánovali pro dnešek pouze návštěvu Pearl Harbour. Vstup do muzea je zdarma, pozor je třeba dávat na to, abyste si s sebou dovnitř nebrali žádné batohy, kabelky, vše je zakázáno. My si své věci odnesli zpět do auta na blízké parkoviště, pokud tuto možnost nemáte, musíte si zaplatit úschovnu. Po vstupu do muzea doporučujeme vyzvednutí vstupenky, která je potřebná k návštěvě památníku, který byl postaven nad vrakem potopené lodi. Jede se k němu lodí, která má omezenou kapacitu. Může se stát, že na vás vyjde vstupenka až za několik hodin poté co dorazíte, takže čím dříve si ji vyzvednete tím lépe pro vás.

Nečekaný útok ze strany Japonska (353 letadel ve dvou vlnách) na Americkou námořní flotilu  se stal dne 7. prosince 1941. během útoků zde zahynulo 2400 osob, všechny čtyři námořní lodě byly zničeny a 188 letadel, dále to byl stejný počet poškozených letadel, atd. Tímto útokem prakticky USA vstoupilo do II Světové Války. Přístav zde stále funguje, i když z části jen jako muzeum. Pearl harbour asi netřeba více představovat. 

My měli celkem štěstí, čekali jsme asi jen 1,5h, takže jsme se prošli po obchodě se suvenýry a po venkovní expozici s ukázkami nejrůznějších válečných zbraní, ponorek, torpéd. Do určitých míst je potřeba zaplatit extra vstupné, ale spousta toho je k vidění venku. I film, který se v areálu promítá je zdarma. Samotné muzeum není věnováno čistě události útoku na Pearl Harbour, celé je to muzeum Druhé Světové Války. Hodina a půl utekla tak rychle, že jsme byli najednou na lodi, která nás zavezla přímo na Arizona Memorial (lodě nesly názvy spojených amerických států). Paluba potopeného vraku se nachází asi jen metr nebo dva pod vodou a některé části nástaveb vykukují nad vodu. Zajímavé je, že po více než 60 letech z vraku stále utíká olej. V zadní části památníku se nachází pamětní deska se jmény všech 1177 zemřelých námořníků a uprostřed stavby v podlaze se nachází velký otvor, kterým se každoročně 7. prosince vhazují na památku zesnulých květiny. Asi po 20ti minutách se opět vrazíme zpět. Máme ještě hodinu abychom se dostali zpět na Waikiki do autopůjčovny, takže máme co dělat.

Z Honolulu jsme vzali delší, ale rychlejší trasu do Waikiki po dálnici a tudíž se nám podařilo auto vrátit včas. Zítra odlétáme na ostrov Havaj, kde si hodláme opět pronajmout auto a ostrov objet pěkně dokola. Dnes ještě zůstáváme na Waikiki ve stejném hostelu a opět neodoláváme a jdeme na BBQ k Amíkovi za 4USD:-). Pro informaci, auto nás zde vyšlo na 40USD/den, což na Oahu není vůbec zlé. Z autopůjčovny nás k tomu zdarma odvezli zpět k našemu hostelu.

Možná na závěr pár slov k hlavnímu městu. Jak píše průvodce Wikipedie, Honolulu je město, které nabízí vše, co každé jiné hlavní město, tedy nejen to dobré, ale i spoustu negativ jako je kriminalita, hlučná doprava a vysoké ceny. Přesto, kdo zatouží po klidu, je jen potřeba vědět kde hledat, kdo touží po přírodě, i zde ji může najít, např. v NP Aiea, kdo chce trekovat, i zde může, ale v oblastech s hotely a shopping centry jen stěží, chce to vyrazit tak jak jsme to udělali my, protože pokud zde nezažijete obrovské vlny, které bičují pobřeží Oahu v zimním období, neprojedete se hektary a hektary ananasových polí, pokud si nenajdete čas na návštěvu pláží s tunami běloučkého písečku mimo pláže Waikiki, věřte, že potom jste z Oahu neviděli naprosto nic.