1.5.2009 Pokud se tady v Indonésii budete pohybovat podobným způsobem jako my, tedy jezdit raději místní dopravou a ne soukromými mikrobusy, musíme Vám všem doporučit, abyste se obrnili trpělivostí a naučili se, jak platit řidičům. Už jsme v dřívějších článcích psali, že je dobré dohodnout si cenu předem, pokud používáte angličtinu, může se stát, že později bude řidič reagovat, že neumí anglicky a vy máte smůlu. Co se týče modrých bemo busů, ptejte se na cenu i místních a pak řidiči peníze vražte do ruky až poté, kdy vystoupíte z busu (sledujte kolik platí místní za tu kterou vzdálenost), a prostě běžte, nereagujte na jejich volání. Není důvod, abychom platili víc. Někdy jsou řidiči tak vychytralí, že by vás cesta místní dopravou mohla vyjít pomalu stejně, jako kdybyste si zaplatili soukromý mikrobus.

To byla taky domluva, když jsme odjížděli z Kalibukbuk. Řidič bema nám řekl, že jede na autobusák, ale nakonec nejel, museli jsme přestupovat. Do bemo busu, kterým jsme jeli pak, přisednul jeden cizinec, který neznal cenu a řidič mu napálil dvojnásobek. Pak, když jsme vysedali my, udělali jsme to přesně tak, jak píši výše, vrazili jsme mu do ruky peníze a šli, pochopitelně na nás volal, mistér, mistér, ale my šli, ignorovali jeho volání, protože dostal přesně tolik, kolik měl, a basta:-). V každém případě se snažte o to, abyste měli VŽDY přesný obnos,  protože to pak neuhádáte, to si můžete být jisti. Taky je dobré, pokud se rozhodnete dát řidiči peníze do ruky a jít, abyste mu dali co nejvíce drobných, než to přepočítá, budete už dávno v čudu:-). Když už takto radíme, nezapomeňte se ptát v resortech, guesthousech a tak, co je součástí ceny, nebojte se kupříkladu zeptat na ručník, toaletní papír, samozřejmě snídani. Lidé jsou zde většinou moc milí a často Vám vyjdou vstříc:-).

Tulamben - tam, kde odpočívá vrak Liberty

Hodlali jsme zde strávit pouze jednu noc a omrknout největší potápěčskou zajímavost na Bali, kterou je potopený vrak lodi Liberty. Co je příjemné je to, že Liberty se nachází jen 50m od břehu a rovněž ti, kteří pouze šnorchlují, můžou si potopenou loď také prohlédnout, mimo jiné i korály a rybičky. I samotná pláž je velmi zajímavá, tvoří ji černé oblé kameny, které spolu s vlnami, vytvářejí působivé, skoro až chrastění. Lezení do vody i z vody je díky kamenům a potažmo silným vlnám pěkný zážitek, hází to s vámi ze strany na stranu:-).

V lednu 1942 byla americká loď Liberty poničena japonskými torpédy nedaleko Lomboku, poté byla odtažena na pláž k Tulambenu, aby byl zachráněn náklad, sestávající hlavně z  kaučuku. Japonská invaze na Bali neumožnila vyložení nákladu, tedy loď takto setrvala do roku 1963, kdy nedaleká sopka Agung vybuchla a v blízkosti pevniny rozlomila loď ve dví. Luky šel loď hned omrknout a nadšeně mi pak vyprávěl, co všechno viděl a jak je to super podívaná. Krom lodi byl nadšený z tisícového hejna tuňáků i jiných ryb, které prostředí vraku vyhledávají.

Tulamben je poněkud roztahaná vesnice, takže do, dá se říci centra, jsme museli jít asi 15min. (žádná to vzdálenost, ale noha už mě zase bolí), v našem resortu měli poněkud přemrštěné ceny jídel, takže jsme se vydali raději do vesnice. V jedné restaurajdě jsme našli útočiště a nebyli rozhodně jedinými hosty. Už to vypadalo, že půjdeme zpět do resortu, ale uslyšeli jsme Češtinu, a tak to začalo. Byl to manželský pár z Tábora, Jířa a Ríša, kteří jsou náruživými cestovateli a potápěči, bombardovali nás ten večer neskutečnými zážitky z jejich každoročních cest do zahraničí. Vykládali jsme si opravdu dlouho až nám Jiřka s Ríšou nabídli, že mají spoustu nepotřebných věcí, kterých by se potřebovali zbavit, aby si mohli přibalit jiné:-). Díky tomu jsme mohli nakouknout jak vypadá opravdu luxusní ubytování, protože nás pozvali k sobě do bungalovu. Řeknu vám, to bylo ubytko (a to prý bylo ještě jedním z těch lacinějších), o takovém můžeme my backpakeři jen snít (to jsou ty výhody, které mají ti, kteří jezdí do světa jednou do roka, vše má své výhody).

Dostali jsme toho, jéje, krém na opalování, repelenty, křížovky, nějakou medicínu a taky knížku, kterou, jak oba říkali, zhltnu za dva dny (zhltla jsem ji za 1,5dne:-) a pořád ji s sebou tahám, neměla jsem to srdce nechat ji někde na pospas:-)). No a krom toho jsme společně popíjeli vínko, o kterém se nám s Lukym mohlo už nějakou dobu jen zdát:-), přesně šest měsíců. Ve dvě hodiny ráno nastal čas loučení, byl to neplánovaný večer, který nám moc sedl, který se nám moc líbil a na který rádi vzpomínáme. Je nám jen líto, že jsme si Jiřku s Ríšou na památku nevyfotili, ale jak říkám, vzpomínáme, protože to byl parádní večer i obloha plná hvězd, kterou jsme si vychutnávali při cestě zpět do našeho resortu se nám taky pevně zapsala do paměti. Ono, dá se říci, že všechny Čechy, které jsme na cestě potkali byli moc fajn a za to Vám všem, ještě jednou, patří náš velký DÍK.

2.5.2009 Luky mně nakonec přemluvil, abych do moře přece jen šla, i když noha se na to kdo ví jak netvářila. Dali jsme na naň několikero igelitek (mimochodem, s igelitkou na noze se denně sprchuji), pořádně to stáhli, zalepili izolepou a šlo se šnorchlovat s tím, že v moři nebudu moc dlouho. Řeknu vám, stálo to za to. Loď šla krásně vidět, no ano, pro potápěče je to ještě větší zážitek (lze i v noci), ale i tak to mělo svou atmosféru i pro nás, kteří „jen“ šnorchlujeme. Co bylo ještě působivější, kolem vraku se stále pohybovalo hejno tuňáků (50cm dlouzí a opravdu tisícové hejno, nekecám:-)), kteří se díky dennímu světlu blyštěli stříbrnou barvou. Luky mi o tom včera vyprávěl, ale pokud to člověk nevidí na vlastní oči, je těžké to popisovat, prostě to byla jedna velká nádhera. Díky poměrně hlubokému moři jsme viděli mnoho ryb velkých rozměrů, ne pouze maličké barevné rybičky, ale opravdu velké ryby, tedy pro nás, šnorchlisty:-).

Padangbai - ráj pro potápěče

Cestu sem do Padangbai vám raději popisovat nebudu, protože to bylo opět dohadování o ceny za bemo bus. Nejhorší jsou pak ti chytráci, kteří vám dokonce lžou do očí, že jedou do Padangbai jen oni a nikdo jiný, no, raději nemluvě. Nakonec se nám podařilo zastihnout normální velký autobus, který jel téměř do Padanfgbai, ve kterém byli bohudík poctiví lidé. Poslední dva kilometry jsme museli dojet bemo busem, ale už to bylo bez dohadování. Asi se divíte, proč tady pořád řeším řidiče a ceny za dopravu, ale řeknu vám, pokud to musíte řešit dnes a denně, je to únavné a nám jaksi není jedno kolik za dopravu utratíme. Na Bali si hold užijete:-).

Hodně jsme váhali, kde se tady ubytujeme, nakonec jsme se rozhodli pro to lepší ubytování, protože to bude na dlouhou dobu poslední vyhození z kopýtka:-), v Austrálii to bude jiné kafe. Padangbai je místo, kam se jezdí za potápěním, dočetli jsme se, že tady mají dva Češi, Radka s Adamem, své soukromé potápěčské centrum, tak jsme to šli omrknout. Zrovna tam byl jen Adam, seděli jsme venku a vykládali si. Přišla řeč i na nohu a u této příležitosti jsme se dověděli, že Radka je mj. zdravotní sestra. Počkali jsme až přijede, aby se na tu mou bolístku podívala. Konečně se nožka dočkala odborného ošetření, které sestávalo z pořádného vyčištění jódem, přiložením černé (tuším parafínové) masti a obvazu. Co bylo horší, Radka mně moc nepotěšila, řekla mi, že noha nevypadá moc dobře, kolem rány je to ztvrdlé, ale zbytek se nechce zacelit, proto mi na rovinu řekla, abych ráno přišla se zubním kartáčkem, kterým to budeme muset vydrhnout, no, nedá se nic dělat, tuto noc jsem spala opravdu dobře.

3.5.2009 Ráno jsme se domluvily na sedmou hodinu, abychom tu ránu vydrhly. Po sejmutí obvazu se však ukázalo, že přes noc obklad zranění náramně prospěl, takže mě Ráďa potěšila a opět použila jen jód a obvaz. Znovu jsme se domluvily na večer, kdy mi vymění obvaz. Noha už vážně vypadala k světu, takže mi pak Radka přikládala na ranku jen parafínovou mřížku, aby se mi zvenčí nedostal dovnitř nějaký binec (pak mi druhý den, kdy jsme odjížděli, přibalila parafínovou mřížku, abych si ji denně přikládala). S koupáním jsem se mohla rozloučit, takže mořské vlny, které opravdu až hřměly u pobřeží, mohl vychutnávat jen Luky, a to na pláži Modrá Laguna (tady pozor na silný mořský proud), pak je tady ještě jedna pláž jmenující se Malá.

Padangbai je strategickým místem, odkud se jezdívá na ostrov Lombok, čas už nám na Lombok nevyšel. Pořád tady na nás odevšad někdo volal ať si něco koupíme, ať jedeme tam či onam, prostě balijská klasika, je to tady hold turistické, to je marné. Existuje tady, v době našeho pobytu, pouze jeden bankomat, ve kterém nefunguje jiná karta než Mastercard, kterou jsme neměli, takže pozor na to, ale peníze se dají směnit na několika místech v celém Padangbai (zajímavé je, že se kolem bankomatu standardně pohybuje několik motorkářů, ano připravených nabídnout svou pomoc cizinci, který potřebuje vybrat a nemůže, tedy ho pohotoví místňáci mohou okamžitě, za úplatu, dovést do nejbližšího města k jinému bankomatu:-)). Taky to hoši na Lukyho zkusili:,,Visa, že?” říkali, když vyšel z bankomatu bez úspěchu:-), ale my měli peníze na výměnu, takže se pro kluky kšeft nekonal:-).

Kuta - nejturističtější místo na Bali

 4.5.2009 Z Padangbai jsme si raději zaplatili cestu minibusem a dnes odpoledne vyrazili směrem Kuta (hlavní turistická plážová oblast s bohatým nočním životem), což je město, nacházející se na jihu Bali a mimo jiné je velmi blízko letišti (odkud zítra odlétáme do australského Darwinu), na které se dá v největší nouzi dojít i pěšky. Tady v Kutě je spousta, spousta nejrůznějších ubytování různých cenových kategorií, sjíždí se sem mnoho turistů i cestovatelů, surfařů, rodin s dětmi, a všichni tady utrácejí a utrácejí. Všude ve městě je spousta obchodů a restaurací, odevšad se ozývá pozvání a také otázky:,,kam jdeš, chceš taxi.“ Prostě Kuta, jako turistické místo číslo jedna. Pro někoho je jižní Bali, to pravé Bali a pro jiné je tomu právě naopak, každý ať si vybere. My s Lukym to vidíme tak, že je to ráj pro ty, kteří rádi utrácejí za všemožné cetky a tretky, rádi surfují, užívají si levných ubytek, vše mají po ruce, potkáte tady hlavně mladé dospívající lidi, kteří si tady po svém užívají života, to pak hlavně v nočních hodinách, kdy řada podniků teprve ožívá.

Nám se tady líbily uzounké uličky  se zajímavými vstupy do hotelů a resortů plné zeleně, dlouhatánské mořské vlny u pobřeží a taky nízké indonéské ceny. Z počátku jsme měli problém sehnat ubytování, byl už podvečer, když jsme dorazili do Kuty. Nakonec se Lukymu podařilo sehnat pěkné ubytování (kde mě přes noc málem sežrali posteloví brouci) se snídaní. Někdy to děláme s hledáním ubytování takto, když musíme oběhat více míst a nechceme se tahat s bágly, já většinou čekám na  Lukyho a on ta místa oběhá. Zrovna tentokrát přišel s tím, že mu nějaká babka nabízela ubytování s holkou, NO TOTO!!!:-).

5.5.2009 A je to tady, dnes v noci nám to letí do Darwinu. Měli jsme na Kutu ještě celé odpoledne, které jsme si chtěli ještě trošinku užít, ale stejně jsme ho bezmála strávili u internetu (zdarma WiFi připojení u jedné samoobsluhy, příjemné toť překvapení), abychom měli alespoň trošinku představu, co nás v Darwinu čeká. Popravdě musíme přiznat, že se to v nás trošinku bilo, plánovat Austrálii, nebo si užít Indonésii, prostě to nešlo skloubit dohromady, zkrátka uvidíme, dorazíme do Darwinu a nějak se to, jak se říká, vykumluje:-).

Luky se alespoň vykoupal v moři a k večeru jsme si to raději namířili směrem k letišti. A už jsme opět u toho, taxikáři. Bemo busy už touto dobou na letiště nejezdily, takže nám nezbývalo nic jiného, než jet taxíkem. Tady jsme to ovšem čekali, tady pro nás drzí řidiči nebyli žádným překvapením, i tak jsme však s bágly na zádech ušli asi 3km, než se našel jeden normální řidič:-), domluvili jsme se, že nás vysadí u brány, jinak by musel platit za vjezd do objektu letiště, což bychom ve výsledku zaplatili my.

Tedy, naši milí čtenáři, kteří už netrpělivě čekáte na australské fotky a vyprávění, už se brzy dočkáte, nás těší, že se nám podařilo Indonésii do konce července dopsat a nyní, jak jsme některým z vás v emejlech přislíbili, od srpna se můžete těšit na vyprávění od protinožců. To vše nemění nic na tom, že Indonésie, a to celá, byla naprosto skvělým cestovním pošušňáním, je to země, která nabízí spoustu možností, je zde hodně co vidět a naprosto nemožné stihnout vše v několika týdnech. Pokud budeme mít někdy v budoucnu možnost, máme tady ještě HODNĚ restů:-), rádi se sem někdy vrátíme. Indonésii opravdu doporučujeme všem, každý si tady najde to SVÉ. Ty peripetie s nepoctivými řidiči, tak to hold člověk musí brát, nakonec, hodně se můžeme díky podobným situacím naučit, a to se počítá:-).

Je těžké říci, který z ostrovů se nám v Indonésii líbil nejvíc, každý měl své kouzlo a bavilo nás hlavně pozorovat to, jak jiní jsou lidé na tom kterém místě, na tom kterém ostrově. Bali je super v tom, že na tak malý ostrov je tady mnoho možností a každý si skutečně přijde na své (přelidněnou Kutu na jihu s divokým nočním životem, na východě liduprázdné pláže a potápění, ve středním Bali hory a chládek a na severu levnou a poklidnou rodinnou dovolenou). Celkově jsou Indonésané velmi milí a usměvaví lidé, se smyslem pro humor, který se projevuje hlavně tehdy, když si říkají o cenu za jízdné:-). Všem cestovatelům tuto ostrovní zemi vřele doporučujeme, Indonésie, to je zkrátka země neomezených možností, vtisknuvší se nám pevně do srdíček.