19.2.2010 Ani příjezdem na Fiji jsme neměli jasnou představu kam se tady tudy podějeme, ale vzhledem k deštivé sezóně jsme uvažovali o severozápadní ostrovní oblasti, která by v tomto období měla mít slunečné počasí prakticky bez deště. Ostrovy Fiji, patřící do oblasti Melanésie,  se rozléhají na 518.000km2, je jich dohromady 333, platí se zde Fiji dolary (1FD je 10Kč). K roku 2007 populace čítala zhruba 828.000 obyvatel.

Prvními obyvateli ostrovů Fiji byli lidé Lapita (pojmenování dle hrnčířského umění), obývali ostrovy 3000 let př. Kristem. V 18. st. sem přijížděli Evropané i Číňané, za účelem obchodu, pro vzácné šantalové dřevo, tvrdé dřevo listnatých stromů, třtinový cukr,  ale hlavně pro zlato. Příchodem Evropanů došlo pochopitelně k pokřesťanštění obyvatel, čímž prakticky zanikly brutální domorodé konflikty, potažmo kanibalismus (jeden by tomu stěží věřil, protože alespoň ti Fijané, které jsme potkali byli velice přátelští a milí lidé).

Jinak zde od roku 1874 vládli Britové, kteří sem na plantáže cukrové třtiny přivezli pracovní sílu z Indie. Díky tomuto kroku je v současnosti polovina obyvatel Fiji indického původu. V roce 1789 kapitán William Bligh plul přes ostovy Fiji po, pro Brity, neslavné vzpouře na ostrově Bounty, plul tudy bezpochyby se záměrem hledání potravin. Avšak svou nezávislost získalo Fiji až v roce 1970 a stalo se republikou. Oficiálním jazykem je angličtina, ale také hindština a jazyk Fiji. 

Fijiské ostrovy jsou produktem vulkanických hor a teplých tropických vod. Fiji, to nejsou jen pláže a fantasticky modrozelené moře, ale také hory dosahující výšky i více než 1100m, sopečné krátery, tropické deštné lesy, kokosové plantáže atd. Čas od času zde dochází ke konfliktům z politických důvodů (častým důvodem vojensko politických převratů byla dominance Indů ve vládě, kterou Fijiané nechtěli akceptovat), ale ty by se měly vyhýbat místům kam míří turisté a cestovatelé za odpočinkem.

To, že jsme neměli jasnou představu kam se vlastně na Fiji podíváme bylo hlavně z toho důvodu, že možností je zde přehršle, ale také je nutno řešit finanční otázku. My věděli, že pacifické ostrovy jsou ty nejdražší na světě (Fiji patří k těm nejlevnějším, přesto stále dost drahým), ale zároveň jsme si řekli, že když už jsme poznali Thajsko a Indonésii, chceme vidět jaké to bude v Pacifiku, kam je to od nás z domova přeci jen daleko a kam se člověk jen tak nepodívá a pokud ano, tak klidně za desetinásobek ceny, než za kterou jsme to udělali my. Ano, Pacifik je opravdu drahý, ale přesto sem míří backpackeři z celého světa, někteří jedou stejně jako my kolem světa, pro některé je to zde dovolená, na kterou si odskočili z Austrálie. Samo sebou i my měli zájem o ty levnější ostrovy, i když zde existují i velmi luxusní resorty, ale ty jsou ručeny pro zámožné turisty.

Řešili jsme otázku, zda jet na ostrovy skupiny Mamanucy či Yasawy, ty druhé v pořadí věstily lepší počasí během probíhající dešťové sezony, takže to bylo víceméně jasné. V jednu chvíli jsme zvažovali, že zůstaneme na ostrově Viti Levu, což je hlavní a největší fijiský ostrov, na který jsme přiletěli a kde by nás pobyt vyšel asi nejlevněji (dopravuje se zde autobusy a levně). Nicméně, Viti Levu je také místy hodně ušmudlaný (styl Indie) a pokud se vyskytují krádeže, je to také zde, nicméně, i zde jsou krásná místa, rozhodně lze doporučit, krade se ostatně všade:-(. Viti Levu jsme zvažovali i z toho důvodu, že bychom neplatili nic navíc za další dopravu lodí, která bude všude jinde celkem dost drahá. K dopravě se ještě dostanu, co se ubytování týče, je zde řada možností od těch nejlevnějších po dražší, takže rovněž záleží na tom, jak je kdo náročný. To, že je vše dosti drahé je dáno i tím, že  na ostrovech prakticky neexistuje jiná možnost než jíst v resortech, žádné obchody nebo jiné restauračky zde neexistují. Někdy si lidé kupují i zásoby vody v přístavu, ne každý resort nabízí dostatek vody, někdy je potřeba kupovat.

Nás si již po příletu do Nadi odchytla milá Fijanka, která se nám snažila prodat nějaké to ubytování na ostrovech. Funguje to zde takto, že si v nějaké agenturce rezervujete ubytování (nebo dopředu po internetu, rovněž dopravu), zde zaplatíte určité procento z částky, což je pravděpodobně provize pro osobu, u které rezervaci provádíte. Zbytek, což je doprava, hradíte v přístavu a ubytování až v resortu. Holčina byla moc milá, měla s námi obrovskou trpělivost, do ničeho nás netlačila. No, trvalo nám to snad 2h, než jsme se rozhoupali, kam vlastně pojedeme, kolik jsme ochotni utratit. Vyhrály to tedy ostrovy Yasawa, konkrétně Nacula a Naviti. Holčina nám potvrdila, že jsou v resortech ještě  volná místa a také nám přivolala shuttle bus, který nás z letiště odvezl do dnešního hostelu u pláže v Nadi.

Také je asi potřeba zmínit, že je zde opravdu moře možností jak zde strávit čas, protože loď, kterou jsme mířili z přístavu Denarau jezdí denně stejnou trasou s několika zastávkami, vše podle toho, jak se lidé rozhodují pro ostrovy. Totiž, když se vám zlíbí, můžete spát každou noc v jiném resortu, protože loď těmito vodami brázdí denně tam a zpět, v takovémto případě se vám vyplatí koupit tzv. Bula lodní pas, který vám umožní nejlevnější cestou projet všechny ostrovy (vychází na cca 410F$/týden, můžete nastoupit a vystoupit kolikrát chcete, kde chcete). My si koupili lístky z Denarau na Nacula (2400Kč/dohromady), z Nacula na Naviti (1200Kč/dohromady)a z Naviti zpět do Denarau (2200Kč/dohromady), Bula pas by se nám nevyplatil, dohromady nás tato přeprava vyšla na 6000Kč, a to je pouze doprava.

My si chtěli na Fiji odpočinout, takže jsme si řekli, že když máme jenom jeden týden, bude nám úplně stačit, když si dáme jen dva ostrovy, kdy na každém strávíme tři noci. Tím prvním bude vzdálenější ostrov Nacula, kde jsme si dali prostší ubytování, kdy v ceně byly i tři jídla. Tím dalším ostrovem bude Naviti, více luxusnější resort, u něhož se platí zvlášť ubytování, zvlášť jídlo. Autobus z hostelu do přístavu Denarau byl zahrnut v ceně a vyzvedl nás další den ráno. Pakliže zatoužíte brázdit fijiské vody pouze na lodi, i to lze, během dne se zastavujete v různých romantických zátokách, šnorchlujete, ale spíte na lodi, prostě, když si zaplatíte, máte co chcete.

20.2.2010 Bus nás skutečně v ranních hodinách vyzvednul v hostelu, stejně jako další cizince a cestou do přístavu nám milá stevardka dávala instrukce, např. že v přístavu je poslední bankomat, takže je potřeba vybrat peníze, neb na ostrovech se dá platit pouze v hotovosti. V přístavu Denarau, jehož součástí byl i luxusní resort velikosti vesnice, jsme holčinám (každá za uchem květ ibišku) u přepážek dali naše účty se zálohou, kterou jsme zaplatili včera na letišti a zde jsme pouze doplatili cílovou částku za dopravu lodí. Vidno, vše bylo poctivě zapsáno v databázi počítače, takže nevznikly žádné zmatky, pouze nám byly naše účty se zálohami přepsány na jiný účet, a mohlo se jet.

Měli jsme nádherné počasí, vychutnávali jsme si několikahodinovou cestu lodí, kochali se pohledy na velké, malé i malinkaté ostrůvky, kdy některé byly opravdu jako z pohádky. Doprava byla sice drahá, to ano, protože jsme jeli dost daleko severně, nicméně nakonec jsme si říkali, že je to vlastně hezký poznávací výlet, protože vidíme prakticky všechny ostrovy skupiny Yasawa a máme tak celkovou představu jak to tady vypadá. Bylo super vidět jak to s tou dopravou vlastně funguje. Pracovníci resortů vědí, kdy přesně vyrazit do míst, kde hlavní loď zastavuje nejprve cestou z Denarau a poté do Denarau. Každý resort pak svou malou lodí jezdí pro své hosty k velké lodi (někdy pro skupinu lidí, někdy pro jednotlivce), zde nejprve vyklopí ty, kteří jedou ještě dál severně a nalodí si ty, kteří se jedou ubytovat. To je první akce, jakmile hlavní loď jede zpět do Denarau, opět zastaví ve stejném místě, protože přiváží zase jiné lidi, kteří jedou opět do nějakého resortu ve směru zpět do Denarau. Takže suma sumárum, pracovníci resortů si jezdí pro lidi 2x denně k hlavní lodi. Této akci se zde říká Island hopping (protože zde lze skákat z ostrova na ostrov, což jsme již psali).

Dokonce jsme v Denarau potkali tři Čechy, kteří však pracují v Irsku, sem si odskočili na dovču. Celkem jsme si cestou do našich resortů povykládali. Na lodi foukalo, takže si jeden musel dávat pozor, aby se nespálil, protože sluníčko i přesto pálilo, ano, dali jsme si pozor, ale v jednu chvíli, kdy jsem fotila mi vítr odfouknul kolóbrc:-), ale dalo se to tady zvládnout i bez něj.  

Nabua Lodge na ostrově Nacula byl takový hodně rodinný, jednoduché ubytování (elektřina pouze od 18h – 22h), ale pěkné, nám to stačilo, sice nás přivítala holčina taková nemastná, neslaná, ale ostatní zaměstnanci byli moc fajn. Tradiční pozdrav je zde „bula“, ale používá se i při jiných příležitostech, hlasitým zvoláním bula nás v resortu přivítali. Po příjezdu jsme nejprve zaplatili dohromady za ubytování i jídlo, hodili si bágly do bungalovů a pak poobědvali. Porce to byla malá, pravda, snad se víc najíme večer:-). V Nabua se nedalo nic koupit (jen pivo a tak, v některých resortech ani to, záleží, jestli je majitelem kazatel, který alkohol zakázal), takže jsme byli odkázáni na to co nám připraví naši hostitelé, nebo co dají naše železné zásoby. Také nám názorně ukázali jakým způsobem nás budou volat k jídlům, což byly údery dřevěnými palicemi do dutého kmene. Také nám holčina řekla, co zde můžeme dělat, jako například výlet do Modré Laguny na šnorchlování, procházky do vesnice, atd. vše něco stálo, ceny byly různé, od 10-30FD, což k tomu všemu okolo bylo celkem dost.

Každý resort má svůj vlastní styl, ale zároveň je program v jednotlivých resortech navzájem hodně podobný. První večer jsme měli opravdu super večeři, měli jsme švédský stůl, k jídlu byla ryba, kuře, brambory, zelenina, opravdu hodně jídla, takže jsme se pěkně nadlábli:-). Pracovník resortu Lulu, který se staral o večerní program nám řekl, že dnešek, tedy sobota, je výjimečný den, proto dnes máme hodně jídla. Po večeři pro nás měli program, který sestával v učení třech Bula dance:-), ještě předtím jsme se navzájem představili a řekli odkud jsme, načeš nám Lulu oznámil, že odteď jsme rodina:-), ale musíme říct, že se nás tady sešla opravdu moc fajn banda, lidi pohodoví, pořád bylo o čem vykládat, po Bula dance jsme vyzkoušeli tradiční nápoj, fijisky řečeno „yaqona“, známý také jako „kava“, což je celkem peprný, po půdě chutnající nápoj, který se získává z kořene rostliny Piper methysticum. Kořeny rostliny se zabalí do plátna, které se namáčí do nádoby s vodou, čímž dochází k louhování kořenového extraktu. Poté se nápoj  nabírá do mističky, která koluje mezi účastníky seance, každý musí mističku vypít a před tím nahlas zvolat bula! Po vypití máte trpké rty, ale celkově by se měl člověk cítit uvolněně a měl by dobře spát.

21.2.2010 Dnes byla neděle, takže jsme přijali nabídku návštěvy kostela, který byl hned v sousedství resortu. To byla paráda, pěkně na vzduchu pod palmami probíhalo nedělní shromáždění. Hudba hrála na celý ostrov, vesničané tančili, zpívali, modlili se, ale také promlouval kazatel a četlo se z Bible, vše v domorodém jazyku. Čas se nachýlil, takže jsme odcházeli dříve na oběd a na odpoledne jsme si s Lukym a jedním francouzským párem naplánovali šnorchlování. Asi bychom museli až do Modré Laguny, protože v místech, kde jsme šnorchlovali byly korály velice chudé, což nás hodně překvapilo, byli jsme trošinku zklamaní, ale možná i proto, že jsme v Thajsku a Indonésii viděli opravdovou nádheru, zde v porovnání s tím co jsme viděli tam, nebylo skoro nic. Přesto jsme oba viděli murénu, což byl celkem slušný zážitek. Pak se našemu kapitánovi nedařilo nastartovat motor, ve vodě se nedalo být příliš dlouho, takže čekání na pomoc v houpající se loďce, inu, žádná legrace, co vám budu povídat, ale nedošlo k tomu nejhoršímu, Lulu dorazil včas a nastartoval motor. Mezi námi, na oběd toho nebylo kdo ví jak moc, takže kolem a kolem by nebylo pořádně co vyzvracet:-).

Jídlo bylo pokaždé jiné, ale porce opravdu malé, přitom by nám stačilo jen pár brambor navíc. Někdy to byly zvláštní kombinace zeleniny, brambor, masa, nudlí, rýže, k tomu kousek melounu. Jídlo nechutnalo špatně, ale opravdu by se do nás vešlo víc. Přeci jen je člověk nějakou tu hodinu ve vodě, plave se, takže je jasné, že potom jednomu vyhládne. Vzhledem k tomu, že se člověk pořádně nenajedl ani u snídaně (mimochodem i mléko do porridge bylo až okatě ředěno vodou), počala se mi v hlavě tvořit myšlenka dojíst se kokosovým ořechem, kterých se po zemi válely desítky. Ten kokos, který jsem se rozhodla zdolat byl pod hnědou slupkou hodně malý, takže při úderu jsem si vrazila nůž do ukazováčku levé ruky, kterým jsem si kokos přidržovala. No hrůza, člověk má hlad, snaží se pro to něco udělat a přitom si málem ufikne prst. Tak jsem druhý den ráno požádala pracovníky resortu, zda by mi s tím kokosem pomohli. Stačil jeden sek mačetou a bylo to:-). Příště bychom jednoznačně vybírali resorty, kde mají denně švédské stoly, což jsme později zjistili od jiných cestovatelů a taky se nesnažili porcovat kokos vlastní silou:-).

22.2.2010 Nad resortem byla pěkná vyhlídka, na kterou jsme si dnes odpoledne vyšli a omrkli nádhernou barvu moře, opravdu krása. Jinak jsme se už těšili na druhý resort, kde bychom měli mít snad větší porce, protože po třech dnech hladovění bychom se rádi konečně najedli:-). Přitom se nám tady opravdu líbilo, ale jak si má člověk vychutnat takový ráj, když mu pořád kručí v žaludku, tedy stále myslí na jídlo, to je normální stres:-), přitom jsme za tři dny zde, což byl jeden z levnějších resortů, zaplatili dohromady 4200Kč. A ještě vlastně malá drobnost, z tohoto resortu je to k zastávce hlavní lodi trochu dál, takže nás ještě navíc každého skásli o 10FD, ale už v tom byla zahrnuta i cesta zpět k hlavní lodi. Toto nám nikdo neřekl, ale měli jsme zkušenost z Thajska (Ko Lipe), takže nás to tolik nepřekvapilo. Nicméně, tento poplatek se týkal i těch, kteří měli Bula pas. Naviti, pro nás v pořadí druhý ostrov se nachází cestou zpět ve směru Denarau, takže jsme z Nacula odjížděli až odpoledne (po opět velmi chudém obědě)