21.5.2009 Cestu vláčkem z Kalgoorlie jsme si celkem užili. Aniž bychom se nadáli, byli jsme v Perthu. Už na cestě se pomalu měnilo počasí do celkem slušné zimičky a tudíž nás i Perth vítal zakaboněnou tváří. To však neměnilo nic na skutečnosti, že na nás Perth zapůsobil sympaticky. Díky nepříznivému a uplakanému počasí jsme byli o to šťastnější, že jsme měli na příští dny kde hlavu složit. Na stan počasí opravdu nebylo, tedy spíš na naše letní spacáčky už to venku není moc ideální. Větší problém pak je možná to, že nemáte-li auto, je dojíždění z kempu do města několikakilometrovou záležitostí. Jak jsme psali posledně, všem vřele doporučujeme využívat couchsurfing, ať už jedete kamkoliv, ubytování vás nic nestojí (na tom je služba stavěna), poznáte nové lidi a hlavně, můžete si i dle sympatií couchsurfera vybrat.

My si dali sraz s Antonym (Ant) v centru města. Ant i Lexie byli až do večera v práci, takže jsme měli dostatek času na to dostat se do města a omrknout si centrum. Ve městě bylo rušno, všude se to hemžilo lidmi různých národností. 

Perth, to je hlavní město Západní Austrálie, bylo založeno v roce 1829 kapitánem Jamesem Stirlingem, ale první záznamy o této oblasti pocházejí z roku 1697 od holandského kapitána Willema de Vlamingha (do té doby zde žili Aboriginci po dobu 40.000let, což dokazují archeologické nálezy), město, o kterém se mluví jako o nejizolovanějším městě na světě, nejbližší australské město s populací vyšší než 1mil. obyvatel je až město Adelaide, vzdáleno 2104km, blíže je to z Perthu např. do Singapuru nebo do Jakarty. Celá Západní Austrálie má okolo 2mil. obyvatel a v Perthu žije 1.650.000 obyvatel:-).  Už od prvního dojmu na nás Perth působil jako velmi dobře naplánované město, skutečně do detailu navržené, skvěle situované, s množstvím zeleně, kdy se nezapomnělo ani na síť cyklostezek, parků a jiných odpočinkových zón navzájem propojených. Počasí je prý taky velmi příjemné, jak nám pár obyvatel potvrdilo. Všichni, se kterými jsme se dali do řeči se dušovali, že do včerejška tady bylo po dobu 5 měsíců krásně teplo bez deště a zrovna dnes, kdy jsme přijeli se najednou rozpršelo, to jsme měli ale štěstí, co?

Po šťastném setkání s Antem jsme společně došli na parkoviště, kde na nás čekala Lexie a tak jsme jejich autem dojeli až k nim do domečku, který se nacházel v moc pěkné čtvrti plné zeleně a obrovských vzrostlých stromů. Opravdu není divu, že se Perth umístil v časopise Ekonomics jako 5té nejlepší město pro život pro rok 2009. Perth je také město kam lidé jezdí za prací, i Lexie s Antem sem přijeli za vidinou lepší práce z Melbourne. Říkali, že si často od Západoaustralanů vyslechnou, že nepochází odtud, ale z toho východu (něco nám to připomíná:-)).

Na tváři města se podílí rovněž dva velké říční systémy, tím prvním je Swan River, což je Labutí řeka, (kolonie černých labutí je zde zachována pod vládním nařízením od doby osídlení do dnešních dnů) a Canning river, v druhém případě se jedná o řeky Serpentine a Murray. Bezesporu je centrum Perthu dáno moderními výškovými budovami, které podobným místům dávají typický a nezaměnitelný vzhled.

Protože jsme pro Lexie a Anta byli prvními couchsurfery a oni byli také pro nás úplně novou cestovatelskou zkušeností, je téměř naší povinností, trochu vás do této skvělé cestovatelské příležitosti zasvětit. Většinou lidé, jde o obě strany, pořádně neví, jak říci, co a jak. Čili se předpokládá, tak jsme to alespoň přijali, že se prostě lidé chovají slušně a pokud si něco nepřejí, či vyžadují určité slušné chování, vloží své požadavky do profilu na internetu a očekává se, že si to dotyčný, žádající o přespání, přečte, že prostě ví. My s Lukym malinko očekávali, že nám třeba řeknou: „Tak, tady máte pokoj, tady si vyperte, tady si uvařte, ráno jdeme do práce a přejeme si, abyste odcházeli s námi.“ Lexie s Antem to brali tak, že se máme chovat jako doma, když jsme se třeba ptali, jestli si můžeme uvařit čaj, že proč se ptáme, že máme být v klidu, jako doma, jako doma. Prostě víme jak bychom asi postupovali my u sebe doma, ale každý to má jinak, jen si myslíme, že hostitel by měl takto promluvit, aby se host necítil blbě, že vlastně neví co může, co by neměl a tak. První večer pro nás připravili večeři a my jim nabídli, že zítra uvaříme my. Řekli jsme si s Lukym, že to tak budeme vždycky dělat, že malá večeře nás nezruinuje a je to slušnost, když díky tomu, že u někoho bydlíme ušetříme opravdu velké peníze. Navíc, měli jsme už hroznou chuť na koprovku, takže to byla radost i pro nás. Večer jsme si povykládali a dověděli se, že Lexie s Antem odjíždějí za měsíc do Evropy, kde chtějí pracovat i cestovat. Bylo moc fajn, že jsme měli svůj pokojík a na pořádnou postel jsme se už taky těšili, a jsme spali jsme jako mimina.

22.5.2009 Rozhodli jsme se strávit v Perthu tři noci a hned jsme se s našimi hostiteli domluvili, jestli je to v pohodě, oni souhlasili a tak jsme mohli náš pobyt v Perthu naplánovat. Vzhledem k tomu, že se pomalinku blíží náš odlet na Nový Zéland, řekli jsme si, že by to chtělo nějaký pěkný výlet předtím, než nám začne práce, na Zélandu bude zimní období, takže by to na cestování stejně moc nebylo. No a vzhledem k tomu, že v ZA je toho hodně k vidění a i počasí nám na příští týden věstilo moc hezké dny, řekli jsme si, že když výlet, tak tady a teď. I samotné okolí Perthu nabízí pěkná místa k návštěvě, např. ostrov Rottnest, výlet za velrybami, ale všechno bylo pro nás moc drahé, takže jsme si vymysleli výlet do Albany, ale nechci přebíhat, teprve jsme přijeli do Perthu, takže tady ještě pár odstavečků zůstaneme:-).

Dnes ráno jsme si to namířili pěšky do města s tím, že projdeme celý Kings Park (Královský park). Park nás moc okouzlil, rozléhá se na ploše něco malinko přes 4km2 a je souborem travnatých ploch, botanických zahrad (18ha, 2000 označených druhů ZA flóry) a také přirozené buše. Sympatické je to, že park je situován na kopci (Mt. Eliza), ze kterého je jednak nádherný pohled na centrum města, moře a vůbec na Perth jako takový. V parku je i informační centrum, tenisový klub, pomník obětem války, dětská hřiště s propracovanými naučnými oddíly, opravdu to tady mají promakané. Jednotlivé stromy, které tvoří uliční stromořadí (Eucalyptus) mají individuální pamětní destičky patřící rodinám padlým v I a II Světové válce. Už posledně jsme psali, že se ZA velmi ráda srovnává nejen se zbytkem Austrálie, ale také s celým světem, tudíž se dočteme i to, že Kings Park je vetší než Central Park v NY a vůbec se ZA s oblibou, co do velikosti země, srovnává s ostatními státy, často jsme v turistických časopisech viděli mapu ZA a v ní, pro srovnání velikosti, jiné státy, jako např. NT, Jižní Austrálii, Queensland, GBR, no a také Evropu, jako bylo to fajn si uvědomit skutečné rozměry v porovnání s Evropou, ale takováto porovnávání jsme opravdu v jiné části Austrálie neviděli.

Parkem jsme došli až do centra města, prošli se kolem rozbouřeného moře podél pobřeží, a vraceli se zpět. Akorát nám to vyšlo, že jsme se s Lexie a Antem sešli před domem. Koprovka slavila veliký úspěch, což nás moc těšilo. Večer se zatopilo v krbu, takže jsme se konečně pěkně zahřáli, protože v domě byla větší kosa než venku.

23.5.2009 Za návštěvu stojí i Fremantle, což je přístavní město vzdáleno od Perthu 19km. Vzhledem k tomu, že se chystáme už zítra vyrazit na náš týdenní výlet, zamířili jsme dnes právě do Fremantle. Byla sobota a naši domácí nám dali tip na ovocný a zeleninový market kousek od jejich domova, takže jsme ráno společně vyrazili, pak udělali nákup, s Lukym jsme to z vlakového nádraží vzali směrem do Fremantle a nákup nám zavezli Lexie s Antem k nim domů. Připravili nás na to, že večer přijdou jejich kamarádi, společně se budou dívat na australský fotbal a baštit pizzu, kterou Lexie s Antem upečou no a my jsme pochopitelně také zváni.

Do Fremantlu se jezdí za víkendovými markety, proslavenými večeřemi (italské a asijské jídlo včetně plodů moře), ale také za odpočinkem. Váčkem jsme se sem dostali coby dup. Zamířili jsme do centra města, do informací, i Námořního muzea, které bylo zdarma a bylo věnováno historii Fremantle, především s námořnickou tématikou. Nenechali jsme si ujít ani market, kde bylo k dostání vše od potravin po všemožné rukodělné práce. Kolem pobřeží jsme se pak vydali zpět k vláčku, ale po cestě jsme nemohli minout přístav a nejstarší stavbu v Západní Austrálii (1830 - 1831), což je tzv. Round House (Kulatý dům), bylo to vězení s devíti celami a místností pro vězeňského pracovníka.  

Fremantle, to je kromě rozličných restaurací také destinace se spoustou, ale opravdu spoustou kavárniček a cefé, v čemž si Aussieci opravdu libují, ať jsme byli, kde jsme byli. Fremantle je také pověstný nočním životem v barech, klubech a nočních podnicích. Na cestě zpět do Perthu jsme se ještě na pár minut zastavili na oblíbené mořské pláži, kam se místní chodívají procházet s dětmi, pejsky a také sem jezdí nadšenci surfovat, ať už jako windsurfeři nebo pomocí draka. V té zimě jaká byla jsme před těmito nadšenými surfaři museli jen smeknout. Byl krásný západ slunce, měli jsme dokonce štěstí, protože se při našem příchodu na pláž mihli nad hladinou dva delfínci.

U domácích už se pomalu chystala večeře v podobě pizzy, takže jsme přihodili ruce k dílu. Večeře se povedla, přišli nakonec čtyři kamarádi. Koukli jsme se také na ten jejich zázrak, tedy australský fotbal, celkem jsme hleděli jak to všichni žerou, úplně všichni, i holky. Když se Luky ptal v čem je rozdíl oproti ragby, všichni na něj koukali, jakoby byl z jiného světa. Je pravda, že hra je jiná než ragby, padne víc gólů během hry, ale asi bychom kvůli tomu nedělali moc velký humbuk :-).

24.5.2009 Luky jel do autopůjčovny sám s tím, že přijede zpět pro mě, naložíme věci a vyrazíme na výlet. U couchsurferů to bylo moc fajn, tři noci v normální posteli byly opravdu k nezaplacení. Lexie s Antem byli fajn, byli pohostinní, poradili kam zajít, co vidět, takže jim patří náš velký dík. V podstatě u couchsurferů platí to, že je vaší jedinou povinností napsat svým hostitelům referenci, jaké to u nich bylo a tak, i hostitel vám na oplátku napíše referenci. Je to fajn, neboť když pak opět žádáte někoho o nocleh, může si dotyčný o vás něco přečíst i to jaké máte doporučení, což je  moc fajn. Jinak jsme si časem mezi přátele přidali i Terku s Ludvíkem, se kterými jsme se potkali v Thajsku, není pravidlem, že musíte u někoho přespávat, couchsurfing je možné využít i tímto způsobem, že jste se s někým setkali a strávili nějaký čas, třeba jen při kávě, nebo na výletě. Každá reference je pak jen plusem, je však jasné, že každý musí nějak začít, ale to je pak na vás jakým způsobem píšete dotyčnému mejl, který se stejně rozhoduje dle dopisu a ne podle referencí.

No a je mou milou povinností ukončit i seriál „Noha na pokračování“, tady v Perthu se mi z nohy konečně sloupnul stroupek, takže jsem se od 13.4.09, kdy se mi rozjela v noze infekce, konečně sprchovala bez igelitového pytlíku. Pár z vás se nás ptalo jak je na tom noha dnes, říkám, je v pohodě, mám po rance jizvičku, která jen opravdu výjimečně zabolí, ale to je opravdu zanedbatelné, takže noha je zdravá, děkujeme za optání.

V dalších našich povídáních se můžete těšit na jihozápadní cíp Austrálie, kam jsme se vydali půjčeným autíčkem, dopředu můžeme prozradit, že jsme udělali MÓC dobře, takže se těšte na pěkné až superpěkné fotky a také na to, kam jsme se vydali poté.