17.1.2009 I hlavní město Phnom Penh nás hodně překvapilo. Vskutku rozlehlé a stále se rozšiřující město. Staví se nové a supernové banky, hotely a supermarkety (tedy pospěšte, pospěšte do Phnom Penh než z něj vytvoří další Bangkok nebo Singapore). Tím, že zde žije mnohem více lidí než v Laosu, celý efekt prvního dojmu byl pro nás o to intenzivnější. Ještě ke kambodžské měně, platí se zde Riel(y) a také americkými dolary, mimochodem, bankomat vám tady vyplivne pouze americké dolary. Co se týče rielu, tak 1000 rielu je cca 5,- Kč (4000 riel je 1$ ). Tedy odečteme nuly a vynásobíme 5ti a je to ještě o něco víc. Jinak ale většina cen byla uváděna v amerických dolarech, přesněji řečeno, v rielech ceny moc často uváděny nebyly. Přesto bylo výhodnější platit riely, než dolary, většinou to vycházelo líp. Riely jsou ještě používány, při placení v dolarech, jako drobné.

Počet obyvatel se zde vyšplhal již na 2mil., ale stále zde můžete vnímat město z dob koloniální Francie, a to starou architekturou či tradičním jídlem. Město leží na soutoku řeky Tonlé Sap a majestátního Mekongu. Kambodža se stává dalším místem kam jezdí cizinci za levnými sexuálními službami, spolu s tím však roste počet obyvatel nakažených  virem HIV. Co se týče této problematiky, doporučujeme k přečtení knihu Louise Browna – Sex slaves, která se netýká jen Kambodže.

18.1.2009 jsme prošli město, navštívili největší obchodní centrum Sorrya shopping centre a opravdu jsme koukali s otevřenou pusou. Pak jsme si ještě vyšli na jediný kopec ve městě Wat Phnom, který měří 27m a byl vytvořen uměle. Odpoledne jsme šli omrkout Wat Ounalom, jež je centrem kambodžského buddhismu. Večer jsme skoukli nasvícenou hrající fontánu na jednom z francouzských bulvárů, kde stojí i monument kambodžsko-vietnamského přátelství. Za zajímavost ještě stojí monument nezávislosti, postaven v roce 1958, aby připomínal nezávislost Kambodži od Francie. Pomník je kopií centrální věže Angkor Watu.

19.1.2009 dnes ráno jsme se vydali směrem k thajské ambasádě, která naštěstí neměla prázdniny. Avšak za víza jsme dohromady dali 70$. K ambasádě jsme se vydali na kolech, na těch klasických herkách. Řeknu vám, místní doprava, to je taky zážitek. Takovou anarchii v transportu jsme jaktěživa nezažili. Člověk tady musí být stále ve střehu, protože místňáci se řítí ze všech stran a je jedno, jestli jedou v autě, na motorce, na kole, v dobytčáku, či s pojízdnou jídelnou. No co, jakmile jsme si na to zvykli, jezdili jsme taky jako místní, ono, nic jiného vám prakticky nezbývá. Jestli jsou někde semafory, to je taky každému jedno, jezdí se pořád ze všech směrů najednou a hold kdo se bojí, nesmí do lesa. S Lukym jsme sami nemohli uvěřit tomu, že jezdíme jak jezdíme, na druhou stranu jsme si říkali, budeme mít někde jinde příležitost zažít na vlastní kůži takovou dopravní anarchii? To asi těžko. Jinak i tady  v Kambodži jezdí na motorkách děti okolo 10ti let, to jaksi pořád nemůžeme překousnout, je to vážně na hlavu.

Dnes jsme ještě zamířili do muzea S21 a zůstali zde prakticky po zbytek dne. Zde by se měl asi každý návštěvník Phnom Penh zastavit a strávit zde nějaký čas. S21 je muzeum genocidy, kterou páchali Rudí Khmérové na vlastních obyvatelích země ještě v nedávné době. Muzeum krvavého režimu Rudých Khmérů Tuol Sleng v překladu znamená Pahorek jedovatých stromů. Bývalé francouzské lyceum, školu o čtyřech blocích, kterou diktátor přeměnil na vězení s mučírnou, je děsivou připomínkou polpotovských zvěrstev. Nejhorší období této krvavé historie probíhalo od 17.4.1975-1979. Nicméně vliv Rudých Khmérů ustal až v roce 2000. Na mnoha místech ve městě můžeme dodnes vidět, že před tímto terorem byla Kambodža skutečně jednou z nejvyspělejších zemí JV Asie.

Diktátor Pol Pot považoval lékaře, učitele či mnichy za parazity a vyhnal veškerou populaci z měst pracovat na pole, kde dřeli 12-15h denně “pro společnost” Angkar. Krutovláda rozdělila rodiny, děti od rodičů, muže od žen. V té době se z 3mil. Phnom Penh  stalo město duchů, kde žilo pouze 40tis. obyvatel. Pol Pot současně zrušil peníze, uzavřel hranice, nastolil rok nula a pro odpůrce svých vizí zřídil koncentrační tábory. Dozorci se sadismem dokumentovali své zločiny, fotili oběti, které kvůli nedostatku střeliva ubíjeli mačetami, nespočet vězňů zavraždili na tzv. Killing Fields, kde je údery do hlavy srazili do příkopů, ve kterých jim posléze podřezávali hrdla. Vězením S21 prošlo na 17. tis. lidí. Během teroru zahynulo v buddhistické zemi minimálně 2miliony lidí, ale samotný diktátor Pol Pot dožil v poklidu ve své chatě v pralese na hranici s Thajskem.

V novinách jsme se dočetli, že teprve tento měsíc, tedy únor 2009 se započne soudní proces s ředitelem věznice S21, nazývaným Duch, který je stále naživu. Bude to teprve první soudní proces, který se uskuteční po 30ti letech od ukončení tohoto vraždění. O to šokující je, že dosud se o této době děti ve školách neučí. Proč asi? Stávající členové vlády jsou také z řad Rudých Khmérů. 

Měli jsme možnost shlédnout film, který byl natočen v roce 1985, tedy velmi brzy poté, co krvavý režim skončil. Budete-li mít zájem, podívejte se na film Killing fields, režie Roland Joffe. Existuje celá řada knih o této době, tedy pro zájemce, jsou to např. tyto: The girl in the picture od Denise Chiny, Cambodia od Henry Kamm, The Hogarth press od William Gross či knihu Killing fields od Haings Ngor a Roger Ngor.

Celá tato historie není jen o letech 1975-1979. Ve skutečnosti Rudí Khmérové svůj vliv prosazovali již několik let před nastolením krutovlády, a to na venkově. I film Killing Fields začíná rokem 1973. V roce 1979, přesněji 7.1. do Kambodže vtrhli Vietnamci, posílení vítězstvím nad Američany. Zahnali Khmer Rouge na západ k hranicím s Thajskem. Vietnamci vpádem do Phnom Penh, do zdejšího vězení S21, nalezli sedm živých lidí, dalších 14 lidí nalezli umučených k smrti. Fotografie těchto umučených lidí jsou vystaveny v mučících místnostech bývalé střední školy. Hroby těchto lidí jsou na dvorku před bývalou školou.

I rok 1980 nebyl pro Kambodžu jednoduchý, přeživší počali hledat své rodiny. Tento rok nebylo nic sklizeno, tedy množství lidí zemřelo hlady.  Celá 80.léta vedli Khmer Rouge partizánskou válku s Vietnamci. Ještě v roce 1994 zvolili Rudí Khmérové novou taktiku, a to takovou, že napadali zahraniční turisty, několik z nich zavraždili, aby si vytvořili image nebezpečné země. Od roku 2002 byly první demokratické volby a Kambodža se od té doby prudce mění.

Po několika hodinách chození po prostorách bývalého vězení a čtení stohů a stohů informací jsme ještě shlédli krátký film, který popisoval některé osudy lidí a jež nás zavedl do tohoto vězení i s jedním přeživším vězněm spolu s  jedním vězeňským dozorcem. Odcházeli jsme dost hotoví, protože to co se zde událo je jedno velké psycho, v tak nedávné době. Nechtěje si představit co všechno se může dít dnes kdekoliv na světě. Je těžké popisovat místo, které vidělo tolik bolesti. Kdo z vás jste navštívili koncentrační tábor asi tušíte jak těžké je popisovat pocity z takového místa.  Využila jsem příležitosti a zeptala se párkrát, b2hem pobytu v Kambodži, několika pamětníků na tuto dobu, někdy to byly osudy, řeknu vám, neuvěřitelné…

20.1.2009 Internet jsme v našem guest housu měli sice zdarma, ale připojení bylo hrozně pomalé, takže jsme s články trochu pozadu, ale snad zpoždění doženeme, snad v Thajsku. A jdeme dál, víza jsme si následující den mohli vyzvednou až odpoledne, tedy jsme dobu předtím využili k návštěvě Royal Palace. Hlavním lákadlem v objektu Royal Palace je stříbrná pagoda se zlatou sochou Buddhy ozdobenou dvěma tisíci diamanty a také zahrada kolem pagody, v níž vládne doslova nadpozemský klid. Zahradu kolem dokola lemuje dlouhá zeď ozdobená nekonečným příběhem indické Rámájany - jednotlivé výjevy z legendárního eposu jsou vymalovány na desítkách obrazů. Zdejší česky mluvící monarcha prý denně zasedá, přesně v 11h v Throne Hall. Neměli jsme však to štěstí vidět ho. Do objektu Royal Palace musí být každý návštěvník oblečen tak, aby měl zakrytá kolena a ramena, jinak si budete muset koupit tričko za pár dolarů, kterých tady mají přichystány hory a hory. 

V objektu Royal Palace rostou tyto dřevinné druhy: Magnifera indica, Lagerstroemia floribunda, Cassia fistula, Ravenala madagaskariensis, Murdaya exotica, Mimusops elengi, Diopyros helferi, Shorea robusta, Borea burmanica, Areca catechu.

Ještě bych velmi ráda zmínila, že obyvatelé Kambodže (etničtí Khmérové) jsou strašně moc milí, příjemní a snad všichni mají vysokou školu žertu. I policajti prohodí nějaký žertík, samo sebou i tuktuk taxikáři a na rozdíl od Laosu i mniši, všichni:-) Lukymu více sednul Laos, musím říci, že mě asi více Kambodža, možná i právě díky lidem.