4.6.2009 Opouštíme Adelaide, než se vydáme vstříc „Great Ocean Road“, Velká Oceánská Cesta, zastavujeme se na Mount Lofty jen 15km jižně od centra Adelaide, abychom se na město podívali z vyhlídky 727m n.m. Náš plán nevyšel, město bylo v oparu, takže žádná pecka to nebyla, věříme však, že přeje-li počasí, výhled je parádní. Tento Mt. Lofty je součástí Jižních horských luk Lofty „South Mount Lofty Ranges”, ale často se tomuto kopci říká Adeleidské kopce „Adelaide Hills“ (je to soubor několika národních parků a přírodních rezervací, dokonce i několika nejstarších australských vinic).

Tyto Adelaide hills byly prví lokalitou v této části J. Austrálie, která byla osídlena evropskými přistěhovalci, kteří především ocenili, že v kopcích je teplota příjemnější než dole, a vane zde svěží vítr. Díky těmto kopcům, které zadržují dostatečné množství vlhkosti, čehož si byl vědom i W. Light, byl dán základní předpoklad pro založení města Adelaide (průměrné roční teploty zde dosahují 20°C). Toto vyhlídkové místo je oblíbeným víkendových útočištěm pro obyvatele Adelaide.

Asi 80km jižně od Adelaide se nachází město Murray Bridge (18,5tis. obyvatel/r.2006), což z něj činí čtvrté nejpočetnější město Jižní Austrálie, ale zajímavější je to, že zde mají most a hlavně řeku, název obou jmenovaných je Murray a co je ještě zajímavější, tato řeka si zahrála hlavní roli v úspěšném australském seriálu „Co přináší řeka“, takže pokud si na tento seriál vzpomínáte, točil se právě zde. Řeka Murray je nejdelší australskou řekou s délkou 2.375km a dá se říci, že je přirozenou hranicí státu Victoria a Nového Jižního Walesu. V zemi, ve které je místy drastický nedostatek vody, není potřeba mluvit o nesmírném významu řeky Murray pro obyvatele. 

Dnes se nám podařilo dojet akorát do Meningie, což je malinké městečko, které jsme pro tmu již neviděli, rovněž jezero Albert (Lake Albert) u kterého se Meningie nachází. Díky letáčku jsme se dostali do campu Coorong, ve kterém vládla tma, nikde ani světýlko, až přece jen. Nebyla to sice perníková chaloupka, ale za to nám otevřela dveře prostého domku milá paní, která i poradila kudy se dostaneme do kempoviště, kde by měl u ohně sedět její muž, se kterým se máme domluvit na přespání. Měli zde v kempu zrovinka školu, ale díky stanu jsme se mohli utábořit bez problémů. Přijali jsme i posezení u ohně, kde seděli ještě muž s ženou, byli přátelští, oba byli Australané, tuším. Tento muž nás všechny pozval na polívku (prakticky se ani neptal a naložil nám všem), která byla tak dobrá a vydatná, že jsme už nevařili, pochutnali jsme si převelice. Noci už jsou opravdu chladné, takže u ohně bylo velmi příjemně.

Tento kemp je centrem původních obyvatel jménem Ngarrindjeri, kteří pořádají nejrůznější akce, pracují s dětmi a snaží se všemi silami o zachování Mořské země Ngarrindjeri „Ngarrindjeri Sea Country“. Bylo to vlastně první setkání s původními obyvateli Austrálie, kteří na nás udělali nesmírný dojem, a to v dobrém (kromě Uluru, ale tam jsme se téměř neopovažovali s Aboriginci mluvit). Vše se snaží dělat svým originálním způsobem, v tomto kempu mají i muzeum, které je bohatě vybaveno nejrůznějšími předměty, obrazy, fotografiemi. Dostali jsme i brožurku o této „zemi“ Ngarrindjeri a za stan nic paní nechtěla, když jsme ráno přišli zaplatit, řekla nám, že můžeme přispět formou dotace, toť vše. Z brožurky jsme se dověděli, že v této zemi Ngarrindjeri byla největší populace Aboriginců v rámci celé Austrálie před příjezdem Evropanů. Žili si zde nerušeně celých 18. tisíc let. Přistěhovalci jim život obrátili na ruby, zabrali jim zem bez servítek, zavlekli nemoci, odvedli ženy, …

5.6.2009 Na cestu do Sydney máme jen pár dní, takže dnešek byl dnem transportním, tedy žádný velký chuming nebo koching. Luky si přál vidět mega větrnou elektrárnu, kterých bylo na cestě několik, my se vydali k větrnému poli v Yambuk. Předtím jsme ještě projížděli Kingstnem, kde je tím nejzajímavějším objektem 17m vysoká socha humra. Turistické lákadlo, na jehož údržbu majitelé nemají peníze, takže se 4t humřík Larry časem možná zbortí. K večeru jsme se dostali až do Nelsnu, kde jsme přespali v kempu, ve kterém jsme narazili na jiné stanaře, což nás potěšilo. Byli to hlavně mlaďoši, kteří využili prodlouženého víkendu a vyrazili z města do přírody. Nelson se nachází kousíček za hranicí již ve státě Victoria, kde jsme si museli na hodinách přidat 30 minut, což se nám moc nelíbí, už tak ten den ubíhá rychle, ale hold to tady tak mají.

6.6.2009 Nejen v letáčcích a na informačních tabulích lákají Australané Australany a cizince k pozorování velryb, jsou místa a hlavně roční období, kdy lze mořské obry spatřit z pobřežních vyhlídek. Zatím jsme opravdu neměli štěstí, ani ve Warrnambool, kde jsme se na chvíli zastavili zkusit štěstí. Přitom jsou zde k vidění od května do října. Příchod Evropanů přinesl i lov velryb, který probíhal v tak masovém měřítku, že velryby pomalu vyhynuly. Největší velrybí poroba byla uskutečněna v letech 1806-1840 (kdy zároveň tento průmysl naštěstí kolaboval, ale lov neustával). Bylo to doslovné masové zabíjení, neboť se po roce 1920 nacházelo v australských vodách jen 300 velryb, z toho pouze 60 samic, ale původní počet těchto oceánských gigantů čítal 60.000. Dnes se dle odhadů ve vodách nachází okolo 900 -1200 kusů pravých velryb k roku 2001, od roku 1935 je přísně zakázán jejich lov. Velryby se nazývají „Southern Right Whale” (pravé polární (jižní) velryby) Eubalaena australis.

Městem Warrnambool se dostáváme na jednu z NEJ australských cest, o které vám nyní malinko povykládáme. Great Ocean Road (Velká oceánská cesta) je dlouhá 243km, tento úsek je měřen od Torquay do Warrnambool (nám zde začínala), ale přesto jsme tuto oceánskou scénickou cestu vnímali již od Meningie, protože cesta vede často kolem oceánského pobřeží. Great Central Road byla vybudována jako památník obětem I Světové války. Tato scénická cesta láká především sklaními scenériemi, ale jsou to i úseky vedoucí přes kopce, lesy a záleží jen na vás, na kterou ze skalních scenérií zavítáte. Je jich několik a každá má své jméno, např. Jeskyně, Londýnský most a asi nejznámější Dvanáct Apoštolů (součást NP Campbell), kam jsme dorazili těsně před západem slunce. Díky prodlouženému víkendu zde bylo i hodně lidí.

Dvanáct Apoštolů je velmi fotogenická scenérie, která je prodávána jak to jen jde. Začíná to mega parkovištěm pro asi milion lidí (žertuji, ale opravdu je to extra big), vedle jsou sociálky pro další milion lidí (ukázkově provedeno)  až se konečně dostanete na dlážděný chodník, kterým se dostanete k vyhlídce. Enormní zájem o tuto podívanou pravděpodobně vynutil vybudování parkoviště, které je několik stovek metrů od vyhlídky. To, že zde tento skalní úkaz, je zapříčinil vliv oceánu, vzduchu a větru, tedy je zbytečné plakat nad tím, že z počtu 12 je již jen 11 apoštolů (údajně se měl zbortit další sloup 25.9.2009, ten první zmizel v oceánu 3.7.2005). Jsou to vápencové sloupy, které neustále formuje síla oceánu a přesto, že jsme přišli už poměrně pozdě, celý den poprchávalo a bylo zamračeno, alespoň při západu se sluníčko na chvíli ukázalo, takže z fotek přeci jen něco máme.

7.6.2009 – 8.6.2009 Záměrně jsme do fotogalerie umístili hodně obrázků, které připomínají naši zemi, kdo by to byl řekl, že na tolika místech se krajina v Austrálii podobá té naší, a to zrovna v oblasti, která je jako jedna z TOP australských cest. Vzhledem k tomu, že tyto dny máme dost často zataženo, přeháňky, jsme nesmírně rádi za to, že jsme si udělali výlet v ZA do Albany, kde nám počasí vyšlo. I zde na Great Ocean Road je mnoho co vidět, ale těch lákadel je tolik, že se to prostě nedá, tak nám to počasí skoro ani nevadí. Stejně tak nám nevyšel čas na návštěvu Melbourne a hlavního města Austrálie Canberry, jež jsme původně plánovali navštívit, mohli jsme sice auto vrátit v Melbourne a pak půjčit jiné, ale v tomto případě jsme se dle našeho rozpočtu dohodli na tom, že pojedeme rovnou do Sydney. Na druhou stranu jsme se dostali do Perthu a jiných míst, takže jsme rádi přesně tak, jak jsme se rozhodli. Tím, že jsme se po příjezdu do Austrálie zdrželi jen pár dní v Darwinu a pak zmizeli v poušti, od té doby jsme Austrálii vždy vnímali dle přírody, tedy nám tolik nevadilo vynechání těchto měst. Ono vždy záleží, kde člověk v Austrálii začíná, někdo v Sydney, někdo v Darwinu a v Sydney třeba končí, tak jako my, ale nebudu předbíhat, na Sydney bude dostatek prostoru v dalších vydáních našeho blogu a pochopitelně velká australská rekapitulace:-).

Poslední večer před Sydney jsme spali v Mittagong, kde jsme si udělali BBQ hostinu a tím zakončili náš výlet do Sydney. Abych nezapomněla, naše kamarádka Evka, která byla v Sydney minulý rok nám dala kontakt na kamaráda Víťu, kterému se prý máme určitě ozvat, zavítáme-li do Sydney. Už v Adeleide jsme Víťu kontaktovali emailem, ale neozýval se, až v Nelsonu jsme na něj narazili na Skype, kde jsme se předběžně domluvili, v dalších dnech nám dal smskou  vědět, že můžeme přijet a souhlasí s tím i všichni tři spolubydlící:-). Měli jsme obrovskou radost, protože ve stanu už byla opravdu zima, dvě noci zpět byl přes noc silný vítr, takže jsme se skutečně těšili, že budeme spát zase v domě. V opačném případě bychom hledali couchsurfera.

Mít více času, užili bychom si tuto část na jihu Austrálie jinak. I tak jsme spokojeni, opravdu je těžké se rozhodnout kam jet a co navštívit, na Austrálii bychom potřebovali ještě několik měsíců a napěchovaný měšec, takže možná někdy příště:-). Na druhou stranu jsme měli možnost mluvit s mnoha Australany, kteří toho ze své země ani za mák neviděli tolik co my a nám na to přitom stačilo 6 týdnů. Tedy naši milí pravidelní čtenáři a všichni ti, kteří již netrpělivě očekáváte článek o Sydney, příště se dočkáte, Sydney nám již klepe na dveře.