12. 5. 2010 z Asunciónu je to do San Bernardino jen 50Km, ale jak jsme psali na konci předchozího článku, cesta trvala několik hodin, protože autobus projížděl i marketem, ve kterém zastavoval snad každých 20m, tedy komukoliv, kdo mávnul. V San Bernardino nebylo úplně jasné, kde máme vystoupit, takže jsme malinko přejeli hlavní křižovatku. Nicméně, těch 500m jsme se vrátili a pak šli asi ještě 2km směrem resort Brisas del Mediterano.

Kdybyste se sem chystali, máme malou radu. V San Bernardino vystupte hned u první křižovatky, která se nachází na mírném kopci, poté autobus zatáčí doprava. Z této křižovatky se jde stále rovně ve směru, který autobus přijel. Resort, který jsme hodlali navštívit, měl informační tabuli hned u této křižovatky, čehož jsme si prve nevšimli. No a pak už se jde 2km pěšky k další ceduli, která je prakticky až před resortem.

San Bernardino obyčejně známo jako Samber je město v Paraguayi u břehů jezera Ypacarai. Je to populární prázdninová destinace pro asunciónskou smetánku, rovněž zde mají jezerní domy i hlavní představitelé státu, nejen Paraguaye. Město bylo v roce 1881 objeveno německými emigranty, kteří město pojmenovali jako Nové Bavorsko. Mnoho Němců sem uprchlo z Tanganiky a ze Sudet po První Světové válce. Přesto bylo město nakonec pojmenováno po paraguayském prezidentovi Bernardino Caballerovi.

Kvůli zpoždění autobusu a nekonečné jízdě jsme dorazili k resortu už po západu slunce. Vypadalo to tady jako po skončení sezóny, ale bylo to jen zdání. Uvítal nás spolumajitel, který nabídnul bungalovy. Dostali jsme mimosezónní cenu, přesto to bylo 2x více, než jsme platili v hotelu v Asunciónu, ale dnes, když se na to díváme, bylo to za hubičku, tenkrát se nám to zdálo hodně, protože už počítáme opravdu každou korunu. Platili jsme zde 110 tis. guaraní, což je 440Kč, oba a s luxusní snídaní, takže paráda, když se tak na to dneska díváme:-). S majitelem jsme mluvili jen španělsky, ale jeho paní, která byla potomkem německých přistěhovalců, tedy statná modrooká blondýna uměla nejen německy, ale také perfektně anglicky, což bylo opravdu výborné.

Omlouvala se nám, že k večeři bude jen něco obyčejného, nepočítala, že budou mít hosty, ale jídlo bylo v pohodě, měli jsme nudle s houbami a zeleninový salát. Čaj jsme si mohli udělat kdykoliv i nějaké sušenky byly k dispozici. Tady je člověk prakticky odkázán na kuchyni resortu, protože obchod tady široko daleko není, nebo my jsme naň alespoň nenarazili.

Resort se nachází u Lago del Ypacarai v hezky upraveném kempu s bazénem, do kterého jsme si netroufli, i když přes den by to možná šlo, ale to jsme byli na průzkumu okolí. Paní říkala, že v sezóně je tady hlava na hlavě, stan vedle stanu a je problém všechny zájemce někam vměstnat. Nejednou jsme frekventovaná místa navštívili mimo sezónu a musíme si to jen pochvalovat, stejně jako tady. Paní také říkala, že často sem přijíždějí němečtí batůžkáři, předevčírem tady měli dvě holčiny. S námi tady byli ještě tři japonští studenti.

Jinak turistů cizinců sem tolik nejezdí, myšleno do Paraguaye, jezdí sem hlavně ti, kteří se zajímají o přírodu. Polovina území je zalesněna, v Grand Chaco rostou kebračové stromy, z jejichž dřeva se získává tříslovina tanin. Jedním ze symbolů Paraguaye je i kočkovitá šelma jaguár.

13. 5. 2010 Docela jsme koukali, kolik je tady luxusních domů, respektive vil, ve kterých momentálně nikdo nebyl, neb není sezóna, je ale vidno, že zde němečtí přistěhovalci zanechali kus své preciznosti a že San Bernardino kdysi bylo opravdu top místem. Je rovněž patrná snaha udělat z něj opětovně destinaci numero uno, čehož je příkladem známý Hotel del Lago, který byl naprosto zchátralou troskou, ale dnes opraveným prosperujícím hotelem, který v přízemních prostorách umožňuje vstup i neubytovaným, protože zde plní funkci muzea.

Hotel přináší také kus své historie. Německý nacionalista Dr. Bernhard Förster zde strávil šest týdnů svého života předtím, než spáchal sebevraždu v červnu 1889, kdy si vzal vysokou dávku jedu. Jinak jsme si mohli v muzeu prohlédnout historické fotografie z dob minulých, kdy tady žily německé rodiny a taky pročíst kus paraguayské historie.

Sezóna zde probíhá od prosince do poloviny února, kdy je tady léto. V té době sem přijíždí asunciónská omladina, poté to tady opravdu žije a je to zase úplně jiné Sam Bernardino. V městě nalezneme dále muzeum, radnici, pivnici a hřbitov s hroby významných Paraguayců. Najdeme tady sportovní i sociální kluby. San Bernardino má 9,491 obyvatel, z nichž 3,877 žije v městském prostředí.

Lidi jsme tady potkali opravdu moc příjemné, jednak v hotelu a pak také na náměstíčku skupinku holek, které chystaly vlajky na nějakou slávu, byly v dobré náladičce a furt se řehtaly. U jednoho tenisového kurtu jsme náhodou narazili na bankomat, což se nám opravdu moc hodilo, abychom tady zítra mohli vůbec zaplatit. Je tady ještě Virgen del Mirador, tedy vyhlídka Panny Marie, kterou jsme trochu hledali, přitom bloudili, nikde nebyl ukazatel kudy tudy, ale nakonec jsme se vymotali a vylezli na tento kopeček, ze kterého byl hezký výhled na jezero. Pak už jsme mířili zpět do resortu, kde na nás čekali majitelé, protože jsme si na dnešek domluvili už opravdu večeři na úrovni, pan majitel pro nás ugriloval několik druhů masa, paní udělala opět výborný salát a také sopu del paraguaya, což je tedy chléb s cibulí a sýrem, paní se opravdu povedl.

Na zítřek máme v plánu odjet do Ciudad de Este (Východní Město), paní nám poradila, kdy něco jede a další rady na cestu. Sice to nakonec bylo trochu jinak, ale to až zase příště. Rádi bychom tady v San Bernardino zůstali ještě jeden den, třeba jen v resortu, ale už musíme opět o dům dál, už nám zbývá jen pár posledních dnů, což je pro někoho co do počtu dní často celá dovolená, ale vzhledem k tomu co už máme za sebou je to opravdu zanedbatelný počet.