Město, ve kterém jsou peníze. V centru nás překvapilo kolik luxusních hotelů zde vzniklo, kolik nových hotelů se zde staví a také nákupních center. Město je to příjemné s množstvím zahradních úprav i příjemných parků a parčíků. Protéká zde potůček, jež je překonáván množstvím klenbových mostů. Části pro turisty jsou i hodně nóbl, včetně nóbl cen. Zase, pokud zde jedete na dovolenou, ceny jsou pořád hodně super příjemné. My si našli oblíbenou venkovní jídelnu a baštili nadprůměrně dobře za 3$ včetně pití, a to oba. Existuje zde cizinci velmi oblíbená barová ulice, která je velmi vkusně a nápaditě vybavena a může se rovnat kterémukoliv evropskému městu co se stylu týče. Pochopitelně i v těsné blízkosti centra se nacházejí prostší i prostá stavení khmérských obyvatel Siem Reap na kuřích nožkách, nicméně, lidem se zde jistě nežije zle.

Ubytování jsme měli na nás vysoce, ale skutečně vysoce luxusní, oproti jiným ubytováním, pokud sledujeme cenu a výkon. Z autobusáku nás ke guest housu přivezl tuk tuk. Nabízel na letáčku vcelku solidní cenu za ubytování, tedy jsme souhlasili s tím, že pokud v guest housu zůstaneme, zaveze nás tam zdarma. Řidič ani nezaváhal a souhlasil s našimi podmínkami. Často jsou tito řidiči najatí guest housy a cestu z autobusáku vám tak nabízejí za velmi nízkou cenu. Právě nízká cena je jakousi informací pro vás, že peníze jdou do jeho kapsy. My v guest housu zůstali, takže jsme tím pádem něco málo ušetřili. Luky si dal ještě záležet a cenu za pokoj, opravdu pěkný pokoj srazil ze 7$ na 5,5$, kluk byl z něj nešťastný, ale slevil nám. Hlavně nám říkal, že se to nesmí dovědět manažerka, jinak bude mazec:-)

23.1.2009 předešlý den nás Angkor tak udolal, že jsme i spánkový deficit musili trošinku dohnat. Přiznávám, večer jsem usnula někdy kolem 20:30 a spala až do božího rána. Dnes odpoledne jsme si šli projít krokodýlí farmu, což byl také zážitek sám pro sebe. Jsou to však trochu potvory, na vstupence, která je poměrně dost drahá (3$ jeden) je napsáno „ochraňujte divokou přírodu“, ale skutečnost se má tak, že oni na těch krokodýlech těžce rýžují a o přírodě to vůbec není. V obchodech La Coste visí krokodýlí kůže, o dalším zboží ani nemluvě. Krokodýlů mají na farmě stovky, a to i různého stáří, opravdu jsme hleděli na tyto plazy hodně zblízka a i když jsme byli v naprostém bezpečí, cítili jsme respekt.

24.1.2009 dopoledne po snídani jsme se seznámili se dvěma Belgičany, kteří se vydali z Thajska do Kambodže na kolech s plnou polní. Moc fajn dvojka. Odpoledne jsme dali společnou koupačku v bazénu a večír i dohromady pojedli. Holčina byla dokonce belgická V.I.P., začínající herečka. Dnes se na kolech nacházejí někde v půli Laosu.

25.1.2009 Ranním busem jsme se vrátili zpět do hlavního města Phnom Penh, které na nás tentokrát zapůsobilo trochu jinak než prve. Možná to bylo i tím, že jsme se nyní ubytovali u jezera, které se za pár let úplně změní. Plánuje se tady celkové předělání tohoto specifického místa. Mezi námi, v jezeře je voda poměrně špinavá, je to spíš líheň pro komáry a koupání se nedoporučuje. Ubytování hodně prosté a obyčejné a rozhodně není levnější než v centru města v běžném guest housu. Pronajali jsme si na jednu noc za 4$, takovou tmavou a vyhřátou kobku, ale restauračka barového typu byla naopak moc pěkná. Podobných ubytování kolem jezera je v této časti města spousta. Opět jsme si tady připadali jako v malé Indii, jakoby se nám ten náš starý dobrý Main Bazar v Novém Delhi čas od času musel připomínat, abychom na něj náhodou nezapomněli:-). Ceny jídel jsou zde taky vyšší než blíže u centra, nicméně, tato část města by měla být pro batůžkáře cenově nejpřijatelnější, ale skutečnost se má trochu jinak. Avšak na pohodu to tady je, to musíme uznat.

Pravidelně se zde každý večer promítá na velké televizi film Kiling Fields, o kterém jsme se zmiňovali v článku z Phnom Penh. Byli jsme moc rádi, že film vidíme, hodně tak všechny ty informace o brutalitě Khmer Rouge člověku dosednou a vryjí se tak hlouběji do paměti. Na tento den připadaly i oslavy čínského Nového roku, ale prý se ve městě nic nedělo, jak jsme se dověděli od několika lidí, kteří se na slávu, která se nakonec nekonala, těšili.

26.1.2009 Autobus do dalšího místa naší zastávky Kampot jel až odpoledne, tedy jsme využili čas a pohledy z Angkoru, které se nám nepodařilo poslat ze Siem Reap, jsme poslali až z Phnom Penh. Ne, že by v Siem Reap nebyl čas pohlednice poslat. Chtěli jsme koupit alespoň známky, ale prodavač, přesněji drzý prodavač v jednom obchůdku nám chtěl prodat známky s přerážkou, no kdo to kdy viděl, aby se za známky platilo víc než je jejich hodnota! Byla sobota, pošta zavřená, proto jsme to nechali až na Phnom Penh. Pošta v hlavním městě je moc pěkná stavba  ve stylu francouzské architektury. Navíc zde, jak jsme psali v předchozím článku, měli mnohem pěknější pohledy z Angkoru než v Siem Reap, včetně známek s khmésrskými motivy.

V guesthousu jsme poté netrpělivě čekali na pick upa, který nás měl hodit na autobusovou zastávku. Bus do Kampotu odjížděl ve 13:15 a my ještě ve 13h strašili v guest housu. Nakonec přijel mikrobus, který nás na poslední chvíli dopravil na zastávku, kde už autobus, plný cestujících, čekal pouze na nás. Tedy jsme dali hlavnímu městu Kambodži Phnom Penh sbohem a mířili směr město Kampot, které leží kousek od moře.