31.1.2009 Cesta z Kampotu do Sihanoukville byla taky zážitkem. Rozhodli jsme se, že pojedeme sdíleným taxi. Cenu nám dal náš průvodce Tri opět nižší než všude jinde, tedy jsme neváhali. Cesta byla zajímavá tím, že nás v jednom osobním autě jelo 9, dokonce i řidič sdílel své sedadlo s jedním cestujícím. Naštěstí tato šílená jízda netrvala moc dlouho a my šťastně a ve zdraví dorazili do města Sihanoukville. O Sihanoukville se mluví jako o druhém největším lákadle hned po Angkoru, a to jako o letovisku se spoustou pláží, restaurací a hotelů. Z místních pláží se dají dělat vyjížďky na nedaleké ostrovy. Na plážích vám všichni doporučují rozhodně vyzkoušet grilovanou barakudu.

Do města jsme přijeli relativně brzy odpoledne, ale hodně jsme se nachodili při hledání ubytování za nějakou slušnou cenu. Dopředu vyhlédnuté hostely byly obsazené, takže jsme nakonec skončili v hotelu The Bavarian, který tedy moc nedoporučujeme, sice tam měli Schnitzel a Kartofelsalat, ale necítili jsme se tady moc dobře. Chtěli za vše platit předem a německý majitel, vždy, když jsme šli kolem, seděl na tomtéž místě a něco dlabal. Přitom nepromluvil jediného slova, vše vyřizoval jeho personál. No nic, stejně jsme chodili do hotelu (přesněji do kobky bez oken za 8 USD) akorát přespat.

Všude ve městě je spousta hotelů a restaurací, z nichž drtivou většinu vlastní cizinci, kteří nabízejí i evropskou kuchyni. Stejně jako New Hotel The Czech Point, kam jsme se odpoledne vydali alespoň ho omrknout. Ceny od 7 – 35USD za ubytování vcelku slušné a také nabídka české kuchyně. Nakonec jsme si dali jen pivo, ale zato příjemně povykládali s jedním Čechem, který sem do hotelu jezdí občas s něčím vypomoct. S ním byla příjemná popovídaná. Majitelé Czech Pointu nám příliš nesedli, bylo to z jejich strany spíš o vydělávání prachů, pití piva apod.

1.2.2009 Ráno jsme si půjčili motorku a jeli se projet k plážím Serendipity a Otres. Vždycky nás pobaví, když si takto někde půjčujeme motorku a chceme zároveň s motorkou dvě helmy. Jejich reakce bývá často ta, že je to v pohodě, že kvůli policii nemusíme mít dvě, že stačí, když má helmu řidič. Vysvětlovat jim k čemu  helma je, že to každý dělá kvůli svému bezpečí je naprosto zbytečná.

Lidí bylo na pláži Serendipity vcelku dost, ale my to přesto chtěli vidět. Moře bylo příjemné, píseček vyhřátý. Koupačku jsme dali až na pláži Otres, kde bylo lidí výrazně méně. Po objednání čehokoliv z plážové restaurace jsme se mohli vyplácnout na lehátka a jen odpočívat. K večeru jsme to na motorce vzali ještě kolem pobřeží, abychom viděli jak hodně se tady staví hotely  a brzy se to zde promění k nepoznání. Uvidíme jaká bude Kambodža za pár let. Bavili jsme se s několika lidmi, kteří mluví, dva roky zpět, o úplně jiné Kambodži. Nu co, každá zem má právo na rozvoj, záleží pak jak vysokou cenu je ochotna za to položit.

2.2.2009 Dneškem jsme se rozhodli rozloučit s Kambodžou a jet směr Thajsko. Nechtěli jsme hned spěchat do Bangkoku, protože cesta autobusem je dost zdlouhavá. Koupili jsme si lístek jen na hranice, což ve finále vychází mnohem levněji, než si jízdenku kupovat i třeba do nejbližšího thajského města. Na hranicích vždycky čeká místní minibus, který zaveze podobné cestující, jako jsme my dva, kam potřebují. Co se týče víz, to je také otázka. My jsme pro dělat si víza dopředu v hlavním městě na ambasádě. Někde se sice píše, že lze víza obdržet na hranicích, ale ono člověk nikdy neví. Byli jsme svědky toho jak dva cizinci museli z hranic zpět do Phnom Penh zařídit si víza. Přitom jsme s Lukym četli, že zrovna tento hraniční přechod by měl víza vydávat. Těžko říct jak to ve skutečnosti je.

Loučíme se tedy s Kambodžou, kterou můžeme rozhodně doporučit k návštěvě. Je to země, která má co nabídnout, ve které je hodně co vidět. Lidi jsme potkali velmi přátelské, sdílné se smyslem pro humor, kterým velmi přejeme, aby ty hrůzy, které je řadu sužovaly byly jen ponaučením pro další rozvoj této angkorské země.