V tomto příspěvku Vás zdravíme ze UAE, kde jsme sice strávili krátkou, ale zato obsáhlou cestovatelskou zastávku. V 8 h ráno místního času jsme (+2 oproti ČR) letadlem společnosti Air Arabia (Airbus A320) dosedli na místní letiště UAE Sharjah. Ihned po příletu jsme si plánovaně podali žádost na speciální tranzitní vízum s platností 96h. I když  jsme se ještě večer před odletem na letišti v Istanbulu informovali na vládním webu na aktuální požadavky pro vydání tohoto typu víza, (mělo být zdarma) skutečnost, kterou nám oznámil emirátský úředník byla naprosto jiná. Od 1. července 2008 se bohužel výrazně změnily podmínky. Nejen, že toto vízum nyní stojí 200 Dirham (1 dh 5 Kč), ale daleko horší bylo to, že se na vízum čeká 4 – 8 h!

Vzhledem k tomu, že jsme měli do navazujícího letu do Dilí pouze 24h, uvažovali jsme, zda to má vůbec smysl. Venku na nás čekal kamarád Fazal, který má v UAE trvalý pobyt, takže jsme se rozhodli, a žádost o víza si podali. Víza nám vydali až po 6ti hodinách čekání v letištní hale, kde byla klimatizace nastavena snad na 17 °C, takže jsme pěkně vymrzli. Venku nás pak čekalo příjemných 36°C a jasno:-) V letištní hale čekalo dalších několik desítek lidí různých národností převážně na pracovní víza, někteří čekali i týden.

Nocleh nám Fazal naplánoval na jeho fíkové farmě 150 Km od letiště Sharjah. Tím, že jsme celé dopoledne a část odpoledne strávili na letišti, nezbylo dost času na návštěvu samotného města Sharjah nebo Dubaje a jeli jsme rovnou na protější pobřeží napříč Emiráty (těsně u hranic s Ománem) do města Khurfakhan. Nakonec jsme byli rádi, že jsme mimo velkoměsto, protože jsme viděli kus emirátů, kam se normální turista nedostane. Místní krajina se samo sebou velmi liší od toho, co jsme doposud viděli (naposledy prý výrazně pršelo v prosinci minulého roku:-)), takže všude okolo je jen písek, ale i to má svůj půvab a neopakovatelné kouzlo. Jednoduše, je to naprosto jiný svět. Jen pro zajímavost, litr benzínu stojí jako litr vody, všechna auta jsou japonské výroby (hlavně Toyota), z evropských aut jsme zahlédli snad pouze Škoda Oktavia a nové čtvrtě tam rostou jako houby po dešti. Na letišti je tam však levněji než v Praze Ruzyni. Celkově je v Emirátech asi stejně draho jako u nás, jak je tomu v Dubaji, nevíme.

Ještě za světla nás Fazal provedl po fíkové  farmě, kde pěstuje rostliny a kde staví dům s naší kamarádkou Pavlínkou, se kterou jsme se bohužel minuli o týden. Už za tmy jsme se jeli podívat na nádhernou písečnou plášť, kde se Luky vykoupal v teploučkém arabském moři a proběhl se po měkounkém písečku. Plní dojmů jsme náročný den završili v íránské restauraci, kam nás Fazal pozval na vynikající grilovanou rybu se spoustou dobrot. Ráno byl budíček ve 4:30 (venku už v tuto hodinu bylo cca 20°C a Fazal už klepal kosu:-)), vyjížděli jsme v 5:30, abychom byli v 7h ráno na letišti v Sharjah, kdy začínal check – in na náš let do Delhi. Na palubě jsme byli jediní mezi samými Indy, kteří na nás koukali jako na exoty, na což jsme už po pár dnech cestování docela zvyklí.