9.6.2009 Cestou do Sydney jsme se malinko obávali, jestli se trefíme do správného exitu, kterým bychom se dostali k našim neznámým krajanům (kteří nás již očekávají) do části Woli Creek. Neměli jsme pořádnou mapu, do toho jsme cestou nenarazili ani na benzínku, kde bychom se do mapy koukli. Víťa nám poslal adresu v sms s tím, že bydlí kousek od letiště (mimochodem jedno z nejstarších na světě), takže jsme se snažili trefit exit podle letiště. A ba že jsme ho trefili, ale nevěděli o tom, u první benzínky jsme se koukli do mapy, drze si vyfotili tu část, která nás zajímala a namířili si to do Woli Creek.

Měli jsme štěstí, že byl Víťa doma, vyklidili jsme auto a společně vyrazili do města vrátit auto. Víťa byl moc ochotný a pomohl nám najít i autopůjčovnu, kterou jsme trefili naprosto přesně, asi bychom ji hledali sami hodně těžko. Víťa nám pak ukázal, kde pracuje, dělá plavčíka v krytém bazénu, kde nás pozval na kávičku a poté dal pár tipů kam se ve městě podívat. No přátelé, lepší uvítání jsme si opravdu nemohli přát (Víťo, díky za supr přivítání i touto cestou a Evce díky za kontakt).

Sydney není hlavním městem Austrálie, pokud to někdo třeba netuší, hlavním městem Austrálie je Canberra. Sydney je hlavním městem Nového jižního Walesu. Pokud jste o tom nevěděli, není to vůbec průser, neví to ani někteří Australané, jak jsme mohli na vlastní uši slyšet v jedné rádiové soutěži. Sydney představuje největší přirozený přístav na světě, město, ve kterém žije 4,5mil. obyvatel/2007 je nejvíce zalidněným městem v zemi. Se sérií různých NEJ budeme ještě pokračovat. Město je vyhledávaným i proto, že počet slunečných dnů dosahuje 240/rok. Bylo založeno v roce 1788. Počet lidí, jež v tomto roce připluli na 11 lodích pod kapitánem Arturem Phillipem, byl 1487, z toho bylo 759 vězňů (všichni z Británie).

Po kávičce s Víťou jsme s Lukym vyrazili na procházku po nejznámějších místech. Nejprve to byla Botanická zahrada, která je jednou z nejstarších australských vědeckých institucí. V zahradě se nám hodně líbilo, vedla zajímavým terénem, který si oblíbili i sportovci, hlavně běžci, kteří místo oběda vyrazili do města pěkně se proběhnout. Skoro jsme se až báli, když se kolem nás, někdy i na nás, řítily stovky běžců, prostě to tady byla opět jiná, ale absolutně jiná Austrálie. V Botanické zahradě nás ještě zaujali ovocní netopýři, kteří viseli na stromech jako hrušky a vzhledem k tomu, že jsou chránění, nelze zakročit proti tomu, že svými výkaly prakticky destruují i vzácné stromové exempláře.

Z Mrs. Macquaries point se najednou před námi vyloupla Opera House, tato Australská ikona, bez které by Sydney jak jej všichni známe z obrázků, asi nebylo. Je to opravdu ikona, to se musí nechat, ale přiznám se, že co se konkrétně mně týče, líbí se mi tato budova mnohem víc zdálky, v kontextu s ostatními objekty okolo, s přístavem, přístavním mostem, nebo když se do střechy opře světlo, díky čemuž  bíle září do širého okolí, nebo když je Opera nasvícená v noci.  Se vším respektem, že stavba ve své době byla opravdu něčím výjimečným, připadala jsem si jako u kongresového centra v Praze (hodně betonu, asi proto). Nicméně, z dálky a v kontextu, jak jsem již psala, je to opravdu neodmyslitelná ikona, velmi fotogenická, která sem patří a Sydney dodává na výjimečnosti.

V roce 1957 byla vládou Nového Jižního Walesu vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na operní budovu. Podle zadání měla budova disponovat jedním velkým sálem pro 3000 diváků a jedním menším pro 1200 diváků. Do soutěže bylo zasláno 233 návrhů z 23 zemí. V soutěži zvítězil návrh v té době nepříliš známého dánského architekta Jørn Utzona. Stavba se potýkala s mnoha problémy, ať už technického, ale i politického rázu. Sám Utzon se na stavbě přestal podílet v roce 1966, pro neustálé spory s vládou Nového Jižního Walesu. Stavba byla svěřena australským architektům, kteří ne vždy respektovali Utzonovy projekty, což se projevilo obzvláště na interiérech. Původní rozpočet 7 000 000 australských dolarů byl mnohonásobně překročen, náklady se vyšplhaly až na 102 miliónů. Stavba byla dokončena v roce 1973. V červenci 2005 byla budova zařazena na seznam australského kulturního dědictví, 29. června 2007 zapsalo UNESCO Operu v Sydney na seznam Světového kulturního dědictví. Jedná se o první stavbu zapsanou na tento seznam ještě za autorova života.

Po příjezdu zpět do Woli Creek jsme se seznámili s první spolubydlící, kterou byla Petra z Prahy. Ostatní byli ještě v práci nebo ve škole (v Austrálii mohou Češi pracovat pouze za předpokladu, že zároveň studují, klasická pracovně prázdninová víza zde Češi nárokovat nemohou, pouze na NZ). Pak dorazila Slovenka Gabča a nakonec i Jenda z Hradce Králové, tedy že pochází z HK, dorazil pochopitelně z práce někde ze Sydney:-). Tyto milé a hodné hostitele jsme si vyfotili a vy je můžete vidět v příští fotogalerii, kterou také ukončíme naše australské putování.

10.6.2009 Denně Luky pečlivě sledoval ceny letenek na Nový Zéland, pořád jsme se nemohli rozhodnout, kam na NZ poletíme, nakonec to vyhrál Auckland, ale ještě se to může změnit. Dnes vyrážíme na východní pobřeží Tasmánského moře do  Bondi Beach (7km od centra Sydney), pláží má SYdney více než 30. Pěkně jsme se prošli, koukali na surfaře jak jim to na prknech pěkně sviští, užívali si krásného slunného počasí i vyhlídek na moře a k večeru se opět vrátili do centra, kde dnes byla velká světelná podívaná po západu slunce. Byla to noc barev, kdy hlavním objektem byla bezesporu Opera House, která se měnila do všemožných odstínů hlavně žluté a oranžové barvy. I divadelní herci se převlékli do kostýmů různých barevných světel, aby se s nimi mohli fotit cizinci i domácí.

Naši milí dočasní spolubydlící nám vyšli vstříc, kdy jsme náš původní plán, zůstat v Sydney maximálně tři dny, prodloužili na pět dní. Bylo to hlavně kvůli letenkám, které byly z čista jasna zlevněny a to nám přišlo náramně vhod. Náš odlet na Nový Zéland se tedy uskuteční 14.6.09. No a díky přesnému datu jsme se poohlíželi i po couchsurferovi v Aucklandu, Luky narazil na nově registrovanou českou dvojici, toho času v Aucklandu, kteří se nám ozvali prakticky okamžitě, nabídli nám svou pomoc s přespáním i s tím, že budeme jejich první couchsurfeři, což nás moc potěšilo, protože hned po příletu na NZ budeme hledat  práci, takže malé rozkoukání a rady od již zaběhlých krajanů se nám budou velmi hodit. Nechci však předbíhat, vše se dozvíte zanedlouho, ještě jsme v Austrálii a chceme si ji ještě užít než odletíme:-).