Thessaloniki nebo také Soluň. Do města, odkud k nám přišli Cyril a Metoděj jsme dorazili 13.10. v 18:40. Koupili jsme si za 0,50 € lístek na MHD a odjeli na Aristoteles square, na náměstí, kde se mělo nacházet informační centrum. Než jsme se stačili rozkoukat, byla už tma. Informační centrum se nám nepodařilo najít, ptali jsme se koho se dalo, ale nikdo nevěděl, nakonec jsme to vzdali s tím, že se info-centrum muselo někam přestěhovat a v našem manuálu to hold už nebylo.

Na Aristoteles square se Lukymu podařilo napíchnout  na nezabezpečenou WiFi, a tak jsme zjistili, že se informace skutečně přestěhovaly o několik ulic dál. Soluň je místem, kam jezdí spíše movitější, tedy ve městě nenajdete jediný hostel, nejlevnější ubytování se pohybuje až kolem 30€, prostě to není město pro batůžkáře, a to je Soluň druhým největším městem v Řecku. Hned pod náměstím se nachází moře a také velmi půvabná promenáda. Prošli jsme se alespoň k přístavu a cestou zpět povečeřeli v jednom z pouličních fast food. Bylo už dost pozdě na to, abychom hledali hotel, který bychom museli hned ráno zase opustit, a tak jsme se rozhodli, že tuto noc strávíme pod širákem někde v parku u Bílé věže. Všude byl park dost osvětlený, nakonec jsme našli místo mezi dvěma stěnami (místo bylo trochu vyvýšené, naštěstí žádné podezřelé pachy), a tam tedy přespali. Ráno jsme zjistili, že jsme si ustlali u budovy Royal theatri (Královské divadlo).

14.10. ráno jsme našli informační centrum, dostali mapu, dojeli koupit na vlakové nádraží jízdenky do spacího vlaku směr Istanbul (48€ každý), a jeli si prohlédnout město. Celodenní jízdenka na MHD nás stála každého 2 €. Vlak nám pak odjížděl týž den v 19:37. A co jsme v Soluni navštívili? Autobus nás vyvezl nad město do staré turecké čtvrti, kde se nachází trosky vězení z období byzantského umění, celá památka je světovým kulturním dědictvím a je zapsána jako památka UNESCO. Malebnými uličkami jsme postupně scházeli dolů směrem k moři a po cestě navštívili několik byzantských kostelů, kolem jednoho kostelíčku se na sluníčku spokojeně vyhřívaly želvy. Dole se nám konečně podařilo najít větší market, kterým byl carrefour, kde jsme si koupili půlku kuřátka, tzaciki, bagetu a spokojně se nadlábli na travičce hned u Bílé věže a přitom pozorovali moře.  Cestou na vlakové nádraží jsme procházeli městem, neminuli jsme ani vyhlášené trhy, kde se dá koupit cokoliv, trhy rozhodně stojí za podívanou. Taky jsme si říkali, jak je možné, že v našich obchodech musí být pečivo za sklem, či balené a tady se vedle desítek různých druhů ryb a jiného masa prodává oblečení, ovoce, zelenina, elektronika atd.  Celkově se nám město moc líbilo až na ten hostel, který zde rozhodně chyběl.

V 19:37 jsme vyrazili nočním lůžkovým vlakem směr Istanbul…

Více fotek naleznete jako vždy ve fotogalerii