27.5.2009 Bylo to jako když lusknete prsty, najednou jsme byli v oblasti, tedy v Margaret River, kde se daří vinné révě a jak jsme se dověděli v jedné z mnoha vinoték, révu zde začali pěstovat Němci, a to zhruba před 40ti lety. Vinoték tady bylo na desítky a tedy řekneme vám, vjezdy k sídlům majitelů vinic, hotový Dallas:-), fakt nepřeháním. Některé vjezdy byly opravdu honosné, nešetřilo se kamenem, tabulemi i informačními deskami a nápady všeho druhu. Sem tam jsme kroutili hlavami, protože nápady některých majitelů neznali mez.

Všechno jsme ani nestačili nafotit, někdy jsme se kolem takového sídla, jízdou v autě, jen mihli, takže jsme to brali, že se nám to asi jen zdálo:-) jak to bylo opravdu mega megalomanské. Asi se zdejším vinařům daří. Najednou jsme si připadali, že jsme v hlavním vinařském městě na světě, ale vínem to nebylo, to ta sídla.  Navštívili jsme vinotéku a něco malinko ochutnali. No, popravdě řečeno, v jakémkoliv australském bílém víně cítíme malilinké šumění, což nám úplně nevyhovuje, ale víno nám chutnalo, to zase musíme říct.  

Západní Austrálie se do toho pořádně obula a tak tady během posledních let vyrostla velice produktivní oblast. Míjíme vinice a najednou upoutávka k návštěvě fabričky, která vyrábí müesli, pak čokoládovna, kam jsme s radostí zamířili a nenechali si ujít ani ochutnávku různých čokoládových čoček, pak to byla sýrárna, takže jsme se trochu najedli a mohli opět pokračovat. Jedna věc nás však nepřestane překvapovat, jeden by si myslel, že by v prodejně, přímo ve fabrice, mohl koupit produkt malinko laciněji než v obchodě, kdepak, buď je cena stejná jako v obchodě, někdy vyšší.

Do dálky bíle zářící maják v Cape Leeuwin přiláká nejednoho návštěvníka. Řekli jsme si, že bychom si prohlédli nějaký maják konečně z blízka? Maják je opravdu krásný, i když v tomto případě je důležitější jiná věc. Jeho umístění je významné především v tom, že se nachází na rozhraní Indického oceánu s oceánem Jižním, řekněte sami, takovéto místo si přeci nemůžeme nechat ujít. I zde lze pozorovat velryby, ale hold jsme tady moc brzy, nebo by bylo zapotřebí dalekohledu, či vyjet na moře.

K majáku jsme se opět nedostali, zde bylo pro změnu požadováno vstupné, takže jsme se koukli jen zdálky, ale i tak byl pohled na maják pěkný. K tomu jsme si jako suvenýr odnesli parádní razítko, které třeba jen tak někdo neobjeví:-).

Cestou do přírodního tábořiště jsme neodolali a zastavili se pro místní víno v jedné z příjemných vinoték. Paní byla hodná a darovala nám malé vínové pohárky. Už jsme se těšili na kemp v přírodě, i když to bude znamenat, že se nebudeme moci nahřát ve sprše. Toto kempoviště, již dobře značené, skýtalo možnost rozdělat oheň, což jsme velmi uvítali, protože se místo nacházelo v poměrně vlhkém lese, kde šla teplota vzduchu celkem prudce dolů. Už na jiných místech byla možnost podobného přespání za malý peníz, ale my doteď neměli plynovou bombu, na které bychom uvařili. Teď ji konečně máme, takže hurá na noc do lesa. My používáme modrou bombu firmy Campingas a celkem (ne)byl problém ji sehnat (někde nebyla vůbec, to v malých městech, někdy měli bombu, která neseděla k našemu závitu), je to francouzská značka. Nakonec jsme ji vídali v každém větším outdoorovém shopu. 

Nakonec jsme v tomto lese kempovali sami a pochvalovali si to převelice, hlavně večerní oheň, dobrého vína, zpěvu ptáků, klidu a čistoty. Toto místo nese název Carey Brook NP a nachází se kousek od města Pemberton. Hodně se nám místo líbilo i díky druhu stromu tzv. kari, což je druh eukalyptu, podobnými lesy vedou zdejší silnice, což je taky zážitkem, ale ke kari se ještě dostaneme později.

28.5.2009 Dnešek jsme začali v malém městečku Pemberton (700 obyvatel), kde jsme akorát vysušili stan a posnídali na sluníčku, v kari lese bylo moc vlhko a čekat na sluníčko se nám moc nechtělo. Pak jsme vyrazili opět k mořskému pobřeží, kde by se dal krásně strávit celý den jen sezením na bělavém písečku a pozorováním oceánu. Máme však málo času, takže na lenošení to opět nebude.

Po silnici nesoucí název Windy Harbour Road (ulice větrné zátoky) jsme se dostali až na Point D´Entrecasteaux a výše jmenovanou pláž. Nad touto pláží se nachází i procházka s výhledem na oceán. Potkali jsme tady dva Australany, starší pár a dali se do řeči, měli už za svůj život něco necestováno a paní nám pak na rozloučenou věnovala malou knížečku s několika druhy divoce rostoucích rostlin.

Tak ten den utekl, že jsme se opět stačili jen přesunout do dalšího tábořiště, opět v přírodě, tentokrát do Crystal Springs v NP Nornalup, jen pár kilometrů od Walpole. I dnes jsme měli možnost rozdělat oheň a udělali jsme si pořádnou fatru, když už, tak už:-).