Puno je město na jihovýchodě Peru a zároveň na pobřeží jezera Titicaca. Je to hlavní město regionu i provincie Puno s populací okolo 100 tis. obyvatel. Bylo založeno v roce 1668 místokrálem Pedrem Antoniem Fernandézem de Castro jako hlavní město provincie Paucarolla se jménem San Jauana Bautisty de Puno. Později byl název změněn na San Carlos de Puno na počest španělského krále Charlese II. Puno mělo několik kostelů datovaných zpět do období kolonizace, které byly postaveny jako služba španělské populaci a k rekatolizaci domorodců.

Cuzco nebo Cusco (kečuánsky Qusqu či Qosqo) je město na jihu peruánských And, srdce incké kultury ve Vale Sagrado. V předkolumbovských dobách zde bylo centrum incké říše. V současnosti je Cuzco zařazeno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Žije zde asi 340 000 obyvatel v nadmořské výšce 3400 metrů. Ročně toto město navštíví okolo 1,5 miliónů cizinců.

Machu Picchu (maču pikču a né makču pikču) znamená v kečuánštině Starý vrch. Jsou to ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Ruiny se nachází na horském sedle asi 400m nad posvátnou řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430m. vzdálenost od Cuzca je asi 80 km na severozápad.

Ollantaytambo se nachází asi 60km severozápadně od Cuzka, v provincii Urubamba, ale v regionu Cuzco. Je to malinké městečko na pomyslném konci údolí, sem bez problémů dojedete po silnici, dále však je možné pokračovat buďto vlakem nebo už jen po svých. Jak vyšlo najevo v předchozím článku, i Ollantaytambo je postaveno na inckých ruinách, můžete se zde procházet kouzelnými úzkými uličkami, které často tvoří masívní kamenné zdi domů, součástí uliček jsou odvodní kanály. Podíváte-li se na okolní stráně, jsou prakticky posety ruinami nejrůznějších velikostí, jimž dominuje rozložitá pevnost samotného Ollantaytamba, která se tyčí přímo nad městem.

Pisaq, nebo taky Pisac, jak se to vezme, potažmo napíše, obojí je správně. Fotky k tomuto článku najdete u Colca kaňonu, vzhledem k tomu, že je předchozí článek celkem dlouhý, rozhodli jsme se dát tento zvlášť. Pisaq je peruánská vesnička, nacházející se v Posvátném Údolí (Valle Sagrado) na posvátné řece Urubamba. Pisaq je znám pro tradiční market, který tady můžete navštívit každou neděli, údajně i v úterý a čtvrtek, kdo ví, ale ten nejzajímavější a největší je určitě jen v neděli. Nachází se jen kousek od Cuzca, které je mnohem víc navštěvováno, ale Pisaq i přesto stojí za návštěvu, je to moc krásná stará, kamenná vesnička, nad kterou se rozprostírá incká ruina, která se právem měří i s Machu Pichu.

Colca kaňon jsme již ve fotogalerii uvedli jako druhý nejhlubší na světě, dočetli jsme se v Lonley Planet, že tím nejhlubším je kaňon v Číně, jenže věc se má tak, že všude se píše něco jiného. Někde to, že Colca kaňon je nejhlubším na světě, někde je až na pátém místě, někde na druhém, pak se v tom má jeden vyznat, v každém případě by mělo být jisté to, že je více než  2x hlubší než Grand Canyon v USA, i když ten americký má rozhodně strmější stěny. Tedy raději nebudeme psát ani hloubku, abychom tady neuváděli nějakou mylnou informaci.

Do Arequipy jsme se dostali v ranních hodinách a už byli prakticky rozhodnutí, kde se ubytujeme. Neměli jsme na mysli přímo hotel, spíš lokalizaci, rozhodli jsme se zůstat u autobusového nádraží, protože tady přespíme jen dvě noci, necháme si tady část věcí, odjedeme do kaňonu Colca, pak se vrátíme zpět do Arequipy, popadneme naše zanechané věci a pokusíme se odjet směr Cuzco nočním busem. Kdybychom se totiž ubytovali v centru města, neměli bychom šanci všechno takto zvládnout, protože nevíme, jakým způsobem a v kolik hodin se budeme schopni vrátit z Colca kaňonu.

27.3.2010 Musím říct, že i přesto, že jsme v Nazca byli před 3/4 rokem, zážitky na toto místo jsou nesmírně živé, proč, to se záhy dozvíte. Co se města Nazca týče, mnohým se vybaví ony světově proslulé a zatím z části nikým nevysvětlené pouštní obrazce, které jsou pro některé záhadným lidským výtvorem, pro někoho mimozemskou záhadou.  Nejlepší pohled na tyto čáry máry je z letadla, na což se s Lukym rozhodně chystáme, ale pochopitelně nás bude zajímat cena, protože je to hodně turistická záležitost, takže jsme opravdu zvědaví na to, kolik Solas budeme muset vysolit.

25.3.2010 V Ica jsme se ocitli už později večer, chvíli jsme hledali ubytování, protože na nás většinou vybafli cenu, kterou jsme nehodlali akceptovat. Luky mě pak v jednom hotelu nechal a šel oběhnout, co bylo okolo. Trochu se divíme, že si ti Peruánci nechávají takto utíkat lidi, přitom stačí jen malinko slevit a je to. Nicméně pod 25 Sol jsme se tady nedostali.

25.3.2010 Z Huarazu jsme zamířili zpět do Limy a doufali, že se nám podaří chytit navazující autobus do města Pisco. V Limě je to s autobusákem trochu komplikovanější, není to tak, že by bylo jedno centrální (časem možná bude, ale v době naší návštěvy ještě nikoliv), různé společnosti mají své pobočky, které jsou někdy hned vedle sebe, někdy sto metrů od sebe, takže já musela zůstat po příjezdu do Limy u batohů a Luky oběhnul všechny společnosti, které jely naším směrem. Museli jsme pak čekat frontu, jestli na nás vůbec vyjde řada, opravdu bychom byli neradi zůstali na noc v Limě, přeci jen jsme tady už nějaký ten den strávili.