13.3.2009 Georgetown jsme dnes opouštěli a vydali se směrem do hor do oblasti Cameron Highlands, jež jsou více ve středu této části malajského poloostrova a kde by mělo být hodně podobné počasí jako u nás doma na jaře. Při koupi jízdenek na autobus to bylo opět trochu v duchu našeho cestování během posledních dnů. Měli jsme namířeno do městečka Tanah Rata, ale lístky za normální ceny už byly fuč, platit za minibus, ani náhodou. Tak jsme si koupili jízdenku do města Ipoh, které je na půli cesty a řekli jsme si, že to riskneme a pokusíme se do Tanah Rata dostat odtud. V Georgetownu je spousta cestovek a agentur, které mj. prodávají lístky na autobus, pokud se budete chystat jet jako my, je mnohem lepší jet ráno cca v 7-8h na autobusové nádraží a jízdenku koupit až tady. Agentury vám lístek prodají jednak s mírnou přirážkou a zadruhé, na autobusák cca 10km odtud se stejně musíte dostat městskou. U hotelu Vás vyzvednou jen koupí jízdenky do minibusu.
8.3.2009 Přestože již článek řadíme do Malajsie, je zde ještě pár posledních hodin, které jsme strávili v Thajsku a stojí za zmínku je zde uvést. Hned po ubytování (po příjezdu do Hat Yai - Thajsko) jsme pro jistotu došli na nádraží, abychom si ověřili zítřejší vlakový spoj do Butterworth (Malajsie). Hned u vstupu do prostor vlakového nádraží se nás ujal policejní hlídač, který se nám pokoušel vnutit informaci, že do Malajsie odtud žádné vlaky nejezdí, přitom se nad našimi hlavami vesele klenuly informační tabule s odjezdy a příjezdy vlaků, mj. i s jedním spojem do Malajsie:-). V informacích nám mile sdělili, že vlak jede ve 14:30, nikoliv v 15h (tato hodina je uvedena na webových stránkách), tedy bychom tento spoj pravděpodobně včera nestihli, i kdybychom z Pak Bara odjeli v původně slíbených 12h. Na informační ceduli však stále uvádějí čas 15h, už jsme si celkem zvykli, že nemá smysl ptát se, PROČ, prostě to tak je, asi nemají potřebu informační cedule aktualizovat. Mimochodem, často jsme se setkali s tím, že staré info, hlavně co se cen týče, bývá zastaralé i na webových stránkách, od kterých cizinci běžně očekávají nejaktuálnější informace.
3.3.2009 V posledním článku popisujeme zmatky, které provázely náš závěrečný pobyt v Krabi, ale i přes všechny motanice se nám ještě odpoledne podařilo dostat se včas na autobusové nádraží, kde jsme chytli snad poslední autobus, mířící směrem Pak Bara město. Autobus nás však vysadil ve městě La-Ngu, které s Pak Bara sousedí. Bus jel hodně dlouho, takže po příjezdu do La-Ngu už jsme se do Pak Bara nedostali jinak než minivanem, naštěstí nás nechtěli oškubat, cena byla přijatelná, takže jsme to vzali, ostatně, nic jiného nám nezbývalo (klasický tuk tuk zde jezdí jen do určité hodiny).
Khao Sok NP 26.2.2009 Z města Champhon jsme tedy odjížděli v brzkých ranních hodinách a do města Surat Thani dorazili až odpoledne, odtud pak měl odjíždět autobus (několik autobusů) do národního parku Khao Sok. V průvodci je zastávka autobusu v Surat Thani velmi blízko vlakovému nádraží a je poměrně dobře popsaná i v průvodci. I tak jsme však zastávku hledali, neboť skutečnost byla zase trochu jiná. Z této zastávky odjíždí poměrně míň autobusů, než z autobusového nádraží, které je odtud dost daleko (15km), takže člověk musí zvážit, jestli se mu vyplatí raději do autobusu nastoupit zde, nebo platit za MHD a jet dál do města. My se rozhodli jet raději odtud. Prodavač nám samo sebou nabídl pouze dražší autobus, ale my to ignorovali a nakonec musel synek stejně s pravdou ven, že přece jen nějaký levnější taky jede (mimochodem, pokud takto někdy budete cestovat, v klidu nechte koupi jízdenky až do busu, cena bude buď stejná jako od týpka ze zastávky nebo nižší až v autobusu).
|
