19.5.2009 Poté, co nás Gerhard hodil na výpadovku v Leonoře jsme se ocitli opět sami s našimi bágly a tentokrát jsme se rozhodli, že to zkusíme stopem. Do Kalgoorlie to odtud bylo nějakých 250km, takže by to mělo být v pohodě, říkali jsme si. Je zde možnost jet autobusem, ale na ten bychom museli čekat ještě dva dny, a to se nám jaksi nechtělo. Pár lidí nám říkalo, že tento autobus jezdí jednou týdně a je plný Aboriginců, kteří cestují pro sociální dávky, mohla to být nakonec sranda jet s místňáky jedním busem, ale jak říkám, nechtělo se nám čekat dva dny na autobus. 

15.5.2009 I když byl poslední článek o Uluru  (aborigincky Ool-or-roo, překlad jsme zatím neobjevili) patřičně dlouhý i přesto, že se celá událost stala pouze během jednoho jediného dne, i tak se o hoře ještě malinko zmíním. Dnešní den jsme si totiž přivstali a šli se v kempu mrknout na vyhlídku, odkud v dáli vycházející sluníčko dávalo Uluru nádhernou ohnivou barvu. No a pak jsme si zabalili opět svoje saky paky a vyrazili kolem Uluru k dalšímu podobnému monumentu, kterým byl tentokrát Olgas, aboriginsky Kata Tjuta, což znamená Mnoho Hlav, tento skalní monument je 3,5x větší než Uluru, tyčí se do výše 546m a jeho nadmořská výška je 1066m.

14.5.2009 Dnes nás tedy čeká příjezd k magické hoře Uluru, která se nachází asi 20km od kempu Ayers Rock v Yulara, kde jsme pro dnešní noc zakotvili (34AUD/oba), jiný kemp tady není. Bylo to tady poněkud dražší v porovnání s jinými kempovišti, ale co naplat, Uluru je hodně velikým lákadlem, takže se tady snaží vydělávat na čem se dá. Yulara není jen jedním kempem, je to taková malá vesnice, ve které jsou i jiné možnosti ubytování, pochopitelně i velmi luxusní a pak také obyčejné bungalovy a také obchod a restaurace, dokonce pošta. O čem jsme ještě nepsali, tak v každém kempu, ve kterém jsme spali, byla vždy, v jakoukoliv hodinu, horká voda pro sprchování, BBQ grily a jiné zázemí pro kempink, opravdu radost pohledět, radost užívat. 

10.5.2009 Konečně byla neděle a my vyrazili z Darwinu směrem Alice Springs (střed Austrálie). S Gerhardem jsme se potkali na smluveném místě beze zmatků a nějakého hledání se. Ještě jsme s Lukym něco málo nakoupili a mohlo se vyrazit. Abychom Vám trošinku nastínili, kdo Gerhard je, tedy něco málo o tomto chlapíkovi. Dověděli jsme se, že je to Rakušan žijící ve Vídni, jež je zaměstnán jako učitel angličtiny a francouzštiny. Anglicky uměl perfektně, takže nebyl problém mu cokoliv rozumět a já byla nesmírně ráda, že neměl klasický Aussie přízvuk.

Z Bali jsme odlétali kolem půlnoci 5.5.2009, je to odtud do Darwinu coby kamenem dohodil, takže jsme se za nějaké tři hodiny ocitli u protinožců, ani jsme nevěděli jak. Musíme přiznat, že jsme se už celkem těšili na to, že opět budeme v západní zemi, kde nemusíme řešit cenu jízdného s řidiči, kde budeme každému šuma fuk, je to sranda, ale asi nejvíc jsme se těšili na to, že si konečně koupíme plnotučné mléko, v celé Indonésii jsme jedinkrát nenarazili na něco, co by se mléku alespoň trochu podobalo (když už, tak buď v prášku nebo v konzervě). Sem tam se dal sehnat jogurt, ale jen zcela výjimečně v turistických oblastech (po těch antibiotikách jsem o nějaký ten jogurt celkem stála).