Ačkoliv Laos není o moc menší než Vietnam, přesto zde žije jen 6,5mil. obyvatel (Vietnam 85mil.). Přestože náš průvodce zmiňuje pouze 5 bankomatů v celé zemi, skutečnost je jiná. Země jde velmi rychle nahoru a bankomaty tady spíše rostou jako houby po dešti. Stejně tak nevěříme údajné informaci ohledně průměrného příjmu 30-50$ na měsíc. Myslíme si, že ve skutečnosti se v Laosu má již dnes hodně lidí moc dobře. V porovnání s Indií, kde je chudoba vidět na každém rohu se nám ta čísla prostě nezdají. I vzdálené vesnice mají školy a každé stavení, i jen bambusové, takové budky na kuřích nožkách, mají parabolickou anténu pro příjem satelitního TV vysílání a také dodávku elektřiny.
Cesta do Dien Bien Phu by se dala rozdělit na několik etap, a to přesně na tolik, kolikrát jsme čekali, než nás dělnicí, pracující na místních komunikacích, pustili dál. Cestu dlouhou 300km jsme absolvovali za 12h. Nicméně polovina trasy byla naprosto pohodovou cestou, loňská LP uvádí, že cesta busem je pouze pro silné povahy a doslova píše: “jestli cestu přežijete…“ Skutečně, až na pár úseků, kde jsme čekali to bylo naprosto v pohodě.
Do Lao Cai jsme dorazili kolem 6h ráno, 9.12.2008. Toto městečko hraniční s Čínou. Hned u vlaku se nás pokoušeli nalákat taxikáři, ale po našich zkušenostech, kdy s taxikáři není opravdu řeč, jsme si zaplatili cestu do Sapy minibusem (mimochodem, taxikáři jsou sorta lidí, kteří jsou snad všude na světě stejní, jsou to najduši – darebáci:-)).Do Sapy to z Lao Cai bylo ještě 40 km, cesta se klikatila až do nadmořské výšky 1650m. Městečko Sapa čítá 36tis. obyvatel a v údolích a okolních vesnicích žijí různé horské kmeny, které se od sebe odlišují především tradičním oblečením (Hmong, Dzao,…).
Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli, že si výlet na Halong Bay necháme zprostředkovat agenturou. Ve výsledku se to totiž vyplatí mnohem lépe, než když jedete na vlastí pěst. Jde hlavně o to, že nějak se tam člověk musí přepravit, pak se tam jezdí na lodi, kde se i jednu noc spí a také se zde stravuje. Dohromady jsme zaplatili 124$ za třídenní výlet, bez pití. Individuálně bychom výlet levněji nepořídili.
3.12.2008 jsme načas přiletěli do hlavního města Vietnamu, H(a)noje, ale ne, vtipkuji, to jen, že se to tak dá přesmyknout :-). Na letišti jsme bez problémů prošli pasovou kontrolou, podobně příjemně jako v Singapuru, žádné zbytečné kontroly. Luky hned kukal po nějakém bankomatu, vybrali jsme 3.000.000,- Dongů, bankomat přepočítával peníze několikrát déle než při běžném výběru, tedy naše obavy, že se jim čas od času může bankomat zavařit jsou asi na místě. Ve Vietnamu používají jako druhou měnu americký dolar, ale lépe vychází, když se platí těma čišicama:-) tisícovkama. 1.000 (VND)Dongů je cca 1,25 Kč. Vždycky odečteme tři nuly a je to cca ještě o něco víc.
Přátelé, tak již po vstupu do letadla, Boeing 777 Singapore Airlines nám bylo naprosto jasné, že následující čtyři dny si budeme připadat jako ve snu, především po 6ti týdnech strávených v Indii. Indie byla parádní zkušenost, ale již dnes si uvědomujeme, že jsme časově trochu dosti ve skluzu, takže nedá se nic dělat, pokračujeme zase dál v naší cestě s malou odbočkou v Singapuru.
|
