5.2.2010 Na cestu trajektem jsme se hodně těšili (58NZD/osoba), počasí bylo parádní, tedy jsme si projížďku Marlborough Soundem vychutnali i za slunečného počasí. Je zajímavé kouknout na mapu a tedy trasu, kudy trajekt kličkuje, než se dostane do Cookovy úžiny, odkud je to do Wellingtonu již rychlejší část cesty. Celá jízda trvala tři hodiny. Vždy je fajn, když jedeme do nového města, či místa a někdo nás tam očekává, což bylo i v případě Wellingtonu.

2.2.2010 Původní odjezd z Blenheimu jsme ještě o jeden den posunuli, neb věcí k zařizování se nakupily a my odjezd nechtěli uspěchat, takže z 1.2. bylo nakonec 2.2. I náš plán jet z Blenheimu rovnou do Picton, zde nasednout na loď a jet do Wellingtonu se malinko změnil, a to hlavně proto, že Stu s Emmou měli ve Wellingtonu neodkladnou akci, takže jsme se nakonec rozhodli dát si Queen Charlotte Track, který jsme již chtěli zdolat během Vánoc nebo kolem Silvestra. Tedy jsme Stuartovu žádost, přijet o tři dny později, vlastně přivítali.

26.10.09 – 31.1.2010 Z Krátkých zpráv víte, že jsme nakonec s pomocí našich spolubydlících našli práci u  jednoho z mála solidních zaměstnavatelů, takže jsme již nemuseli vymáhat výplatu jak tomu bylo u našeho bývalého indického "pana vedoucího", u kterého jsme pracovali přes zimu. Zde jsme dostávali výplatu každý čtvrtek a k tomu se nám střádalo také holiday pay, což je 8% za každý týden dle vydělaných peněz. Naší první činností na vinicích byl tzv. "bud rubbing".