17.4.2009 Na letiště v  Jakartě jsme dorazili až kolem 23h, tajně jsme doufali, že se nám podaří zastihnout autobus MHD, který by nás do města dopravil za tu nejvýhodnější cenu, jinak hrozilo, že se budeme muset opět dohadovat s taxikáři. Letadlo však přistálo na jiném terminálu, než jsme potřebovali, ale svitla nám naděje, protože jel kolem autobus, který nás na druhý terminál dovezl zdarma. Autobus do města jsme už však nestihli, tak se kolem nás hned seběhli taxikáři a začalo smlouvání. Nakonec jsme se domluvili s nějakým mladým klukem, ze kterého se nakonec vyklubal pěkný najduch.

13.4.2009 Cesta sem do Rantepao byla skutečně jedním velkým maratónem, ale řekli jsme si, že bude lepší jet tam rovnou bez přestávky, protože Rantepao bylo naší poslední zastávkou na Sulawesi, kde jsme si poté v klidu mohli, na pár dní, odpočinout. Pak už nás čekala jen cesta do Makasaru, odkud jsme plánovali let do Jakarty. A je tady „případ noha“. Od chvíle, kdy jsme opustili Togeány jsem si všimla, že to mám na noze kolem ranky (po korálu) načervenalé. Tím, jak jsme byli na Togeánech pořád naložení ve vodě, sloupnul se mi z ranky stroupek a tím pravděpodobně došlo k průniku infekce (možná prach, těžko říct). Někdo tvrdí, že infekce se může rozjet později, často se to lidem stává cestou domů v letadle (i přesto, že mají zranění odborně ošetřeno, vyčištěno).

5.4.2009 Tím, že jsme nestihli brzký ranní bus z Manada, vzali jsme ten, který sice jel tím směrem, ale kolem Gorontala jen projížděl. Prý na posledních 50 km budeme muset vzít taxi. To nám tolik nevadilo, chtěli jsme z Manada rozhodně odjet, proto jsme brali co bylo. My dáváme přednost levnějším způsobům dopravy, tedy těm dobrodružnějším, ale pokud zde někdo cestuje s rodinou nebo s jiným rozpočtem oproti nám, dají se zde domluvit i soukromé džípy, ale nevíme kde a za kolik, my raději autobusy, kde jsou místňáci, se kterými je vždy větší sranda:-).

V předchozím článku jsme trošinku zanedbali úvodní odstavec, který obyčejně věnujeme nově navštívené zemi. Zmínili jsme akorát počet indonéských ostrovů a vznik jazyka, který se váže k datu 17.8.1945, tedy k indonéské nezávislosti z holandské nadvlády. Tedy napravujeme co jsme zanedbali a po malé zastávce u historie země frčíme za sopkami do Tomohonu.