17.2.2009 Dnes tedy konečně hurá za mořem, pískem a šnorchlováním, o kterém všichni tolik básní. Ráno jsme tedy vyrazili z Ayutthaya zpět Bangkok, kde jsme narazili hned na první zádrhel. Měli jsme v plánu nasednout zde na vlak, který by jel až do města Champhon, odkud se běžně jezdí, přestupem na loď, na ostrov Ko Tao. Lze si vybrat, kterou lodí chcete na ostrov jet, pochopitelně cena rozhoduje, my plánovali přijet do Champonu do půlnoci, abychom stihli poslední loď, která sice jede pomalu (6hodin), ale člověk se alespoň trochu prospí a ráno je na ostrově. Z Bangkoku jsme měli v úmyslu nasednou na vlak, kterým bychom do Champhonu dorazili tak, abychom tu noční loď stihli, ale smůla byla v tom, že lístky byly již vyprodány, vzali jsme tedy další vlak, kterým se stejná loď, kdyby dorazil včas, dala taky stihnout.
15.2.2009 Do Ayutthaya jsme jeli vlakem (na nádraží nám jela naše oblíbená 15ka:-)), na který naštěstí nebyl žádný turistický příplatek, dokonce stál lístek překvapivě málo (30B dohromady – tj. 15Kč) a po zhruba 1,5h (100Km) jízdě jsme dorazili na místo. Kousek od vlakového nádraží v Ayutthaya je říční kanál, po kterém jsme se díky ferry, dostali do hlavního historického centra, odkud naše kroky zamířily do guesthousové ulice, kde se nám podařilo najít velmi příjemný a levný hotýlek (Street lamp), v němž hráli přímo pod naším pokojíčkem pohodovou hudbičku a k večeru dokonce živou hudbu, pouze jednoho kytaristy, který hrál hodně dobře a my tak po dva večery mohli usínat tak blaženě, jako nikde jinde. Také jsme ve městě objevili kam se chodí najíst místní a zamířili také tam. Dobrá volba, ceny nízké, nižší než v Bangkoku, jídlo výborné a dokonce velké porce (celý tento jídelní market je skoro naproti ulice, ve které se nachází nákupní centrum).
9.2.2009 Návštěvou královského paláce, zde v Bangkoku, získáváte díky vstupence (350B) zdarma vstup do objektu bývalého královského paláce Dusit Palace Park. Terce a Ludvíkovi se podařil jeden takový lístek najít a vzhledem k tomu, že dnes Ludva potřeboval zařizovat nějaké organizační věci, nabídli nám, jestli bychom s Terkou do Dusitu nešli my dva. Inu proč ne. Když jsme však k objektu, po strastiplné cestě (nepřišli jsme na to, který autobus a odkud tam jede), dorazili, ochranka nám oznámila, že dnes je objekt uzavřen pro veřejnost. Terka z Ludvíkem druhý den Bangkok na čas opouštěli, tedy nám lístky (kterým zítra končila platnost) předali a my si do Dusit Palace Park došli až druhý den.
7.2.2009 Ráno jsme vyrazili směr vlakové nádraží, ze kterého nám kolem 8h ráno odjížděl vlak do Kanchanaburi. Malinko nás zradila lodní doprava, kdy jsme měli pouze přejet na druhý břeh, kde se nacházelo vlakové nádraží. Loď nám zastavila o půl kilometru jinde, tedy jsme dobíhali, aby nám vláček neujel (celé nádraží se rekonstruuje, tedy i proto ty zmatky). Měli jsme jazyk málem na vestě, ale dorazili naštěstí včas, vlak měl do toho zpoždění, takže jsme ty ranní sprinty měli ještě čas vydýchat. Přestože se Kanchanaburi nenachází moc daleko od Bangkoku, na tuto jízdu musí cizinec jaksepatří připlácet. Cena za lístek pro cizince je 100B, kolik platí Thajci raději nevědět, takto to píše i průvodce:-) Vlak je přitom velmi obyčejný, kdy sedíte na dřevěných sedačkách, ze kterých nás (hubeňoury hubené), při opírání, tlačí páteř.
5.2.2009 Netrpělivě jsme očekávali, na které autobusové nádraží nás autobus přiveze, tady v Thajsku člověk totiž nikdy neví. Hned po výstupu se nás snažili ujmout taxikáři, nabízející své služby. Vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli hned pod nadzemní dráhou, rozhodně jsme využili tuto možnost. V Bangkoku jinak jezdí kdejaká městská hromadná doprava, nejlépe vycházejí červené autobusy bez klimatizace, kterých jsme jaksepatří využívali (7-9 B , což je cca 3,5-4,5Kč). Problém je však v tom, že, i když stojíte na zastávce, ze které by měl patřičný autobus jet, nikdo Vám nezaručí, že skutečně pojede, nebo že skutečně na zastávce zastaví, pak si klidně autobus, který zastavit nemá, zastaví, lidi nastoupí a autobus si jede vesele dál, všichni vypadají spokojeně, akorát cizince bolí krk (z toho, jak neustále nevěřícně kroutí hlavou:-)). Na zastávkách neexistují jízdní řády, natož mapa s popisem trasy autobusu.
|
