Varanasi Vlak do Varanasi přijel 23.11.2008 s 2,5h zpožděním. Původně jsme měli přijet v 9. Před růžovoučkým vlakovým nádražím (stavba je jinak z kamene) se na nás slítli taxikáři a řidiči rikší, kteří nabízeli, že nás odvezou kam jen budeme chtít. Pravda je taková, že Vám často nabídnou velmi nízkou cenu, ale pak Vás zavezou k jinému hotelu, kde dostanou provizi, kterou z ceny ubytování zaplatíte vy. I nám nabídnul řidič cenu 20 Rupí, takže jsme věděli, že to nebude jen tak. Samo sebou nás vysadil před hotelem, který měl velmi, opravdu velmi podobný název jako ten, kam jsme původně chtěli jet. Název hotelu jsme mu dali napsaný na papíře. Lukyho to tak dopálilo a začal se s řidičem ne přímo hádat, ale chtěl vysvětlení, jestli název hotelu odpovídá názvu na papíře a zda řidič umí vůbec číst. Já jen opodál koukala jak to Lukymu pěkně jde a do rozporu se nemíchala:-) Manager hotelu se taky tvářil, že se ho věc netýká, přitom si bez nejmenších pochybností názvy svých hotelů upravují tak, aby lidi zmátli. Přitom kdo přijede do Varanasi chce se ubytovat nejlíp u Gangy a být velmi blízko břehu, kde se odehrávají tradiční pohřbívání do svaté řeky Gangy.
21.11.2008 jsme ranním vlakem z Delhi, dorazili do Agry, do města, kam se jezdí na symbolem Indie, Taj Mahal. Hned po výstupu z vlaku se nás ujal řidič řikši, který nám přislíbil dovoz k našemu hotelu za velmi příjemných 50 Rupí. Nádraží je vzdáleno od našeho hotelu asi 6km. Ještě jsme s Lukym zašli do rezervačního centra, abychom zde koupili jízdenky na vlak z Agry do Varanasi a z Varanasi do Kalkaty. Přece jen máme odlet z Indie již za pár dní a je tedy prakticky nezbytné rezervaci provést. Bohužel jsme se dostali opět do waiting listu, ale po zkušenostech z Ramnagaru, kdy jsme také byli ve waiting listu, jsme naprosto klidní a věříme, že se pro nás místa uvolní. Oba vlakové spoje jsou nočními vlaky a cesta trvá kolem 12ti hodin, takže by to bylo hodně příjemné, kdybychom ten maratón mohli prospat (odpoledne 22.11., den našeho odjezdu jsme si na internetu ověřili, že se na nás opět usmálo štěstí, máme postýlky:-))
Dříve než se rozepíšu o našem pobytu v Ramnagaru, dovolte mi malou odbočku. V mejlech se nás často ptáte, kdo píše články, kdo fotí. Články píšu já, Loret a Luky fotí. Luky nosí foťák pořád při sobě, ale samo sebou někdy fotím já, nebo řeknu Lukymu, aby něco, někoho vyfotil. Stejně tak když píšu články, Luky mi diktuje nějaká fakta z Lonley Planet a někdy přihodí vtipnou poznámku, či něco co by chtěl, aby zaznělo. Fotky vybíráme společně, já je pak popisuji. Luky pak na web vloží vše, co vyprodukujeme. Ve výsledku máme obojí fifty fifty.
Kausani 8.11.2008. V městečku Kausani jsme nakonec zůstali tři noci. Pokoj stál 700 Rupí, byl na indické poměry poměrně luxusní, cena za pokoj byla již posezónní, jinak bychom za tento pokoj zaplatili 1500 Rupí. Z pokoje byl opravdu nádherný výhled a tak nějak jsme si představovali, že přesně toto místo je vhodné k tomu, abychom si zde odpočali po treku, vyprali všechno oblečení a jen se kochali výhledem na panorama Himalájí. Hotel Uttarakhand, ve kterém jsme bydleli je umístěn hned na začátku 3tis. městečka, takže výhledu do krajiny nebránila žádná jiná stavba nebo chatrče všemožného druhu.
V tomto článku bychom Vám rádi popsali náš téměř 7mi denní himalájský trek, k němuž bych hned úvodem ráda řekla, že to byla jedna obrovská nádhera. Ostatně i fotogalerie, do které jsme se snažili dát to, co nejlépe vystihuje tento týdenní trek, vypovídá o všem co jsme v horách viděli. Hned po prvním dnu jsme se s Lukym shodli na tom, že ty peníze, které se nám z počátku zdály dost vysoké, absolutně nemohly pokrýt to, kdo všechno pro nás pracoval, kolik lidí, mul a hlavně kolik času všechny přípravy zabraly. Až po prvním trekovém dnu, kdy jsme spali ve stanu jsme mohli vidět celou naší trekovou bandu, která čítala 1 řidiče pouze pro cestu do Joshimath, 1 průvodce, 2 kuchaře, 2 pastýře, 1 dá se říct číšníka, který nám nosil čaje a veškeré jídlo, 2 další pomocníky na stavění stanů a přípravu kempu a 6 mul. Ano, byli jsme 4, kteří jsme si tento trek zaplatili, ale i tak to všechny ty peníze, alespoň pro nás, nemohlo pokrýt.
|
