Vlak nám odjížděl v 6:50h z nedalekého (obrovského) hlavního vlakového nádraží, kde se neustále hemží mnoho lidí. Na nástupišti byly vyvěšeny papíry se jmény cestujících, včetně věku a stejné papíry byly i na vagóně, ve kterém jsme cestovali. Jeli jsme za 870 Rupí oba, místní prostřední třídou, uvnitř vypadal už zastarale, žádný luxus či přepych, ale bylo tam dost místa na nohy a sedělo se pohodlně. Už když jsme si kupovali jízdenku, ptal se nás chlapík u stolečku, jestli chceme ve vlaku vegetariánskou stravu, Luky si pak našel, že tyto express vlaky mají v ceně jízdného jídlo.
Během pěti dnů, které jsme v tomto hlavním městě strávili jsme navštívili pár míst, která jsou zde k vidění. Prošli jsme centrum Nového Delhi i kolem komplexu budov patřící vládě. Celý komplex vládních budov se skládá z rezidence prezidenta a zahrad, dvou obrovských budov zvaných Secretariat, kde sídlí mnoho indických ministerstev, vedle Sekretariátu se nachází kruhová budova Sansad Havan, která má v průměru 171m. Od těchto budov vede asi 2km třída zvaná Rajpath vedoucí k Indian Gate, brána je 42m vysoká a byla postavena na počest 90tis. indických vojáků, kteří zahynuli během 1. světové války. To zajímavé co jsme navštívili můžete vidět ve fotogalerii.
Pár faktů o Indii: V Indii žije více než 1 mld. Lidí Průměrná roční mzda v Indii je 710$ Odhaduje se, že 35 – 40 % populace žije za méně než 1$ denně (žije zde ovšem také 85 tis. Milionářů v US $) Více než 10 mil. prostitutek z toho okolo 20 % pod věkovou hranicí 18ti let 41 % rodin žije v 1 pokojovém bytě Očekává se, že do roku 2050 se indická populace zdvojnásobí!!! (takže přátelé, ne ne až ve 30ti a pak možná jedno dítě, nebo nás vážně schlamstnou) Gramotnost žen 54%, muži 75% 75% populace žije na venkově (skoro bychom neřekli, když se to tady všude hemží jako v úle)
V tomto příspěvku Vás zdravíme ze UAE, kde jsme sice strávili krátkou, ale zato obsáhlou cestovatelskou zastávku. V 8 h ráno místního času jsme (+2 oproti ČR) letadlem společnosti Air Arabia (Airbus A320) dosedli na místní letiště UAE Sharjah. Ihned po příletu jsme si plánovaně podali žádost na speciální tranzitní vízum s platností 96h. I když jsme se ještě večer před odletem na letišti v Istanbulu informovali na vládním webu na aktuální požadavky pro vydání tohoto typu víza, (mělo být zdarma) skutečnost, kterou nám oznámil emirátský úředník byla naprosto jiná. Od 1. července 2008 se bohužel výrazně změnily podmínky. Nejen, že toto vízum nyní stojí 200 Dirham (1 dh 5 Kč), ale daleko horší bylo to, že se na vízum čeká 4 – 8 h!
14.10. v 19:37 jsme odjížděli nočním lůžkovým vlakem směr Istanbul. Ani jeden z nás nikdy necestoval lůžkovým vlakem, takže to byl pro nás docela zážitek. Cesta byla vcelku příjemná, akorát na hranicích řeckých a poté tureckých jsme dohromady strávili 2h mezi 3 a 5 hodinou ranní. Asi to musí být pro ty celníky zábava, když koukají na desítky ospalých lidí, kteří se spíše podobají vyoraným myším:-) Cesta celkově trvala 12h.
Thessaloniki nebo také Soluň. Do města, odkud k nám přišli Cyril a Metoděj jsme dorazili 13.10. v 18:40. Koupili jsme si za 0,50 € lístek na MHD a odjeli na Aristoteles square, na náměstí, kde se mělo nacházet informační centrum. Než jsme se stačili rozkoukat, byla už tma. Informační centrum se nám nepodařilo najít, ptali jsme se koho se dalo, ale nikdo nevěděl, nakonec jsme to vzdali s tím, že se info-centrum muselo někam přestěhovat a v našem manuálu to hold už nebylo.
V pátek 10.10. nastal den D a my se vydali na naši dlouho očekávanou cestu. Let z Prahy do Athén se společností SkyEurope trval 2,5 h a prakticky celou cestu jsme letěli nad hustou oblačností. Místy však byla velmi zřetelně vidět řeka Dunaj, což byl pro nás velmi příjemný zážitek, navíc meandrující řeku měnilo odrážející se slunce doslova ve zlatou žílu. Athény nás vítaly krásným slunečným počasím s teplotou 23°C v 16:10 místního času. Protože jsme do Řecka letěli "na blind"(ostatně, jako kdykoliv jindy), vydali jsme se busem X95 Airport Express, za 3,20€ rovnou směrem do centra na Syntagma Square, kde jsme se v informačním centru dotázali na nejbližší studentský hostel. Rozhodli jsme se pro nedaleký hostel Student-Travellers Inn (http://www.studenttravellersinn.com), který se nachází v samotném centru města, 10 min. pěšky od známé historické památky Akropolis. Pravda, hostel nebyl úplně nejlevnější (4 bed-room dorm za 20 € každý), ale zato byl poměrně slušně vybaven, včetně teplé vody, internetu, WiFi připojení, bar… První večer jsme se prošli pod nasvícenou Akropolis a ze skalní vyhlídky nedaleko jsme se kochali pohledem na osvětlené cca 4mil. město. Nadto jsme si pochutnali na gyros pita za velmi slušných 1,70 €.
Tento článek sice píšeme z athénského hostelu, ale bude se týkat našim přípravám na cestu. Vhledem k tomu, že poslední dny až týdny před odjezdem jsme věnovali přípravám, včetně loučení s Vámi všemi, což bylo naší prioritou, nezbylo dost času na aktualizaci webu, natož na poslední přípravy cesty. Veškeré přípravy na cestu včetně očkování, plánování cesty, tvoření webových stránek, skládání itineráře, prodeje auta atd. probíhalo v době, kdy jsme denně chodili do práce. Oba jsme svá zaměstnání ukončili k poslednímu září a zbývalo nám deset dní do odjezdu. Teď už víme, že deset dní bylo velmi málo, ale nakonec jsme vše zvládli, a už jsme na cestě. Do toho všeho jsme po více než šesti letech ukončili naše přechodné působení v Praze a přestěhovali celou naši domácnost zpět na rodnou Moravu.
|
